Znečištění ovzduší v Číně: Studie, dopady a snahy o zlepšení

Podle vědců z University of California zemře v Číně každý rok 1,6 milionu lidí kvůli problémům se srdcem, plícemi a mrtvici v důsledku znečištěného ovzduší. Důvodem jsou především pevné částice v ovzduší. Studie dává znečištění za vinu především emisím ze spalování uhlí pro výrobu elektřiny a tepla. „Je to velmi vysoké číslo,“ říká Rohde.

Podle Allen Robinsona z Carnegie Mellon University byla v některých částech USA, jako je například Pittsburg, situace velmi podobná Číně. Vyplývá to z výsledků studie amerických vědců, na kterou dnes upozornila agentura Reuters.

Nejhorší období, co se týče kvality ovzduší, je v zimě, z důvodu spalování uhlí pro vytápění a klimatické podmínky, které drží znečištěný vzduch blíže u země. Pro srovnání situace, podle posledních dat Americké plicní asociace je v kalifornském městě Madera nejvyšší obsah pevných částic v ovzduší z celých Spojených států.

Podle vědců z Institutu pro energetickou politiku Chicagské univerzity (EPIC) se velký pokrok ve zkvalitňování ovzduší v uplynulých pěti letech do průměrné délky života promítl již nyní. "Čína vítězí v boji proti znečištění ... (Země) dosáhne výrazného zlepšení, pokud jde o zdraví lidí," řekl ředitel EPIC Michael Greenstone.

Od roku 2017, kdy Čína zahájila kampaň proti spalování uhlí a zpřísnila emisní normy u vozidel a průmyslu, snížila se koncentrace škodlivých velmi malých částic PM2,5 na průměrných 39 miligramů na metr krychlový, což je pokles o 9,3 procent. Stále však výrazně překračuje své vlastní limity povolující jen 35 mg/m3, nemluvě o doporučených limitech WHO, které dovolují dokonce pouze 10 mg/m3.

Čtěte také: Řešení klimatických změn v Číně

Zdravotní rizika a dopady

V jiné studii citované v pátek státní agenturou Nová Čína označilo několik čínských zdravotnických expertů znečištění ovzduší a vod za jedno z největších zdravotních rizik, jimž bude země v příštích 20 letech čelit.

Potvrzuje to i nedávná studie z Číny, zveřejněná odborným časopisem Nature Sustainability, která upozorňuje na vztah mezi kvalitou ovzduší a množstvím dokonaných sebevražd. Výzkum čínsko-amerického týmu zahrnoval data ze zhruba 1 400 stanic pro sledování kvality ovzduší v Číně. Jejich analýzy ukázaly, že v oblastech, kde se zhoršila kvalita vzduchu, narůstá počet sebevražd. Data ukazují, že výskyt sebevražd nápadně souvisí především s teplotními inverzemi, kdy se po několik hodin drží při zemi ve vrstvě chladného vzduchu velké množství znečištění. Problém zřejmě představují hlavně pevné prachové částice nepatrné velikosti, které se mohou dostat do mozku a měnit jeho chemii k horšímu.

Snahy o zlepšení a klimatické cíle

Čínský premiér Li Kche-čchiang vyhlásil "válku" znečištění v roce 2014 kvůli hrozbě, že škody na životním prostředí způsobené více než 30letým hospodářským růstem, mohou vést k sociálním nepokojům. Dílčího zlepšení se však podařilo dosáhnout především díky plnění snadněji dosažitelných cílů i zpomalování ekonomiky.

"Pro Čínu bude velice obtížné dosáhnout standardů WHO, i když zesílí snahy o snížení emisí z průmyslu a spalování fosilních paliv," řekl Ťiang Kche-ťün z vládního výzkumného energetického institutu.

Čína se zavazuje plnit klimatické cíle. Kvůli klimatickým změnám může země čelit vážným problémům v podobě záplav nebo sucha. Zvláště v některých oblastech jde o viditelný problém, který dopadá na ekonomiku i zdraví populace.

Čtěte také: Environmentální problémy Číny

Když se objeví smog a znečištění ovzduší je cítit při každém nádechu, je jasné, že to lidskému zdraví příliš neprospívá. Tělesnému ani tomu duševnímu.

Ještě před deseti lety patřil Peking k symbolům toxického smogu, který kvůli prachu PM2,5 zkracoval život milionům lidí. Dnes má čínská metropole vzduch čistší než mnohá města v Evropě - výsledkem je jeden z nejrychlejších poklesů znečištění, jaký kdy vědci zaznamenali.

Na začátku minulé dekády byl severovýchod Číny učebnicovým příkladem průmyslového smogu. Kombinace uhlí v elektrárnách i domácích topeništích, nafty v dopravě a rychlého stavebního boomu posílala do ovzduší obrovské množství jemných částic PM2,5 a oxidů síry a dusíku. V roce 2013 se pro Peking vžil termín „airpocalypse“ - dny, kdy byla obloha oranžově šedá, školy se zavíraly a lidé chodili ven jen v respirátorech. Podle odhadů způsobovalo znečištění ovzduší v Číně kolem milionu předčasných úmrtí ročně.

Vláda pod tlakem veřejnosti i vlastních statistik reagovala nebývale razantně. Už v roce 2013 představila takzvaný Air Pollution Prevention and Control Action Plan, někdy označovaný jako „Clean Air Action Plan“. Dokument nařizoval prudké snížení emisí oxidů síry (SO₂) a oxidů dusíku (NOₓ) a konkrétní cíle pro pokles koncentrací PM2,5 v nejznečištěnějších městských aglomeracích do roku 2017.

Čína sáhla po kombinaci nástrojů, které by v liberálnějších režimech jen těžko prošly tak rychle. V největších aglomeracích se uzavíraly zastaralé uhelné elektrárny a ocelárny, část těžkého průmyslu byla přestěhována stovky kilometrů od měst, tisíce malých kotelen a továren prostě skončily ze dne na den. Doprava dostala vlastní sadu opatření: přísnější emisní normy pro auta, omezení počtu registračních značek ve velkých městech a krátkodobé zákazy vjezdu starších vozidel při smogových epizodách.

Čtěte také: Globální klima a Čína

Rozdíl tentokrát nebyl jen v krátkodobém „faceliftu“, ale v systematickém přenastavení energetiky a průmyslu. Podíl uhlí na výrobě elektřiny postupně klesá, roste využití plynu a obnovitelných zdrojů, včetně masivního rozvoje solárních a větrných elektráren. Výsledek je dramatický. Data z monitoringu i satelitů ukazují, že od roku 2013 klesly emise oxidu siřičitého ve východní Asii zhruba o 75 procent, významně se snížily i koncentrace PM2,5. Atmosférická vědkyně Laura Wilcox v rozhovoru pro podcast The Conversation Weekly připomíná, že jde o „největší a nejrychlejší snížení znečištění ovzduší, jaké jsme kdy na planetě viděli“.

Dopad na globální oteplování

Znečištění ovzduší není jen zdravotní problém. Aerosoly - drobné částice a kapky v ovzduší - odrážejí část slunečního záření zpět do vesmíru nebo ovlivňují tvorbu oblaků. Nová studie mezinárodního týmu vedeného Bjørnem Samsetem, publikovaná v časopise Communications Earth & Environment, využila 160 simulací klimatických modelů, aby oddělila vliv úbytku aerosolů ve východní Asii od ostatních faktorů. Jinými slovy: když Čína a její sousedé zredukovali smog, zmizela část „ochranného slunečníku“, který dosud zakrýval, jak silně na klima tlačí emise CO₂ a dalších skleníkových plynů.

Efekt se neprojevuje jen na globálním průměru, ale i regionálně. Čistší vzduch nad východní Asií vede k většímu ohřevu severního Pacifiku a mění cirkulaci atmosféry. Nejde jen o Čínu. Jak připomíná článek Cleaner air in east Asia has driven recent acceleration in global warming - new study, podobné procesy probíhají i v Evropě a Severní Americe, kde se emise aerosolů snižují už od 80. let.

Vědci, kteří se tématu věnují, to ale odmítají. Čínský příběh je v tomto směru paradoxně inspirací. Ukazuje, že i obří ekonomika s více než miliardou obyvatel dokáže během deseti let dramaticky změnit kvalitu ovzduší - pokud se politická vůle spojí s technickými možnostmi. Stejný typ rozhodnosti bude potřeba i u CO₂.

Nárůst znečištění po koronavirové krizi

Koronavirovou krizi už Čína zřejmě překonala a život se v zemi vrátil k normálu. To se odrazilo i v opětovném zvýšení hladiny oxidu dusičitého, oxidu siřičitého či jemných prachových částic. V Číně se v posledních týdnech výrazně zhoršila kvalita ovzduší poté, co země uvolnila přísná opatření zavedená v souvislosti s šířením koronaviru. Množství některých jedovatých látek ve vzduchu překročilo hodnoty ze stejného období loňského roku. K vyššímu znečištění přispěla především obnova průmyslové výroby.

Koronavirovou krizi už Čína zřejmě překonala a život se v zemi vrátil k normálu. To se odrazilo i v opětovném zvýšení hladiny oxidu dusičitého, oxidu siřičitého či jemných prachových částic, uvedlo nyní Centrum pro výzkum energetiky a čistého ovzduší, jehož studie pokrývá třicetidenní období, které skončilo 8. května. Větší nárůst emisí oxidu dusičitého zaznamenaly regiony, kde je soustředěno množství továren.

Podle autorů studie osmdesát jedna procent Číňanů stále žije v oblastech, které nesplňují kritéria pro kvalitu ovzduší Světové zdravotnické organizace.

Mezi lety 1990 až 2017 se v Číně množství škodlivých částic ve vzduchu snížilo o devět procent. O 60 procent méně lidí mezi lety 1990 až 2017 zemřelo či onemocnělo chorobami způsobenými vzdušným znečištěním, jako je mrtvice, chronická obstrukční porucha či jiné nemoci dýchacího ústrojí. Vzdušné znečištění se v Číně za uplynulých 27 let snížilo o devět procent. V čínském ovzduší ubyly od roku 1990 hlavně prvky poškozující ozonovou vrstvu a částice pocházející ze spalování olejů a pohonných hmot.

Budoucnost a hrozby

Nejlidnatější region Číny, který zahrnuje také metropoli Peking, se může stát do konce tohoto století zčásti neobyvatelným v důsledku extrémních veder, pokud se výrazně nesníží znečištění ovzduší a nezastaví se změny klimatu. Podle zpravodajského serveru CNN před tím varovali vědci z amerického Massachusettského technologického institutu (MIT).

„Jestliže se výrazně nesníží emise skleníkových plynů, povedou změny klimatu k vlnám vlhka a horka, které do roku 2070 mohou omezit obyvatelnost Severočínské nížiny,“ konstatovali experti z MIT. Postižená bude oblast, kde žije 400 milionů lidí. Výsledky jejich studie jsou podle CNN obzvlášť znepokojující, protože mnozí ze 400 milionů obyvatel regionu jsou rolníci, kteří jsou při své práci vystaveni nepřízni počasí.

Studie připomíná vliv vysoké koncentrace CO2 v ovzduší na index WBT, což je údaj pro kombinaci vysoké teploty a vysoké vlhkosti vzduchu. Při hodnotě WBT nad 35 stupňů Celsia ztrácí i zdravý lidský organismus schopnost ochladit se pocením, což může mít už do šesti hodin fatální následky.

V Severočínské nížině bude hodnota WBT 35 stupňů Celsia při zachování stávající hladiny emisí mezi roky 2070 a 2100 dosažena opakovaně.

„Čína v současné době vypouští nejvíce skleníkových plynů na světě, což může mít vážné důsledky pro její vlastní populaci,“ uvedl vedoucí studie, profesor Elfatih Eltahir z Massachusettského technologického institutu.

Doma zelená, v zahraničí jiná. I tak by se dalo shrnout počínání Čínské lidové republiky za jejími hranicemi. Při stavbách elektráren nebo při těžbě minerálů vzácných kovů se firmy neohlížejí na místní environmentální zákony, naopak přispívají k ničení životního prostředí. Takové případy hlásí africké i evropské země.

„Srbsko nic z čínských projektů nedostalo. Naopak nám odebírají čistý vzduch, čistou vodu a pracovní místa.“ Tak odpovídá Vladimíra Dorčova Valtner, šéfredaktorka srbského webu Storytellers, který publikuje i ve slovenštině pro místní slovenskou národnostní menšinu, jaké benefity její země (ne)má z čínských státních investic. S jejich pomocí zde čínské firmy postavily uhelnou elektrárnu, továrnu na výrobu pneumatik, ocelárnu, železniční tratě nebo zda spravují měděný důl.

V Evropě není jiná země, která má více čínských investic než Srbsko, Peking ale staví a investuje různě po světě. Většina projektů vzniká v rámci čínské iniciativy s názvem Pás a stezka, kterou komunistická vláda prezentuje jako výhru pro obě zúčastněné strany. Projekty slibovaly také ohleduplnost k životnímu prostředí. Jak však dokazuje nejen srbský případ, realita je často složitější. Většina z čínských projektů je spojena s nedodržováním místních environmentálních pravidel.

V případě Srbska vyšli lidé do ulice ve městě Bor, kde čínská firma provozuje měděný důl, protože měli obavy, že důl má souvislost s nárůstem výskytů nádorových onemocnění. Čínská stavební firma v Srbsku rozšířila i uhelnou elektrárnu ve městě Kostolac. „Tento projekt je financovaný čínskou státní bankou a už dlouhé roky je předmětem různých sporů, protože jde o poslední velkou uhelnou elektrárnu v Evropě. A to se všechno odehrává v čase, kdy Evropská unie a i náš region směřují k dekarbonizaci a mnozí kritici tvrdí, že Srbsko se tím ještě víc zamyká do závislosti na uhlí a zvyšování emisí oxidu uhličitého,“ doplňuje novinářka pro iROZHLAS.cz.

Zároveň nezůstalo jen u environmentálních dopadů. „Přivezli si pracovníky z Asie a drželi je v nějakých buňkách bez vody a hygieny, byli zavření jako zvířata. Celé to byla katastrofa,“ líčí Dorčova Valtner.

Čínská právnička Čang Ťing-ťing, která dlouhodobě žije mimo zemi, se proto domnívá, že firmy dělají za hranicemi to, co si dříve dovolovaly i doma, když se nemusely na životní prostředí příliš ohlížet. Se změnou politiky Pekingu se ale musely podřídit přísnějším pravidlům. Za hranicemi na ně ale nikdo tak silný tlak nevyvíjí, uvedla pro Inside Climate News.

Podobně mluví i bývalý premiér tibetské exilové vlády Lozang Sanggjä, který Čínskou lidovou republiku označuje za koloniální mocnost, která uplatňuje dvojí standardy. „Kde berou surové materiály? Čína staví v Tibetu největší vodní elektrárnu světa. Jen v Tibetu, odkud pochází a který Peking anektoval už v 50. letech minulého století, schválila čínská vláda stavbu 400 vodních přehrad a další stále vznikají, včetně nedávno ohlášené největší přehrady na světě. Tím získá vláda zároveň kontrolu nad řekami, které na Tibetské náhorní plošině pramení. Na nich jsou závislí lidé i v Indii, Vietnamu nebo Afghánistánu.

Lozang Sanggjä uvádí, že na tom Peking získává také po ekonomické stránce. „Tibeťané nepotřebují víc energie, máme jí víc, než kolik potřebujeme. Ale staví to, aby mohli zásobovat energií čínské továrny, čínské společnosti, a pak prodávat výrobky po celém světě. Proto je čínské zboží tak levné, protože využívají zásoby Tibeťanů, Mongolů a Ujgurů,“ říká bývalý představitel Tibeťanů s odkazem na další menšiny, které Peking utlačuje.

„Pokud se podíváme na zneužívání, které čínská vláda dělá, tak nejsou ani trochu blízko tomu, aby se stali lídry v řešení klimatické změny,“ míní.

Na tom, že se z Číny stala továrna světa, která po téměř celém světě rozváží levné výrobky, má vliv ale i Západ, který využil ekonomického otevírání země v 80. letech minulého století. Tehdy do země přesunul část své výroby a problém se znečišťováním prostředí z výroby a továren přesunul jinam. Levný dovoz z Temu nebo Sheinu ohrožuje evropské výrobce. Získala na tom ale i Čínská lidová republika. „Číně to umožnilo ekonomicky růst, zvýšit životní úroveň téměř celé populace a technologicky pokročit,“ popisuje pro iROZHLAS.cz Martin Šebeňa, analytik think-tanku CEIAS, který učí na University of Hong Kong. Dodává ale, že daň si to vybralo na životním prostředí, které tím degradovalo.

S rozvážením zboží, po kterém je díky nízké ceně poptávka po celém světě, roste ale znečištění globálně. Studie uveřejněná ve vědeckém časopise Frontiers Media ukázala, že jen čínské dopravní lodě za rok vyprodukují 78 milionů tun oxidu uhličitého, což je jeden ze skleníkových plynů umocňujících změnu klimatu. Více než polovina - 44 milionů tun - připadá mezinárodní dopravě.

tags: #Čína #znečištění #ovzduší #studie

Oblíbené příspěvky:

• Svoz odpadu Rajhradice – podrobné informace
• Železný odpad v ČR: Kde ho zlikvidovat?
• Životní cykly v přírodě
• Dvojkoš na tříděný odpad
• Možnosti přepravy vína šetrné k životnímu prostředí