Důsledky změny klimatu na těžbu uhlí

Obsah tohoto článku nemusí nezbytně vyjadřovat názor redakce webu oEnergetice.cz.

Veřejný prostor se málo věnuje tomu, co nás čeká v budoucnosti v kontextu klimatické změny. Důležitým faktem je setrvačnost klimatického systému. I kdyby lidstvo přestalo vypouštět skleníkové plyny, oteplování se nezastaví okamžitě.

Klimatický systém reaguje se zpožděním na zvýšené koncentrace CO2. NASA uvádí, že i kdybychom dnes zastavili veškeré emise, teplota by se přestala zvyšovat, ale zůstala by zvýšená po staletí. Jinými slovy, globální oteplování se už rozeběhlo a některé změny jsou v podstatě nevratné v horizontu stovek až tisíců let.

IPCC konstatuje, že globální teploty budou stoupat nejméně po několik příštích dekád v závislosti na dosavadních emisích. I při agresivním snižování emisí do roku 2030 či 2040 se nevyhneme některým významným dopadům - musíme se na ně adaptovat.

Jak bude svět vypadat při oteplení o +1,5 °C, +2 °C či více, nelze říci s jistotou, ale vědecké projekce nabízejí hrubou představu. NASA zmiňuje například častější a silnější požáry, delší suchá období v některých regionech a naopak intenzivnější přívalové deště a hurikány jinde.

Čtěte také: Klimatické změny: Důsledky

Už nyní extrémy počasí překonávají rekordy - vlny veder, ničivé záplavy, urputná sucha či megapožáry se stávají novou realitou. Řada oblastí - zejména v tropech a subtropech - může být téměř neobyvatelná kvůli kombinaci horka a vlhkosti, která překračuje fyzické limity lidské termoregulace.

Projekce naznačují, že do konce století se životní podmínky na Zemi výrazně promění; kromě počasí to zahrnuje i úbytek úrodné půdy, pokles zemědělských výnosů, vymírání ekosystémů a šíření tropických chorob do nových oblastí.

Jedním z nejvážnějších sociálních důsledků mohou být tzv. klimatické migrace. Pokud některé státy či regiony postihnou extrémní sucha, neúroda, nedostatek vody nebo stoupající moře, lze očekávat masový odchod lidí z postižených míst. Už dnes pozorujeme, že extrémní události vedou k vysídlování obyvatel.

IPCC již v roce 1990 varoval, že největším dopadem klimatické změny může být pohyb populace v řádu milionů lidí. Novější odhady hovoří dokonce o desítkách až stovkách milionů potenciálních “klimatických uprchlíků” v příštích dekádách.

Podmínky na planetě se do konce století zásadně změní a s tím i podmínky pro život lidí. Neměli bychom své zdroje raději zaměřit na to, abychom se změněnému klimatu přizpůsobili (adaptovali), případně dokonce zkusili aktivně zvrátit trend pomocí nových technologií?

Čtěte také: "Věk nerovnováhy" a klima

Adaptace vs. Mitigace: Kam nasměrovat úsilí?

Odpověď odborníků na výše uvedené dilema většinou zní, že nelze rezignovat ani na mitigaci (omezování emisí), ani na adaptaci - potřebujeme obojí současně. Důvodem je, že již máme „rozdané karty“ v podobě jistého oteplení, kterému se musíme přizpůsobit, ale zároveň lze pořád ovlivnit, jak moc se klima v budoucnu změní.

NASA to popisuje tak, že jsme už zavázali pro určitou úroveň oteplení, ale kolik stupňů to nakonec bude, záleží na našich budoucích emisích. Adaptace bez mitigace by vedla do slepé uličky: pokud bychom nebrzdili emise, oteplení by překročilo 3 °C, 4 °C nebo více, což by zřejmě znamenalo katastrofické dopady, jimž se nelze plně přizpůsobit.

Mitigace bez adaptace by zase ignorovala realitu, že změny už probíhají - i při oteplení 1,5 °C bude nutné investovat do ochrany před povodněmi, budování infrastruktury odolné vůči extrémům, změn plodin v zemědělství apod.

Někteří experti ale upozorňují, že debata je nevyvážená: většina politické energie (a financí) míří do snižování emisí, zatímco na adaptaci se zapomíná nebo se podceňuje. Adaptovat se přitom budou muset bohaté i chudé země - a pro ty chudší to bude obzvlášť obtížné bez pomoci.

Již dnes vidíme adaptace v praxi: stavějí se protipovodňové hráze, v zemědělství se zkouší odolnější plodiny, města zavádějí tzv. zelenou infrastrukturu (parky, chlazení ulic) proti tepelným ostrovům, v ČR je to například větší snaha o zadržování vody v krajiny, atd. Přesto se hovoří o „adaptation gap“ - propasti mezi potřebnými a reálně financovanými adaptačními opatřeními.

Čtěte také: Tipy pro ekologické napouštění bazénu

Do budoucna možná dává smysl více investovat do odolnosti společnosti, protože určitou míru změny nezastavíme. Například v rozpočtech EU i členských států by adaptační projekty (voda v krajině, zalesňování, klimaticky odolné stavby) měly mít podobnou prioritu jako projekty čisté energie.

Vedle toho se začíná diskutovat i třetí pilíř reakce na klimatickou krizi: geoinženýrství. Jde o soubor nápadů, jak technicky zasáhnout do klimatu planety a uměle snížit teplotu, například: rozprašovat do stratosféry aerosoly odrážející část slunečního záření (simulace „sopečné zimy“), nebo naopak uměle odsávat CO2 z atmosféry ve velkém a ukládat ho pod zem.

Tyto koncepty byly dlouho tabu, ale s rostoucí obavou, že oteplení nelze udržet do 1,5 °C, se dostávají do popředí vědeckého zkoumání. Někteří klimatologové tvrdí, že geoengineering by mohl být užitečný „plán B“ pro případ, že by mitigace nestihla zabránit nebezpečnému oteplení.

Například solární geoinženýrství (reflexe slunečního záření aerosoly) by teoreticky dokázalo rychle snížit globální teplotu - otázkou je za jakou cenu a s jakými vedlejšími efekty. Kritici varují, že tyto zásahy mohou mít nečekané důsledky na regionální klima (např. změny monzunů, ozonové vrstvy apod.) a že neléčí příčinu (skleníkové plyny), jen dočasně maskují následek.

Navíc panují etické a geopolitické otazníky: kdo by o takovém globálním zásahu rozhodoval a mohl by jeden stát jednostranně „nastavit termostat“ Země?

Přesto se výzkum v této oblasti rozvíjí. Zatím převládá názor, že geoengineering není náhradou snižování emisí, ale může se stát doplňkovým nouzovým opatřením. Podmínkou by ovšem bylo získat veřejnou podporu, která je nyní velmi nejistá, proto vědci zdůrazňují nutnost otevřeně komunikovat o možných rizicích a přínosech, aby veřejnost i politici rozuměli, celé problematice.

Dopad na lidské zdraví

Lidské zdraví se s oteplováním planety a degradací životního prostředí způsobených lidskou aktivitou přímou úměrou zhoršuje. Podle letošního reportu Lancet Countdown v roce 2020 přispělo znečištění ovzduší k 3,3 milionům úmrtí. Většina těchto úmrtí je předčasná a je možné jim předejít.

Zdravotní důsledky klimatické změny způsobené lidskou aktivitou se nejvíce týkají nejzranitelnějších skupin - malých dětí́, starších osob, osob závislých na sociální́ či zdravotní́ péči a chronicky nemocných.

V létě 2021 uvedl kanadský lékař do pacientčiny průvodní karty jako důvod hospitalizace klimatickou změnu. Kombinace veder dosahujících až 50 °C a hustého kouře z okolních lesních požárů způsobila pacientce vážné dýchací potíže.

Kyle Merrit byl sice prvním, ale zdaleka ne posledních lékařem, který tuto diagnózu použila ještě použije. Změna klimatu způsobená člověkem se však podílí na jejich častějším výskytu a intenzitě. Stáváme se tak obětí svých vlastních činů.

Jen v EU je znečištěnému ovzduší přičtena předčasná smrt více než 300 tisíc lidí za rok. S tím souvisí ekonomické škody, které dosahují 3 až 9 % hrubého domácího produktu EU. Tyto škody mimo jiné zvyšují také častější hospitalizace.

Podle letošního Lancet reportu je závislost na fosilních palivech jedním z největších rizik pro zdraví obyvatelstva. Dopady klimatické změny však začínáme pociťovat stále častěji a zhoršující se kvalita životního prostředí se u nás podílí až na 15 % úmrtí.

Znečištěné ovzduší má na svědomí častější výskyt astmatických záchvatů a zhoršený průběh plicních a respiračních onemocnění. Měnící se podmínky navíc vedou k prodloužení pylové sezóny a vyšší koncentraci pylů, což může znamenat citelný nárůst respiračních alergií. Horko a dlouhodobé sucho vytváří ideální podmínky pro rozmnožování klíšťat a prodlužuje jejich životní cyklus, což znamená zvýšení rizika přenosu klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy.

Ve stínu těchto hrozeb a dopadů se na lidském zdraví a životním komfortu podepisuje stres.

Možnosti řešení

• Snižování emisí základních znečišťujících látek z vytápění domácností a dopravy
• Přechod na alternativní paliva a pohony v dopravě a příklon k obnovitelným zdrojům při výrobě elektřiny a tepla
• Zlepšení kvality ovzduší
• Přechod na oběhové hospodářství, snižování celkové produkce odpadů a skládkování
• Snižování hlukové zátěže obyvatel a světelného znečištění
• Podpora ekologické stability krajiny a udržitelného hospodaření - obnova lesů, zvyšování kvality zemědělské a lesní půdy, prevence eroze
• Systémové řešení zadržování vody v krajině a vytváření lesů odolných vůči změně klimatu
• Podpora biologické rozmanitosti
• Připravenost a odolnost společnosti vůči mimořádným událostem

Globální uhlíkový rozpočet

Současná klimatická změna je způsobena činností člověka. Tím se výrazně liší od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu a některé další činnosti mění složení atmosféry a přidávají do ní skleníkové plyny.

Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety, oceánské a atmosférické proudy distribuují teplo do různých oblastí planety.

Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.

Podobně jako rodinný rozpočet na dovolenou udává, kolik peněz je celkově možné utratit v průběhu dovolené, globální uhlíkový rozpočet říká, jaké množství CO2 může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení.

Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny.

Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme.

Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení.

Rizika nahrazení uhlí zemním plynem

Robert Howarth připomíná zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) při OSN, podle kterého je metan odpovědný za zhruba 30 procent veškerého globálního oteplování pozorovaného od poloviny 19. století.

Podle studie, kterou Robert W. Howarth zveřejnil loni v říjnu, je dopad na klima v dvacetiletém horizontu v případě LNG o desítky procent vyšší než v případě těžby a spalování uhlí. Pokud se LNG přepravuje zastaralými tankery, které spalují těžký topný olej, rozdíl je až 2,5násobný.

Robert W. Howarth: „Vezměte prosím na vědomí, že LNG má podstatně větší skleníkovou stopu než zemní plyn. Musíme tedy skutečně uvažovat o jeho celkových emisích a nedívat se pouze na oxid uhličitý.“

ED: Jaký je aktuální podíl břidlicového plynu na celkové těžbě plynu ve Spojených státech? V současnosti tvoří břidlicový plyn o něco více než 80 procent veškeré produkce zemního plynu v USA.

ED: Jaké procesy jsou nejnáročnější na emise CO2 nebo únik metanu? V případě LNG přepravovaného v nejmodernějších tankerech je hlavním zdrojem emisí metanu produkce, zpracování a přeprava zemního plynu do místa zkapalňování. Emise při zkapalňování a přepravě tankerem jsou značné, ale mnohem nižší. V případě LNG přepravovaného nejstaršími tankery je důležitý také metan vypouštěný z tankerů samotných. Jak se LNG přepravuje, část se vypařuje a stává se metanovým plynem; nejstarší tankery jej prostě vypustí do atmosféry.

ED: Téměř nikdo v Evropě nevěří, že LNG může být horší pro klima než místní uhlí. Zní to, jako by tento názor v Evropě utvářela PR kampaň ropného a plynárenského průmyslu. Jak jsem již zmínil, skleníková stopa zemního plynu je přibližně stejná jako u uhlí, pravděpodobně o něco horší, když se započítají emise metanu. Ale stopa LNG je za nejlepších okolností asi o 20 procent větší než u běžného plynu, a to kvůli plynu spalovanému při zkapalňování a výrobě LNG, a také kvůli plynu spalovanému při pohonu lodí přepravujících LNG.

Nejlepším přístupem je co nejrychlejší přechod na obnovitelné zdroje energie s vhodným skladováním a používáním tepelných čerpadel k vytápění. V bezprostředním krátkodobém horizontu, kdy se bude uplatňovat omezení dodávek plynu z Ruska, je používání evropského uhlí mnohem výhodnější než dovoz zkapalněného plynu z USA.

ED: Jaký je váš názor na rozhodnutí prezidenta Joea Bidena nepodporovat stavbu dalších zařízení na export LNG? Tleskám prezidentu Bidenovi za tento krok. Ve skutečnosti USA již dříve povolily dostatečně velkou expanzi, aby výrazně zvýšily vývoz LNG do Evropy.

ED: Evropa připravuje legislativu zaměřenou na regulaci úniků metanu. Ano, Bidenova administrativa vydala nové předpisy o emisích metanu. Čas ukáže, jak účinná budou tato nařízení, ať už v USA, nebo v Evropě. Uvědomte si, že mnohé z emisí metanu nejsou „úniky“. Jsou spíše nedílnou součástí plynárenských provozů. Jedním příkladem jsou výpadky, ke kterým dochází při údržbě potrubí. Protože je nebezpečné svařovat a opravovat potrubí plné plynu, plynaři uvolňují veškerý plyn do atmosféry.

Uhlí v globálním kontextu

Když Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) vydal v srpnu svou nepříliš povzbuzující zprávu o stavu klimatu, generální tajemník OSN António Guterres prohlásil, že „musí být umíráčkem pro uhlí a další fosilní paliva dřív, než stihnou zničit náš svět“. Pokud chceme globální oteplování omezit, musíme se uhlí, které je z hlediska produkce oxidu uhličitého vůbec nejnáročnějším energetickým zdrojem, co nejrychleji zbavit. Právě spalování uhlí vytváří 45 procent skleníkových plynů, které lidstvo do atmosféry vypouští.

„Černé zlato“ sice v očích mnoha lidí ztratilo svůj někdejší lesk, závislost na něm ale nikam nezmizela. Teď, když se globální ekonomika vzpamatovává po koronavirových uzávěrách, spotřeba energie opět stoupá.

Rozvoj obnovitelných zdrojů se zpomaluje, a navzdory úvahám, že krize by měla vést k zelenějšímu a udržitelnějšímu fungování, to vypadá, že utišit rostoucí hlad po energii bez uhlí by bylo nemožné. Jeho cena je dnes nejvyšší od roku 2008, kdy poptávku prudce snížila finanční krize. Na evropských komoditních trzích, kde se obchoduje s uhlím pro tepelné elektrárny, už stojí skoro 150 dolarů za tunu - od začátku roku se cena uhlí zdvojnásobila a oproti minulému roku dokonce ztrojnásobila.

Je konec s nadějemi, že spotřeba uhlí dosáhla svého maxima v letech 2013 až 2014, konstatuje De Standaard.

Čína mluví o neutralitě, ale potřebuje uhlí

Důvodem prudkého nárůstu cen je rychlý vzestup poptávky a současně pokles těžby. Zájem o uhlí pohání hlavně výroba oceli a elektřiny.

Loni se v důsledku pandemie světová poptávka po energii snížila asi o jedno procento, letos ale podle odhadů Mezinárodní agentury pro energii (IEA) poroste o pět procent.

tags: #důsledky #změny #klimatu #na #těžbu #uhlí

Oblíbené příspěvky:

• Nová tramvajová trať v Holyni
• Vzdělávání v Šenově
• Cykly železa v ekosystému
• Šedá voda a trativody
• Odpadové karty v Karviné: Jak fungují?