Česko vs. Čína: Emise na hlavu a globální snahy o snížení

V New Yorku proběhl historicky největší summit ke klimatickým změnám, kterého se zúčastnilo přes 120 světových politiků. Nová globální smlouva má být sice hotová až za rok, americký prezident Barack Obama ale prohlásil, že chce jeho země ve snaze o ekologicky šetrnou ekonomiku hrát vůdčí roli spolu s Čínou. Obě země jsou největšími producenty skleníkových plynů, při snaze o jejich snižování však dosud zaostávaly hlavně za Evropou.

Šéf Bílého domu prohlásil, že se během schůzky s čínským prvním vicepremiérem Čang Kao-limem shodli na tom, že jejich země se mají v otázce boje s globální změnou klimatu chopit vůdčí role. Šéf Bílého domu prohlásil, že dodrží svůj cíl a do roku 2020 sníží emise o 17 % oproti hodnotám z roku 2005. Čína zase zdvojnásobí roční finanční podporu pro zřízení fondu spolupráce s rozvojovými zeměmi v oblasti změny klimatu. Navíc dá šest milionů dolarů na podporu snahy generálního tajemníka OSN o tuto spolupráci.

Čínská ekonomika roste a Číňané bohatnou, to s sebou ale nese i negativní jevy, jako je znečištěné ovzduší. Peking i další velkoměsta se potýkají se smogem a prachovými částicemi v ovzduší. V Pekingu přesahuje v nejhorších dnech jejich koncentrace i 500 mikrogramů na metr krychlový, zatímco Světová zdravotnická organizace označuje za škodlivou už koncentraci 25 mikrogramů. Čína už přestihla Evropskou unii v množství emisí CO2 na hlavu a stala se po USA druhým největším producentem skleníkových plynů.

Čína se pouští do boje proti škodlivým emisím

Rychlá industrializace Číny v posledních 20 letech přinesla výstavbu obrovského množství uhelných elektráren. Vláda proto nedávno zdvojnásobila pokuty pro čínské podniky za vypouštění odpadních látek a emisí. Dosavadní poplatky je totiž k omezování emisí příliš nemotivovaly. Tvrdší podmínky začnou platit od poloviny příštího roku. Opatření se dotkne hlavně tepláren, oceláren a papíren, které vypouštějí nejvíce škodlivin. Princip bude jednoduchý: kdo se bude víc snažit, ten bude platit méně.

S blížící se klimatickou konferencí OSN (COP30) v Brazílii přinášejí světové organizace varování před nedostatečnými kroky ke snížení emisí. Podle OSN by současné klimatické plány omezily globální emise skleníkových plynů do roku 2035 jen o deset procent. „Nebudeme schopni udržet globální oteplování pod 1,5 stupně Celsia v nadcházejících letech,“ varoval Generální tajemník OSN António Guterres.

Čtěte také: Udržitelné cestování v Česku

Podle odhadů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) byly v roce 2020 hrubé emise skleníkových plynů v EU-27 o 31 % nižší než v roce 1990. To představuje výrazné překročení cíle snížení emisí o 20 %. Čisté emise EU dle odhadů poklesly ve stejném období o 34 %.

Emise CO2 na hlavu: Srovnání a nerovnosti

Dle článku publikovaném na webu Our World in Data lze emise oxidu uhličitého měřit různými způsoby a každý ukazatel zdůrazňuje jiný aspekt odpovědnosti za klimatickou změnu. Emise jednotlivých států ukazují, kolik která země aktuálně vypouští do ovzduší, ale nezohledňují velikost populace - větší země zkrátka produkují více emisí. Spravedlivější obraz poskytuje měření emisí na osobu (per capita), které ukazuje, kolik CO2 připadá na jednoho obyvatele. Tento pohled odhaluje výrazné nerovnosti: bohaté země mají násobně vyšší emise na hlavu než chudé.

Česká republika produkuje 0,114 CO2eq ročně, co odpovídá 0,22 % světových emisí na 0,13 % globální populace. Asie produkuje více než polovinu globálních emisí, zároveň však představuje 59 % globální populace. Z jednotlivých států má v absolutních číslech nejvyšší emise Čína. K prudkému nárůstu emisí zde došlo především mezi lety 2000 a 2011, od roku 2012 čínské emise rostou výrazně pomalejším tempem a od roku 2024 stangují nebo dokonce klesají.

Emise v České republice

Česká republika patří v přepočtu na osobu mezi větší producenty skleníkových plynů. V roce 2023 činila tato hodnota 7,92 tun CO2ekv. na osobu ročně. Česká republika vyprodukovala více než 12 tun CO2eq na osobu v roce 2015, zatímco světový průměr byl 6,5 tun CO2eq. Průměrný obyvatel České republiky tedy vypouští téměř dvojnásobné množství skleníkových plynů oproti celosvětovému průměru.

Ačkoli celkové emise skleníkových plynů na obyvatele podle dat Eurostatu v Česku postupem let klesají, stále jde o jeden z indikátorů, kde se Česko umisťuje nejhůře. Stejně jako v ročnících Indexu 2023 a 2024 jsme v produkování skleníkových plynů 6. nejvýkonnější v EU, a to přesto, že hodnota meziročně poklesla z 10,16 tun ekvivalentu CO2 na 9,25.

Čtěte také: Zvýšení podílu OZE v Česku

„Největší pokles emisí v Česku je zaznamenám v energetice díky postupnému odstavování uhelných elektráren a přechodu na obnovitelné zdroje,“ popisuje Barbora Kočí z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) a dodává, že mezi dalšími sektory, které ke snižování emisí významně přispívají, je výroba, kde se uhlíková stopa snižuje vlivem zapojení efektivnějších technologií.

Srovnání s ostatními zeměmi

Z vybraných zemí má ČR nejvyšší emise, což ale odráží i pozici ČR v EU. Například Norsko má mírně vyšší emise na osobu než Česká republika (průměrný Nor vyprodukuje necelých 14 t ročně, průměrný Čech 12 t CO2eq), zároveň však obyvatelé Norska mají dvojnásobnou životní úroveň oproti České republice. Oproti tomu obyvatelé Běloruska mají ještě vyšší průměrné emise (15,6 t), avšak téměř poloviční životní úroveň v porovnání s obyvateli České republiky.

Rozdíly v emisích podle sektorů

• Rozdíly ve výrobě elektřiny a tepla: Státy, které k výrobě elektřiny a tepla využívají z velké části hnědé uhlí, mají emise z energetiky okolo 3-4 tun CO2eq na osobu a rok.
• Rozdíly v emisích z průmyslu: Rozdíly v emisích z průmyslu souvisí s typem průmyslu dané země. Emise skleníkových plynů v průmyslu vznikají zejména při spalování fosilních paliv (typicky pro zahřívání - destilaci, sušení, tavení apod.) a jako vedlejší produkt různých procesů, např. při výrobě cementu, zpracování železné rudy nebo při používání chladicích plynů.
• Rozdíly v dopravě: V emisích z dopravy se státy liší výrazně méně než ve výrobě elektřiny a tepla. Většina států EU má emise mezi 1,5-3 tuny CO2eq na osobu na rok, průměrná hodnota v EU je 2,0 t CO2eq na osobu na rok.
• Rozdíly v emisích z budov: Průměrná hodnota emisí z tohoto sektoru je v EU 0,8 t CO2eq na obyvatele na rok, přičemž většina zemí je v rozmezí 0,2-1,2 tun CO2eq na osobu na rok.
• Rozdíly v zemědělství: pochází především z chovu hospodářských zvířat (metan) a z obdělávání půdy (průmyslová hnojiva produkují N2O).
• Rozdíly v odpadovém hospodářství: Emise z odpadového hospodářství produkují především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan.

Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi - ovšem vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi.

Vývoj a cíle Evropské unie

EU v červnu přijala cíl do roku 2030 snížit čisté emise skleníkových plynů o 55 % oproti úrovni z roku 1990. Tento cíl otevírá cestu k dosažení klimatické neutrality v EU do roku 2050.

EEA odhaduje, že podle nejnovějších dostupných národních prognóz by realizace politik a opatření v oblasti klimatu a energetiky, které jsou v současné době plánovány na národní úrovni, mohla do roku 2030 vést ke snížení čistých emisí o 41 %.

Čtěte také: Greenpeace ČR - financování

Zpráva rovněž uvádí, že k dosažení cíle EU v oblasti OZE je třeba pokračovat v jejich zavádění pro výrobu elektřiny.

Podíl států na globálních emisích oxidu uhličitého (2021)

Postoje české veřejnosti ke klimatickým změnám

Výsledky přináší nový pohled na českou veřejnost a její vztah ke změně klimatu. Zaujalo mě, že šestašedesát procent české veřejnosti si přeje snižovat emise skleníkových plynů v Česku bez ohledu na to, jak budou snižovat emise jiné země. Když jsme pak ale testovali znalosti lidí v problematice klimatické změny, zjistili jsme, že naprostá většina českých obyvatel základní fakta zoufale postrádá.

Češi jsou velcí milovníci přírody a krajiny kolem nás, mají k nim poměrně hluboce sentimentální vztah. I opakovaně se ukazuje, že si vybírají dovolenou více než příslušníci jiných národů podle toho, jaká je v konkrétním místě příroda. Na druhou stranu často pochybují o svých schopnostech něco v její ochraně ovlivnit a spíše se zaměřují na jednoduché každodenní aktivity. Na předních příčkách se tak drží například třídění odpadu, spotřeba vody a energie. Tradiční a dlouho diskutovaná témata vítězí nad těmi globálními, která přichází spíše v posledních letech.

Dotazníkové šetření zkoumalo postoje k více než dvaceti klimatickým politikám a ukázalo se, že největší podporu mají řešení typu podpora obnovitelných zdrojů, zateplování a snižování energetické náročnosti bydlení, budování přírodních prvků v krajině, zadržování vody v krajině i šetrnější hospodaření s půdou. Naopak co česká veřejnost převážně odmítá, jsou řešení, která dopadají na jejich kapsu, jako zvyšování cen energií nebo benzínu. Podobně se obávají také uhlíkové daně, protože s ní nejsou detailně obeznámení.

Obnovitelné zdroje v České republice a srovnání s Německem

Za rok 2018 se podle dat Energetického regulačního úřadu vyrobilo v České republice z mohutně podporovaného jádra asi 34 % energie, z fosilních zdrojů to ale bylo výrazně více - téměř 54 % energie. Pouhých 11 % pak připadlo na obnovitelné zdroje, jako je slunce, vítr nebo voda.

Zatímco v jiných evropských zemích dochází k velkému rozvoji obnovitelných zdrojů, Česká republika zůstává stále ještě hluboko na přelomu devatenáctého a dvacátého století. A bohužel, kvůli masivnímu pálení uhlí jsme spíše ve století devatenáctém.

Před třiceti lety startovalo Německo na stejné pozici jako Česká republika. Za tu dobu se posunulo mílovými kroky vpřed - mezi našimi energetickými mixy je rozdíl, který připomíná úplně odlišné civilizace. Už v roce 2018 se totiž v Německu podařilo vyrobit více energie pomocí obnovitelných zdrojů než z těch klasických, fosilních. Zatímco uhlí Němcům dávalo 39 procent elektřiny, obnovitelné zdroje se dostaly na celých 40 %. A tyto poměry se měsíc od měsíce v Německu zlepšují ve prospěch obnovitelných zdrojů - cílem ambiciózní “energetické změny” je mít do roku 2030 z obnovitelných zdrojů přes 65 procent vší energie.

Plánem je dostat se do roku 2030 na necelých 21 % energie z obnovitelných zdrojů. To je o celých 10 % míň než společný cíl evropských zemí.

I české domácnosti mohou obnovitelné zdroje podpořit

Možnost vybrat si, komu domácnosti na spotřebovanou elektřinu zaplatí, existovala doposud pouze na západních trzích. Stejnou možnost mají ale od června také Češi. Na energetickém trhu totiž začal působit nový start-up bezDodavatele, který obchází tradiční dodavatele a za tržní ceny propojuje domácnosti přímo s českými výrobci zelené elektřiny. Společnost bezDodavatele je novou unikátní platformou, která jednoduše dokáže zprostředkovat platby mezi domácnostmi a výrobci. Tím podporuje nejen přesun domácností k čisté elektřině, ale také malé lokální výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů.

tags: #cesko #emise #na #hlavu #vs #cina

Oblíbené příspěvky:

• Proč je rak kamenáč ohrožen?
• Výsadba stromů podle zákona
• Recenze přírodní kosmetiky z DM
• Uctě k přírodě: praktické tipy
• Křesťanská zahrada Pavla Světlíka