Česká Republika v Čistění a Recyklaci

Tři čtvrtiny obyvatel ČR se aktivně zapojují do systému třídění odpadu. Díky jejich úsilí a rozsáhlé síti sběrných nádob se ročně podaří vytřídit přes milion tun obalového odpadu. Nejnovější výsledky společnosti EKO-KOM ukazují, že trend je jasný - třídění má smysl a funguje stále lépe!

Podle aktuálně auditovaných statistik autorizované obalové společnosti EKO-KOM bylo v loňském roce v ČR vytříděno a předáno k recyklaci a dalšímu využití rekordní množství obalových odpadů. Díky spolupráci obcí, měst, firem i snaze jednotlivců se daří vracet zpět do oběhu stále více vytříděných obalových odpadů, čímž se snižuje množství skládkovaného odpadu a zároveň šetří přírodní zdroje.

Z nových dat mimo jiné také vyplývá, že obyvatelé ČR stále více chápou, že třídění odpadů není jen nějaká povinnost nebo trend, ale že je to přirozená součást našeho každodenního života. Pro většinu z nás je třídění stejně běžným návykem jako třeba ranní káva nebo čištění zubů. Zkrátka třídění patří k životu!

Trendy v Třídění Odpadu

Výrobci a prodejci na tuzemský trh uvedli o 4 % více obalů než v předchozím roce. Díky zodpovědnému přístupu obyvatel ČR se však podařilo větší část těchto obalů vytřídit a znovu využít. Tento pozitivní trend podporuje i rozsáhlá sběrná síť, která na konci roku 2024 zahrnovala více než 1 061 000 barevných kontejnerů a menších nádob na tříděný odpad. Průměrný odhad vzdálenosti k nejbližšímu místu, kde můžeme vytřídit odpad, činí 91 metrů.

Infografika o třídění a recyklaci odpadu v ČR v roce 2024 přináší data za uplynulý rok - meziročně jsme vytřídili více odpadu o 12,6 kg.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Legislativně zakotvit povinnost a podmínky tříděného sběru komunálních odpadů. Do roku 2020 zvýšit nejméně na 50 % hmotnosti celkovou úroveň přípravyk opětovnému použití a recyklaci alespoň u odpadů z materiálů jako je papír, plast, kov,sklo, pocházejících z domácností, a případně odpady jiného původu, pokud jsou tyto tokyodpadů podobné odpadům z domácností.

Legislativně zakotvit povinnost obcí stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, odděleného sběru a nakládání s biologicky rozložitelnými odpady na území obce a to minimálně pro biologicky rozložitelné odpady rostlinného původu, dále povinnost obcí určit místa, kam mohou fyzické osoby a původci napojení na systém obce odděleně odkládat biologicky rozložitelné odpady, minimálně biologicky rozložitelné odpady rostlinného původu.

Systému stanoveného obcí, pokud odpady sami nevyužijí v souladu se zákonem o odpadech. Legislativně zakotvit povinnost obcí stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování a odděleného sběru papíru, a povinnost obcí určit místa, kam mohou fyzické osoby a původci napojení na systém obce odkládat papír, který produkují jako odpad.

Legislativně stanovit povinnost fyzických osob a původců napojených na systém obce, papír odděleně shromažďovat, třídit a předávat k využití podle systému stanoveného obcí, pokud odpad sami nevyužijí v souladu se zákonem o odpadech.

Zvýšit do roku 2020 nejméně na 70 % hmotnosti míru přípravy k opětovnému použití a míru recyklace stavebních a demoličních odpadů a jiných druhů jejich materiálového využití, včetně zásypů, při nichž jsou materiály nahrazeny v souladu s platnou legislativoustavebním a demoličním odpadem kategorie ostatní s výjimkou v přírodě se vyskytujícíchmateriálů uvedených v Katalogu odpadů pod katalogovým číslem 17 05 04 (zeminaa kamení).

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Podporovat nakládání s obalovými odpady dle hierarchie nakládání s odpady. a stanovit samostatné cíle recyklace a využití pro prodejní obaly určené spotřebiteli. komunálních odpadů, minimálně komodit: papír, plasty, sklo a kovy.

Míra Recyklace Jednotlivých Materiálů

Nejvyšší míra recyklace byla dosažena u papíru a lepenky, a to neuvěřitelných 99 %. Například míra recyklace u železa dosahuje v ČR 89 %! Právě třídění a recyklace kovů dává smysl, protože je lze recyklovat donekonečna. A je to právě opakované využití kovového odpadu, které vede k obrovským energetickým úsporám - například využitím železného šrotu můžeme ušetřit až 75 % energie, 90 % primárních zdrojů a 40 % vody.

Papírové obaly si i v loňském roce udržely prvenství nejen v množství vytříděného odpadu, ale i v celkovém využití - součet recyklace a energetického využití dosáhl až 105 %.

Jedním z nich je nesplnění povinnosti zpětného odběru obchodních obalů ze strany některých firem, které uvádějí, že plní své zákonné povinnosti individuálně. Jejich obaly pak mohou být evidovány jako součást tzv. živnostenských odpadů.

Dalším faktorem jsou obaly dovezené spotřebiteli ze zahraničí, ať už osobně, nebo nákupy prostřednictvím e-shopů. Zejména zahraniční internetové obchody často nejsou registrovány v našem systému zajišťujícím likvidaci obalových odpadů, a jejich obaly tak unikají oficiální evidenci. Tito prodejci pak v podstatě fungují jako „černí pasažéři“ využívající systém místního třídění a recyklace, aniž by na něj finančně přispívali.

Čtěte také: Diskriminace českých leseb

Dopady Třídění a Využití Odpadu na Přírodu

Díky třídění a následnému materiálovému či energetickému využití obalových odpadů nemuselo být do ovzduší uvolněno 1 057 000 tun emisí CO₂ekv. Díky třídění a recyklaci obalových odpadů šetříme také 422 mil. m3 vody - odhadem takový objem vody pojmou dohromady vodní nádrže Lipno a Vranov.

Díky třídění a nahrazování primárních surovin druhotnými při výrobě nových obalů a výrobků se nám podařilo uchránit přibližně 30 km2 přírody. To odpovídá ploše zhruba třiceti pražských Stromovek nebo rozsáhlé příměstské lesní oblasti.

Každý správně vytříděný obal tak představuje malý, ale důležitý krok ke zdravějšímu životnímu prostředí pro nás i pro budoucí generace. Každý obyvatel České republiky loni vytřídil průměrně téměř 63 kilogramů papíru, plastů, skla a nápojových kartonů. Je to o tři kilogramy více než v roce 2017. Nejvíc třídí odpady lidé v Královéhradeckém kraji, následuje Kraj Vysočina a Středočeský kraj.

Celkem se za minulý rok nashromáždilo v barevných kontejnerech víc než 665 000 tun tříděného odpadu, meziročně zhruba o pět procent víc. Lidé vytřídili ve městech a obcích bezmála 226 000 tun papíru, přes 149 000 tun plastů, téměř 140 000 tun skla a víc než 4000 tun nápojových kartonů.

Nejvíc odpadů loni stejně jako předloni vytřídili obyvatelé Královéhradeckého kraje, na každého připadá v průměru 56,7 kilogramu odpadů. Následuje Kraj Vysočina (53,9 kg na obyvatele), třetí byl Středočeský kraj (52,3 kg/obyvatel).

Při započítání vytříděných kovů nejvyšší příčku obsadil Olomoucký kraj se 76,7 kilogramy vytříděného odpadu na obyvatele, druhý skončil Kraj Vysočina (76,2 kg/obyvatel) a třetí Královéhradecký kraj (75,1 kg/obyvatele).

V Česku mohou lidé třídit odpady také prostřednictvím sběrných dvorů a výkupen surovin. V obcích se třídí také komunální bioodpady, textil, objemný odpad, oleje, stavební odpad, elektrozařízení či baterie. Konkrétní nastavení systému pro sběr tříděných odpadů je v kompetenci každého města a obce.

Dlouhodobým cílem vyplývajícím z požadavků Evropské unie je, aby množství odpadu končícího bez využití na skládkách bylo omezeno na absolutní minimum, uvedl Svaz měst a obcí.

Novela zákona o obalech, která zavádí zálohový systém pro PET lahve a nápojové plechovky, může být významným krokem směrem k efektivnější recyklaci, předcházení vzniku odpadů a omezení znečištění životního prostředí. Navíc by celý systém zachoval také čistotu recyklovaného materiálu, což by usnadnilo jeho další zpracování a využití. V případě plastů se díky tomu dá o něco lépe sledovat například i jejich nezávadnost z hlediska styku s potravinami, což v současném systému nejde. Samozřejmě je důležité, aby byl zálohový systém dobře navržen a implementován, aby byl pro spotřebitele srozumitelný, snadno přístupný a efektivní.

Zatímco mnoho evropských zemí se stále více zaměřuje na prevenci vzniku odpadů, podporu recyklace a budování oběhového hospodářství, v České republice nadále investujeme především do spaloven, resp. do zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO). Spalovny sice pomáhají s likvidací odpadu, dělají to ale velmi nehospodárným způsobem, s celou řadou “vedlejších efektů” (jako je produkce toxických látek v emisích i pevných zbytcích, významné množství emisí oxidu uhličitého atd.), a zároveň odvádějí pozornost od udržitelnějších řešení, jako je především předcházení vzniku odpadů, důsledná recyklace, kompostování či systémy zpětného odběru.

Evropská unie ve své strategii klade důraz na snižování množství odpadů a jejich opětovné využití, čímž se přibližuje k cílům oběhového hospodářství. To pro nás může mít dlouhodobé negativní dopady, a to nejen v ekologické oblasti, ale i ekonomické, jelikož se bude vytvářet větší závislost (například v energetickém sektoru) na technologiích, které neřeší příčinu problému - příliš velké množství vznikajícího odpadu. Naopak, spalovny odpadů, které sice produkují teplo a energii, ale překračují potřebnou kapacitu, mohou tento problém do budoucna dokonce prohlubovat - protože bychom se ve výrobě energie mohli stát závislými na produkci odpadů, což rozhodně není ta cesta, kterou bychom se měli vydat.

Odpad se stává stále větším problémem. Nejen kvůli tomu, že si s ním neumíme poradit, přičemž jeho množství neustále narůstá a znečišťuje náš životní prostor, ale také kvůli toxickým látkám, které obsahuje, a které se uvolňují i při jeho zpracování. Zavedení „zálohového zákona“ je výrazem snahy a jasné potřeby s tímto problémem co nejdříve něco udělat.

Ve státech, kde byl zálohový systém zaveden, došlo k výraznému snížení množství odpadu na veřejných prostranstvích, jako jsou parky, ulice či příroda. Záloha poskytuje prokazatelnou finanční motivaci pro spotřebitele vracet obaly místo toho, aby je odhazovali, což snižuje míru nelegálního odkládání odpadu.

Prostředí a zdraví lidí při nakládání s odpady. s výrobky s ukončenou životností upravuje zákon č. účinný od 1. 1. 2021. nebo prodloužením životnosti výrobků.

Podle zákona č. povahy a složení podobný odpadu z domácností. určenému. soustřeďování komunálního odpadu. biologický odpad a jedlé oleje a tuky.

Významnou skupinou odpadů. základní složky životního prostředí. k tomu určeno (kompostárny, bioplynové stanice). skleníkového plynu methanu a výluhů v průsakových vodách. organické hnojivo - kompost. hmoty v půdě.

V Evropě dlouhodobě přibývá odpadu z plastových obalů, zatímco recyklace zůstává na stejné úrovni. V Česku je to podobné. Přesto je tady spotřeba plastů viditelně menší, než je průměr EU. To je pozitivní, protože prioritou odpadové hierarchie je to, aby odpad ani nevznikl. Průměrný Evropan vyprodukuje aktuálně necelých 36 kilogramů odpadu z plastových obalů. Za posledních deset let toto množství vzrostlo o více než čtvrtinu. Zatímco však množství plastového odpadu roste, podíl toho recyklovaného zůstává v Evropě dlouhodobě podobný.

V praxi to znamená, že mimo recyklaci skončí v Evropské unii více než polovina plastového odpadu. Nejčastěji je to proto, že výrobní průmysl nemá o řadu druhů plastů zájem pro použití do výroby ve formě druhotné suroviny. Problém s recyklací nemají odpady plastů jako je PET (polyethylentereftalát) nebo HDPE (vysokohustotní polyethylen) nebo polystyren. Ty se již řadu let recyklují ve vysoké míře a zájem o ně má široká řada recyklačních provozů a aplikací. Řada jiných plastů, jako třeba PVC (polyvinylchlorid), není v recyklaci příliš častá. Od ledna 2021 nelze v České republice ze zákona ukládat plasty ze žlutých kontejnerů na skládky.

Plastového odpadu přibývá i v České republice. Mezi roky 2003 a 2021 stoupla spotřeba plastových obalů o 60 procent na necelých 285 tisíc tun za rok. Předloni vygeneroval průměrný obyvatel Česka o necelých devět kilogramů plastového odpadu méně, než je evropský průměr. A Češi také nadprůměrně recyklují.

V České republice působí několik odpadových recyklačních firem, které se dlouhodobě zaměřují na recyklaci plastů do řady různých způsobů využití. V ČR se nám daří recyklovat nejen plasty typu PET (ten se recykluje prakticky všechen, který se vytřídí, protože jeho cena je vysoká) nebo HDPE, ale i folie z polyethylenu, polystyren, či zbytkové směsné plasty a dokonce také některé druhy PVC (neobalové).

I díky tomu Česká republika v roce 2021 skončila na pěkném sedmém místě z 19 zemí, co se podílu recyklovaných obalových plastů týče. Na prvních místech je Slovinsko (nikoli Slovensko), Belgie a Nizozemí, s cca polovinou, naopak na Maltě recyklují mírně přes pouhou pětinu plastových obalů. Ostatní země ani nemají tento parametr ohlášený do Eurostatu a lze tak očekávat, že budou spíše na konci celého žebříčku.

Významná část výrobků z produkce českých recyklačních firem jde na export do mnoha zemí světa. V čem jistě Česká republika rezervy má, je systémová podpora odbytu recyklovaných výrobků na území ČR, a to minimálně v oblasti veřejných zakázek. Tam by se mělo zaměřovat úsilí politiků, neboť zde má národní nastavení ještě velké rezervy oproti některým jiným státům v EU.

U shora uvedených plastů, které jsou dobře recyklovatelné, umí naše firmy tyto materiály kvalitně využít. Odpadní plasty končí v ČR v široké řadě výrobků. Ať už se jedná o textilní materiály, části moderních automobilů, zahradní nábytek, dopravní značení, protihlukové stěny, izolační materiály, součásti liniových staveb, obalové materiály - vázací pásky, obaly pro nové výrobky, obaly pro potraviny, apod.

Zde obecně platí, že čím je delší životnost daného recyklovaného výrobku, tím menší nároky na opakované počty recyklačních cyklů, logistiky apod. a tím menší dopady na životní prostředí. Většina recyklovaných plastových výrobků, snad kromě obalů pro potraviny, má ze své podstaty a svého určení dlouhou životnost, a proto řada z těchto výrobků vlastní také příslušné certifikáty udržitelnosti a nízkého vlivu na životní prostředí.

S ohledem na rostoucí vědecké poznání bude v dalších letech nutné některé typy recyklačních aplikací podrobit větší míře předběžné opatrnosti, a to zejména s ohledem na nové objevy obsahu mikroplastů v některých výrobcích. To se netýká plastů používaných jako kostrukční materiály pro využití v klasickém prostředí (stavebnictví, nábytek, automotive, apod.), ale týkat se to může například plastů, ze kterých jíme, či pijeme.

Stále více se vědci zaměřují na problémy s mikroplasty a nanoplasty. Nová studie prestižních amerických univerzit zjistila, že mikroplastů je v kupovaných výrobcích, včetně potravin, mnohem více, než se doposud čekalo. Znepokojivé výsledky jsou k dispozici například u balené vody v PET lahvích.

Odborníci z Columbia University v New Yorku a Rutgers University v New Jersey zveřejnili ve druhém lednovém týdnu v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences výsledky výzkumu, podle kterého by měl průměrný litr balené vody obsahovat kolem 240 tisíc detekovatelných plastových úlomků.

Přestože v posledních letech poznatky ohledně mikroplastů, jejich distribuce, akumulace v různých složkách životního prostředí a přechodu mezi nimi zásadním způsobem vzrostly, existují podstatné mezery týkající se poznání jejich vlivu na lidský organismus. Obecně se uvádělo, že většina mikroplastů se z organismu vyloučí. Z nedávných výzkumů se však ukazuje, že mikroplasty v potravě se mohou dokonce zachytit na vnějších membránách červených krvinek (další článek zde) a omezit jejich schopnost přenášet kyslík.

Česká televize nedávno přinesla reportáž o prokázaném vlivu mikro a nanoplastů na mozek savců. Vědci našli první důkaz, že vystavení mikroplastům mění chování savců. Na myších se prokázalo, že tyto drobné částečky pronikají i do mozku - a když se tam dostanou, začnou se myši chovat velmi zvláštně, což vedci podrobně popsali v samotné studii. Při zkoumání myší si vědci všimli také zánětů v jejich mozku. Zaznamenali rovněž pokles jednoho proteinu, který podporuje buněčné procesy v mozku. Nižší hladiny tohoto proteinu jsou spojovány s ranými stádii některých neurodegenerativních onemocnění včetně myších verzí Alzheimerovy choroby.

Poslanecká sněmovna opětovným neprojednáním novely zákona o obalech, včetně návrhu zálohového systému, zablokovala klíčový krok k řešení katastrofálního stavu nakládání s nápojovými obaly v Česku. Iniciativa Zálohujme.cz varuje, že jde o neakceptovatelné selhání v ochraně životního prostředí a podpoře cirkulární ekonomiky. PET lahve a plechovky dál znečišťují přírodu a města, přičemž cenný materiál končí ve spalovnách a na skládkách, zatímco většina Evropy už je opakovaně recykluje díky zavedeným zálohovým systémům.

Dopady neprojednání novely: Nedostatečná recyklace nápojových obalů znamená, že se budou PET lahve a plechovky nadále hromadit v přírodě, namísto toho, aby se zužitkovaly v rámci cirkulární ekonomiky jako cenný materiál.

Nedostatek kvalitního recyklátu nutí výrobce a recyklátory dovážet materiály ze zahraničí, přestože bychom si je mohli zajistit sami.

Důvodů je hned několik…Jedním z nich je nesplnění povinnosti zpětného odběru obchodních obalů ze strany některých firem, které uvádějí, že plní své zákonné povinnosti individuálně. Jejich obaly pak mohou být evidovány jako součást tzv. živnostenských odpadů.

Dalším faktorem jsou obaly dovezené spotřebiteli ze zahraničí, ať už osobně, nebo nákupy prostřednictvím e-shopů. Zejména zahraniční internetové obchody často nejsou registrovány v našem systému zajišťujícím likvidaci obalových odpadů, a jejich obaly tak unikají oficiální evidenci. Tito prodejci pak v podstatě fungují jako „černí pasažéři“ využívající systém místního třídění a recyklace, aniž by na něj finančně přispívali.

Zcela obecně platí, že ekologický i ekonomický smysl recyklace jakéhokoliv odpadu tkví ve využití jeho materiálového a energetického obsahu. Nejefektivnější je tedy recyklace materiálů vyrobených energeticky náročným procesem z obtížně dostupných surovin. Nutnou podmínkou je dostatečně vysoký rozdíl mezi energetickým vkladem do primární výroby a do recyklace. V tomto ohledu jednoznačně vede hliník následovaný ostatními kovy.

tags: #ceske #republiky #v #cisteni #a #recyklace

Oblíbené příspěvky:

• Preventivní princip v českém právu
• Nakládání s nebezpečným odpadem ve Valašském Meziříčí
• Komplexní analýza smíšeného zboží
• Počasí v Anglii
• RAD Školy v Přírodě: Vodní dobrodružství