Citat a příroda: Jaký mají význam v našem životě?

Příroda je mocná síla, která ovlivňuje náš život a svět kolem nás. Je zdrojem krásy, inspirace a moudrosti. Když se na chvíli zastavíte a oddáte se všemu okolo vás, příroda vám pomůže dojít k některým docela velkým uvědoměním o životě.

V zajetí civilizace zapomínáme stále více a více na přírodu. Moudrý člověk vidí přírodu jako celek, ne jen nepatrným zlomkem toho, co umíme ocenit. Hodnoty tvoří, je neocenitelná, vykoná hodně práce. Člověk stále ovládá přírodu, což se na tak malé planetě, jakou je naše Země, může nakonec projevit naopak větší závislostí člověka na přírodě.

Dobrotivá příroda se postarala o to, abys všude mohl objevit něco, z čeho by ses mohl poučit. Tím můžeme přispět k vylepšení a udržení zdraví, které je nakonec největším darem přírody.

Příroda nám přikazuje lidem prospívat; kdekoliv je člověk, tam je i příležitost pro dobrý skutek. Jen příroda dělá velké věci zadarmo. Příroda nikdy neporušuje své zákony. Příroda se podřizuje tomu, kdo sám je jí podřízen. Přírodu si lze podrobit jen tak, že se budeme chovat podle ní.

Příroda dala člověku rozum, aby se jí bránil a srdce, aby se jí neubránil. Příroda kolem mne opsala kruh, který nemohu překročit; sedím v něm a učím se milovat život alespoň pro jiné, když ne pro sebe. Příroda je soběstačná, proto menší, ale pevnou silou přemáhá větší sílu naděje.

Čtěte také: Článek o tom, proč příroda není sentimentální

Člověk je v přírodě podřízen jejímu diktátu, jejím nahodilostem, avšak zároveň tuto přírodu překračuje, poněvadž postrádá onu nevědomost, jež činí z živočicha její součást, něco, co je s ní jedno. Příroda to tak vymyslela, že každý nakonec nějak dostane, co si zaslouží. Příroda je neúprosná a neměnitelná.

Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání. Dáme-li se vést přírodou, nemůžeme v ničem pochybit. Co ti příroda nedá, to ti nikdo nemůže dát. Díky blažené přírodě, že učinila nezbytné věci snadno přístupnými, nesnadné věci pak nikoli nezbytnými.

Vše, co patří nesmrtelné přírodě, nemá smysl, dokud to není poznáno smrtelníkem a pozemsky milováno. Velké vášně jsou přírodní síly; jen na směru, kterým se ubírají, závisí, či pomáhají nebo škodí. Příroda nám dala iluze jako náhradu za to, co nejsme a smysl pro humor jako náhradu za to, co jsme.

Teprve, když vyschne studna, vážíme si vody. Velké vášně jsou jako přírodní síly. Zda pomáhají či škodí, poznáme podle směru, kterým se ubírají. Chceme-li zničit národ, musíme nejprve zničit jeho morálku a padne nám do klína jako zralé ovoce. Jen řídíce se podle přírody, můžeme si ji podřídit. Než můžeme přírodě poroučet, musíme ji poslouchat.

Svou přirozenou povahou se člověk vyvíjí v bylinu nebo v býlí; ať proto první včas zalévá, druhé pleje. Příroda je úžasná věc. Škoda že je tak daleko! Příroda kolem mne opsala kruh, který nemohu překročit; sedím v něm a učím se milovat život alespoň pro jiné, když ne pro sebe.

Čtěte také: Cesta k Sobě: Inspirace z Článku

Kulturní hodnoty a civilizační vymoženosti často odvádějí lidstvo od podstatných aspektů života. Někdy si ani neuvědomujeme svá nejzákladnější lidská přání, touhu po transcendenci a jednotě.

Moderní člověk se odcizil sám sobě, ostatním lidem i přírodě. Jeho hlavním cílem je výhodná směna jeho dovedností, znalostí - jeho samého, jeho „osobnostního balíčku“ s jinými, kteří mají stejný záměr spravedlivé a výhodné směny. Život nemá jiný cíl než pohyb, jinou zásadu než zásadu spravedlivé směny, jiné uspokojení než konzumovat.

Naše kultura přímo vede k nesoustředěnému a rozptýlenému způsobu života, snad jako žádná jiná. Děláte mnoho věcí najednou: čtete, posloucháte rozhlas, mluvíte, kouříte, jíte, pijete. Jste spotřebitel s otevřenými ústy, dychtivý a ochotný polknout všechno - obrázky, lihoviny, vědomosti.

Opravdové štěstí nezískáme dosažením vytouženého cíle, s každou dosaženou touhou přichází touha další, vzdálená na míle. Je lidstvu přirozené po lecčems toužit, ale nesmíme se díky naší touze soužit. Opravdové štěstí přijde pochopením sebe sama, prostým bytím teď a tady, ať již v horách nebo doma.

Na cestě světla bychom neměli chtít, brát a honit se za cílem, ale naučit se dávat bez očekávání něčeho zpět a přijímat to, co život dává, s vděkem, zamilovat se do té cesty, po níž jdeme, protože právě ona je tím cílem. Život nám klade do cesty překážky, abychom byli po jejich překonání silnější.

Čtěte také: Inspirativní citáty o přírodě

Majetek vyvolává lpění a další touhu po jmění. Je to princip, jemuž jsme my, naše civilizace, skočili na lep. Naší hlavní motivací je vlastnictví - něco mít, pak mít víc a ještě víc.

„Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, směřuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému.“ Nelze být vždy hrdinou, ale vždy lze zůstat člověkem. Zvedněte oči k horám od nichž se vám dostane pomoci.

Miluji nahotu; je to nejužitečnější odpočinek těla od falešné morálky společnosti. „Člověk je nejvyšší ze zvířat a nejnižší z andělů, člověk je mikrokosmos, v němž je vše, co makrokosmos skrývá.“

Raduj se z maličkostí, všímej si detailů a když máš z něčeho strach, tak to udělej. Věci, ze kterých máme strach, těm musíme čelit, ne je obcházet. Je lepší shořet, než vyhasnout. Žij tady a teď a hleď dělat všechny cítící bytosti šťastné a neubližuj jim.

„Je důležité si uvědomit, že vnější věci jsou jen odrazem našeho vnitřního stavu. Musíme nejdříve nastolit harmonii v sobě, pak se mění okolnosti a lidi kolem nás.“

„Neříkejte, že nemáte čas. Každý den máte k dispozici přesně tolik hodin, kolik …měli Michelangelo, Matka Tereza, Thomas Jefferson, Leonardo da Vinci nebo Albert Einstein.“

Život je naše sudba. Naše vezdejší bytí. Naše první poslední. Naše touhy i zoufání, naše trumfy a katastrofy, …naše cílení i bloudění - to všechno je život. Naše dílo. Naše práce. Naše fantazie. Naše rouhání. Abychom tu nebyli nadarmo. Abychom tu byli k dobru, a ne k zlu. Aby tu po nás zbyla aspoň píď, na které patrná důstojná lidská stopa. To vše je život.

Květiny inspirovaly již mnoho vlivných lidí k tomu, aby ve svém životě objevili smysl a pozvedli svět. Mnoho těchto povzbuzujících citátů pochází od známých osobností.

• “Květina nemyslí na soupeření s květinou vedle ní."
• "V Japonsku se říká, pokud má být květina krásná, musí se o ni pečovat”.
• “Nečekej, až ti někdo přinese květiny. Pěstuj svoji vlastní zahradu a zdob svou vlastní duši“.
• “Nedovol vysokému plevelu zastínit květiny tvé zahrady“.
• “Růže nemůže být nikdy slunečnice, a slunečnice nemůže být nikdy růže. Všechny květiny jsou nádherné svým vlastním způsobem, stejně tak jako každý z žen“.
• “Květiny znovu vyrostou, i po tom, co na ně někdo šlápne. Stejně tak se zvednu i já“.
• “Jaro: Líbezné připomenutí, jak skutečně krásná může být změna“.

„Láska umírá na nedostatek péče stejně jako květina, strom nebo keř“. „Utrhl jsem květinu, zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel. Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se srdcem“. „Květiny jsou milostným vyjádřením ducha přírody“. „Květina je krása, zakletá do říše snů a ticha“.

“Pokud by každá drobná kytka chtěla být růží, jaro by ztratilo na své nádheře“. “Květiny udělají lidi vždy lepšími, radostnějšími a prospěšnějšími; jsou slunečním svitem, jídlem a lékem pro duši“. “Půvab květiny je v jejich protikladech - tak jemná ve vzhledu, přesto silná ve vůni, tak malá vzrůstem, přesto velká v kráse, tak krátkého života, přesto dlouhá vlivem“.

“Všechny květiny zítřků jsou v semenech dneška“. “Jsi tady jen na krátkou návštěvu. Nepospíchej, netrap se. Tyto rozkošné citáty vyvolají vřelý úsměv na každé tváři, právě tak, jako to dokáží slunečnice. Mají energii, která vaše srdce roztancuje a rozezpívá. “Moje láska k tobě kvete každý den“.

“Květiny jsou hudbou země. Znějí ze rtů planety země, bez hlásky“. “Květiny jsou jako přátelé, vnesou do vašeho světa barevnost“. “Kdybych měl jednu květinu pokaždé, když na tebe pomyslím, chodil bych po své zahradě navěky“. “Láska je jako divoké kvítí; často se nalézá na nepravděpodobných místech“.

“Ten nejlepší vztah má zahradník a květina. Zahradník pečuje a květina kvete“. “Květina nemůže kvést bez slunce, a muž nemůže žít bez lásky“. “Máma byla moje největší učitelka, učitelka soucitu, lásky a odvahy. “Láska je květina, kterou musíš nechat růst“.

“Nech své sny kvést“. “Kde kvetou květiny, kvete i naděje“. “Všichni jsme vevnitř zlaté slunečnice“.

Níže naleznete citáty, které se zamýšlejí nad vztahem mezi člověkem a přírodou. "Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází.

Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty."

"Na začátku jsme byly zoufalé druhy. Potřebovali jsme věci, a když jsme je měli, byli jsme spokojení; byli jsme najezení a přežili jsme. Tyto věci nás zachránily, věci jako jídlo, zbraně, přístřeší. Ale po věcech bojů, které jsme vyhrávali, nás staří nebožtíci nechali samotné.

Naši předkové zemřeli na zkažené zuby a hladovění a nemoci. Naši předkové se tlačili dozadu a vyhráli. Ale my pokračovali! Jedli jsme více, jako kdybychom se chystali hladovět! Nadále jsme bojovali, i když staří nepřátelé už byli pryč!

Nepřestali jsme ničit životní prostředí, přestože jsme ničili především sebe. Stavěli jsme velká města, velké průmysly, velké systémy. Tyto systémy nás měly krmit, ale místo toho zabíjejí zvířata, půdu a nás. Tyto systémy nás měly chránit, ale místo toho ničí naše ovzduší a naši vodu. Tyto systémy nám měly sloužit, ale místo toho nás zabíjejí.

A my stále jednáme jako jednali naši předkové; jsme chamtiví pro jídlo, ničíme přírodu, zabíjíme zvířata a sami sebe! Udržujeme systémy, které nefungovaly příliš dlouho. Tyto systémy nás zabíjejí. Tyto systémy zabíjejí vše. Tyto systémy selhávají."

"Příroda dala ženám pěknou postavu, aby se jí chlubily. Jinak v tom shonu za živobytím by se mohlo stát, že by si jich mužští nevšimli nebo by si jich všimli až pozdě, a množení by došlo úhony. Takže to ženské chlubení má význam - jenže ono je to jiné chlubení, když si pěkná ženská vykračuje jakoby nic, nekouká po nikom, ale vidí všechno."

"Když ležíš v posteli a jsi nemocný, svět funguje dál svým vlastním tempem. Neptá se tě, zda může nebo zda s tím ty souhlasíš. Když se vrátíš z dovolené nebo ze zahraničního pobytu domů, život se zde nezastavil, vše pokračuje přirozeně dál, ani tě nepotřeboval k tomu, aby fungoval.

Vše se děje automaticky, jakoby to řídila neviditelná síla podle jakéhosi záměru. Když jdeš spát, lidé na jiných místech planety se baví, pracují nebo odpočívají, nepotřebují k tomu tvé požehnání. Stromy rostou, květiny kvetou, příroda prochází jednotlivými ročními obdobími. Pokud bys usnul na několik dní, nic by se v tomto přirozeném procesu nezměnilo. Vše se děje bez tebe, a s tebou si to hraje tak, jak je napsáno ve vesmírném scénáři.

"Život je dar. Celý život se honíme jen za penězi, za těmi kusy papíru, který pro mnoho lidí hraje v životě nezaměnitelnou roli. Bohužel se lidem vytrácí ten hlavní pojem žití, a to je ten, že život by se měl prožít v lásce, objetí svých blízkých a nikdy neztratit rozum a být vždy nablízku těm, kteří to potřebují je ten hlavní úděl života.

Byl nám udělen dar řeči, dar komunikace mezi sebou, ale i tak spolu nekomunikujeme, nebereme na sebe ohledy, na své příbuzné a přátele si vzpomeneme jen o svátky. Kam se poděla ta pravá lidskost? Pro někoho je deset korun jen obyčejným žetonem do košíku, pro někoho je to celodenní rozpočet, i tak přece člověk který je na ulici není jen kusem masa.

Je to bojovník, který bojuje o svůj život každým dnem. Nikdo si nedokáže představit jak tito lidé žijí, jak jsou uvnitř silní že tyto veškeré životní překážky dokážou překonat. Navraťme se ke kořenům a čerpejme sílu z přírody, z naší matky, která nás zplodila."

CESTA POKORY. Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy. Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát. To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty. Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach. Někdy bez varování.

Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu. A zase znovu. (Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?) Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí! Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.

Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části. Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení.

Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě. Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.

Budou dny, kdy se budeme třást strachy. Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne. Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty, a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.

Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát. Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili. Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali. A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme. Ano. Uzdravujeme.

Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života. Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati. Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.

Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali. Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí. (To jsou jen sny vystrašených dětí.) Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů. Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.

Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní. Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni. Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.

Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.

tags: #citat #a #priroda #nikdy #nelze #vyznam

Oblíbené příspěvky:

• Třídění kovového odpadu: Nádoby a pravidla
• Zbavte se ucpaného odpadu snadno a rychle
• Chráněný druh české přírody
• Prostředky šetrné k přírodě
• Recyklace skla a emise