Znečištění čínských moří a další aspekty znečištění asijských moří plasty

21.03.2026

Mangrovové háje ve vietnamských pobřežních vodách obalené polyetylenem, velryba, která u thajského pobřeží uhynula poté, co spolkla desítky igelitových tašek, a obrovské kolonie podvodního odpadu poblíž indonéských „rajských“ ostrovů. To jsou jen některé z tváří chmurného obrazu ekologické krize.

Zhruba osm miliónů tun plastového odpadu je každý rok vysypáno do světových moří. Plastová pohroma dosáhla do všech koutů Země, hlásí OSN.

Podle zprávy americké nevládní organizace Ocean Conservancy z roku 2015 přitom pochází více než polovina těchto odpadků z pěti asijských států: z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska a Vietnamu. Tyto země patří k nejrychleji se rozvíjejícím ekonomikám Asie, kde se většina světových plastů vyrábí, spotřebovává a likviduje.

„Kvůli plastovému odpadu zažíváme krizi. Můžeme to vidět všude v našich řekách, v našich oceánech… Potřebujeme s tím něco udělat,“ apeluje kampaň indonéské pobočky organizace Greenpeace. Ta vyrukovala se sloganem: „Pokud to nelze znovu použít, odmítněte to“.

Dopady plastového znečištění

Ale alarmující znečištění moří a oceánů už dávno není jen otázkou pohoršení a estetiky. Minulý týden uhynula u břehů jižního Thajska velryba s osmdesáti igelitovými taškami v žaludku. Stále častěji se kromě mořských ptáků rovněž stávají oběťmi i želvy udušené plastovými odpadky. Experti ale varují, že největší hrozba může být neviditelná.

Čtěte také: Obrazy z Číny s tematikou přírody

Mikroplasty, malé měkké částečky snadno pohlcující toxiny, se dnes nezřídka nacházejí v pitné vodě, řekách, mořích a také ve vnitřnostech ryb, které denně konzumují miliony lidí. Vědci ale dosud nedokázali zdravotní rizika zcela objasnit.

Plastovou krizi pociťuje stále více lidí, zejména pak ti odkázaní na rybolov a sběr mořských živočichů. Své o tom ví rybářka Nguyen Thi Phuong, jejíž ospalá vesnice ve vietnamské provincii Thanh Hoa se v průběhu let pomalu přeměnila na skládku.

I tady čelí důsledkům začarovaného kruhu. Spotřeba plastů se s rostoucími příjmy a závislostí na těchto produktech v rytmu každodenního života rychle zvyšuje. „Je to nesnesitelné, na odpadky narazíte všude. Naše děti nežijí v bezpečí,“ stěžuje si rybářka.

V nedalekém mangrovovém lese propátrávají její sousedé příbřežní teplé bahno a hledají krevety a další živočichy. Avšak větve stromů jsou od kořenů až ke korunám pokryté vybledlými plastovými taškami, které sem zanášejí přílivové vlny.

Kilometr dlouhá pláž je zaneřáděna sandály, obaly potravin, tubami japonské zubní pasty, rybářskými sítěmi, nábytkem a hromadami vyhozeného oblečení.

Čtěte také: Inovativní řešení pro čínské řeky

Příčiny znečištění

Příčin zkázy je celá řada. Jednou z hlavních je v mnoha částech Asie zcela nedostatečný proces odvážení a likvidace odpadu. Ve zmíněné pětici zemí se s odpadem zachází řádně jen ve čtyřiceti procentech případů. Velká část plastů a dalších nebezpečných látek tak putuje do řek a moří, píše AFP.

Zvlášť alarmující situace panuje v rychle rostoucích megapolích, která se v některých asijských zemích rozrůstají jako houby po dešti.

Organizace Ocean Conservancy předpokládá, že při současném tempu znečišťování se celkové množství plastových odpadů v oceánech do roku 2025 zdvojnásobí na 250 milionů tun. Za dalších pětadvacet let by pak mohlo ve světových mořích být více odpadu než ryb. Tedy pokud s tím lidé nic neudělají.

Řešení a snahy o zlepšení situace

Ochránci životního prostředí nyní apelují na Čínu, aby šla v řešení problému příkladem. Odborníci navíc docházejí ke shodným závěrům: i když se zdá, že problém dnes sužuje takřka celou Asii a plastový odpad je všudypřítomný, řešení stále existují.

Do boje totiž, kromě jiných elementů, vstoupily sociální sítě. Po zhlédnutí drastických snímků umírajících mořských živočichů se zvedá aktivita lidí na celém světě, kteří se snaží neblahý trend zvrátit. Zapůsobilo například i video britského potápěče Riche Hornera, který plaval skrze chuchvalce odpadků v pobřežních vodách Bali.

Čtěte také: Zajímavosti o čínské přírodě

Zesílily i snahy o efektivnější sběr a recyklaci odpadu. Environmentalisté teď vybízejí firmy, aby urychlily vývoj a výrobu ekologičtějších plastových materiálů. Ve hře jsou rovněž investice do vědeckých výzkumů zabývajících se mechanismy, jak co nejvíce plastů transformovat ve zdroje energie.

Klíčová však bude politická vůle, a to nejen v asijských státech, zdůrazňuje závěrem zpravodajská agentura AFP.

Indie končí s jednorázovými plasty.
Evropské technologie a zkušenosti například pomáhají při čištění indické řeky Gangy.
Letos v březnu se státy OSN dohodly, že jejich spotřebu výrazně sníží do roku 2030.

Právě USA s některými zeměmi západní Evropy jsou dnes přitom největšími producenty plastového odpadu. V přepočtu na jednoho obyvatele tam dosahuje roční spotřeba plastů okolo 100 kilogramů. To je výrazně víc než právě třeba v Indii nebo jiných asijských zemích, které produkují okolo 20 kg na obyvatele za rok.

Roční spotřeba plastových obalů u nás dosahuje asi 22,5 kg na hlavu. Průměrný Evropan pak za sebou nechá asi 32 kilogramů plastových obalů ročně.

Minimálně třetina Evropanů se už nějakou dobu používání jednorázových plastů vyhýbá, ukázal v roce 2017 průzkum Eurobarometru. Lidé se jednak obávají vlivu plastů na své zdraví (74%, v Česku 73%), ale především jejich dopadu na životní prostředí (87% Evropanů, 84 % Čechů).

Ve snaze obejít plasty tak lidé přecházejí na jiné materiály jako papír či dřevo, nebo se soustředí na opakované používání plastových i jiných obalů, aby odpad vůbec nevznikl. Na tom staví i evropská strategie pro plasty, která zatím celosvětově představuje nejrozsáhlejší plán, jak se s plastovým znečištěním vypořádat. Do deseti let mají být podle ní všechny plastové obaly v EU recyklovatelné nebo znovuvyužitelné.

Evropská unie proti plastům

Výrobky, které mají dostupné alternativy, se už nebudou moci prodávat vůbec.
U některých výrobků musí členské země zajistit postupné snížení spotřeby.
Výrobci se mají podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady, úklidem či osvětovými opatřeními a dostanou pobídky k vývoji šetrnějších alternativ.
Některé výrobky dostanou označení s návodem, jak se má odpad z nich odstraňovat, informacemi o přítomnosti plastů a dopadech na životní prostředí.
Země EU musí zvyšovat informovanost o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití, o možnostech opětovného používání a o nakládání s odpady z plastových výrobků.

Nakupování bez obalu

Také evropská strategie vede státy k tomu, aby usnadnily třeba využívání zálohovaných nápojových kelímků a plastových nádob na potraviny. V Česku už dnes působí systémy vratných kelímků Otoč kelímek a GoCup, které působí v několika tuzemských městech. Jeden zálohovaný kelímek dokáže nahradit až 500 jednorázových, kterých se u nás spotřebuje asi 350 milionů ročně. Denně se také v Česku vyhodí okolo 54 tun jednorázových obalů na jídlo.

Klasické kavárny a restaurace mají ve snaze zbavit se jednorázových plastů a dalších odpadů lepší výchozí pozici než řetězce rychlého občerstvení, ve kterých jsou jednorázové obaly přímo součástí obchodního modelu.

Plastový odpad v číslech

Velké množství plastového odpadu či odpadků s podílem plastů končí bohužel právě v oceánech. Odhaduje se, že každý rok doputuje do oceánů 8-12 milionů tun plastů (asi z 27 % se jedná o odpad spojený s rybářstvím).

Pokud by současné tempo znečištění moří a oceánů pokračovalo, bude do roku 2050 v oceánech co do hmotnosti více plastů než ryb.
Plastovým odpadem je ohroženo více než 700 druhů mořských živočichů.
Největší koncentraci plovoucího plastu na světě představuje tzv. Velká tichomořská odpadová skvrna (Great Pacific Garbage Patch) - odhaduje se, že má plochu větší než 1,6 milionu čtverečních kilometrů!
V Evropě drží toto neslavné prvenství řeka Dunaj, která přinese do moře cca 1 500 tun plastu ročně!
Většina odpadu z plastů (asi 79 %) končí buď na skládkách odpadu, nebo v přírodě, zbývajících 12 % je spalováno.

Mikroplasty

Mikroplasty jsou o to nebezpečnější, o co jsou menší - tyto malé plastové částice jsou menší než 5 milimetrů! Jsou tak malé, že je konzumují mořští živočichové, čímž se dostávají do potravního řetězce.

Mikroplasty se dnes nacházejí nejen v mořských plodech, ale i v pitné vodě, v tkáních živočichů i lidí a i ve vzduchu.

Mikroplasty byly nalezeny v dešťové vodě na místech, kde bychom to neočekávali - například v odlehlých oblastech, jako je Národní park Rocky Mountains v USA, nebo dokonce na Antarktidě. To ukazuje, jak rozšířené je znečištění mikroplasty.

Právě nedopalky patří mezi nejčastěji pohozený odpad a málokdo tuší, jak negativní mají dopad. Doba rozkladu je přibližně 15 let, po celou dobu se z nich ale uvolňují mikroplasty, dehet a další škodlivé látky - proto bychom odpad nikdy neměli pohazovat, ale vždy bychom jej měli vytřídit.

Nová studie

Z 100 887 sledovaných vodních toků ústících do moře či oceánů po celém světě je za 80 % vnosu plastových odpadů odpovědných 1656 řek. Drtivá většina těchto znečišťujících řek se pořád nachází převážně v Asii a v Africe (a několik dalších v Brazílii).

Meijer demonstruje havarijní stav znečištění řek plasty například na srovnání indonéské řeky Ciliwung (s délkou 119 kilometrů a povodím 591 km2 jste o ní pravděpodobně nikdy neslyšeli) a Rýnu (1239 kilometrů délky a ve studii uváděnou rozlohou povodí 163 000 km2). Přičemž Rýn je podle měření týmu Ocean CleanUp pro moře zdrojem 3 tun plastů ročně, zatímco Ciliwung 308 tun. Což je dost děsivý nepoměr.

V Indonésii například ročně vyrobí z vlastních zdrojů „jen“ 3,6 milionů tun plastů (1 % z 360 milionů tun plastů vyrobených na světě), ale i to jim stačí k tomu, aby měli nehezkou pověst objemově skoro nejvýraznějších znečišťovatelů. Do oceánu totiž přispívají 6,8 miliony tun jednorázových plastů ročně. Jak je možné, že toho víc vyhodí, než sami vyrobí? To je jednoduché. Plastové odpady k nim zavážíme ze zbytku světa.

Otázka: „Řeky jakých států dodávají do oceánů nejvíce plastových odpadů?“ tak začíná trochu připomínat chytání lva za ocas. Hlava, zdroj, prameniště plastových řek je totiž jinde. Geograficky například v Austrálii (produkce 59 kilogramů jednorázových plastů), Spojených státech amerických (53), Jižní Korei (44), Japonsku (37), Francii (36), Saúdské Arábii (35), Španělsku (34), Kanadě (34) a Itálii (23).

Ze soupisky stovky nadnárodních průmyslových gigantů, obřích koncernů, které se společně dělí o 90 % veškeré produkce surovin pro výrobu jednorázových plastů vyplývá, že svrchní dvacítka společností (známé firmy jako ExxonMobil, Dow, Sinopec, Saudi Aramco, Total) je odpovědná za produkci 55 % tonáže surovin pro výrobu jednorázových plastů.

Problém s plastovými odpady v oceánech tedy nevzniká v ústí řek Asie a Afriky do moře, a není ani tak dalece problémem spotřebitelů nebo jen drobných výrobců "uchošťourů" a plastových brček - jako spíš u těch, kdo, zatímco se hádáme - suroviny pro jednorázové plasty dále v tichosti vyrábí a dodávají. A pochopitelně také těch, kteří se v Asii a Africe, s naším tichým svolením, zbavují našich plastových odpadů.