CHKO Blaník: Příroda a Zajímavosti

Jižně od Prahy se rozkládá nejmenší chráněná krajinná oblast České republiky - Blaník. Dne 29. prosince 1981 byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Blaník. Její rozloha je jen 40,31 km², je zároveň nejmenší CHKO naší republiky a přitom se může pochlubit nejednou zajímavostí. Důvodem vzniku byla ochrana harmonické, vyvážené krajiny středních Čech, jejíž ústřední dominantou je právě tato památná hora.

Líbeznou krajinu, utvářenou mozaikou lesních porostů, polí a luk, střídanými remízky, kamenitými stráněmi a alejemi, protkanou potoky a rybníky, doplňují úhledné vesničky s řadou historicky cenných staveb. Rozkládá se v okolí Velkého a Malého Blaníku, turisty pod památnou horou Blaník láká pestrá mozaika lesů, polí a luk s malebnými vesnicemi a zrcadly rybníků. Oblast si dodnes uchovala neopakovatelný kolorit typické české krajiny na rozhraní středních Čech a Českomoravské vrchoviny. Na své si přijdou milovníci přírody i příběhů a legend.

Blaník - historicko-kulturní fenomén

Nejstarší dějiny spjaté s Blaníkem lze zařadit do 5. století př. n. l., kdy na temeni Velkého Blaníku stálo halštatsko-laténské hradiště, z něhož jsou dosud patrné mohutné obranné kamenné valy. Z poloviny 12. století jsou doloženy počátky středověké kolonizace regionu, která dala vzniknout sídelní struktuře, jež ve svých hlavních rysech přetrvala dodnes. V roce 1149 byl řeholníky z želivského kláštera založen ženský premonstrátský klášter v Louňovicích pod Blaníkem, který se významně podílel na dalším osidlování v povodí Blanice. Louňovickému klášteru vděčíme mimo jiné za hustou síť románských kostelů, které jsou dodnes součástí venkovských sídel Podblanicka.

Ve 14. století se v písemných pramenech objevuje samotný Blaník, s dobou vrcholného středověku je rovněž spjata existence blanického hradu, jehož existenci se však do současnosti nepodařilo spolehlivě doložit.

Z historie osidlování

Středověké osidlování zásadně ovlivnilo tvářnost krajiny, v níž vznikaly osady soustředěné buď v okrouhlici (Světlá), nebo podél obdélné návsi. Podoba městeček byla ovlivněna pravidelným konáním trhů (Načeradec), kde se pohledově uplatnily církevní stavby. Typický vzhled sídel dokresluje charakteristická architektura selských statků, roubených i lidových zděných staveb, jejichž typické příklady lze nalézt např. v Býkovicích, Olešné, Načeradci, Krasovicích, Hrajovicích, Karhuli a ve Světlé. Kromě nejstarších církevních staveb se uvnitř sídel často nacházejí zbytky tvrzí, které někdy vznikaly i odděleně (Olešná, Částrovice), v pozdější době vznikaly ve správních sídlech zámecké stavby (Louňovice, Načeradec, Pravonín, Libouň).

Čtěte také: Moravský kras: Stráž přírody a zkameněliny

Nezanedbatelný vliv na zdejší krajinu měla lidová zbožnost, především v období baroka, které vneslo do panoramatu drobné stavby kapliček, božích muk či křížových cest. Většinou jde o díla prostých venkovských tvůrců, která vhodně dotvářejí krajinu a někde jsou i zajímavými místními dominantami. Vedle románských kostelíků, přestavovaných v gotickém či barokním slohu, jsou pro území charakteristické drobné kaple se zvonicemi na čtvercovém půdorysu, většinou zastřešené prostým jehlanem nebo jehlanem s lucernou pro zvon. Pocházejí zřejmě z 18. století a nalézají se téměř na každé návsi.

Současnost Podblanicka

Současnost „obohatila“ bývalé střediskové obce nejen o zemědělské areály, ale i o nové obytné zóny. Ve zvlněné krajině však naštěstí vnímáme především jejich dominantně položená historická centra s věžemi kostelíků. Malé vísky a samoty jsou doposud obklopeny ovocnými sady a stavení stojí na místě zaznamenaném již ve stabilním katastru. Tradiční obživou lidí na Podblanicku bylo a stále je zemědělství, které výrazně ovlivnilo ráz zdejší krajiny. Rostlinná výroba je zaměřena především na produkci obilovin (pšenici, ječmen), brambory a řepku, živočišná výroba většinou na chov hovězího dobytka.

Po staletích harmonického vztahu rolníka a krajiny však došlo ve druhé polovině 20. století k negativním změnám v důsledku zavádění socialistické velkovýroby. Scelování pozemků se současným úbytkem nelesní zeleně a pomístně zvýšením vodní eroze je hlavní příčinou snížení diverzity krajiny. Kvůli nešetrnému používání těžké mechanizace, omezenému střídání plodin, intenzivnímu hnojení a chemizaci došlo i k určitému úbytku biodiverzity fauny i flóry a ke snížení průchodnosti krajiny. Ve srovnání s jinými regiony jsou uvedené negativní zásahy na Podblanicku méně razantní, a tak i dnes lze zdejší krajinu chápat jako víceméně harmonicky vyváženou.

Přispívají k tomu i protierozní opatření, dělení velkých lánů polí, citlivější osevní postupy a střídání kultur, obnova starých cest s alejemi a remízků. V poslední době se zde výrazně rozšířil pastevní chov skotu. Podblanicko díky svým hodnotám plní funkci turistickou a rekreační, a to nejen pro pražskou spádovou oblast. Území je protkáno sítí dobře značených turistických cest, které návštěvníky dovedou do atraktivních míst. Malebný podblanický kraj má své osobité kouzlo v každém ročním období. Samozřejmě nejpestřejší a pro pěší turistiku a cykloturistiku nejvíce atraktivní je od jara do podzimu. V poslední době se zde rozšířil i chov koní, a to výhradně k rekreačním a sportovním účelům.

Neživá příroda

CHKO Blaník se nachází na území moldanubika. Významným geologickým fenoménem je soustava zlomů blanické brázdy, v terénu patrná jako široká sníženina, kterou protéká řeka Blanice. Na zónu blanické brázdy je také vázáno zrudnění, především polymetalické. Nejrozšířenější jsou metamorfované horniny sedimentárního původu (sillimaniticko-biotitické pararuly). Velký a Malý Blaník tvoří výrazný rozsáhlý ortorulový hřbet - hrásť, na vrcholu se zřetelnými skalními tvary se znaky zvětrávání a odnosu i s mrazovými sruby (tzv. Rytířské skály). Další geomorfologickou zajímavostí Velkého Blaníku jsou skalní mísy (prohlubně na povrchu skal) zvané Čertovo kopyto. Tato místa, jsou-li naplněna vodou, se nazývají litotelmy a mohou sloužit jako refugia k vývoji vodních larev některého hmyzu. Jeden ze skalních výchozů (Veřejová skála) je podle pověsti místem, odkud mohou vyjíždět blaničtí rytíři.

Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o CHKO Český les

V lomu na západním svahu Křížovské hůry se nacházejí dvojslídné ortoruly migmatitické s turmalínem a granátem. V omezené míře se v území CHKO objevují místa s intruzivními horninami, které geneticky patří ke středočeskému plutonu. Geologicky významná je erlánová vložka v zaříznutém údolí potoka Brodce, ve které jsou vyvinuty pseudokrasové jevy s výskytem drobných jeskyněk. Na řece Blanici mezi Louňovicemi a Smršťovem se v 17. století rýžovalo zlato. I v dnešních náplavech lze tu a tam najít drobounké zlatinky. Nejvýznamnější geologickou lokalitou oblasti je jednoznačně zlatodůl Roudný, ležící na jihozápadní hranici oblasti. Jde o jedno z nejstarších známých českých ložisek zlata a je tvořeno velmi nepravidelným a bohatě rozvětveným žilníkem se třemi hlavními poruchovými systémy v biotitických migmatitických pararulách se sillimanitem.

Na území CHKO převažují hnědé půdy (kambizemě), v nivě Blanice pak půdy oglejené a v údolích drobných toků se občas vyskytují zrašelinělé a glejové půdy. Na Velkém a Malém Blaníku jsou půdy mělké, kamenité, přecházející v rankery.

Vegetace

Před příchodem člověka většinu plochy oblasti pokrývaly v nižších polohách acidofilní doubravy a na Velkém a Malém Blaníku bikové bučiny, s výjimkou okolí vodních toků (jasanovo-olšové luhy) a svažitých stanovišť (suťové lesy). V současnosti dvě třetiny plochy CHKO Blaník tvoří člověkem přetvořená zemědělská krajina, louky, mokřady a rybníky.

Mokřady, louky a pastviny

Přírodovědecky nejhodnotnější jsou malé, živinami chudé vodní plochy a prameniště, na které je vázána široká škála vodních a mokřadních společenstev - makrofytní vegetace stojatých vod (svaz Lemnion minoris, Nymphaeion albae, Parvopotamion), mělkých stojatých vod (svaz Ranunculion aquatilis), v řece Blanici makrofytní vegetace vodních toků (svaz Batrachion fluitantis), rákosiny eutrofních stojatých vod (svaz Phragmition communis), eutrofní vegetace bahnitých substrátů (svaz Oenanthion aquaticae), vegetace vysokých ostřic (svaz Magnocari­tion elatae) či botanicky velmi cenná vegetace letněných rybníků (svaz Eleocharition soloniensis). Ze vzácnějších rostlin mokřadů se zde vyskytuje vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris) nebo mochna bahenní (Potentilla palustris), na podmáčených místech v nivě řeky Blanice vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora). Na dně Velkého Býkovického rybníka roste evropsky významná puchýřka útlá (Coleanthus subtilis). Pravděpodobně již jen historické jsou výskyty řasy posypanky (Vaucheria globuligera) a ostřice plstnatoplodé (Carex lasiocarpa).

Na cenných nevápnitých mechových slatiništích (svaz Caricion fuscae) se nacházejí druhy rašelinných luk a rašelinišť - ostřice šedavá (Carex canescens) a ostřice obecná (C. nigra), violka bahenní (Viola palustris), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifo­lium) a tolije bahenní (Parnassia palustris). Na částech rašelinišť v pokročilých stadiích vývoje roste rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium). Nejhojněji jsou zastoupeny mezofilní dvojsečné ovsíkové louky (svaz Arrhenatherion elatioris). Na plochách pastvin se vyskytují přechody k poháňkovým pastvinám (svaz Cynosurion). V údolích vodních toků s trvale zvýšenou vlhkostí jsou vyvinuty vlhké pcháčové louky (svaz Calthion),společenstva tužebníkových lad (podsvaz Filipendulenion) vzniklá absencí seče. V mělkých výslunných nehnojených polohách se vyvinuly charakteristické acidofilní trávníky mělkých půd (svaz Hyperico perforati-Scleranthion perennis). Zajímavé jsou acidofilní suché trávníky (Jasiono montanae-Festucetum ovinae) s kostřavou ovčí (Festuca ovina), pavincem modrým (Jasione montana), hvozdíkem kropenatým (Dianthus deltoides) a ostřicí jarní (Carex praecox).

Čtěte také: Moravský kras a stráž přírody

V CHKO se objevuje i štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin (svaz Asple­nion septentrionalis), jejichž nejtypičtějšími představiteli jsou sleziník červený (Asple­nium trichomanes), na výchozech erlanu pak sleziník routička (A. ruta-muraria).

Lesy

Lesy tvoří významnou součást CHKO Blaník, a zaujímají přibližně jednu třetinu z její rozlohy. Nejcennější lesní partie se nacházejí v přírodních rezervacích na vrcholcích obou Blaníků. Skladba lesů reaguje na výškové, půdní a vlhkostní podmínky. V minulosti byly zřejmě nejrozšířenější acidofilní doubravy (svaz Genisto germanicae-Quercion), které se zachovaly jen ve fragmentech. Na doubravy navazují ve vyšších polohách acidofilní bikové bučiny (svaz Luzulo-Fagion), zachované na velkých plochách na vrcholech Velkého a Malého Blaníku a na Slepičím vrchu. Kamenná moře pokrývají roklinové suťové lesy (svaz Tilio-Acerion) s žindavou evropskou (Sanicula europaea) a udatnou lesní (Aruncus vulgaris). Na svazích v údolí Blanice se nacházejí hercynské dubohabřiny (svaz Carpinion) s pestrým bylinným patrem. Vodní toky doprovázejí vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů (svaz Salicion albae), přecházející v sukcesně starší údolní jasanovo-olšové luhy (svaz Alnion incanae).

Fauna typická pro střední Evropu

Pro zdejší faunu je charakteristická přítomnost živočichů listnatých lesů střední Evropy. V řece Blanici se vyskytují všechny naše druhy velevrubů (Unio pictorum, U. crassus, U. tumidus), z nichž nejvzácnější velevrub tupý byl Evropským programem pro sladké vody zařazen mezi nejvýznamnější taxony, na něž je potřeba zaměřit ochranu. Vzácným druhem je rovněž drobný mlž hrachovka obrácená (Pisidium supinum), která zde byla nalezena v nejpočetnější známé populaci v celé České republice. Ze suchozemských plžů jsou významné nálezy citlivých lesních druhů, např. sklovatky rudé (Daudebardia rufa), hladovky horské (Ena montana), zuboústky sametové (Causa holosericea), vrásenky pomezní (Discus ruderatus), hrotice obrácené (Balea perversa) či vrkočů horského (Vertigo alpestris), mnohozubého (V. antivertigo) a útlého (V. angustior). Zoogeograficky je zajímavý historický nález zemouna skalního (Aegopis verticillus), který zde byl nalezen na severní hranici areálu rozšíření.

Z vodních korýšů žijí na více místech populace raka říčního (Astacus astacus) a raka bahenního (A. leptodactylus). Podrobné průzkumy potvrdily bohatý výskyt pavouků (přes 200 druhů), např. plachetnatky Centromerus aequalis, skákavky bažinné (Sitticus caricis),skálovek Gnaphosa nigerrima a Haplodrassus soerenseni, pavučenek štěrbinovité (Notioscopus sarcinatus), bukové (Saloca diceros) a Kratochvílovy(Kratochviliella bicapitata).K pozoruhodným druhům patří jediný vodní pavouk světa vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica), nápadný je šířící se křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) s typickým varovným zbarvením.

Cenné společenstvo vážek na Blanici zahrnuje i klínatku obecnou (Gomphus vulgatissimus), k. vidlitou (Onychogomphus forcipatus), k. rohatou (Ophiogomphus cecilia)a páskovce kroužkovaného (Cordulegaster boltonii); od stojatých vod jsou zajímavé nálezy šídlatky hnědé (Sympecma fusca), šidélka kopovitého (Coenagrion hastulatum) a š. znamenaného (Erythromma viridulum). Všechny uvedené druhy jsou zahrnuty do poslední verze červeného seznamu bezobratlých živočichů. Z brouků stojí za zmínku cenné nálezy střevlíka nosatého (Cychrus attenuatus) či nosatců Tanysphyrus makolskii aMagdalis carbonaria, jejichž výskyt dokládá původnost stanovišť.Pozoruhodný je nález dvou vzácných krasců Agrilus convexicollisa A. sinuatus (u prvně jmenovaného druhu nebyla známa larva a nález z CHKO Blaník posloužil k jejímu prvnímu popisu).K vzácným druhům mandelinkovitých brouků patří dřepčík Apteropeda orbiculata, rákosníček Plateumaris affinis a krytohlav Cryptocephalus rufipes.

Ze zástupců dvoukřídlého hmyzu stojí za zmínku výskyt podle posledního červeného seznamu kriticky ohrožených koutulí Parajungiella ellisi, P. serbica, P. pseudolongicornis,Psycmera integella a Tonnoiriella nigricauda. Z chrostíků byl potvrzen kriticky ohrožený druh Leptocerus interruptus. Z blanokřídlého hmyzu zde byly v ČR poprvé nalezeny pilatky druhů Anoplonyx destructor,Pristiphora coniceps a P. confusa, nepřehlédnutelná je drvodělka potulná (Xylocopa valga). K vzácným druhům lze zařadit také ruděnku cizopasnou (Sphecodes albilabris) apilatky Hoplocampa chrysorhoeaa Parataxonus candidata. Z potvrzených druhů mravenců je nejvzácnějším mravenec rašelinný, Formica (Serviformica)picea, který jev novém červeném seznamu řazen mezi kriticky ohrožené druhy.

Z obratlovců se v řece Blanici a zejména v některých jejích přítocích vyskytuje zákonem chráněná, kriticky ohrožená mihule potoční (Lampetra planeri), z 20 zdokumentovaných druhů ryb je významná vranka obecná (Cottus gobio) jako bioindikátor čistoty vody.Z 11 zdokumentovaných druhů obojživelníků stojí za zmínku žáby skokan ostronosý (Rana arvalis), rosnička zelená (Hyla arborea), všechny druhy „zelených“ skokanů (Pelophylaxkl. esculentus) a čolci obecný (Lissotriton vulgaris) či horský (Mesotriton alpestris). Na několika místech byl potvrzen výskyt blatnice skvrnité (Pelobates fuscus), nápadné svými nezvykle velkými pulci.Ze sedmi zde žijících druhů plazů lze připomenout výskyt zmije obecné (Vipera berus), ještěrky živorodé (Zootoca vivipara) či užovek obojkové (Natrix natrix) a hladké (Coronella austriaca).

Na území CHKO bylo zjištěno 183 druhů ptáků, přičemž 111 z nich...

Tipy na výlet v CHKO Blaník

Plánujete přijet do CHKO Blaník? Pak vám přinášíme několik zajímavých tipů na výlet. Obliba se především soustředila k Velkému Blaníku, který dominuje širokému okolí a dlouhodobě je nejvíce navštěvovaným místem v CHKO Blaník. Hlavním důvodem pozdějšího vyhlášení tohoto území za chráněnou krajinnou oblast bylo zachování harmonické, biologicky vyvážené středočeské krajiny s ústřední dominantou bájného Blaníku. Nacházíme zde specifickou venkovskou sídelní strukturu včetně zbytků lidových staveb, velkého množství sakrálních objektů i venkovských zámečků. Území je to členité a upoutává návštěvníky podmanivou krásou krajiny. Blanický mýtus se stal inspirací pro řadu literátů, hudebníků, malířů i pro „cimrmanovské“ zpracování stejnojmenné hry. Vytipovali jsme pro vás zajímavá místa pro vaše výlety! Stačí si jen vybrat a vyrazit.

• Velký Blaník s rozhlednou - na vrcholu legendami opřeného Velkého Blaníku stojí od roku 1941 šindelem krytá dřevěná rozhledna s výhledem na zvlněnou krajinu Posázaví, Benešovska a Vlašimska. Přírodní rezervaci tvoří bučiny se vzácnými rostlinami a živočichy, jako je plavuň pučivá, pšeníčko rozkladité, vraní oko čtyřlisté, měkkýš zemoun skalní, vzácný pavouk pavučenka Kratochvílova či velké množství brouků a ptáků.
• Malý Blaník - v oblasti s přirozenou bučinou se vyskytují chráněné druhy rostlin i živočichů. Z fauny zde můžeme vidět dřepčíka, krutihlava obecného, výra velkého a další. Na vrcholu Malého Blaníku ve výšce 564 m n. m. stojí romantická zřícenina kaple sv. Máří Magdalény, v níž prý duch posledního poustevníka střeží ukrytý poklad.
• Místo, kde spí rytíři z Blaníku - podle známé pověsti je podzemí hory Blaníku domovem blanických rytířů, kteří uvnitř odpočívají. Dle pověsti vchod do jejich domova ukrývá Veřejova skála.
• Kaple Máří Magdaleny - trosky kaple Máří Magdalény na Malém Blaníku odkazují ke stavbě vybudované roku roce 1735. Krátce na to byla bohužel zrušena v roce 1790 zrušena během náboženské reformy císaře Josefa II.
• Dům přírody Blaníku - nedaleko Krasovic (u Velkého Blaníku při severní cestě) naleznete dřevěnku s expozicí věnovanou přírodním, geologickým a kulturně historickým zajímavostem Podblanicka. Dozvíte se zajímavosti o přírodních rezervacích na vrcholech obou Blaníků, proč byla vyhlášena přírodní rezervace Podlesí, co je k vidění v přírodních památkách Částrovické rybníky a Rybník Louňov, nebo kde rostou impozantní památné stromy. A také nahlédnete do nitra blanické sluje.
• Rytířská louka - mezi Velkým a Malým Blaníkem (JV strana hory Velký Blaník) nedaleko hlavní silnice se nachází velký palouk s jezírkem tzv. Rytířská louka. Ideálním východiskem k louce je parkoviště u hlavní silnice, vzdáleno cca 200 m. Louka i les v jejím okolí jsou silně podmáčené, často dokonce s výskyty rašelinišť.
• Přírodní rezervace Podlesí - nachází se u Býkovic (JV od Malého Blaníku). V oblasti leží mokřadní louky s rašelinným podkladem, kde se dobře daří obojživelníkům, zvláště pak vzácné blatnici skvrnité.
• Naučná stezka Blaník - přes Velkého Blaníku vede naučná stezka. Začíná a končí na parkovištích na opačných stranách hory (nad obcemi Louňovice pod Blaníkem a Kondrac) a vede od úpatí Velkého Blaníku k rozhledně na vrcholu.
• Poutní cesta Blaník - Říp - poutní cesta dlouhá 190 km propojuje dva významné vrcholy České republiky: Blaník a Říp.
• Naučná stezka Roudný - naučná stezka provede zájemce po areálu bývalého zlatého dolu v Roudném, jež na začátku 20. století patřil k největším a nejmodernějším v Evropě.

Při svých cestách, prosíme, buďte k přírodě ohleduplní. Postačí k tomu jen pár zásad. Více o tom, jak se chovat v přírodě se můžete dozvědět z krátkých videí o rodině Veverkových.

Pokud se po stopách rytířů vydáte, na vrcholu hory ve výšce 638 m n. m. se před vámi otevřou překrásné výhledy do podblanické krajiny. Po zdolání Velkého Blaníku byste neměli zapomenout ani na jeho menšího a méně něvštěvovaného souseda, Malý Braník. Ačkoli je oblast protkaná turistickými a naučnými stezkami, značená okružní trasa spojující oba kopce neexistuje. S mapou se ale tento výlet dá zvládnout i po neznačených cestách.

Rodinný výlet do přírody můžete spojit s hledáním kešek. Kraj blanických rytířů nabízí hned dvě geocachingové hry - Lesní poklady blanických rytířů a Kamenné poklady blanických rytířů. Díky nim zjistíte, že poklady nemusí být zlaté nebo stříbrné, ale že tím nejcennějším pokladem je příroda. Navíc se podíváte do lokalit, které zůstávají „běžným” turistům často skryté - do Roudného u Zvěstova, kdysi nejvýnosnějšího zlatodolu Rakouska-Uherska nebo za Velkým Mnichem, památným stromem, který roste uprostřed zříceniny kaple sv. Kondrac s románským kostelem sv. Veliš s malebným kostelem sv. Libouň se známým kostelem sv.

Velké bohatství krajiny pod Blaníkem se skrývá v mokřadních loukách. Tam, kde si většina lidí nabere vodu do bot, nachází přírodovědec poklady. Prstnatec májový kdysi kvetl v květnu na každé vlhčí louce, později byly louky odvodněny a prstnatce se ztratily. Díky pravidelné péči vás zde ale jejich červenofialové květy znovu potěší. Stejně jako v pozdním létě bílé kvítky chráněné tolije bahenní.

Punc tajemna dává Velkému Blaníku pověst o vojsku spícímu v hoře, které slovy vlastenců 19. století „vyjede ku pomoci, až bude národu nejhůře.“ Malému Blaníku zase propůjčuje jedinečné genius loci torzo kaple sv.

Příroda je tu zachovalá a rozmanitá také proto, že se o ni pečlivě staráme - kosíme a přepásáme louky, pěstujeme smíšené přírodě blízké lesy, navracíme do krajiny cesty, meze a mokřady. K potěše a poznání všech ohleduplných návštěvníků.

Do povědomí lidí vstoupily vrchy Velký a Malý Blaník především díky početným verzím pověsti o spících blanických rytířích. Blaníky tak svým významem přerostly rámec regionu, kdy blanický mýtus vpravdě znárodněl a od poloviny 19. století se stal jedním ze symbolů moderního českého národa.

První praktické snahy o ochranu blanického dvouvrší nacházíme již v polovině 50. let minulého století, kdy bylo zařazeno do tehdy používané kategorie chráněných přírodních objektů.

Mezi čtyřmi národními parky a 26 chráněnými krajinnými oblastmi v České republice má výjimečné postavení.

Centrem oblasti je zalesněný masiv Velkého a Malého Blaníku, tvořený ortorulami. Ve vrcholových partiích Velkého a Malého Blaníku se zachovaly původní bučiny se smíšenými suťovými lesy, dnes chráněny jako přírodní rezervace.

Přirozenou osou oblasti je říčka Blanice, tekoucí z jihu na sever. Blanice je příkladem neregulovaného meandrujícího toku s přirozeným vodním režimem pravidelných záplav.

V sídlech nalezneme lidové chalupy, statky i vesnické zámečky. Dominantami sídel jsou sakrální stavby - kostely, v menších sídlech kapličky.

tags: #CHKO #Blaník #příroda #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Příroda a budoucnost v dokumentech
• Česká výchova v přírodě
• Pěstování révy vinné
• Praktické aspekty instalace dřezu
• Nezabezpečená Wi-Fi