Historie a současnost obcí Hraničné Petrovice a Paršovice

Hraničné Petrovice

Obec Hraničné Petrovice se nachází v Olomouckém kraji, v jihozápadní části Nízkého Jeseníku. Leží na úpatí Nízkého Jeseníku v nadmořské výšce kolem 580 m. Obec vznikla kolem roku 1798 spojením dvou blízko sebe ležících vsí Hraničná a Petrovice. Jejich historie dle latinských listin sahá až do roku 1364.

Zápis o založení osady Petrovice uložený v brněnském archivu pochází ze 13. století, z roku 1264, z období vlády Přemysla Otakara II. Jeho „pravou rukou“, rádcem a diplomatem byl Bruno ze Schauenburku - šlechtic a duchovní německého původu, působící v letech 1245-1281 jako biskup olomoucký. Ten dosud neobydlené oblasti severní Moravy zalidňoval pomocí lenního systému. Mezi nově založené obce patřily i Petrovice a velmi pravděpodobně i Hraničné, i když první písemné zmínky o obou obcích nacházíme v listinách až o století později - v letech 1364 a 1353, a to pod německými názvy Petiersdorff, Pettersdorf a Petersdorf nebo také počeštěné Petrowitz, Peterwitz, Petrovic a Hraničné, Hranicze, Hranice či Hraneczna. To již byla celá Morava Karlem IV. učiněna lénem českého krále v rámci utvoření soustátí zemí Koruny české.

Celé 15. století pak území obcí náleželo do majetku pánů z Kravař. Roku 1403 totiž získal Domašovské léno moravský šlechtic Petr z Kravař a Plumlova a připojil jej ke šternberskému panství, které mu - zcela zadlužené - odkázal Petr ze Šternberka. Petr z Kravař byl však obratný politik a nejen, že splácel dluhy věřitelů, ale svůj majetek postupně značně rozšířil. Panství po Petrově smrti v roce 1411 převzal jeho druhorozený syn Jindřich z Kravař a Plumlova. Ten však neměl potomky a jeho sestra Kateřina postoupila rodový majetek bratranci Petrovi Strážnickému z Kravař. Po něm dědil druhorozený syn Jiří z Kravař a Strážnice. Jiří neměl mužského potomka, ale zanechal po sobě čtyři dcery. Ještě za svého života se snažil, aby se dobře provdaly, protože i ony byly potenciálně dobré partie. Jeho smrtí v roce 1466 vymřeli pánové z Kravař po meči.

Do období novověku tak osady Hraničné i Petrovice vcházejí jako součást Šternberského panství, které spolu s panstvím Dvorce a Moravský Beroun zdědila Ludmila, nejstarší dcera Jiřího z Kravař. Ta ho přinesla jako věno nejprve Albrechtovi z Postupic a po jeho smrti svému druhému manželovi Janovi Berkovi z Dubé a Lipé. Roku 1502 přešlo celé panství na jejich syna Václava Berku. Po Václavu Berkovi pak držbu rodového majetku převzal syn Ladislav, a dále v roce 1544, jako poslední z rodu Berků z Dubé a Lipé, jeho syn Jan Václav. V té době, konkrétně v letech 1535 až 1560, byla obec Petrovice spravována Domašovem nad Bystřicí (Domstadtl) a kněžím z Domašova občané pravděpodobně odváděli naturálie.

V období Třicetileté války (1618-1648) došlo zejména ve Šternberku k postupné národnostní výměně obyvatelstva, kdy česky mluvící měšťané byli vytlačováni německými. Krajem v souvislosti s válkou opakovaně prošly morové epidemie. V průběhu druhé poloviny 17. Po zakoupení šternberského panství knížaty z Liechtensteinu v roce 1695 začalo období postupného hospodářského rozmachu, který trval po celé 18. století. V této době se na Šternbersku začalo rozšiřovat tkalcovství, kterému se zde nebývale dařilo díky příhodným klimatickým podmínkám pro růst lnu na celém území Nízkého Jeseníku. Vesnice odkázané pouze na obdělávání nevýnosné horské půdy se najednou staly důležitými prvky pomalu nastupující výroby a průmyslu.

Čtěte také: Buddhismus a příroda

Došlo k rozvoji domácí tkalcovské výroby, která vyvrcholila ve Šternberku v roce 1790, kdy byla založena první tovární tkalcovna Norberta Langera. V samotných Petrovicích bylo pěstování lnu pro obec natolik důležité, že se tato tématika ocitla ve znaku obce. Ten znázorňoval hrotek nebo-li radlici, nejdůležitější část oradla, které se používalo při mýcení lesů i následném obdělávávní půdy.

V polovině 18. století, v období prusko-rakouských válek, se nedaleko od obce odehrála významná vítězná bitva slavného generála Ernsta Gideona Laudona. Šlo o bitvu u Domašova (30. června 1758), ve které Laudon napadl obří pruský transport zásob směřující do obléhané Olomouce a svým vítězstvím napomohl k ukončení pruské blokády. Okolní kraj však byl pruskými vojsky zcela zplundrován a navíc se 19. 6. Starý dřevěný kostel v Petrovicích byl roku 1767 pro nebezpečí zřícení uzavřen a následně zbořen. Ještě téhož roku bylo rozhodnuto o stavbě nového kostela, který byl roku 1774 vysvěcen. Roku 1787 obec vystavěla faru.

Fara stála při severní straně kostela, jednalo se o jednopatrový dům s hospodářskými budovami, které však delší dobu nebyly využívány, neboť obec byla zcela protestantská a nebyl zde stálý kněz. Na konci 18. Ves byla následně vypálena a již nikdy nebyla obnovena. Ferdinand II. Byl zřízen fond chudých, koupili domek, kam umísťovali staré lidi, kteří už nemohli pracovat a neměli na živobytí. Sedláci jim dávali jídlo. Byly zabudovány varhany do kostela. Na pozemku v č.p.62 (chalupa u autobusové zastávky) byl při výkopu objeven 80 cm dlouhý, oboustranně ostřený rytířský meč.

Hraničné Petrovice se nachází v jihozápadní části Nízkého Jeseníku s názvem Jívovská vrchovina v nadmořské výšce kolem 580 m. Nejvyšší bod dosahuje 639 m n. m. Horninami geologického podloží jsou šedočerné až zelenošedé břidlice, prachovce a droby moravického souvrství, jehož celková mocnost je odhadována na více než 1500 metrů. Tyto drobno až středně zrnité zpevněné sedimentární horniny pochází ze spodního karbonu. Dále se v zájmovém území nacházejí kamenité až hlinito-kamenité nezpevněné čtvrtohorní sedimenty.

Z hlediska podnebí patří území obce do oblasti, která je někdy nazývána Moravskou Sibiří. Vyznačuje se krátkým, suchým, mírným až mírně chladným létem a poměrně dlouhou zimou s 2-3 měsíci trvání sněhové pokrývky. V zimě jsou zde časté mlhy a s nimi související námraza. V současnosti lze okolí obce charakterizovat jako zemědělsko-lesní krajinu, ve které se střídají převážně jehličnaté lesy, pole, louky a pastviny s extenzivním chovem skotu. Souvislé plochy polí jsou menší, a ač jde o bramborářskou oblast, pěstuje se zde hlavně pšenice, žito, oves a ječmen. V minulosti se zde pěstoval len. V zahradách byly dříve velmi často vysazovány jasany. Ty zde byly údajně pěstovány jednak kvůli dřevu jako materiálu pro místní truhlářské dílny a také kvůli pozdnímu olistění na jaře a brzkému opadu listí na podzim, což prodlužovalo oslunění plochy pod stromy, která se mohla více využívat k jiným účelům.

Čtěte také: Chrám přírody v Japonsku

Přirozenou lesní vegetací by zde byly bučiny, ty jsou však na většině území nahrazeny smrkovými monokulturami, případně smíšenými porosty smrku, modřínu, jedle s bukem a javorem klenem. V posledních suchých letech došlo k masovému rozšíření houby václavky a kůrovce. V kombinaci s opakujícími se vichřicemi musela být velká část lesů vykácena. Dle zoogeografického členění náleží území do provincie středoevropských pohoří. Žijí zde druhy živočichů typické pro hospodářsky využívanou krajinu - srnec obecný, jelen evropský, muflon obecný, daněk evropský, liška obecná, lasicovité šelmy… Ale také se zde začínají objevovat druhy nepůvodní - invazní, např. psík mývalovitý. V souvislosti s výstavbou větrných elektráren byl v území proveden ornitologický průzkum, který zde prokázal výskyt řady druhů ptáků chráněných zákonem - například čáp černý, holub doupňák, krahujec obecný, moták lužní, jestřáb lesní, krkavec velký, výr velký a další. Věž kostela v obci je hnízdištěm poštolky obecné.

Do roku 1945 byla obec osídlena zejména německými obyvateli a několika starousedlíky. V současné době žije v obci 140 obyvatel, je zde vybudováno hezké sportovní zázemí i s tenisovým kurtem. Dlouholetou tradici má hasičský sbor a sportovní klub hrající kopanou. V blízkosti obce se ve výšce 638 metrů nad mořem nachází nejvýše položená silnice 3. V obci jsou výborné podmínky pro turistiku, cykloturistiku, v zimních měsících máte ideální možnost vyrazit na běžky nebo do 6 km vzdáleného Domašova n.B. na lyžařský vlek.

Jižně od obce se nachází vrch Hraničný (637 m n. m.), který je nejvyšším bodem v okolí. Hraničné Petrovice se nachází cca 13 km východně od města Šternberk při hlavní cestě na Domašov nad Bystřicí a dále do města Libavá a Budišova nad Budišovkou. Mezi vrcholem Hraničný a obcí se nachází 2 větrné elektrárny. Z okolních kopců je pěkná vyhlídka na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku s nejvyšší horou Pradědem a Velkou a Malou kotlinou a také do rovin Hané.

V obci jsou výborné podmínky pro turistiku - výchozí místo do oblasti přírodních parků Údolí Bystřice a Sovinecko, cykloturistiku - obcí prochází tzv. horská cyklotrasa s vysokou obtížností a velkým převýšením, zimní sporty - klasické běžky i stále populárnější snowkiting - jízdě na sněhu (na lyžích nebo snowboardu) kdy jezdec využívá pro posun tažné síly draka. V samotné obci má dlouholetou tradici sbor dobrovolných hasičů a také sportovní klub hrající kopanou. Je zde vybudováno hezké sportovní zázemí - fotbalové hřiště, tenisový kurt, dětské a fitness hřiště.

Mezi pravidelné společensko-kulturní akce patří Dětský den s kácením máje, Mikulášování, Setkání žen, Setkání nejen se seniory a Rozsvěcení vánočního stromečku. Ke sportovním akcím patří pravidelné fotbalové zápasy okresní ligy, fotbalový turnaj, turnaj v malé kopané či turnaj ve stolním tenise. Zároveň je obec na trase různých závodů - například automobilové Rally Jeseníky nebo cyklistického závodu Czech Cycling Tour. V obci je fungující obchod a hospoda.

Čtěte také: Goetheho pohled na Chrám Přírody

Paršovice

Kam sahá nejstarší historie obce Paršovice? Zjistit přesné informace dnes již téměř nelze, ale že zde byla osada už v době předkřesťanské (v 8.-9.století) svědčí nálezy četných pohanských mohyl s popelnicemi, vykopané na pozemcich okolo domu č.p. 3. První písemná zmínka o obci se objevuje v listině z roku 1141 (některé sporné prameny uvádí rok 1131), další pak je až z roku 1371, kdy Paršovice a Valšovice koupil od Jana z Dobrotic příslušník významného moravského panského rodu Vok III. z Kravař a tím je připojil k helfštýnskému panství. V majetku panství helfštýnského, později lipenského, zůstaly do roku 1848. Až do roku 1948 pak patřily k panství hranickému.

Podle některých pramenů, avšak nepotvrzených, se považuje za první písemnou zmínku o obci nápis na stříbrném kalichu, který nesl letopočet 1059 a byl zaznamenán ve farním inventáři z roku 1806. Na kalichu byl nápis: “Matai Kostruch, Mikulass Wawra 1059“. Rodina Kostruchů seděla na dvorstvích č. 10 v Paršovicích a č. 10 v Rakově. Zmíněný kalich byl odevzdán v r. 1811 (státní bankrot) do říšské mincovny. V poznámce je uvedeno: „bezpochyby nesprávně místo 1559 neb docela 1659, neboť základ Paršovic sotva výše sahá dle jména než do XIII.století“.

Název obce dle autora "Vlastivědy moravské" V. Bartovského se Paršovice připomínají jako odvozenina jména Bartoloměj -Bartoš, staročesky Pareš, nabízí se tedy vysvětlení názvu jako "obec lidu Bartošova (Parešova)". V pramenech se obec uvádí v roce 1141 jako Parisouicih, v roce 1371 Pareschowicze, 1751 jako Parschowitz, v r. 1872 Parshowitz a od roku 1881 jako Paršovice.

Nejstarší paršovický obecní typář byl zhotoven v roce 1752, kdy lipenské panství vlastnili Dietrichštejnové, pečetnímu poli dominuje pták Noh (půl orla, půl lva) s dietrichštejnským vinařským nožem v drápech. Pečetní figuru doplňuje jméno osady, provedené v majuskuli - PARSCHOWITZ - a letopočet 1752.

Dominanta obce je jednoznačně římskokatolický empírový kostel zasvěcený sv. Markétě, jehož předchůdce se připomíná již v 16.století. Podle ústního podání nejstarší kostely v tomto kraji byly v Hlinsku, Špičkách a Paršovicích.

Obec leží v nadmořské výšce 320 m v kraji zvaném "Záhoří". Jeho součástí je na jihu Kelčská pahorkatina, ze severu pak masiv Maleníku. Od Hranic na Moravě je vzdálena asi 9 km. Páter František Přikryl, kooperátor fary v Soběchlebích, který od r.1891 vydával časopis "Záhorská kronika", hned v prvním čísle popsal tento kraj: „Od úpatí sv. Hostýna a Javorníka rozkládá se na sever až k Bečvě pahorkatina, posetá zámožnými osadami a říká se jí Záhoří. Je to předsíň Valašska. Vlastně se nazývají tak osady kolem Soběchleb: Radotín, Lhota, Kladníky, Oprostovice, Bezuchov, Šišma, Hradčany, Pavlovice, Prusínky, Lhota Radkova, Radkovy, Blazice, Žákovice, Sovadina, Mrlínek, Libosváry, Vítonice, Horní Újezd, Loukov, Býškovice, Horní a Dolní Nětčice, Rakov, Paršovice, Valšovice a Opatovice.“

Pro celou farnost byla zřízena roku 1784. Byla to malá dřevěná budova a vyučovalo se zde do roku 1812. Poněvadž nepostačovala počtu žáků, byla na témž místě postavena zase nákladem c.k. náboženského fondu školní budova pod č.p. 32. Roku 1870 vyškolily se Opatovice a roku 1882 Rakov. V roce 1897 bylo rozhodnuto o stavbě nové školy, protože stará budova již nevyhovovala požadavkům doby. Budova měla stát na pozemcích za kostelem, naproti farské zahrady. Roku 1898 se započalo se stavbou a v roce 1899 byla dokončena. Protože se stavěla v jubilejním roce padesátiletého výročí vladaření J.V. císaře Františka Josefa I., dostala název „Jubilejní škola národní císaře Františka Josefa I.“. Starou školu koupila obec za 1.600 zlatých na obecní hostinec. V roce 1911 byla postavena škola ve Valšovicích a zde zůstali jen žáci z Paršovic. Do roku 1937 byla škola jednotřídní, potom dvoutřídní. V roce 1961 se pro velký počet žáků učilo provizorně i v budově Požární zbrojnice. V letech 1965 - 1966 dochází ke spolupráci se školou v Rakově, v letech 1978 - 1979 i s Opatovicemi. Školní rok 1984-85 je posledním rokem Základní školy v Paršovicích, zůstává zde jedna učebna jako elokovaná třída Základní školy Opatovice, která ale v současné době není využívána.

Hasičská zbrojnice výstavba byla zahájena v roce 1954 a v roce 1959 byla dokončena, do dnešní doby již prošla několika dalšími úpravami, nejvýznamnější z nich v roce 1985 až 1990. Sokolovna stavba objektu započata v květnu 1924 na pozemcích paní Kučerové č.p. 10. Za přispění celé veřejnosti byla 31.5.1925 otevřena. V letech 1941-1945 byla pozastavena činnost Sokola a v tuto dobu došlo k poničení vybavení a prostor sokolovny. V roce 1945 byla provedena oprava sokolovny a 9.6.1946 bylo slavnostní znovuusazení základní desky. Dne 2.8.1951 byl sál zabrán pro skladování obilí, které zde zůstalo do poloviny ledna 1952. Podlaha byla zničena a proto v roce 1954 byla položena na betonový podklad parketová podlaha. V roce 1973 byla budova převedena do majetku JZD „Mír“ Paršovice. V roce 1976 byla přistavěna administrativní budova JZD a v roce 1985 byla dokončena přístavba vývařovny JZD. V roce 1984 byla provedena rekonstrukce výčepu v sokolovně - odizolování zdiva, výměna schodů, výměna obložení stěn, od roku 1990 jsou v sokolovně nová okna.

Hájovna byla postavena v roce 1931, za obcí směrem na Lipník, v místě zvaném „ Na krásné vyhlídce“ v současné době je ve správě SLŠ Hranice. Budova Místního národního výboru, dnes Obecní úřad - byla postavena v roce 1975 na pozemku bývalé farské zahrady.Mimo kanceláře a zasedací místnosti Obecního úřadu, je zde umístěna pošta, knihovna, ordinace praktického lékaře,stomatologická a pediatrická ordinace. V další části budovy je provozovna kadeřnictví.

První c.k.poštovní úřad v Paršovicích byl zřízen kolem roku 1880 a kancelář byla umístěna u Kučerů č.p.3. Po 1.světové válce se poštovní úřad přestěhoval ke Klvaňům č.p.20, v roce 1925 byl na poštu zaveden telefon. V roce 1931 byla postavena nová poštovní budova, na místě domku č.p. 42 (Kulička) vedle obecního hostince, nákladem přes sto tisíc korun, čímž se obec na dlouho zadlužila. Budovu využívala také záložna a později (asi po r.1954) zde byla třída mateřské školy. Mateřská škola a poštovní úřad společně "fungovaly" až do roku 1975, kdy se pošta přestěhovala do víceúčelové budovy Obecního úřadu.

Dříve býval kolem kostela hřbitov pro celou farnost. V roce 1938 byl zbudován nový hřbitov, který slouží pro vesnice Paršovice, Rakov a Valšovice. Hřbitovní řád byl schválen v roce 1939 a 7.7.1946 byl patrem Dr. Stanislavem Zelou hřbitov posvěcen.Uprostřed paršovického hřbitova stojí kříž věnovaný L.P. 1939 Antonínem Hošťálkem z Rakova č.p. 3 a Josefem Hapalou z Valšovic č.p. 10. Od roku 1957 je hřbitov ve správě obce Paršovice.

V letech 1902 až 1908 budování silnic, jako první byla postavena silnice k Lipníku nad Bečvou v roce 1930 zaveden elektrický proud v roce 1948 obec kanalizována v letech 1979-85 se postupně upravovaly místní komunikace a chodníky v padesátých letech zřízen veřejný rozhlas v roce 1978 provedena rekonstrukce nízkého napětí v obci včetně úpravy domovních přípojek ze 70-tých let 20. století máme veřejný vodovod, vybudovaný v rámci skupinového vodovodu Záhoří.

V roce 1930 kupovala obec od velkostatku Antoniety Althanové les o výměře 30 ha 38 arů za 160 tisíc korun. Dnes obec vlastní 43 ha 96 arů lesa, z toho 12 ha 42 arů v k.ú. Valšovice. Paršovice byly obcí převážně zemědělskou, ale byli zde také krejčí, kramář, krupař, obuvník, řezník, holič, mlékař, podkovář a kovář. Nejstarší rody na rodovém majetku, jak je uvedeno v knize „Soudní okres hranický“ z roku 1930 jsou rody Kučerů č.p. 3 (300 let), Gaďourků č.p. 12, Kopřivů č.p. 14, Gadasů, Vývodů (200 let), Vinkralčíků č.p. 16, Lukešů, Navrátilů, Petrů (přes 100 let).

Do roku 1980 byla obec Paršovice samostatná. V tomto roce přešla pod MNV Opatovice spolu s obcemi Rakov a Býškovice. Od roku 1990 je z rozhodnutí občanů znovu samostatnou obcí. Odedávna byla součástí Paršovic osada Valšovice, která se k 1.1.1955 stala samostatnou obcí, v současné době je místní částí města Hranice na Moravě.

Obyvatelé se sdružovali v řadě různých spolků, ale řada z nich již během času zanikla : Katolický spolek - zal. roku 1902 Národní jednota - zal. roku 1909 Spolek Včelařský - zal. roku 1913 Sokol - zal. roku 1920 Orel roku - zal. roku 1921 Domovina - zal. roku 1923 v roce 1959 v obci pracovaly tyto spolky Osvětová JizbaVýbor žen Sokol Požární ochrana Svazarm SRPŠ ČSM Červený kříž zal.1961 ukončil činnost rok.1997 Politické strany Lidová strana KSČ.

V roce 1769 byl v obci vystaven a vysvěcen kostel sv. Rosalie. Představuje kvalitní rokokovou stavbu. Kostel je jednolodní s čtyřbokou věží a půlkruhovým závěrem kněžiště. V roce 2009 byla dokončena celková obnova kostela zahrnující jak její vnitřní obnovu (restaurování vnitřní výmalby, repase původních oken, repase hlavního lustru, restaurování kamenných schodů na kůr) tak opravu fasády (nový nátěr, restaurování soch na průčelí, výměna nevhodných vstupních dveří). Zajímavá je také budova fary z poslední čtvrtiny 18. století, která také v rove 2009 prodělala obsáhlou rekonstrukci. Za zmínku stojí také zlacený kříž u kostela a boží muka na odbočce do Perné při cestě do Mikulova.

Socha sv. Floriána na návsi je kvalitní barokní socha světce v životní velikosti od Ignáce Lengelachera stojí na čtyřbokém soklu s rytým rámem. Socha je oděna v šat římského vojína s bohatě rozevlátým pláštěm sepjatým na hrudi, pravá ruka drží vědro. V rove 2009 byla provedena celková obnova skulptury včetně ohrazení. V katastru obce se také nacházejí pozůstatky nejméně známého a v terénu patrného třetího hradu na Pavlovských kopcích - Neuhaus, Nového hradu. Ten nechal postavit moravský markrabě Jan Jindřich v letech 1368-1376 na obranu zemské hranice a jako protiváhu sousednímu lichtenštejnskému majetku. V době husitských válek se i on dostal do rukou Lichtenštejnů a pravděpodobně byl zničen za husitského tažení jižní Moravou v r. 1426. 31. července 1895 oslavil duchovní František Halbedl, narozený v Horních Věstonicích 2. června 1871, svou první slouženou svatou mši. Na památku toho pan farář J. Mahr zasadil u sochy sv. Floriána lípu.

tags: #chram #odpadu #hranice #historie

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce tříděním směsného odpadu
• Výroba okénka do přírody
• Nový pohled na svět kolem nás
• Co je trestné ohrožení?
• FCC Liberec a odpadové hospodářství