Chování živočichů je klíčovým prvkem pro pochopení fungování přírodních ekosystémů. Etologie, věda zabývající se chováním živočichů, nám pomáhá odhalit složité interakce mezi organismy a jejich prostředím.
Význam etologie
Dlouholetý ředitel pražské zoologické zahrady se v Československu stal zakladatelem rychle se rozvíjejícího vědního oboru zaměřeného na chování živočichů - etologie. Donedávna poslední učebnice oboru nazvaná Etologie: biologie chování zvířat právě z pera či spíše klávesnice osobního počítače Zdeňka Veselovského vyšla v roce 2005. Na další studijní text etologie v naší mateřštině čekala odborná i široká veřejnost dlouhých 19 let. A řekněme si rovnou, že se uvedené čekání vyplatilo.
Strukturu rozsáhlé knihy výmluvně vystihuje její podtitul, zachycující čtyři vzájemně se doplňující otázky vyslovené nizozemským vědcem Nikem Tinbergenem, jedním ze tří badatelů, jimž byla v roce 1973 udělena za rozvoj etologie Nobelova cena. Knihu otevírá výstižný pohled na vývoj oboru, od koně Chytrého Hanse, který „zvládal“ matematické příklady lépe než lecjaký žák, až po současnou ekologii chování a etologii člověka.
Čtenář se následně dozví o historii československé etologie, která vždy - eufemisticky řečeno - neměla na růžích ustláno. Za jednu ze čtenářsky nejvděčnějších pasáží knihy považuji oddíl věnovaný ontogenezi chování nejen proto, že zahrnuje nové poznatky genetiky a epigenetické dědičnosti: posledně jmenovaný proces představuje přenos fenotypových, tedy vnějších, projevů, jež nebývají jednoznačně, někdy dokonce vůbec zapsány v dědičné hmotě, konkrétně v DNA (deoxyribonukleové kyselině), do dalších generací založený na různých molekulárních procesech.
Odpověď na další Tinbergenovu otázku, tentokrát související s funkcí chování, je neméně věcná a názorná. Jednoduše řečeno, nejde o nic jiného než o to, jak chování pomáhá zvířatům úspěšně přežít a předat geny potomkům. Předkládá totiž soudobé poznatky o potravním, antipredačním a reprodukčním chování, rodičovské péči a o spolupráci nebo soupeření mezi živočichy. Patří do ní i téma dlouhodobě rezonující, a to se všemi možnými dopady, nejen mezi etology a behaviorálními ekology, ale i v jiných oborech, a tím je agresivní chování.
Čtěte také: Nákupní chování v rozvojových zemích
A to se již dostáváme k neméně důležitému předmětu zájmu nauky o chování živočichů - jeho evoluci. V tomto případě nám významně pomohou četné poznatky o vývoji nervové soustavy vztažené k chování živočichů, o sociálních systémech a o fungování společenství sociálního hmyzu, kupř. mravenců, včel nebo všekazů (termitů).
Recenzované dílo zdobí na naše poměry značná uživatelská vstřícnost. Všech šest oddílů uvádí přehled základních principů, jimiž se řídí příslušná problematika: zároveň upozorní čtenáře na to, co může v následujících řádcích očekávat. Knihou prostupují komplexní kapitoly, shrnující zákonitosti chování určitého taxonu, konkrétně švábů, rypošů, kukaček, pavouků, netopýrů a člověka. Každou kapitolu navíc zakončuje její shrnutí prezentované v bodech a komentovaný přehled doporučené literatury. O dobrém ozdrojování textu svědčí obsáhlý soupis citované literatury tištěný drobným písmem a čítající plných 34 stránek.
Rejstřík českých a latinských názvů taxonů až do úrovně čeledi stejně jako společný věcný a jmenný rejstřík nemůžeme hodnotit jinak než jako vyčerpávající: nahrazují tak slovníček, či spíše slovník pojmů. Pokud jde o grafickou podobu kompendia, můžeme ji bez uzardění označit za výpravnou. Zajímavý, dobře plynoucí text ještě podporují četné ilustrace již dvou známých výtvarníků specializujících se na přírodu Jana Hoška a Pavla Procházky, potvrzující, že dobrá kresba může nenásilně a přitom návodně zdůraznit určitou skutečnost stejně dobře, ne-li lépe než dokumentární fotografie.
Uvedené tvrzení ale v žádném případě neznamená, že by snímky otištěné v učebnici nebyly kvalitní. Uživatel publikace jistě uvítá, že nejrůznější grafy a schémata nejsou renesančními miniaturami, nýbrž přehlednou grafikou na dostatečném prostoru.
Vliv chování na ekosystémové služby
Ukazuje se, že změny chování živočichů ovlivňují přínosy poskytované lidem nejrůznějšími ekosystémy, tedy ekosystémové služby (viz Ochrana přírody, 78, 5, i-ii, 2023). Výpravná, vysoce informativní a monumentální (hmotnost 2,5 kilogramu) učebnice má dobře našlápnuto k tomu, aby měla stejný dopad jako publikace Zdeňka Veselovského, a bude plným právem nadlouho autoritativním zdrojem etologických poznatků. Jsem si jistý, že po překladu do angličtiny by uspěla i v zahraničí.
Čtěte také: Život vlků ve volné přírodě
Typy chování
- Vrozené chování: stereotypními jednoduchými orientačními reakcemi.
- Naučené chování: je opakem vrozeného chování.
Ochranné chování
Ochranné chování může být aktivní (ukrytí, útěk a shlukování). Toto chování je známo např. u hejna ryb. Pohybové ochranné chování je charakteristický únik často zakončený ukrytím.
Sociální chování
Komfortní chování je formou pohybového ochranného chování (např. lázeň, slunění, koupání, olizování těla, probírání peří aj.). Výrazné funkce sociální (např. vzájemná péče o srst u primátů - tzv. allogrooming).
Teritoriální chování
Typické, že jejich intenzita klesá ze středu k okrajům teritoria. Bojové chování (např. vnitrodruhová agresivita živočichů, ovšem téměř nikdy nesměřuje ke zničení protivníka (zranění, zabití).
Komunikace
Dotyková komunikace a pohlavní spojení (sled složitých vrozených prvků chování - námluvy, tok, říje). Někteří ptáci jsou prakticky němí - např. čáp bílý.
Altruistické chování
Altruistické neboli epimeletické chování (pomoci ohroženým, poraněným či nemocným členům). Dotyky velmi významné především v sociálním, sexuálním a rodinném životě zvířat.
Čtěte také: Rozpoznávání stresu u psů
Ekosystémy a vztahy v přírodě
Ekologie se zabývá vztahy v přírodě. Zkoumá vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím. Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Přirozené ekosystémy vznikají (víceméně) bez zásahu člověka (např. tropický deštný les, korálové útesy, přirozený lesní porost). Naopak umělé ekosystémy musí člověk udržovat a dodávat do nich energii (např. hnojení, orba a osévání pole, sečení či spásání louky).
Organismy jsou přizpůsobené na určité podmínky (adaptace) a snášejí jen jejich určité rozpětí (ekologická valence). Organismy snášející jen úzký rozsah podmínek se považují za bioindikátory. Areál splňuje ekologické požadavky organismu, je to území, kde se vyskytují jedinci určitých druhů. Organismy mohou být na určitém místě původní (mít zde tzv. primární areál). Také mohou žít na místech, kde se původně nevyskytovaly (sekundární areál).
Abiotické faktory
Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou. Viditelné světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu, ale též obecně slouží k orientaci či komunikaci organismů. Světlo organismy vnímají světločivnými buňkami či zrakem. To u živočichů souvisí např. s přítomností určitého zbarvení (mj. výstražného či maskovacího), rostliny na své pestře zbarvené části mohou lákat např. hmyz.
Biotické faktory
Vnitrodruhové vztahy existují mezi jedinci stejného druhu. Jedinci mohou napodobovat své chování, soutěžit o pohlavní partnery či si vymezovat teritorium. Predace je potravní vztah, kdy predátor (dravec) zabíjí svou kořist.
Jako symbióza se v biologii označuje jakýkoli úzký mezidruhový vztah, nehledě na jeho (ne)výhodnost pro zúčastněné strany. Organismy mohou na symbióze být zcela či částečně závislí.
Potravní řetězce a rozkladači
Potravní řetězce popisují, jak se látky a energie v přírodě přesouvají mezi organismy. Na počátku potravních řetězců stojí producenti, což bývají fotosyntetizující organismy. Mrtvá těla všech účastníků potravního řetězce zpracovávají rozkladači (dekompozitoři). Ti uvolňují různé látky zpět do prostředí, jsou tak k dispozici dalším organismům.
Rozkladači (dekompozitoři) se významně podílejí na koloběhu látek v přírodě. Rozkládají mrtvou organickou hmotu (mrtvé organismy). Organická hmota je rozkladači zpracovávána na jednodušší látky. Tyto látky (živiny i minerální látky) se pak vracejí do prostředí a mohou je využít další organismy.
Určité látky důležité pro život podléhají složitým koloběhům (cyklům). organické látky (zejm. uhlík, dusík, síra, fosfor). Uhlík (\mathrm{C}) je zásadní mj. jako samostatný prvek. Síra (\mathrm{S}) se uvolňuje z hornin či je spojena se sopečnou činností. V živých organismech je součástí některých aminokyselin. Fosfor (\mathrm{P}) je zásadní mj. pro rostliny.
Chování živočichů a ochrana přírody
Pozorováním organismů lze určit, jaké mají ekologické vztahy (s dalšími organismy a prostředím). V některých případech je vztah zřejmý přímo (např. dravec-kořist). Lze hodnotit potravní vztahy (např. dravec-kořist), různé typy symbiózy.
S potravou do určité míry souvisí mimetismus (mimikry). Výstražně zbarvení živočichové se brání před sežráním tím, že dávají najevo svou jedovatost/nebezpečnost (nebo jsou neškodní, ale chtějí působit nebezpečným dojmem). Maskovací zbarvení (či napodobování okolí).
V rámci parazitismu parazit dlouhodobě škodí hostiteli, aniž by měl za cíl jej zabít. Parazit a hostitel bývají v bezprostřední blízkosti (jejich těla jsou v dlouhodobějším kontaktu). V rámci mutualismu mohou být organismy jak ve stálém bezprostředním kontaktu, tak v kontaktu občasném. Projevy mutualismu jsou pozitivní, organismy vypadají „zdravěji“/nevypadají, jako by strádaly.
Rozkladači (dekompozitoři) se obvykle nacházejí na (mrtvé) organické hmotě (mršinách, rozkládajícím se dřevě, výkalech apod.). V terénu lze snadno pozorovat některá přizpůsobení rostlin.
Ocenění knihy Etologie
- Kniha roku: Etologie. Mechanismy, ontogeneze, funkce a evoluce chování živočichů - editoři Marek Špinka, Jan Havlíček, Iveta Štolhoferová a Daniel Frynta
- Původní vědecká nebo populárně-naučná práce: Etologie.
tags: #chovani #zivocichu #v #prirode #vyznam
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]