České tradice spojené s přírodou

První máj je tradičně spojený s láskou, přírodou a novými začátky. Pojďme se podívat na české tradice, které odrážejí jedinečné kulturní dědictví naší země a její hluboké spojení s přírodou.

První máj - čas otevřených srdcí

První máj, který se slaví 1. května, je časem bohatým na různé tradice, které odrážejí jedinečné kulturní dědictví každé země. V České republice se hojně ctí zvyk prvomájového polibku pod rozkvetlým stromem. Přednost se dává rozkvetlé třešni, ale k dodržení tradice, která symbolizuje obnovu vitality a mládí, stačí jakýkoli kvetoucí strom. Při této příležitosti se vztyčuje májka, která je ústředním prvkem mnoha vesnic a měst. Stožáry jsou ozdobeny stuhami a květinami a jsou svědectvím přetrvávajících tradic, které se datují hluboko do minulosti.

Na prvního května musí dívky dostat políbení pod rozkvetlou třešní, aby neuschly a zůstaly stále krásné. Pražští milenci směřují v tento den na vrch Petřín, aby položili květinu k pomníku Karla Hynka Máchy (1810-1836), českého romantického básníka, který je autorem básně Máj.

Májky

Máje, nebo také májky, jsou silné, rovné a vysoké stromy, které muži staví na návsích i náměstích. Užívané jsou často smrky, borovice, jedle i břízy. Někde se druhy stromů kombinují - kmen je z jednoho stromu a vršek z jiného. Důležité je, aby byla májka zelená (symbol vitality). Kmen je vždy hladký, rovný a vršek je zdoben barevnými stuhami (důležitá je červená barva jako symbol krve a života). V minulosti bylo zdobení májek ryze ženskou záležitostí.

Májka na vsi stojí někdy i po celé léto, někdy do druhého dne, kdy je slavnostně pokácena. V minulosti se májka hlídala, aby ji někdo neukradl. Mládenci z vesnice se totiž vždy snažili ukrást májku ze sousední vsi, nebo alespoň ozdobu z ní.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Masopust - čas veselí a tradic

Je čas masopustu! Čas veselí a dobrého jídla, tancovaček a bláznivých maškar, čas magických lidových obřadů a starodávných pověr. Zkrátka čas tradic, které po staletí provázely životy našich předků a nepochybně si je užijí i naše děti, vnoučata a další generace. V časech se sice obyčeje mění, ale to nejlepší zůstává.

České lidové zvyky jsou založeny na křesťanské nebo pohanské tradici, často se navíc liší kraj od kraje. Ve městech se v dnešní době udržují méně, avšak na vesnicích jsou stále velmi živé. Jedná se o třídenní svátek, jímž začíná čtyřicetidenní půst končící o Velikonocích. Přípravě na masopust předcházel takzvaný „tučný čtvrtek“ - tučný proto, že se měl člověk před půstem co nejvíce najíst a napít. Vyvrcholením tohoto svátku je masopustní úterý, kdy se konají průvody maškar a divadelní představení. Lidé věřili, že když se převléknou za zvířata či fantaskní bytosti, převezmou jejich sílu, jedinečné vlastnosti a schopnosti.

Masopustní obchůzky jsou populární do dnešní doby. V každém regionu ovšem probíhají jinak. Může se jednat o masky moderní či tradiční, někde rituální obchůzky nemění svůj řád již stovky let. Takové podoba obchůzek, známá především z Hlinecka, se dostala dokonce dostala na Seznam UNESCO.

Masky a pokrmy

Za nejtradičnější masky (převlékat se mohli pouze muži) se považuje medvědář s medvědem, ras, kobylka (klibna, brůna), žid, slaměný, prase, kominík, smrt, cikánka, babka s nůší, šašek, ženich a nevěsta, svobodná matka, Laufer (někde zvaný Masopust či Bakchus - mluvčí celého průvodu), hejtman, caperda (střapatá maska s cepem), hudebníci, dělostřelci, husaři, Turek, moučka, strakatý (strakáč), různá povolání (dráteník, lékař, soudce, policajt, hejtman, preclíkář...), mouřenín, vodník, kohout, čáp, koza...

K masopustu patří také zabijačky a hodování, např. smažené koblížky, jitrnice, maso, škvarková pomazánka, uzená polévka s kroupami a koláče.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Velikonoce - svátky jara a obrody

Rok se s rokem sešel a před námi jsou opět Velikonoce. V dnešní době najdeme spoustu moderních metod a technik, jak vejce nabarvit.

Mezi hlavní zvyky, které byly společné všem našim krajům, patřily zejména ty spojené se svátkem Tří králů, s Hromnicemi, postní dobou a zejména s Velikonocemi coby největším církevním svátkem v roce. V jejich rámci měly ale velkou váhu i tradice pohanské spojené s jarní rovnodenností (pomlázka, barvení vajec, polévání vodou).

Popeleční středa je jedním ze dvou dnů nejpřísnějšího půstu v roce. Poslední týden čtyřicetidenního půstu se nazývá pašijový týden na památku Kristova utrpení. Středa před Božím hodem velikonočním. Říkalo se jí škaredá, černá nebo sazometná, protože se vymetaly komíny. Název "zelený" vznikl zkomolením původního německého názvu Greinendonnerstag, tedy „lkavý čtvrtek“, na Grünner Donnerstag, Zelený čtvrtek.

Na Zelený čtvrtek je zvykem jíst špenát či pokrmy vylepšené kopřivami. Vlastní předvečer Zeleného čtvrtku je připomínkou poslední večeře Páně. Ta se skutečně odehrála ve čtvrtek, který byl 14. nisanu, tedy v den, kdy Židé slavili pesach. V kostele zaznívají naposledy zvony „odlétající do Říma“. Pak umlknou až do Bílé soboty.

Mnohde existovala pověra, že když naposledy zvoní na Zelený čtvrtek zvon, má člověk cinkat penězi, aby se ho držely. Tento den se nesmí jíst maso. S Velkým pátkem je také spojená víra v magickou sílu země a zázraky, které se toho dne dějí. Podle lidových tradic se na Velký pátek otevírala země, aby na krátkou dobu odhalila ukryté poklady. Proto se v tento den nesmělo hýbat zemí, neprováděly se žádné práce na poli. Obvykle se na Velký pátek také hrají divadelní představení - pašijové hry.

Čtěte také: Diskriminace českých leseb

Bílá sobota je posledním dnem čtyřicetidenního půstu. Před vchodem do kostela se světil oheň - této tradici se říkalo „pálení Jidáše“.

Velikonoční neděle. Tradičně se peče velikonoční pečivo - beránek. Ten se dříve společně s mazancem, vejci, chlebem nebo vínem nosil do kostela, kde jej kněz posvětil. V křesťanské tradici je Velikonoční neděle největší slavností církevního roku, při níž se slaví Kristovo vzkříšení a vítězství nad smrtí. Velikonoce jsou pohyblivým svátkem, který se slaví první neděli po prvním úplňku po 21. březnu.

V tento den se pletou tradiční pomlázky z vrbového proutí, což je doména mužů. Ženy potom chystají krásně barevná velikonoční vajíčka jako výsluhu pro koledníky. Na Boží hod velikonoční se při mši světily tradiční velikonoční pokrmy, které hospodyně připravili. Zpravidla již na Bílou sobotu upekly tradiční velikonoční pečivo - beránka a mazanec. Dále se do košíku přidával chléb, vajíčka nebo víno. Vše se odneslo do kostela, kde pokrm farář posvětil. Hospodáři odnášeli část posvěcených pokrmů hospodářským zvířatům, na pole a louky a také kousek vhodili do studny. Nedělí definitivně končilo předvelikonoční postní období.

Velikonoční pondělí je dnem uvolnění a veselí, oslavou nového života. Jedná se o svátek, který souvisí jak s křesťanskou tradicí zmrtvýchvstání Krista, tak i s pohanskými tradicemi přechodu zimy v jaro. Chlapci chodí šlehat dívky s pomlázkou (spletené pruty zdobené pentlemi, které přenášejí životadárné mízy stromů do těla člověka), aby byly po celý následující rok zdravé a veselé. Mrskání pomlázkou je českou a slovenskou raritou, kterou jinde ve světě nenajdete.

Bylo také zvykem, že děvčata vázala chlapcům na pomlázku pentličky a podle barev pentliček mohli chlapci poznat, jaké city k nim dívky chovají. Červená znamenala lásku, modrá naději, žlutá odmítnutí, zelená sympatie. Za odměnu dostávají chlapci od děvčat malovaná vajíčka (kraslice). V některých regionech bylo zvykem, že dívky polévaly chlapce vodou, aby byli svěží, nebo v úterý chodila na oplátku s pomlázkou děvčata.

Malovaná vejce připravují ženy a děvčata, a to už od Bílé soboty. Vejce jsou symbolem nového života a zrození a proto jsou na Velikonoční pondělí tím hlavním darem. Mezi obvyklé dekory vajec patří hlavně jarní květinové či zvířecí motivy. K tvorbě motivů se dříve používal hlavně vosk, sláma nebo se vejce vyškrabávala. V některých regionech chlapci šlehali děvčata hned ráno, když šla do kostela, někde zase docházelo k odvetné koledě a děvčata chodila koledovat v úterý.

Další významné tradice

Kromě masopustu a Velikonoc existují i další tradice, které provázely život na venkově během roku.

• Apríl (1. dubna): Tento den je spojen s různými vtípky a žertíky, na které se každý snaží nachytat své příbuzné a známé.
• Filipojakubská noc (30. dubna): Na obranu proti čarodějnicím se na vyvýšených místech pálily ohně.
• Letnice: Letnice provázely také královské slavnosti včetně Jízdy králů, zapsané na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO.
• Svatojánské oslavy (noc z 23. na 24. června): Zapalují se ohně jakožto pozemský symbol Slunce a věřilo se, že na svatého Jána mají léčivé bylinky největší moc a je dobré si je v tento čas natrhat.
• Dožínky: Slavnostní zakončení žní a oslavy sklizně bývají symbolickým poděkováním za štědré dary poskytnuté přírodou.
• Vinobraní: Oslavy vinobraní probíhají od konce srpna až do poloviny listopadu. Slaví se začátek a konec vrcholných prací ve vinohradu, což je začátek nebo konec sklizně hroznů.
• Svatováclavské slavnosti (28. září): Svatováclavské slavnosti mají různý ráz, od mší a poutí přes společné vyjížďky historických automobilů, až po rozverné slavnosti pro dospělé i pro děti. Konají se také jarmarky s regionálními produkty.
• Dušičky (1. až 2. listopadu): V některých obcích se v tento den peklo zvláštní pečivo nazývané „dušičky“, určené pro žebráky a pocestné.
• Sv. Martin (11. listopadu): Tradičně se v tento den obědvala svatomartinská husa a peklo se svatomartinské pečivo. Na mnoha místech republiky se konají tzv. Martinské vyjížďky, kdy představitel sv. Martina přijíždí do města na bílém koni, někdy i s celou družinou.
• Kateřinské zábavy (25. listopadu): Dříve to byl den ve znamení tanečních Kateřinských zábav. Panovalo na nich tzv. ženské právo, tudíž jim muži přezdívali ”babské plesy”.
• Advent: Adventní doba (období čtyř neděl před vánočními svátky) je dobou postní a je spojena s přípravami na Vánoce.
• Barborky (4. prosince): Svátek svaté Barbory je spojen se zvykem řezání Barborčiných větviček neboli barborek.
• Mikuláš (6. prosince): V předvečer tohoto svátku sestupuje sv. Mikuláš společně s andělem z nebe na zem, do průvodu se k nim připojuje ještě čert.
• Lucie (13. prosince): V neděli 13. prosince se slaví svátek svaté Lucie. Tento den bývá spojen se zvláštními obchůzkami tajemných postav „Lucek“, které mají za úkol kontrolovat činnost hospodyněk v domácnosti.

Tyto tradice jsou důležitou součástí českého kulturního dědictví a pomáhají udržovat spojení s přírodou a životem našich předků.

Lidové zvyky a příroda

Lidové zvyky a tradice kdysi doprovázely život lidí během celého roku. Zejména na venkově, který byl vždy více než město svázaný s přírodou a jejími živly. Zvyky byly spjaty především se životem církve - jednotlivé svátky, události a výročí vždy doplňovaly lidové slavnosti…

Tradice a roční období

O významu dělení roku podle jednotlivých lidových slavností - ať už původu náboženského či jiného - svědčí také lidové písně. Jak v Prostonárodních českých písních a říkadlech sebraných Karlem Jaromírem Erbenem, tak v Moravských národních písních (které shromáždil František Sušil) najdeme kapitoly věnované písním, které jsou spojené s věkem (písně dětské, mládenecké, panenské), řemeslem, hospodou, vojnou, láskou, svatbou atd. Najdeme zde ale především velké oddíly písní posvátných, dějepravných, obřadných a pořadných, výročních.

Stejně tak jsou ve starých kuchařských knihách kromě receptů na běžná jídla i recepty na jídla postní či na pokrmy, které se vaří k té či oné lidové události nebo které nesou název po některém ze svatých.

Mnohé z lidových zvyků, zvláště ty, které jsou spjaté s náboženstvím, zanikly v období komunistického režimu. Některé se naopak pomalu, ale jistě daří obnovovat…

Zámek Kačina

Zámek Kačina je jedním z nejvýznamnějších klasicistních zámků na území České republiky. Nachází se nedaleko Kutné Hory.

Tipy na výlety

Na portálu Kudy z nudy u mnoha míst v horách, ale také v jeskyních a skalních městech doporučujeme pamatovat na teplé oblečení a dobré boty. K cestování zkrátka patří sledování předpovědí počasí, a vyplatí se znát i místa s nejnižší a nevyšší doraženou teplotou, případně místa, kde se objevily dosud největší deště v historii naší země.

Nechte se okouzlit Jižními Čechami! Báječné koupání, moderní galerie, starobylé hrady, rozhledny i pohádkové stezky: to všechno nabízí Královéhradecký kraj těm, kteří chtějí cestovat levně a přitom si užít spousty zážitků.

Jen vy a krásná příroda, lesy plné hub a borůvek, voňavé louky, cyklostezky, tu a tam rozhledny a romantické hradní zříceniny: vydejte se s portálem Kudy z nudy na Vysočinu.

Udělejte si poklidný víkend nebo dovolenou na českém venkově! Při pobytu na rodinných farmách, statcích či chalupách načerpáte nové síly.

Myslíte, že za dobrým vínem musíte až do Francie? Zkuste nejprve zůstat doma. V Česku najdete zástupce lahodného moku, za něž by se zahraniční konkurence rozhodně nestyděla. Pěstování a zpracování hroznů rozvíjeli na jižní Moravě již staří Římané.

Aby se ze školního výletu nestala nuda a otrava, o to postará portál Kudy z nudy. Z každého kraje jsme vytipovali zajímavá místa, kde si připomenete naše národní tradice. Objednat si můžete komentované prohlídky, speciální programy a přímo na místě také vyzkoušíte rozmanité aktivity - třeba lukostřelbu, pečení placek nebo výrobu kouzelných amuletů.

Pardubický kraj slibuje spousty zážitků. Rozhledny, hrady a pohádkový kostel, zajímavá muzea, skleněné sochy, vodní hamr nebo skanzen: to je jen část míst v Plzeňském kraji, která jsou přístupná bezplatně anebo jen za symbolické vstupné.

tags: #české #tradice #spojené #s #přírodou

Oblíbené příspěvky:

• Ubytování v okolí Želivky pro školy v přírodě
• Zdroje a dopady plastového znečištění oceánů
• Vznik odpadu Mull
• Neživá příroda - test pro 9. třídu
• Firma specializující se na ekologické zpracování odpadu