Čistá voda v přírodě: Zdroje a metody získávání

Voda je pro lidský organismus nepostradatelná. Bez ní vydržíme jen několik dní, přičemž negativní dopady dehydratace se projeví mnohem dříve. Dehydratace nastává, když tělo ztrácí tekutiny vlivem tepla nebo fyzické aktivity. Ať už se jedná o pocení, dýchání nebo močení, je nutné tyto tekutiny pravidelně doplňovat. Nedostatečný přísun tekutin může vést k závažným komplikacím, jako je sucho v ústech, potíže s polykáním, malátnost, problémy s dýcháním, křeče a selhání organismu.

Při plánování túr je klíčové uvědomit si, kolik vody budete potřebovat, abyste se vyhnuli dehydrataci. Co ale dělat, když se ocitnete v situaci, kdy nemáte dostatek vody? Kde hledat zdroje vody v přírodě?

Zdroje vody v přírodě

I při pobytu ve zdánlivě nehostinné přírodě existuje několik způsobů, jak získat pitnou vodu. Je však rozumné předcházet případným problémům s pitným režimem a dopředu si před túrou, podle její délky a počasí, připravit vody dostatek. Pokud víte, že cestou potkáte přírodní zdroje, vezměte si s sebou cestovní filtr, nebo chemické tablety na čištění vody a předejdete tak krizovým situacím.

Tekoucí voda

Tekoucí voda je obecně nejlepším zdrojem vody. Díky proudění obsahuje méně mikroorganismů než stojatá voda. V horách a podhůří je nalezení potoka nebo říčky poměrně snadné - stačí sledovat terénní zářezy nebo se dostat na nejnižší bod údolí. V nížinách může zdroj vody prozradit bujnější vegetace nebo vzrostlé stromy.

Přestože se tekoucí voda může zdát čistá, je lepší ji před požitím upravit. Ať už jste pili křišťálově čistou vodu z potoka v Alpách nebo Malé Fatře bez následků, nikdy nevíte, co se mohlo stát proti proudu. Pro tyto případy je dobré mít s sebou cestovní filtr, který se jednoduše našroubuje na PET láhev, nebo vodu převařit.

Čtěte také: Tip na koupání v ČR

Stojatá voda

Stojatá voda může být koktejlem nečistot, bakterií a mikroorganismů. Pokud obsahuje mnoho pevných částic, bláta nebo sinic, je vhodné ji nejdříve přefiltrovat přes čistý kapesník nebo jinou jemnou látku. Následně je třeba přistoupit k důkladnější filtraci, například keramickým filtrem, nebo převaření. I když filtrací přeměníte hnědozelenou rybniční vodu v průzračnou tekutinu bez bakterií, neodstraníte z ní pachuť rybiny nebo bahna. V případě, že nemáte k dispozici ruční filtr ani možnost převaření, je dobré vodu desinfikovat chemicky, například tabletami.

Podzemní voda

Získání vody z podzemních zdrojů neznamená kopat hlubokou studnu holýma rukama. Všímejte si okolí a pokud se ocitnete v terénní prohlubni nebo na blátivém místě, pravděpodobně tam najdete podzemní vodu. Vyhlubte díru hlubokou asi 1 metr a počkejte, až se objeví voda. Spodní část díry je dobré obložit kameny, abyste snížili množství rozvířeného sedimentu. Nashromážděnou vodu můžete vybírat hrnečkem nebo ji nechat vsáknout do kusu látky a vyždímat do lahve.

Dešťová voda

Pokud začne hustě pršet, máte vyhráno! Dešťová voda je bakteriologicky čistá, má většinou jen mírně kyselejší pH. Dobře nasměrovaný stanový dílec, celta nebo pláštěnka mohou naplnit lahev během několika minut. Pokud nemáte nic po ruce, můžete rozprostřít v dešti části čistého oblečení a vodu z nich vyždímat.

Sníh

Získávání vody ze sněhu je poměrně snadné. Jediným problémem je dostat sníh do tekutého stavu. Není dobré naplnit si jím plnou pusu a čekat, až se rozpustí, protože tím snižujete teplotu těla a můžete dehydrataci zhoršit. Jednodušší je naplnit sněhem PET lahev a nechat ji rozehřát tělesným teplem pod bundou. Pokud rozpouštíte sníh v ešusu na vařiči, pamatujte, že k získání 1 litru vody budete muset rozpustit až 10x více sněhu. Vybírejte pouze čistý sníh po odhrnutí svrchní vrstvy. A pamatujte, žlutý sníh se nejí.

Rosa

Získávání vody z rosy je jedním z nejsnadnějších způsobů, jak se dostat k bezpečné pitné vodě. Nejlepší čas na sběr je brzy ráno. Omotejte si kolem nohou hadřík nebo šátek a projděte se v husté vegetaci nebo vysoké trávě. Během několika minut nasbíráte do látky pár doušků vody. Poté vyždímejte tekutinu do láhve.

Čtěte také: Lokality panenské přírody

Plody rostlin

Alternativním zdrojem tekutin jsou plody rostlin. V tropických krajích jsou to kokosy, citrusy a jiné dužnaté plody. V našich končinách vám dodají tekutiny jablka, hrušky a další ovoce. V dutých stoncích invazivní rostliny křídlatky japonské lze po odseknutí nalézt také trochu vody.

Míza stromů

Jednoduchou metodou je získávání tekutin ze stromů, zejména z břízy. Nožem nebo vývrtkou udělejte do kůry stromu asi 2 cm hlubokou díru, do které vsunete brčko, trubičku nebo klacík. Po chvíli začne odkapávat míza do připravené nádoby. Po pár hodinách můžete získat i několik litrů nasládlé tekutiny, kterou můžete pít bez úprav. Míza obsahuje vitamín C, železo, minerály, saponin a další tělu prospěšné látky. Nejlepší dobou na sběr březové mízy je časné jaro.

Mořská voda

Přestože je mořské vody v přímořských státech dostatek, není jednoduché z ní získat pitnou vodu. Technologie odsolování jsou složité a energeticky náročné. Pokud chcete získat vodu jako jednotlivec v divočině, nemáte moc možností. Poměrně jednoduše lze vyrobit poživatelnou vodu odparem mořské vody. Sesbírané kapičky páry jsou ochuzeny o ionty soli a můžete je použít pro doplnění vodního deficitu.

Metody úpravy vody v přírodě

Pokud najdete zdroj vody, tak základními zásadami jak poznáte, že je voda pravděpodobně pitná jsou bezbarvost (čirá voda), neutrální chuť a vůně. Ani tyto znaky však nezaručí, že voda je 100% pitná a bez závad, proto to s jejím pitím nepřehánějte, mohlo by to způsobit přinejmenším zažívací potíže. Vodu získanou v přírodě je vhodné přefiltrovat, přičemž je k tomu několik způsobů. Třeba ji přelít do nějaké nádoby přes kus látky. Na látku je vhodné nasypat i např. listy, štěrk, trávu (ne však hlínu) a rozdrcené dřevěné uhlí. Tyto všechny prvky Vám pomohou vyčistit vodu a snížit obsah jejího železa. Následně je třeba vodu převařit alespoň 10 minut a zabít tak možné viry a bakterie.

Improvizované metody filtrace vody

V krizových situacích se můžete ocitnout bez přístupu k ověřenému filtru. Tento článek vám nabídne praktický přehled improvizovaných metod filtrace vody, jejich principy, výhody i limity. Naučíte se, jak v terénu snížit rizika kontaminace vody, co si přidat do výbavy a jak správně kombinovat jednotlivé postupy, abyste minimalizovali zdravotní rizika.

Čtěte také: Kam za čistým Baltem?

Bez spolehlivého moderního filtru si v terénu nemůžete dovolit chybu. To, co by vám kvalitní filtr ještě „odpustil“, může při improvizovaném řešení skončit zdravotními potížemi. Zatímco pokročilé filtry běžně zachytí bakterie, sedimenty i některé chemické látky, u provizorních metod je účinnost výrazně nižší. Co dutovláknová membrána nebo uhlíkový blok spolehlivě odfiltrují, to se při improvizaci může snadno dostat až do vašeho těla - a následky pak bývají vážné.

Výběr zdroje vody

A právě proto je výběr vhodného zdroje vody při improvizaci tím nejdůležitějším prvním krokem. Pokud máte tu možnost, vybírejte vodní zdroj pečlivě a zkontrolujte i jeho okolí. Čím méně kontaminovaný zdroj vody se vám podaří najít, tím větší šanci máte, že vám jednoduchá filtrace skutečně pomůže.

Používejte všechny dostupné smysly: sledujte barvu vody, vnímejte její zápach, všímejte si okolního prostředí a potenciálních rizik. A přidejte i ten nejdůležitější smysl - váš rozum.

• Dešťová voda sbíraná přímo
• Ani sníh nebo led nejsou automaticky čisté.

Nutné převaření a improvizovaná filtrace.Různé zdroje nabízí různou kvalitu vody.

Převaření vody jako bezpečnostní pojistka

Při improvizované filtraci je převaření důležitou bezpečnostní pojistkou, kterou byste neměli nikdy vynechat. I když vodu přefiltrujete přes přírodní materiály nebo improvizované filtry, většina patogenů - především bakterie, prvoci a další mikroorganismy - zůstává stále aktivní. A právě vysoká teplota je spolehlivě zničí.

Navíc, i moderní filtry mají své limity - zejména v tropických oblastech nebo při kontaminaci viry, chemikáliemi nebo jinými mikroskopickými patogeny. Proto platí, že i přefiltrovanou vodu se doporučuje převařit - nebo alternativně ošetřit chemickými přípravky (např. tablety Micropur) či pomocí UV sterilizace, pokud k tomu máte potřebné vybavení. S trochou základního vybavení tak výrazně zvýšíte šanci, že voda bude skutečně bezpečná pro konzumaci.

Převaření vody má skutečně smysl až po základní filtraci - tedy po odstranění maximálního množství mechanických nečistot (písek, organické zbytky, kal).

1. Hrubá filtrace (přes látku, mech, vrstvený filtr...)
2. Nechte usadit
3. Přelijte co nejčistší část vody do čisté nádoby vhodné k vaření

K bezpečnému převaření vody v terénu je nutné mít základní outdoorové vybavení:

• Nádoba na ohřev vody - ideálně kovový hrnek, ešus, kastrolek. Plasty na oheň nepatří!
• Zdroj tepla - oheň, vařič (plynový, lihový, dřívkový, Jetboil).
• Zapalovač, křesadlo, sirky - bez spolehlivého zdroje ohně je jakákoliv survivalová akce velmi obtížná.

Studánku zakryjte plachtou nebo větvemi - ochráníte ji před kontaminací listím nebo hmyzem.

Kapilární filtrace

• Princip: Dvě nádoby (nebo jiná záchytná řešení), spojené kusem savého materiálu - voda ze znečištěného zdroje ve vyšší poloze vzlíná do čisté nádoby v nižší poloze. Část nečistot zůstává zachycena ve vláknitém materiálu.
• Postavte nádobu se znečištěnou vodou výš než prázdnou čistou nádobu.
• Propojte je savým materiálem - např. pruhem bavlny, silonkami, padákovou šňůrou nebo stočeným kusem trička.
• Ujistěte se, že látka je ponořená na obou koncích - začne nasávat a přenášet vodu kapilárním efektem.
• Výhody: Jednoduché řešení bez potřeby přímého přelévání, částečně odstraňuje sedimenty a nečistoty.
• Nevýhody: Velmi pomalé - kapky za minutu, nikoli litry za hodinu.

Filtrace přes látku

Vrstvy zachytí hrubé nečistoty, jako je hmyz, listí nebo bahno.

• Výhody: Extrémně jednoduchá a rychlá metoda, zvládne ji každý i bez vybavení.
• Nevýhody: Odstraní pouze viditelné částice - nebakteriální, nezničí viry ani mikroorganismy. Voda není bezpečná bez další úpravy.

Tipy:

• Čím více vrstev použijete, tím účinnější filtrace bude.
• Ideální jsou hustě tkané přírodní materiály (bavlna, len).
• Látku před použitím vyperte nebo vyvařte, pokud je znečištěná.

Usazení sedimentů

• Princip: Nechat znečištěnou vodu stát minimálně 12 hodin - během této doby se sedimenty usadí ke dnu.
• Výhody: Nepotřebujete žádné vybavení ani materiály.
• Nevýhody: Neodstraní viry, bakterie ani chemické látky. Časově náročné.

Tipy:

• Používejte průhlednou nádobu a vodu skladujte mimo dosah slunce.
• Po usazení sedimentů opatrně přelijte horní vrstvu do čisté nádoby, aniž byste narušili usazený kal.

Větvička jako filtr

• Princip: Větvička živého stromu - ideálně borovice nebo břízy - obsahuje pórovitou strukturu, kterou voda pomalu prosakuje. Ta funguje jako přirozený filtr a zachycuje mikroorganismy.
• Ustřihněte co nejčerstvější větvičku bez poškození (cca 5-10 cm).
• Odstraňte kůru a pevně ji zasuňte do plastové hadičky nebo nálevky.
• Vodu lijte pomalu - filtr je velmi pomalý.
• Výhody: Přírodní mikrobiální filtrace.
• Nevýhody: Velmi pomalé (~1 kapka/min), nízká kapacita, náročné na těsnění.

Tipy:

• Používejte jen čerstvé dřevo - suché nefunguje.
• Zkontrolujte, zda voda skutečně prosakuje přes dřevo, ne kolem.

Sluneční destilace

• Princip: Využití slunečního tepla k odpaření vody. Všechny tyto metody slouží pouze jako předfiltrace.

Základní vybavení pro úpravu vody v terénu

V extrémních podmínkách může i základní vybavení výrazně zvýšit šanci na úspěšnou úpravu vody. Často k tomu stačí běžné drobnosti, které zefektivní improvizovanou filtraci, zjednoduší převaření nebo umožní další krok, například chemické ošetření. Stačí vědět, jak je správně použít.

Ochrana vodních zdrojů

Bez vody by nebyl život. Zapojte se do ochrany studánek, jezírek a potoků ve svém okolí a do šetrného hospodaření s vodou.

Připravte se na stále častější letní sucho! Zadržujte dešťovou vodu, která je nejlepší na zalévání Vašich rostlin. Je měkká, správně teplá, na rozdíl od kohoutkové nezasoluje půdu, protože neobsahuje minerály, soli a ani chlór. A navíc je zadarmo!

Domácnost je součást vodního cyklu, a i my můžeme ovlivnit, jak čistá a zdravá voda bude kolem nás.

Biotechnické čištění vod

Biotechnické čištění vod může pomoct chránit rostliny a živočichy v mokřadech.

Studánky a prameny

Léto se nám bez pochyb blíží a s ním přichází i čas strávený v přírodě, kdy můžeme vyrazit na túry a objevovat krásy okolní krajiny. Ne vždy ale máme po ruce vodovodní kohoutek, ze kterého by tekla pitná voda, a tak je důležité vědět, kde v přírodě lze doplnit zásoby kvalitní vody. Studánky a prameny jsou přirozená místa, kde voda vyvěrá z podzemních vrstev na povrch země. Podzemní voda, která zde pramení, pochází z dešťových srážek, ty pak prosakují půdou a horninami, kde se přirozeně čistí a filtrují. Když se voda vrátí na povrch, vzniká pramen - často chladný a čistý zdroj pitné vody, který může být dostupný po celý rok.

1. Než se napiješ vody z přírodní studánky nebo pramene, podívej se na její okolí. Pokud se nachází v blízkosti chatařských oblastí, chalup nebo rekreační zástavby, je nutné zpozornět. Voda může být kontaminovaná odpadními vodami (průsaky z latrín či septiků).
2. Voda by měla být čirá, bez zákalu, zápachu nebo slizu.
3. Upravené studánky, které mají stříšku nebo zakrytí a dobře řešený odtok, jsou obecně méně náchylné ke kontaminaci. Voda by měla proudit - tekoucí voda se lépe „čistí“ sama přirozeným způsobem.
4. Některé studánky mají informační tabulky, QR kódy nebo jsou evidovány v online mapách, např. na estudanky.eu. Zde můžeš zjistit, zda někdo provedl rozbor vody, kdy naposledy a jaký byl výsledek.
5. Pokud najdeš studánku s čistým okolím, upraveným výtokem a tekoucí vodou, je to dobré znamení. Zvlášť pokud je často navštěvovaná nebo pravidelně udržovaná (např.
6. Ani pokud zdroj vody splňuje předchozí body, není stoprocentně jisté, zda bude nezávadná.
   • Převaření vody - Jedna z nejspolehlivějších metod. Vodu přiveď k varu (100 °C) a nech ji vřít alespoň 10 minut (ve vyšších nadmořských výškách i déle).
   • Filtrace - Přenosné filtry dokážou odstranit mechanické nečistoty a většinu bakterií a parazitů, neodstraní však viry. Existují různé druhy - od malých osobních filtrů až po větší pumpovací filtrační systémy. Vždy záleží na velikostí póru filtru.
   • Chemické tablety - Tablety s chlórem jsou lehké a snadno přenosné. Jejich použití vyžaduje určitou čekací dobu, než je voda bezpečná, a někdy mohou změnit chuť vody. Tyto metody můžeš i kombinovat.
7. Aplikace jako Mapy.cz nebo Estudanky.eu ti mohou pomoci najít studánky i v terénu. Mnohé studánky jsou v těchto aplikacích už zanesené a často obsahují i komentáře od ostatních turistů.

Znečištění vodních zdrojů

Znečištění je buď přirozené, dané geologickým složením pramenišť, nebo souvisí s činností člověka. Přirozené většinou neškodí, jen znemožňuje použití vody (rez, zákal, sediment aj.). Znečištění činností lidí a civilizace je nebezpečnější. Do spodních vod se dostávají těžké kovy, jedovaté odpady a intenzifikací zemědělství i vyšší obsah dusičnanů. Podle charakteru znečištění se volí vhodná technologie a zařízení. Nepřistupujte k úpravě vody neprofesionálně.

Prvním stupněm úpravy vody je zajištění čistoty vodního zdroje. Je třeba znát kvalitu vody, abyste věděli druh a množství nežádoucích látek v ní obsažených. Dle charakteru znečištění a laboratorního rozboru zvolte vhodný druh filtru. Filtr musí kapacitně vyhovovat a postačovat Vašim potřebám. Filtry musí vyhovovat po hygienické i bezpečnostní stránce. Zásadně si vybírejte pouze ty, které jsou schváleny pro pitnou vodu dle platných zákonů a předpisů.

Kořenové čistírny jako přirozený systém čištění vody

Princip kořenových čistíren je velmi jednoduchý. Odpadní voda se nejprve musí zbavit mechanických nečistot a předčistit. Dále kořenové čistírny využívají štěrbinové nádrže a kořenech bahenních rostlin. Pomocí anaerobních bakterií začíná už zde čistící proces. U klasické kořenové čistírny v zemi se používá štěrk při mocnosti 15 cm. Zatížení je nízké, začíná na 150 kg/m2. Takto vyčištěnou vodu lze zasakovat nebo vypustit do vodoteče. V kořenové čistírně se vyskytuje rákos i sítině.

Koupací jezírka a biobazény

Podle nejnovějších poznatků z limnologie existují pouze dva principy přírodního čištění pevninských vod. U stojatých vod (jezera, tůně) se voda čistí činností planktonu a sedimentací, u proudících vod je to nárůstem biofilmů na povrchu substrátů protékaných vodou. Jedině tyto dva přírodní principy mohou být využity při biologickém čištění vody v koupacích jezírkách a biobazénech.

Koupací jezírka napodobují přírodní model stojaté vody. Jsou stavebně rozdělena na koupací a regenerační (čistící) část. V regenerační části probíhá čištění vody pomocí planktonu a sedimentace, použití filtrační techniky čerpadel a filtru by tento princip čištění vody narušilo. V koupacím jezírku je podstatně více přírodních prvků, například regenerační část bohatě osázená vodními rostlinami, fytoplankton, zooplankton. Živiny se pravidelně (1- 2x ročně) odebírají odsátím sedimentů.

V biobazénech funguje čištění vody na naprosto odlišném principu než v koupacím jezírku. Biobazény můžeme v přírodě přirovnat k proudící vodě. Na rozdíl od koupacích jezírek nemají regenerační část, kde by probíhala sedimentace a čištění pomocí zooplanktonu. Čištění vody zajišťuje tzv. biofilmový filtr, který muže být umístněn i mimo viditelnou vodní plochu a neobejde se bez trvalého provozu čerpadla. Jejich voda bývá průzračně čistá. Kvůli nízkému obsahu živin v chudé oligotrofní vodě (Pcelk < 10 µg/l) v něm může růst jen několik druhů rostlin. Živiny se odebírají odstraňováním biofilmů z povrchu substrátu biofilmového filtru.

Technologie úpravy a čištění vody

• Chemický (fyzikálně chemický) proces, při kterém je do vody dávkovaný koagulant (chemická látka na bázi železa nebo hliníku, nejčastěji FeCl3, Fe2(SO4)3, AL2(SO4)3 nebo polyaluminium chlorid) a dochází ke koagulaci + flokulaci nečistot ve vodě. Koagulací (čiřením) se z vody odstraňují koloidní látky anorganického a organického původu. Cílem tohoto technologického postupu je vytvořit takové podmínky, aby se nečistoty přítomné ve vodě převedly do separovatelné formy, větších celků, které lze z vody odstranit například sedimentací či filtrací (tzv. koagulační filtrace).
• Obecně proces, při kterém se chemickou, fyzikálně-chemickou nebo fyzikální metodou separují nebo zahubí patogenní mikroorganismy a viry ve vodách. Právě mikrobakteriální a virové znečištění vod je nejčastější příčinnou vzniku „nemocí z vody“.
• Filtrace je separační metoda oddělení pevné, nerozpuštěné fáze od fáze kapalné (vody). V technologii vod to můžou být různé hrubé mechanické nečistoty typu zbytky potravin, listí, kamenů, ale i vyflokulovaných vloček po čiření, sraženin po redox reakcích (oxidačně-redukčních reakcích) až po mikrobakteriální a viroidní znečištění.
• Reverzní osmóza - je oddělení části roztoku z jeho druhé části pomocí uplatňování tlaku na polopropustnou membránu. Během procesu reverzní osmózy jsou z roztoku odstraněny iontové, organické a rozpuštěné látky.
• Pro některé typy vod je důležité použít k likvidaci nebo inaktivaci nežádoucích látek chemickou oxidaci či redukci. Redukce se při úpravě a čištění odpadních vod používá méně často něž oxidace, protože vody obsahují velmi zřídka znečišťující látky ve vyšším oxidačním stupni.
• Podstatou biologického čištění odpadních vod je urychlení samočisticích pochodů, které probíhají i ve volné přírodě v povrchových vodách. V umělých podmínkách se snažíme o vytvoření optimálních podmínek pro život a rozvoj mikroorganismů, jež rozkládají rozpuštěné a suspendované organické látky v odpadních vodách.

tags: #cista #voda #v #prirode #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Příčiny a následky znečištění
• Vztah ekologie a průmyslu
• Zásah firmy Aquatest ve Frýdku-Místku
• Kompostování v Hliněném Hrnci
• Viry a oceány