Chorobné odkládání odpadu: diagnóza a osvěta

V každém z nás jsou určité hromadící tendence. Na některých věcech lpíme, i když víme, že to není moc racionální. Kdy se lpění vymkne kontrole? Kdy se z křečkování stává nemoc, která nás sociálně a hlavně mentálně ničí? Poprvé na blogu otvírám toto téma související s touhou vlastnit věci. Téma citlivé, někdy skryté a tajené. Téma chorobného hromadění věcí.

Když se běžné křečkování věcí zvrtne, mění se ve vážnou psychickou chorobu. Dneska vám o ní udělám menší osvětu.

Upřímně, mně oči dost otevřela přečtená knížka Stuff od Randy O. Frosta a Gail Steketee (Mariner Books 2011, v češtině zatím nevyšla). Stuff je sestavený na základě reálných příběhů lidí, kteří se rozhodli u Randyho a Gail léčit a zapojit do jejich výzkumu. Jejich příběhy jsou různorodé, ale mají společné rysy. Na nich vědci ukazují, jak se tato choroba projevuje, jaké bývají příčiny a následky.

Upozornění: Tento článek píšu na článek na základě přečtené knížky. Chci vám předat a shrnout, co jsem se dozvěděla, pokud si ji nechcete nebo nemůžete přečíst sami. Nejsem v této oblasti odborně vzdělaná.

Hromadění se stává patologickým, když nepořádek brání člověku používat prostor k žití a když pořizování a uchovávání věcí nadměrně ruší každodenní život. Chorobné hromadění je tedy nemoc, popsaná diagnóza. Její léčení velice často vyžaduje odbornou psychologickou pomoc nebo asistenci.

Čtěte také: Chorobné hromadění odpadu: Příznaky a léčba

Výskyt a terminologie

Podle výzkumů trpí chorobným hromaděním v USA asi 2 až 5% populace (ano, tolik). U nás v ČR a na Slovensku to bude asi méně, ale i tak hádám 1 až 2%. Terminologicky se setkáte s výrazy chorobné hromadění, či hromadící porucha, syndrom hromadění, křečkování, patologické shromažďování, někdy Diogenův syndrom.

Charakteristické rysy chorobných hromadičů

Tohle je dost zajímavé a možná by vás hned nenapadlo. Silný vztah k věcem se projevuje tak, že hromadiči dávají přednost společnosti věcí před společností lidí. Mají obecně strach z lidí. Jsou obvykle velmi inteligentní. Těžko ale zpracovávají informace dost rychle na to, aby se cítili jistí svým rozhodnutím. Mají problém udržet pozornost. Nemívají důvěru ve svou schopnost si pamatovat cokoliv.

Ke svým věcem mají abnormálně intenzivní a extrémně široký citový vztah. Vše je pro ně stejně důležité. Ať je to obálka se 100dolarovou bankovkou nebo 10 let starý vystřižený inzerát z novin.

Chorobní hromadiči, bohužel, nezvládají ani základní organizaci svých věcí. Mají pocit, že jejich zorganizování a uspořádání musí být přesné a velmi specifické. Když nemohou mít uspořádanou místnost podle jejich standardů, vzdají to. Kombinace jejich perfekcionismu a nerozhodnosti vede k zablokování jakékoli aktivity. Místo toho, aby cokoliv udělali méně než dokonale, raději nedělají nic.

Maximálně se snaží vyhýbat jakémukoli negativnímu pocitu, jakémukoli stresu či pocitu viny z vyhazování. Sběratelství se od chorobného hromadění liší tím, že sběratel předměty získává a organizuje určitým způsobem.

Čtěte také: Odpad a podnikání v ČR

Psychologické aspekty hromadění

Je to ironie, nahromaděný bordel uklidňuje a deprimuje zároveň. Dává mix příjemných a nepříjemných pocitů. Věci nám poskytují jistotu a komfort, alespoň zpočátku. Hromadičům nahání strach pomyšlení na ztrátu svých věcí, cítí se zde zranitelní. Harampádí představuje pro hromadiče potenciál, možnost představit si sám sebe pod různými identitami, jako skvělá kuchařka, sečtělá osoba, zodpovědný občan. Hromaděné věci reprezentují jejich sny, ne realitu. Zbavování se takových věcí znamená ztrátu těchto snů a ideálů. Zcela ve všem vidí účel a užitek pro něco a někoho.

Kompenzujeme své trauma. Jak poukazují autoři, změna v hromadění a léčba se nevyhne zkoumání bolestivé minulosti. Právě proto nucené příkazy zvenčí na vyklízení nefungují. Zvláště pokud hromadění trvá dlouho a není léčeno.

Podle autorů knihy Stuff by asi 60% hromadičům měla být diagnostikována deprese. Hromadiči jsou osamělí. Mají mnohem menší šanci, že se ožení či vdají a větší, že se rozvedou.

Důsledky chorobného hromadění

Důsledky jsou také hygienické a bezpečností. Hrozí riziko požáru. Léta syslené tlející věci a rozkládající se odpadky produkují smrad a obtěžují sousedy. Jsou i líhní pro parazity a množírnou pro hlodavce, hmyz, případně pro domácí chovaná zvířata (jako kočky).

V této hluboké fázi dochází v USA často k soudně nařízenému vyklízení a likvidaci věcí. Jak už jsem zmínila, podle autorů to není vhodný způsob „léčby“ této choroby. Sáhnutí na jejich věci pro ně znamená zneužití jich samotných. V podstatě se rovná znásilnění.

Čtěte také: Pověřené firmy a odpad

Vliv na děti

Děti chorobných hromadičů, které vyrůstají v „bordelu“, jsou tímto prostředím velmi ovlivněny. Dlouho do dospělosti bojují s následky života v takovém prostředí. Často jsou vychovávané v atmosféře, že se to nesmí nikdo zvenčí dozvědět. V dospělosti bývají děti naštvané a frustrované ze svých hromadících rodičů. Prožívají dilema. Hromadící tendence se, bohužel, obvykle dědí z generace na generaci.

Možnosti léčby

Co s tím? Většina hromadičů si svůj problém, alespoň do určité míry, uvědomuje. Stydí se za sebe, svůj bordel a schovává jej. Postupně si na svůj bordel „zvyknou“, až tak, že jej „nevidí“.

Chorobné hromadění se ale dá změnit a léčit. V knížce najdete popsané příběhy rodin a jednotlivců, kdy se to povedlo s „happy endem“. Minimálně na určitou dobu. Rodina s dětmi začala opět večeřet u jednoho stolu. Manžel se přistěhoval zpět k manželce.

Léčba je pomalá, dlouhodobá (často v řádu let), ale možná. Dotyčný nebo dotyčná musí být ochoten/á spolupracovat. Vyklízení musí probíhat ve spolupráci s hromadiči. Ti musí rozhodovat zpočátku o každé věci. Později bývají schopni určit pravidla, podle kterých mohou pomocníci postupovat. Blízkým osobám se doporučuje nezpřetrhávat už tak tenké sociální vazby s hromadičem.

Chorobné hromadění je o samotných věcech až v druhé řadě. Jako rodiče máme na děti v hromadění velký vliv. Pokud patologicky hromadíme, děti si z našeho chování ponesou neblahé následky až do dospělosti. Máme-li mezi blízkými vážného hromadiče, sami mu asi nezvládneme pomoci.

Ne každé hromadění je tak vážné, jako jsem popsala (díky bohu :-)). Mně knížka drsně a plasticky ukázala, kam až to může zajít, když se překročí hranice běžného „to by se mohlo někdy hodit“. V určité formě jsem v některých kapitolách viděla své sklony. Utvrdilo mě, že jsem na dobré cestě. Zároveň si uvědomuji, že na patologického hromadiče tento „recept“ nefunguje.

Zdroje

• Cyril Höschl - O hromadění věcí, Reflex 49/2018
• Lambertová A, Kališová L, Harsa P, Kitzlerová E, Lambert L. Patologické shromažďování - dvě kazuistiky a přehled literatury. Česká a slovenská psychiatrie - 2016
• Psychosociální aspekty soužití s lidmi trpícími hromadící poruchou - MUDr. Česká a slovenská psychiatrie - prof. MUDr.
• Průvodkyně pro váš nezahlcený domov. Profesionální organizátorka věcí, lektorka, konzultantka a podporovatelka těch, co chtějí mít kolem sebe méně věcí a menší chaos v hlavě. Profesi a osvětě o laskavém minimalismu se věnuje od roku 2015. Se čtyřčlennou rodinou s 2 dětmi bydlí v Plzni.

tags: #chorobne #odkladani #odpadu #diagnoza

Oblíbené příspěvky:

• Odvoz odpadu v ČR
• Ubytování Paseky nad Jizerou: Škola v přírodě
• Skládka Motol: Co se děje?
• Kódy odpadů v ČR: Průvodce
• Udržitelné štětce na make-up