Buddhistické Chrámy a Architektura v Přírodě

Národní park Seoraksan v severovýchodní Jižní Koreji nabízí hornatou krajinu posetou buddhistickými svatyněmi. Přenocování v chrámech a túry po skalních stěnách jsou opojnou kombinací, která probudí všechny vaše smysly. Chcete-li zažít úchvatné dobrodružství, vydejte se do Jižní Koreje, do provincie Kangwon, kde se park rozkládá. Jeho návštěva coby přírodní rezervace zapsané na seznamu UNESCO stojí za námahu. Čeká zde na vás mnoho úchvatných míst a Soraksan - třetí nejvyšší hora korejského poloostrova.

Velký Buddha v Seoraksanu

U vchodu do parku stojí socha Velkého Buddhy. Obrovský Buddha vítá turisty u hlavního vchodu do národního parku Seoraksan, asi dvě hodiny jízdy od Soulu na severovýchodě Jižní Koreje. Sedí na slunci se zkříženýma nohama, s výrazem člověka, který právě odložil hůlky po vydatném obědě, a jeho 108-tunová bronzová socha se dívá přímo na pásmo zubatých, borovicemi porostlých hor. U paty postavy doutná kadidlo a svíce blikotají a prskají. Jarní den je horký, vzduch je omámený vůní hořícího santalového dřeva.

Tohle je přece místo, které si zaslouží velkolepé přivítání. Je to jeden z největších horských národních parků v Jižní Koreji, který se rozkládá na ploše více než 400 km², a zároveň jeden z nejstarších národních parků, který byl chráněn již v roce 1970. Od té doby se jeho nadpozemské vrcholy a žulové skalní výchozy staly jedním z největších outdoorových lákadel v regionu, a to jak v doslovném slova smyslu (nejvyšší vrchol Daecheongbong měří 1708 metrů), tak v přeneseném slova smyslu.

Kultura a Historie v Seoraksanu

Národní park Soraksan je sice krajina plná pohoří, je však posetá buddhistickými svatyněmi. Národní park nenabízí pouze přírodní biosférickou krajinu. Zavítat můžete i do buddhistických chrámů, které se nacházejí přímo v parku. U jednoho z nich vás ohromí nádherná scenérie, kterou vytváří stovka jezer. Ta dala chrámu jméno - „Chrám sta jezer“. Voda v jezerech je průzračná a stéká do nich z nejvyššího vrcholu Tečchongbong. Za nejstarší zenový chrám světa je považován druhý - ústřední chrám buddhistického Řádu Čogje.

Buddhismus není v Koreji dominantním systémem víry. Podle statistik z roku 2023 se k němu hlásí jen asi 17 % obyvatel, což ho řadí pod křesťanství a ještě hlouběji pod nenáboženství. Existují však důvody, proč si udržuje silnou přítomnost v odlehlých místech, jako je Seoraksan. Buddhismus sem poprvé dorazil z Číny ve čtvrtém století a byl široce rozšířen po celém Korejském poloostrově. Když se však v roce 1392 dostala k moci dynastie Joseon (Čoson), která prosazovala konfucianismus, byli buddhisté vytlačeni do venkovských oblastí. Ideálním místem k usídlení se ukázaly být hory v zemi, z nichž mnohé mají podobu pevností a jsou vzdálené od měst.

Čtěte také: Relax v České republice

Turistika v Seoraksanu

Pěší turistika je v Jižní Koreji něco jako národní kratochvíle a já jsem si stezky v parku představoval jako drsné, zemité cesty - takové, které vyčleňují opravdové milovníky hor. Proto mě příjemně překvapilo, když se z širokého chodníku na Ulsanbawi staly úhledné kamenné schody. YD mi říká, že nejoblíbenější stezky byly upraveny tak, aby byly co nejjednodušší a uživatelsky přívětivé. „Bezpečnost je pro správu parku velmi důležitá,“ říká věcně. „Ale uvidíte. Není to tak snadná procházka.“

Chrámovým komplexem Naksansa vedou stezky ozdobené barevnými lucernami. Teď už se výhledy otevřely a pod námi se objevily hustě zalesněné svahy a nad nimi zubaté hřebeny. Asi 90 minut po vyjetí dorazíme ke Gyejoam Grotto, buddhistické svatyni ze sedmého století postavené pod obrovským převislým balvanem. Hluboko do kamene jsou vytesány řádky duchovního textu a uvnitř jsou zanechány hromady banánů a ananasů jako obětiny.

Závěrečná etapa výletu představuje náročný výstup po sérii strmých kovových schodů připevněných ke skále. Při dosažení nejvyššího bodu stezky se mi zatají dech, ale už jsme těsně pod kamenitým, zvlněným vrcholem Ulsanbawi. Rozhlížím se, když oblohu obloukem protne jediná vlaštovka. V jednom směru se rozprostírá zelená masa skalisek a srázů, v druhém leží třpytivá modř pobřeží. „Východní moře,“ informuje mě YD.

Odtud jsou sousedé Jižní Koreje jako na dlani. Japonsko leží někde tam za vlnami, zatímco Severní Korea je vzdálená necelých 32 kilometrů přes kopce. Na vrcholu Ulsanbawi jsou k vidění skalní útvary podobné pilám. Velký Buddha sjednocení u vchodu do parku daleko pode mnou byl postaven v roce 1997. Jak napovídá jeho název, byl vytvořen v duchu jakési vzdálené budoucnosti, kdy by se obě země mohly opět spojit.

Chrámový komplex Naksansa

Chrám Naksansa se nachází na jeskyněmi posetém úseku pobřeží u Seoraksanu, čtyři kilometry východně od hranic národního parku, jižně od přístavního města Sokcho. Založil ho v roce 671 buddhistický mnich Uisang Daesa, který si prý toto místo oblíbil pro jeho meditační klid. Naksansa je místo vzácné krásy plné rozlehlých nádvoří a borovic. Na rozlehlých nádvořích se ozývají tiché mantry, borovice se pohupují v mořském vzduchu a pod okapy modlitebních sálů si cvrlikají vrabci.

Čtěte také: Vývoj obcí Hraničné Petrovice a Paršovice

Je den po mé túře do Ulsanbawi a já jsem se zde připojil k programu pobytu v chrámu na jednu noc, který byl navržen jako příležitost pro návštěvníky poznat korejský buddhismus zblízka. Naksansa je jedním z 28 chrámů po celé zemi, které nabízejí podobné příležitosti zahraničním hostům - iniciativa původně vznikla kvůli přílivu návštěvníků během mistrovství světa ve fotbale v roce 2002. Návštěvníci Naksany se mohou těšit na prohlídku chrámového komplexu, kterou vedou mniši. Rozkládá se na obrovské ploše, skrz svažitý areál vedou stezky lemované rododendrony. Širší areál je však plný důmyslně malovaných pavilonů a modliteben se šikmými střechami, obojí typické pro náboženskou korejskou architekturu. Kamkoli se vydáme, najdeme malby dancheong - geometrickou změť zelené, červené a žluté - a zlaté sochy s rozzářenýma očima.

Na plný úvazek zde žije celkem devatenáct mnichů. Před hlavní bohoslužebnou halou, jejíž tašková střecha se sklání nad robustními červenými sloupy, potkáváme jedinou mnišku v Naksanse, Snim Ji-wol. Stejně jako její mužské protějšky nosí šedé roucho a pod kloboukem s klopami má vyholenou hlavu. Klobouk ji chrání před paprsky, jež na nás dopadají. Zavede nás na kruhovou terasu bez stínu s výhledem na moře, které dominuje socha božstva bódhisattvy jménem Avalókitéšvara.

Připojujeme se k modlitebnímu sezení v hlavní bohoslužebné hale, klaníme se a klekáme v rytmu mnicha, který vede bohoslužbu, a všichni stojíme čelem k řadě zářících soch. Pak se přesuneme do základní jídelny, kde nás čeká odzbrojující a chutné jídlo formou bufetu. Jíme rýži, kimči, jarní zeleninu, papriky, tofu a červenou chilli pastu, což oceňujeme téměř v tichosti, až na klapot našich hůlek.

Komplex Naksansa přitahuje přes den návštěvníky, ale v podvečer už máme volnost. Putování po jeho stezkách s ubývajícím světlem je hluboce uklidňující. Z modlitebny Naksansa s výhledem na moře se za úsvitu ozývají zpěvy a údery bubnů. Během prostrace se na náhrdelník navléká 108 korálků, které se před zauzlováním provázku navléknou na šňůrku. Číslo 108 je v mnoha buddhistických tradicích posvátné a pro některé představuje způsob, jak znásobit šest smyslů. Začínáme s poklonami.

Přírodní Vrcholky Seoraksanu

Druhý den po návratu do Seoraksanu se mezi keři u stezky mihne otakárek černý, který si nevšímá měřítka scenérie. U vodopádů Towangseong, které se nacházejí dvě hodiny cesty od vchodu do Seoraksanu, padá voda z horského úbočí z 320metrového srázu. Daleko za údolím od vyhlídky se po stříbřitém úbočí hory táhnou třístupňové vodopády, které padají z výšky 320 metrů.

Čtěte také: Chrám přírody v Japonsku

Vracím se na dno údolí a mířím k Sinheungse, největšímu ze dvou hlavních buddhistických chrámů v parku. Chrám Sinheungsa je největší ze dvou hlavních buddhistických chrámů v národním parku Seoraksan. Je pár dní před Buddhovými narozeninami - slaví se každoročně osmý den čtvrtého měsíce lunárního kalendáře - a nad jeho hlavním nádvořím je jako nebeské párty balónky rozvěšeno 6 000 pestrobarevných luceren. Na oslavu Buddhových narozenin je v chrámu Sinheungsa rozvěšeno 6 000 lampionů, každý s ručně psanou visačkou.

Další Buddhistické Chrámy

Navštívit můžete také chrámový komplex Sinheung-sa, který byl v parku postaven již v polovině 7. století. U vchodu vás uvítají čtyři nebeští králové. Hlavní chrámovou halu zdobí tři zlaté sochy, které vyobrazují různé inkarnace Buddhy. Další buddhistický chrám je Baekdam-sa. Za návštěvu stojí také jeskyně Geumganggul, která je vyhloubená do skály. V minulosti sloužila pro uctívání kamenného sedícího Buddhy. Vede k ní cesta přes několik mostů a strmých schodišť. Na milovníky přírodních krás čeká 40 metrů dlouhý a úzký vodopád Biryong Pokpo. Vystoupáte k němu po cestě, která vede přímo od návštěvnického centra. Své jméno létající drak získal díky zvuku padající vody, která připomíná draky, kteří letí k nebi. V čisté vodě vodopádu se bohužel nevykoupete, neboť koupání je zakázáno.

Buddhistická Architektura v Tibetu

Když se řekne Tibet, možná se vám jako první vybaví tibetský buddhismus nebo náboženské památky. Tato okouzlující země je ale daleko víc. Odrazem její výjimečnosti je ku příkladu hlavní město Lhasa, které si po léta zachovává nadčasovost a určitou posvátnost. Ne nadarmo se tedy název tibetské metropole překládá z tibetštiny jako „Země bohů“ nebo „Svatá země“. Vysoko v horách, téměř na dosah nebe teprve poznáte, proč si i ten nejzkušenější cestovatel Lhasu naprosto zamiluje. Nemusíte být zrovna vyznavačem buddhismu, abyste byli Lhasou ohromeni. Tohle město zkrátka umí udělat dojem na každého.

Lhasa je centrem tibetské kultury a buddhistického náboženství, což se odráží i ve velkém množství klášterů, paláců či chrámů roztroušených po celém městě a všudypřítomnosti buddhistických mnichů s oholenými hlavami a rudými rouchy.

Palác Potála

Starověký Palác Potála je mohutný architektonický komplex s třinácti patry, který se tyčí do výšky 130 metrů na Červeném kopci ve Lhase. Patří také mezi ikonické památky Tibetu, důležitý symbol Tibetu a dominantu tibetské metropole. Kdysi bývala tato monumentální stavba politickým, kulturním a náboženským centrem i sídlem dalajlámů. Samotný palác má pak devět pater, tisíc pokojů a je postaven hlavně z kamenů a dřeva, zdoben je pak vrbovými větvemi. Od roku 1994 je Palác Potála pro svou unikátnost součástí světového dědictví UNESCO.

Palác Potála se skládá ze dvou částí, tj. Červeného a Bílého paláce, přičemž každý z nich má svá specifika: Červený palác je známý je také jako Potrang Marpo a ten Bílý překonává výškou i velikostí. Bílý palác je známý též jako Potrang Karpo. Jak již samotný název napovídá, tato část paláce má bílou fasádu, která prý byla natřena směsí z mléka, cukru, medu, různých bylin a vápna.

Chrám Džókhang

Chrám Džókhang ve Lhase je pro buddhistické mnichy a všechny ostatní vyznavače buddhismu zdaleka nejposvátnějším. Je totiž důležitým poutním místem pro buddhisty z celého světa. Dnes můžete před sebou vidět čtyřpatrový chrám Džókhang s celkem dvaceti sály, jenž je vystavěný ze dřeva a má působivou zlatou střechu.

Klášter Drepung

Klášter Drepung nechal postavit na hoře Gambo Utse roku 1416 Jamyang Choge Tashi Palden, jenž býval jedním z žáků Congkhapy - významného učitele tibetského buddhismu. Nejvýznamnějšími částmi kláštera Drepung jsou Palác Ganden (Ganden Phodrang), hlavní shromažďovací sál (Coqen Hall/Tsokchen Lhakhang) a čtyři vysoké školy.

Klášter Sera

Klášter Sera se nachází na severním předměstí Lhasy a je jedním ze tří velkých univerzitních klášterů Gelug v Tibetu. Celý komplex se skládá ze tří hlavních částí, tj. Velkého sněmovního sálu (Tsogchen Hall), 29 ubytoven mnichů (Khangtsen) a tří buddhistických škol (Dratsang).

Park a Palác Norbulingka

Na západním předměstí Lhasy se v nadmořské výšce 3 650 metrů rozkládá park a palác Norbulingka, který Tibeťané také nazývají „Summer Palace in Lhasa“ neboli „Letní palác ve Lhase“. Dnes představuje celý komplex dokonalou oázu klidu s bujnou zelení, atraktivními paláci a příjemnou atmosférou. Od roku 2001 je také pro svou výjimečnost součástí světového dědictví UNESCO!

Plum Village ve Francii

Na jihozápadě Francie nedaleko města Bergerac má vzniknout podle návrhu nizozemského ateliéru MVRDV přebudovaný klášterní komplex Plum Village. Dnes je Plum Village největším buddhistickým klášterem v Evropě se sídlem ve Francii, který se skládá ze tří odlišných lokalit, včetně Lower Hamlet, kde žije přibližně polovina mnišek z Plum Village, a Upper Hamlet, kde žijí mniši z Plum Village a kde se nachází Dharma Cloud Temple, hlavní chrám tradice Plum Village.

Největší nová budova navrhovaná v obou hlavních plánech, nový ženský klášter, bude budovou ve stylu nádvoří na svažitém pozemku. Je navržena tak, aby poskytovala ubytování a společenské vzdělávací prostory pro 76 mnišek a aspirantek z 12 národností, a bude zahrnovat ložnice, zendo, knihovnu, společné prostory a učebny. Dalším výrazným novým prvkem kláštera budou čtyři nové penziony v horní části vesnice. Dvoupodlažní budovy budou také postaveny ze dřeva. Jednotlivé objekty pojmou od 16 do 31 osob. Součástí projektu je i modernizace knihkupectví. Aktuálně se nachází v kamenné stodole, kde bude modernizováno a rozšířeno o možnosti posezení, čtení a společenská setkávání.

tags: #buddhismus #chram #architektura #v #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Vzdělávací omalovánka pro děti
• Informace o IV. Etapě Skládky Uhy
• Poslední naděje pro planetu?
• Využití plechových nádob
• Charakteristika kyselých lesních stanovišť