Člověk Není Od Přírody: Cesta k Sobě a Přírodě

Život je dar a měli bychom ho prožít v lásce a objetí svých blízkých. Měli bychom se navrátit ke kořenům a čerpat sílu z přírody, z naší matky, která nás zplodila.

Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty.

Cesta Pokory a Probuzení

Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy. Učí nás pokoře a srazí nás na kolena mnohokrát. To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty. Budeme od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu. Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté, ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům a podívali se do tváře temnotě, kterou v sobě máme.

Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě. Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nám nedali to, co jsme potřebovali. Budou dny, kdy se budeme třást strachy. Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty, a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.

A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme. Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života. Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati. Jdeme cestou skutečného života. Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti. Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými.

Čtěte také: Článek o tom, proč příroda není sentimentální

Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat. Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.

Člověk a Příroda

Na začátku jsme byly zoufalé druhy. Potřebovali jsme věci, a když jsme je měli, byli jsme spokojení; byli jsme najezení a přežili jsme. Ale my pokračovali! Jedli jsme více, jako kdybychom se chystali hladovět! Nadále jsme bojovali, i když staří nepřátelé už byli pryč! Nepřestali jsme ničit životní prostředí, přestože jsme ničili především sebe. Stavěli jsme velká města, velké průmysly, velké systémy. Tyto systémy nás měly krmit, ale místo toho zabíjejí zvířata, půdu a nás. Tyto systémy nás měly chránit, ale místo toho ničí naše ovzduší a naši vodu. Tyto systémy nám měly sloužit, ale místo toho nás zabíjejí.

Příroda dala ženám pěknou postavu, aby se jí chlubily. Jinak v tom shonu za živobytím by se mohlo stát, že by si jich mužští nevšimli nebo by si jich všimli až pozdě, a množení by došlo úhony. Takže to ženské chlubení má význam - jenže ono je to jiné chlubení, když si pěkná ženská vykračuje jakoby nic, nekouká po nikom, ale vidí všechno.

Když ležíš v posteli a jsi nemocný, svět funguje dál svým vlastním tempem. Vše se děje automaticky, jakoby to řídila neviditelná síla podle jakéhosi záměru. Vše se děje bez tebe, a s tebou si to hraje tak, jak je napsáno ve vesmírném scénáři. Až zase jednou budeš chtít ovládat ze své přední pozice - ze své role okolnosti a podmínky kolem sebe, vzpomeň si, že tvé snažení Vesmír bere v potaz stejně tak, jako by se nechumelilo.

Citáty o Přírodě

O tom, jak přírodu vnímal Cicero, Goethe či Andersen si můžete přečíst v následujícím výběru citátů o přírodě:

Čtěte také: Inspirativní citáty o přírodě

• „Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání.“ - Hans Christian Andersen
• „Je to tajemství přírody a politiky, že je leckdy bezpečnější změnit spousty menších věcí než udělat jednu větší změnu.“ - Francis Bacon
• „Člověk je nešťastný proto, že nerozumí přírodě.“ - Paul Henry Dietrich Holbach
• „Pod vedením přírody nemůžeme nikterak pochybit.“ - Marcus Tullius Cicero
• „Příroda se snaží lhát vám přímo do očí.“ - Charles Darwin
• „Příroda obklopuje člověka mrakem a nutí ho stále mířit ke světlu.“ - Johann Wolfgang Goethe
• „To, co vytvořila příroda, je vždycky lepší než to, co bylo vytvořeno uměle.“ - Marcus Tullius Cicero
• „Příroda cokoliv říká, je moudré.“ - Iunius Iuvenalis Decimus
• „Je třeba žít ve shodě s přírodou.“ - Cornelius Tacitus Publius
• „Příroda dala člověku rozum, aby se jí bránil, a srdce, aby se jí neubránil.“ - Jean Galbert de Campriston
• „Srdce básníkovo rozumí přírodě lépe než hlava učencova.“ - Novalis
• „Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý. Pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý.“ - Lucius Annaeus Seneca
• „Příroda je neúprosná a nepodplatitelná. Je jí jedno, zda je lidem srozumitelný či nepochopitelný smysl jejího konání.“ - Galileo Galilei
• „Příroda je soběstačná.“ - Démokritos z Abdér
• „Příroda nám klade do cesty naši tupost jako past.“ - Greene Graham
• „Jedině příroda ví, co chce. Nikdy nežertuje a nikdy nedělá chyby, ty dělá jen člověk.“ - Johann Wolfgang Goethe
• „Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda.“ - Max Lingner
• „Člověk je vládcem a pánem přírody.“ - Jan Evangelista Purkyně
• „Mnozí "důmyslní" lidé mají velkou radost z toho, že prý se člověk vždy víc a více od přírody emancipuje. Vzdalování se od přírody by bylo fyzické chřadnutí, úplné odloučení byla by smrt!“ - Jan Neruda
• „Příroda zachovává druhy, velmi málo se stará o jedince.“ - Voltaire
• „Jestliže ten nejdravější prospívá a jestliže přežívá ten nejotrlejší, pak je příroda bohem ničemů.“ - George Bernard Shaw
• „Díky blažené přírodě, že učinila nezbytné věci snadno přístupnými, nesnadné věci pak nikoli nezbytnými.“ - Epikúros ze Samu
• „Vše, co je podle přírody, je hodno úcty.“ - Marcus Tullius Cicero
• „Člověk je dílem přírody, existuje v přírodě, nemůže se od ní izolovat, nemůže - a to ani v myšlení - se z přírody vyabstrahovat.“ - Paul Henri Dietrich Holbach
• „Příroda má ve zvyku vymáhat velmi lichvářské úroky.“ - Michel de Montaigne
• „Ne přírodě poroučet, přírodu poslouchat!“ - Francis Bacon

Citáty o Stromech

Miluji přírodu! I ke stromům se váže spousta citátů. Ty nejzajímavější z nich naleznete právě v tomto článku.

• Kdo sází stromy, má druhé raději, než sebe. (Staré anglické rčení)
• Kdo nemiluje stromy, ať netvrdí, že miluje člověka. (John Ruskin)
• Rostoucí strom je živým symbolem pokrokového národa. (D. Nehrů)
• Stromy jsou básně, které země píše do nebe. (Ch. Fibrin)
• O kamenech bylo známo, že se hýbají, o stromech, že mluví. (W. Shakespeare)
• Uschlé listí nehyzdí krásné stromy. (Kurdské přísloví)
• I suchý strom oživuje krajinu. (Japonské přísloví)
• Strom neodepře svůj stín ani tomu, kdo ho přichází porazit. (Malajské přísloví)
• Stromy a ženy tají svá léta. Stromy však vydrží mlčet déle. (Ivan Fontana)
• Strom na rozdíl od člověka vždy pozná svou porážku. (Ivan Fontana)
• Člověk beze snů je strom bez kořenů. (Otakar Matušek)
• Když jdou kořeny hluboko, netřeba se bát větru. (Čínské přísloví)
• Hledej v člověku strom, hluboké kořeny, pevný kmen a košatou korunu. (Japonské přísloví)
• Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, teprve tehdy přijdete na to, že peníze se nedají jíst. (Indiáni kmene Cee)
• Hoře nedodává ušlechtilého vzhledu výška, nýbrž stromoví. (Japonské rčení)
• Člověk bez smíchu je jako strom bez květu. (Osho)
• Do hloubky může dosáhnout strom svými kořeny, do dálky svými semeny.
• Dokud pařez nevyhnije, není strom zapomenut.
• V přírodě nenajdeš dva stejné stromy, dva stejné klasy… Nic se neopakuje, fantazie přírody je neopakovatelná.
• Stavu větví nejlépe prospívá péče o kořeny.
• Rodiče, na které děti zapomněly, jsou jako stromy bez listí. (Korejské přísloví)
• Lesy člověka uživí, jestli s nimi bude žít a ne je ničit. (F. Carte)
• Strom, který nekvetl, nemůže mít plody. (Japonské přísloví)
• I v tom nejhustším lese najdete osamělý strom.
• Kdo chce lesu porozumět, měl by se ho nejdříve naučit poslouchat.
• Nevím, jak mohou můj život ovlivňovat hvězdy vzdálené miliony kilometrů víc, než stromy a lidé v mé blízkosti.
• Stromy, jichž se mohu bezprostředně dotýkat a z nichž cítím ohromnou energii - růstové fluidum. Vždyť každoročně - po celý svůj život - mi demonstrují své znovuzrození. (J. W. Goethe)
• Stromy rostou na Zemi pro blaho člověčenstva. (Bulharské lidové přísloví)
• Každý potřebuje strom, od kolébky po rakev. (Mohamed)
• Jednou ranou strom nepadá.

Příroda a Mír

Protože všichni sdílíme tuto malou planetu Zemi, musíme se naučit žít v harmonii a míru mezi sebou a s přírodou. To není jen sen, ale nutnost. Příroda není náš nepřítel, kterého bychom měli znásilňovat a dobývat. "Ve všech věcech přírody existuje cosi nádherného."

„Prožil jsem toho hodně a myslím si teď, že již vím, co je třeba pro štěstí. Tichý život v ústraní na venkově, s možností být užitečný lidem, pro které je snadné konat dobro a kteří nejsou zvyklí na to, že by je někdo konal pro ně; potom pracovat a zabývat se něčím, o čem lze doufat, že to je k nějakému užitku, potom odpočinek, příroda, knihy, hudba, láska k bližnímu- taková je moje představa štěstí.

Čtěte také: Život a příroda v citátech

tags: #citat #clovek #neni #od #prirody

Oblíbené příspěvky:

• MBÚ: Princip a technologie
• Odbor životního prostředí
• Kovový odpad a jeho sběr
• Autobusové nádraží v Bohumíně
• Doporučení pro pobyt venku za nepříznivého počasí