Chemické Reakce v Přírodě: Příklady a Souvislosti

Chemie se stala nedílnou součástí našeho života v různých podobách. Kromě zvyšování našeho pohodlí s sebou přináší i rizika pro životní prostředí a lidské zdraví. Abychom měli z chemických látek co největší přínos a co nejmenší škody, musíme co nejlépe znát jejich vlastnosti a regulovat jejich využití.

Organická Chemie a Její Základy

Organická chemie se zabývá organickými látkami, které jsou základem živých organismů a mají široké využití. Organické látky lze rozdělit na uhlovodíky a deriváty uhlovodíků, kde jsou atomy \(\mathrm{H}\) nahrazeny jinými atomy či funkčními skupinami.

Organické sloučeniny jsou zásadní součástí živých organismů a mohou být přírodního původu. Zdrojem organických látek je např. biomasa, ropa, zemní plyn či uhlí. Většina známých organických sloučenin je uměle vyrobena (např. z výše uvedených zdrojů).

Atomy uhlíku mají 4 valenční elektrony a ochotně tvoří řetězce či cykly, což dává vznik obrovskému množství organických sloučenin. Jednoduchá vazba uhlíku je vazba σ, u té je elektronová hustota nejvyšší na spojnicích jader atomů účastnících se vazby.

Atomy uhlíku mají v základním stavu elektronovou konfiguraci \(\mathrm{[He]\;2s\,\boxed{\uparrow\downarrow} \;2p\,\boxed{\uparrow\;}\,\boxed{\uparrow\;}\,\boxed{\phantom{\uparrow\;}}}\). Po excitaci jsou ve valenčních orbitalech k dispozici 4 nespárované elektrony pro tvorbu kovalentních vazeb.

Čtěte také: Zdroje chemických látek v ovzduší

Hybridizace Orbitalů

U valenčních orbitalů dochází ke sjednocování energií (a tvarů), tzv. Při hybridizaci \(\mathrm{sp^3}\) se sjednotí všechny valenční orbitaly: \(\mathrm{[He]}\;\textcolor{#16a085}{2\mathrm{s}\,\boxed{\uparrow\;}\;2\mathrm{p}_{x, y, z}\boxed{\uparrow\; }\,\boxed{\uparrow\;}\,\boxed{\uparrow\;}}\). Vznikající (jednoduché) vazby jsou pak rovnocenné a jejich vrcholy tvoří čtyřstěn (tetraedr). Tato hybridizace se vyskytuje např.

Při hybridizaci \(\mathrm{sp^2}\) je stav orbitalů následující: \(\mathrm{[He]}\;\textcolor{#16a085}{\mathrm{2s},2\mathrm{p}_x, 2\mathrm{p}_y\,\boxed{\uparrow\;}\,\boxed{\uparrow\;}\,\boxed{\uparrow\;}}\;2\mathrm{p}_{z}\boxed{\uparrow\;}\). Vznikají dvě jednoduché vazby a jedna dvojná, jejich vrcholy vytvářejí (rovnostranný) trojúhelník. Tuto hybridizaci má uhlík např.

Hybridizaci \(\mathrm{sp}\) lze znázornit takto: \(\mathrm{[He]}\;\textcolor{#16a085}{\mathrm{2s},2\mathrm{p}_x \,\boxed{\uparrow\;}\,\boxed{\uparrow\;}}\;2\mathrm{p}_y,2\mathrm{p}_{z}\boxed{\uparrow\;}\,\boxed{\uparrow\;}\). Dochází ke vzniku jednoduché a trojné vazby, nebo dvou dvojných vazeb. Tvar je lineární.

Typy Vzorců

Stavbu molekul organických sloučenin vyjadřují zejména následující typy vzorců:

• Strukturní: Znázorňuje konkrétní uspořádání atomů v molekule.

Látky, které se skládají ze stejných částic (tedy mají stejné sumární vzorce), mohou tyto částice (a vazby mezi nimi) mít různě rozmístěné. Poté se jedná o izomery.

Čtěte také: Efektivní postupy chemického čištění odpadů

• Konstituční (strukturní) izomery (a) se liší pořadím atomů/vazeb (např.
• Cis/trans izomerie (b) se týká substituentů u dvojných vazeb (např. cis- a trans-but-2-en) nebo na cyklických strukturách.
• Optická izomerie (c) souvisí s tím, že některé molekuly jsou navzájem svými „zrcadlovými obrazy“. Optické izomery (enantiomery) jinak stáčejí rovinu polarizovaného světla. Asymetrie vzniká na tzv.
• Konformery (d) se liší pouze rotací součástí molekul kolem jednoduché vazby (např. u ethanu, nezákrytová konformace je energeticky výhodnější) či více jednoduchých vazeb (např.

Zdroje Organických Látek

Zdrojem organických látek je např. biomasa, ropa, zemní plyn či uhlí.

• Biomasa: Jako biomasa se označuje souhrn látek tvořících živé organismy.
• Černé uhlí: Černé uhlí pochází zejména z karbonu (to je perioda prvohor), v této době se zdejší území nacházelo na rovníku a rostly zde „lesy“ plavuní, přesliček a kapradin. Z černého uhlí se vyrábí koks pro výrobu železa.
• Hnědé uhlí: Hnědé uhlí v Česku pochází z neogénu („mladší třetihory“), vzniklo mj. z jehličnanů a listnatých stromů. Těží se povrchově v mostecké, chebské či sokolovské pánvi.
• Ropa: Vznikla z mořských mikroorganismů (řas a živočišného planktonu). V Česku jsou jí pouze malé zásoby. Ropa se nachází pod vrstvami nepropustných hornin, těží se jak na pevnině, tak na moři. Ropa je směs, především z uhlovodíků. Jednotlivé složky ropy se oddělují pomocí frakční destilace (respektive přesněji kontinuální rektifikace) na základě rozdílných teplot varu. Frakční destilací (a případnými dalšími úpravami) se získává např. propan-butan, benzin, petrolej, motorová nafta či asfalt. Z ropy též lze oddělit např.
• Zemní plyn: Zemní plyn obsahuje methan (\(\mathrm{CH_4}\)) a další těkavé uhlovodíky s krátkým uhlíkovým řetězcem. Mnohdy doprovází ložiska ropy či uhlí.

Reakce v Organické Chemii

Pokud je reagující částice elektrofilní, vyhledává záporný náboj a je kladně nabitá (např. \(\mathrm{NO_2^+}\), \(\mathrm{Br^+}\), \(\mathrm{H_3O^+}\)). Nukleofilní částice vyhledává kladný náboj a bývá nabitá záporně, případně obsahuje volný elektronový pár (např. \(\mathrm{Cl^-}\), \(\mathrm{NH_3}\)). Radikál je velmi reaktivní částice, má jeden či více nespárovaných elektronů.

• Adice: je navázání (přidání) atomů či skupin do molekuly. Konkrétními příklady jsou hydrogenace (adice vodíku), hydratace (adice vody) či halogenace (adice halogenu). Aby mohla adice proběhnout, musí v molekule být přítomna násobná vazba.
• Eliminace: je odstranění částic z molekuly.
• Oxidace: zahrnuje zvyšování oxidačního čísla, v organické chemii obvykle souvisí s přidáním kyslíku a/nebo odebráním vodíku.

Indukční a Mezomerní Efekt

• Indukční efekt: souvisí s posunem elektronové hustoty po σ vazbách. Atomy s vysokou elektronegativitou (např. O, F) snižují elektronovou hustotu na sousedních atomech, mají tedy záporný indukční efekt (−I). Naopak atomy s nízkou elektronegativitou (např.
• Mezomerní efekt: souvisí s posunem elektronové hustoty u π vazeb (násobných vazeb) a volných elektronových párů. Uplatňuje se např. u substituovaného aromatického jádra. Substituenty snižující hustotu π elektronů v konjugovaném systému mají záporný (−M) mezomerní efekt.

Uhlovodíky

Uhlovodíky jsou organické sloučeniny obsahující pouze atomy uhlíku (\(\mathrm{C}\)) a vodíku (\(\mathrm{H}\)). Jsou součástí fosilních surovin (zemního plynu, ropy), používají se např.

• Acyklické: Uhlíkový řetězec je lineární (přímý) nebo rozvětvený, patří sem mj.
• Cyklické: Uhlíkový řetězec je uspořádaný do cyklu (kruhu).
• Aromatické: Obsahují aromatické jádro - systém delokalizovaných π vazeb (např.

(Cyklo)alkany/Alkeny/Alkyny

Uhlovodíky jsou organické sloučeniny obsahující atomy uhlíku (C) a vodíku (H). V molekulách obsahují jednoduché vazby mezi atomy C.

• Methan (\(\mathrm{CH_4}\)): Nejjednodušší uhlovodík. Hlavní součást zemního plynu, spalováním za účasti kyslíku vzniká jen \(\mathrm{CO_2}\) a \(\mathrm{H_2O}\). V přírodě vzniká např.

Mezi významné reakce těchto látek patří radikálová substituce (vznik radikálů je iniciován např. Uhlovodíky s jednou vazbou mezi atomy C jsou alkeny či cykloalkeny. Pokud je dvojných vazeb více, označuje se tato skutečnost předponou (např.

Čtěte také: Vysokoškolské vzdělání v oboru chemie a životního prostředí

• Ethen (\(\mathrm{{H_2C\!=\!CH_2}}\)): Rostlinný hormon (podporuje např.
• Ethyn (\(\mathrm{{HC\!≡\!CH}}\)): Má uplatnění v chemické syntéze.

Aromatické Uhlovodíky

Aromatické uhlovodíky (areny) obsahují aspoň jedno aromatické jádro - delokalizovaný systém π elektronů. Zjednodušeně řečeno: elektrony, které by za normálních okolností tvořily část dvojné vazby na určitém místě, jsou rovnoměrně rozprostřeny v kruhu. Areny obvykle mají specifický zápach.

• Benzen: Bezbarvá kapalina, toxická, karcinogenní.
• Toluen: Aromatické jádro s navázanou methylovou skupinou, poněkud méně toxický než benzen. Rozpouštědlo.

Při hoření organických látek mohou vznikat polycyklické aromatické uhlovodíky (např. benzo[a]pyren sestávající z pěti aromatických jader). Tyto látky jsou značně nebezpečné pro zdraví, nacházejí se např.

Deriváty Uhlovodíků

Deriváty uhlovodíků jsou odvozené z uhlovodíků. Vznikají tak, že dojde k nahrazení atomu (či atomů) vodíku (\(\mathrm{H}\)) jinými atomy nebo funkčními skupinami.

Halogenderiváty a Dusíkaté Deriváty

Halogenderiváty uhlovodíků ve svých molekulách obsahují atomy halogenů (\(\mathrm{F}\), \(\mathrm{Cl}\), \(\mathrm{Br}\) či \(\mathrm{I}\)). Živé organismy je vytvářejí jen velmi vzácně, většina je jich uměle vyrobena. Některé jsou netečné a víceméně zdravotně nezávadné, jiné jsou nebezpečné pro zdraví či dráždivé. Mnohé halogenderiváty patří mezi „věčné chemikálie“, v přírodě se prakticky nerozkládají a dlouhodobě ji znečišťují.

Dříve využívané freony (obsahující \(\mathrm{Cl}\), např. R12 - difluordichlormethan) měly uplatnění v chladicích zařízeních a jako hnací látky do sprejů. V současnosti se v EU jako chladivo do klimatizací dopravních prostředků používá např. Jeho polymerací (zřetězením molekul) vzniká polytetrafluorethen (PTFE, komerčně teflon), který se využívá např. na nepřilnavé povrchy pánví, výrobě lyžařských vosků či nepromokavých membrán do oblečení a obuvi (odpuzuje vodu). Teflon sám o sobě je relativně chemicky stálý.

Při výrobě teflonu se používají další fluorované látky, které jsou toxické/nebezpečné pro zdraví. Dříve šlo o PFOA = perfluorooktanovou kyselinu, dnes jde např. látku s označením FRD-903.

Mezi dusíkaté deriváty uhlovodíků patří mj. Aminoderiváty neboli aminy obsahují v molekulách skupinu \(\mathrm{-NH_2}\). Patří mezi ně např. Nitroderiváty obsahují skupinu \(\mathrm{-NO_2}\). Často se využívají k výrobě výbušnin, při jejich rozkladu vznikají obvykle \(\mathrm{N_2}\) a oxidy uhlíku v plynném skupenství. Mezi nitroderiváty patří např.

Alkoholy, Fenoly, Ethery

Alkoholy jsou odvozené z alifatických uhlovodíků. Ve svých molekulách obsahují skupinu \(\mathrm{-OH}\). Jejich název v základu obsahuje označení příslušného uhlovodíku s koncovkou -ol. Jde o látky běžné v přírodě, jsou dobře rozpustné ve vodě.

• Ethanol: Součást alkoholických nápojů, vzniká kvašením cukrů za účasti kvasinek: \(\mathrm{C_6H_{12}O_6 \longrightarrow CH_3CH_2OH + CO_2}\). Ethanol je dosud společensky tolerovanou drogou. To navzdory tomu, že jeho konzumace značně zvyšuje riziko rakoviny (nádorových onemocnění, jde o karcinogen 1. třídy) a chorob oběhového systému.

Fenoly obdobně jako alkoholy obsahují skupinu \(\mathrm{-OH}\), jsou však odvozené z aromatických uhlovodíků. Ve svých molekulách obsahují atom kyslíku navázaný na dva uhlovodíkové zbytky \(\mathrm{R-O-R'}\).

Aldehydy a Ketony

Aldehydy a ketony jsou kyslíkaté deriváty uhlovodíků. Patří mezi karbonylové sloučeniny. Obsahují karbonylovou skupinu \(\mathrm{C\!=\!O}\). Aldehydy obsahují karbonylovou skupinu na konci uhlíkového řetězce. Jejich názvy mají koncovku -al. Ketony obsahují karbonylovou skupinu uvnitř uhlíkového řetězce.

Karboxylové Kyseliny

Karboxylové kyseliny patří mezi kyslíkaté deriváty uhlovodíků. Jejich molekuly obsahují karboxylovou skupinu \(\mathrm{-COOH}\). Z této funkční skupiny se snadno uvolňuje kation vodíku (\(\mathrm{H^+}\)), což podmiňuje kyselý charakter těchto látek. Karboxylové kyseliny se běžně nacházejí v živých organismech. Mastné kyseliny tvoří součásti molekul tuků.

Deriváty Karboxylových Kyselin

Mezi funkční deriváty karboxylových kyselin patří např. jejich soli a estery. Soli karboxylových kyselin vznikají zejména jejich neutralizací. Dojde k odštěpení vodíkového kationtu (\(\mathrm{H^+}\)) z molekuly kyseliny a jeho nahrazení, nejčastěji iontem kovu.

• Šťavelan vápenatý: Nerozpustná sůl, mnohdy přítomná v rostlinách (např. árónovitých). Tvoří drobné krystalky, které slouží rostlinám jako obrana před býložravci.
• Mýdla: Obsahují sodné nebo draselné soli vyšších mastných kyselin.

Estery karboxylových kyselin jsou v přírodě významnými vonnými látkami (jsou např. součástí plodů, květů). Vznikají reakcí karboxylové kyseliny a alkoholu (esterifikací), produktem reakce je ester a voda. Používají se např.

• Ethylester kyseliny octové (ethyl-ethanoát): Má využití v odlakovačích na nehty a jako rozpouštědlo.
• Methylestery mastných kyselin (MEŘO = methylester řepkového oleje): Jsou součástí biosložky nafty.

Substituční deriváty karboxylových kyselin mají navázané další funkční skupiny na uhlíkovém řetězci. Patří mezi ně např.

Chemické Látky v Životním Prostředí

Člověk uvolňuje do životního prostředí látky, které byly dlouhodobě uloženy v zemi, kde neohrožovaly jeho zdraví, např. těžké kovy, jako olovo, rtuť či kadmium. Chemici vyrobili množství látek, které se v přírodě běžně nevyskytovaly, např. DDT, PVC, PCB, freony aj. Tyto látky mají někdy velmi zajímavé vlastnosti pro speciální využití (např. hubí hmyz, odolávají vysokým teplotám atd.), ale zároveň mohou ohrozit nejen životní prostředí, ale i zdraví nebo životy lidí, ať už přímo (jsou jedovaté), nebo tím, že mají na prostředí člověkem nepředpokládaný účinek (např. vytvářejí tzv.

V současnosti jsou známy miliony různých chemických látek a každý den jsou syntetizovány další a další.

Negativní Účinky Chemických Látek na Lidské Zdraví

Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví jsou velice komplexní.

• Toxicita: Pro toxické účinky chemických látek je typické, že jejich projev závisí na dávce toxické látky. Pro akutní toxicitu platí, že účinky přicházejí i po jednorázovém působení (např. otrava houbami, oxidem uhelnatým atd.). Chronická toxicita se mnohdy projevuje při dlouhodobém působení (např. týdny, měsíce či roky) i velmi malých dávek chemické látky, které se mohou hromadit v těle (např. otravy olovem a dalšími těžkými kovy, působení dioxinů, polychlorovaných bifenylů, DDT nebo bromovaných zpomalovačů hoření aj.).
• Genotoxicita: Některé chemické látky mají schopnost způsobovat takzvané mutace neboli změnit genetickou informaci v jádru buňky. Buňka, ve které došlo k mutaci, může různým způsobem změnit své chování a zároveň tuto svou novou vlastnost předává všem svým „potomkům“, tedy buňkám dceřiným. Mnohé chemické látky mají také schopnost vyvolat zhoubný nádor neboli rakovinu.
• Teratogenita: Některé látky mají velmi speciální schopnost poškodit plod vyvíjející se v děloze matky. Největší nebezpečí plodu hrozí obvykle v rané fázi těhotenství, zhruba v prvních osmi týdnech, kdy bohužel většina žen o svém těhotenství ještě neví. Mezi teratogeny se řadí např. nitrosaminy, chlorované uhlovodíky, aflatoxiny, alkylrtuť.
• Alergenicita: Zjednodušeně řečeno je podstatou alergie přehnaná imunitní (obranná) reakce organismu. Říkáme také, že organismus je přecitlivělý k určitým podnětům. Alergenem může být např.

Chemické Látky v Potravinách

Už po tisíciletí je známo, že množství a složení potravy a nápojů ovlivňuje zdraví. Velkou změnou procházejí potraviny a nápoje od doby průmyslové revoluce. V posledních desetiletích však došlo ke zprůmyslnění zemědělství a potravinářství. Do potravin se záměrně začala přidávat celá řada chemických látek, které mají změnit vlastnosti průmyslově vyráběných potravin, např. barvu, chuť, vůni, trvanlivost atd.

Další skupinou chemických látek v potravinách jsou zbytky zemědělských chemikálií, které průmyslové zemědělství masově používá. Může jít o látky uvolněné z průmyslových hnojiv, ale zejména se jedná o nerozložené zbytky (rezidua) pesticidů. V případě potravin živočišného původu může jít o zbytky veterinárních léčiv (např. antibiotik). V některých státech se hospodářským zvířatům masově aplikují také hormony.

Poslední skupinou chemických látek v potravinách jsou ty, které se používají jako průmyslové chemikálie a které se do potravního řetězce dostávají v důsledku znečištění životního prostředí. Jedná se o těžké kovy a jejich sloučeniny (např. olovo, organické sloučeniny rtuti nebo cínu), ale také o organické látky, které mají schopnost přetrvávat dlouho v životním prostředí a hromadit se v živých organismech. Odborně se o takových látkách říká, že jsou perzistentní a bioakumulativní. Patří mezi ně např. polychlorované dioxiny (PCDD/F), polybromované zpomalovače hoření (BFR), polychlorované bifenyly (PCB) a podobně.

Pesticidy

Název pesticidy se používá jako souhrnné označení pro látky používané k ničení, zabíjení organismů, které člověk z určitého důvodu chce zničit nebo potlačit. Liší se jak svým chemickým složením, tak cílovými skupinami organismů, proti kterým jsou určeny. Vzhledem k výše uvedené rozmanitosti pesticidů jsou i jejich nežádoucí zdravotní účinky velice široké.

Poměrně nové je zjištění, že řada pesticidů zasahuje do chování lidských hormonů a může tak narušovat hormonální systém člověka. Hormony v těle řídí mnoho velice důležitých procesů včetně vývoje v děloze a v dětství, rozmnožování, metabolismu klíčových živin (cukrů a tuků).

Vědci zjistili, že některé pesticidy (podobně jako jiné průmyslové chemikálie) mohou správnou funkci hormonů v lidském těla narušit různými způsoby. Pesticidy mohou hormony v těle napodobovat (imitovat), např. DDT nebo endosulfan mohou napodobovat účinek ženských pohlavních hormonů estrogenů. Ale také mohou funkci hormonů blokovat, jako např. vinclozolin, linuron nebo jeden z metabolitů DDT jsou schopné bránit buňkám přijímat signály androgenů - mužských pohlavních hormonů. Pesticidy ale také mohou bránit tvorbě hormonů v těle nebo jejich přirozenému rozkladu.

Doposud bylo prokázáno riziko endokrinních disruptorů zejména v době vývoje plodu v těle matky a raném dětství, kdy pohlavní hormony a hormony štítné žlázy hrají klíčovou roli.

Potravinářská Aditiva

Pro účely značení se jednotlivá aditiva podle svých funkcí zařazují do příslušných funkčních skupin. Jedno aditivum však může v potravinách zastávat i více funkcí a záleží na výrobci, do které funkční skupiny na seznamu přísad příslušné aditivum zařadí. Kupříkladu oxid siřičitý může působit v potravině jako konzervační prostředek, ale také jako antioxidant.

• Antioxidanty: prodlužují životnost potravin tím, že brání jejich oxidaci a oddalují tak např.
• Emulgátory: vytvářejí či udržují stejnorodou směs nemísitelných kapalin v potravině (např.
• Nosiče a rozpouštědla: slouží k rozpouštění nebo ředění jiných aditiv (např.

S rostoucím rozsahem průmyslové výroby potravin a množství používaných přídatných látek se postupně objevily také obavy z možných negativních zdravotních účinků těchto potravinářských aditiv.

V reakci na tyto obavy založily v roce 1955 Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Světová zdravotnická organizace (WHO) Společný výbor expertů pro potravinářská aditiva (Joint Expert Committee on Food Additives, JECFA) jako mezinárodní orgán, který má dohlížet na zdravotní nezávadnost potravinářských aditiv v zemích OSN.

V souvislosti s tím mezinárodní JECFA vypracoval koncepci tzv. přijatelného denního příjmu (Acceptable Daily Intake, ADI). ADI se stanovuje tak, že při laboratorních experimentech na zvířatech se stanoví nejvyšší dávka chemické látky, při které se ještě neprojeví nežádoucí účinek.

Exotermické Reakce

Exotermické reakce jsou reakce, při kterých reagující soustava uvolňuje energii do svého okolí. Na rozštěpení chemických vazeb se energie spotřebovává a při vzniku chemických vazeb se energie uvolňuje.

Reakce probíhající v tzv. standardních podmínkách (tj. teplota 25 ºC, tlak 101,325 kPa; nejstálejší modifikace). Termochemická rovnice je způsob zápisu chemického děje v termochemii.

Příklady Exotermických Reakcí

Mezi příklady exotermických reakcí patří například:

• Rozklad peroxidu vodíku:
  • a) H2O2 →
  • b) 2 H2O2 → Při rozkladu dvojnásobného látkového množství peroxidu vodíku se uvolní dvojnásobné množství tepla. Proto je nutno při uvádění vyměňovaného tepla uvádět i rovnici děje, u které jsou zřejmá látková množství látek.
• Hoření uhlíku:
  • a) C(grafit) + O2(g) →
  • b) C(grafit) + ½ O2(g) →
  • c) CO(g) + ½ O2(g) →
• Reakce zinku s kyselinou chlorovodíkovou: Zn(s) + 2 HCl(aq) →
• Spalování methanu: CH4(g) + 2 O2(g) →

Obecně pro reakci A → B platí: Qm(A → B) = - Qm (B → A). Obecné schéma: A → B + C, Qm(A → C) = Qm(A → B) + Qm(B → C).

Radioaktivita a Jaderné Reakce

Jaderné reakce zahrnují energii z atomových jader. Radioaktivita je rozpad či přeměna jader. Jaderné reakce zahrnují rozpad či přeměnu jader, tj.

Při reakci dochází k bilanci hybnosti, příp. parity a izospinu. Energie se uvolňuje ve formě kinetické energie řádově několik MeV.

Radioaktivní přeměny mohou vést k emisi dalších částic, jako jsou elektrony, fotony, popř. i mezony a hyperony.

Jaderná Energie

Jaderná energie je obsažena v atomových jádrech. E = mc2). Jaderná energie je mnohonásobně menší než energie obalových elektronů v atomech.

tags: #chemické #reakce #v #přírodě #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana klimatu v Mladé Boleslavi
• Likvidace autovraků v Libčevesi
• Inovační ekosystém SHUV
• Zajímavosti Bosny a Hercegoviny
• Druhy mechanického znečištění fasád