Citáty o přírodě a lidech: Inspirace a moudrost

Minimálně od vynálezu knihtisku nás obklopují různá hesla, mravoučná přikázání, zapamatování hodná moudra slavných, zlidovělé hlášky, výkřiky a nápisy na zdech. Citáty, citáty, citáty!

Kdysi to bývaly úryvky z knihy knih - bible, jednotlivé verše ze Starého i Nového zákona, myšlenky starověkých, řeckých i římských mudrců, latinská úsloví, lidová přísloví a pořekadla, motta a poslední slova významných osobností, vtipné úvahy literárních postav i náhodné útržky rozhovorů, které jinde a jindy v úplně jiné souvislosti mohly znít zajímavě.

Asi nejsem sám, koho takové písemné projevy přitahují, o čemž svědčí mnohá knižní vydání citátů všech epoch, všechny ty Inspiromaty ve všech jazycích a ovšem o všem. Vždyť, co jiného jsou svaté obrázky nad dveřmi do světnice horských chalup se slovy požehnání v mnoha variantách, jejichž vtipnou parafrází v pražském divadle Semafor je „Buď vítán, kdo s dobrým úmyslem odcházíš"?

Nebo nápis „Dej Bůh štěstí domu tomu, vystavěl jsem, nevím komu", vyrytý na záklopovém prkně anonymním stavitelem? Vlezlé „To chce klid!" hyzdící za totáče interiér téměř každé hospody, stejně jako „Servít je vůl" stěny veřejných WC, není sice nejlepší příklad, ale jsou z téhož pytle.

Osobně mám radši jemnější humor, jako byl třeba nápis „I krátká návštěva potěší" u vstupní branky ve Slané u Semil, jímž malíř Vladimír Komárek taktně upozorňoval neomalené návštěvníky jeho atelieru, že by občas taky rád pracoval.

Čtěte také: Moudrost přírody v citátech

Kouzelné je i jeho antimilitaristické heslo „Hlavně né válku. Vono stačí, že je mír!". A také znárodnělé Cimrmanovo zvolání „Budoucnost patří aluminiu", které měl nejmenovaný vedoucí místního Kovošrotu pan Peprníček pověšeno v kanceláři sběrny dávno před dnešním cenovým boomem barevných kovů.

Leckterý reklamní slogan má všeobecnou platnost, viz třeba umně vyvedená tabule „Od kolébky až ke hrobu slouží mistr truhlář" visící dlouho mezi strohými bezpečnostními příkazy v truhlárně mého tchána.

Nad mým zděděným ponkem, který už léta neužívám, zas visí sériově vyráběná cedulka z dob, kdy mělo řemeslo ještě patřičný zvuk. Dostal jsem ji kdysi od pana Kocmana, který ještě v 50. letech příležitostně spravoval ve Svobodě boty. Stojí tam: „Jste - li spokojen, řekněte to svým známým. Nejste - li spokojen, řekněte to mně."

Citát nějakého Uljanova „Učit se, učit se -" a to třetí jsem už zapomněl, zošklivil školu a nástěnky s budovatelskými hesly mnoha generacím školáků, a tak těžko najdete trotla, který by něčím takovým zdobil své obydlí.

Přiznám se bez vytáček, jsem to já. Připojí - li se totiž ještě další úchylka, jako je fascinace starými rámečky, lze to považovat za medicínsky jasně klasifikovatelnou mánii. Jednu výhodu to ale má. Stačí oběhnout chalupu a mohu nabídnout celou kolekci myšlenek, které mě během času zaujaly.

Čtěte také: Citáty indiánů

Na adjustaci ještě čeká židovské přísloví „Žert je polovina pravdy" a moudro německých horáků z Krkonoš „Humor je, když se navzdory všemu smějeme". Rámečky bohužel došly. Laskavý čtenář jistě promine.

Příroda se od svých pevně stanovených zákonů nikdy neodchyluje. Hledám novou energii, která jednou musí opět nastolit harmonii s přirozeným řádem věcí. Člověk v mladém věku má málo citu k přírodě, svou radost nachází v lidech. Bůh miloval ptáky a vynalezl stromy.

Existenční boj je dvojí povahy. Věda slouží k poznání sebe sama a vlastní úlohy v prostoru a čase.

Markéta Švamberk Šauerová, Jak přežít svou vlastní pubertu: i s učiteli a rodiči, 2016, s.:

„Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty.

Čtěte také: Moudrost Boha v přírodě

CESTA POKORY:

Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy. Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát. To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty. Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach. Někdy bez varování. Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu. A zase znovu.(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?) Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí! Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.

Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části. Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě. Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali. Budou dny, kdy se budeme třást strachy. Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne. Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty, a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.

Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát. Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili. Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali. A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme. Ano. Uzdravujeme. Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života. Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati. Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné. Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali. Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí. (To jsou jen sny vystrašených dětí.) Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů. Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.

Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní. Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni. Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních. Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění. Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.

Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami. No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál. Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál. Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil. Protože cesta nikdy neopustila… tebe. Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne.

Prožil jsem toho hodně a myslím si teď, že již vím, co je třeba pro štěstí:

Tichý život v ústraní na venkově, s možností být užitečný lidem, pro které je snadné konat dobro a kteří nejsou zvyklí na to, že by je někdo konal pro ně; potom pracovat a zabývat se něčím, o čem lze doufat, že to je k nějakému užitku, potom odpočinek, příroda, knihy, hudba, láska k bližnímu- taková je moje představa štěstí.

Na začátku jsme byly zoufalé druhy:

Potřebovali jsme věci, a když jsme je měli, byli jsme spokojení; byli jsme najezení a přežili jsme. Tyto věci nás zachránily, věci jako jídlo, zbraně, přístřeší. Ale po věcích bojů, které jsme vyhrávali, nás staří nebožtíci nechali samotné. Naši předkové zemřeli na zkažené zuby a hladovění a nemoci. Naši předkové se tlačili dozadu a vyhráli. Ale my pokračovali! Jedli jsme více, jako kdybychom se chystali hladovět! Nadále jsme bojovali, i když staří nepřátelé už byli pryč! Nepřestali jsme ničit životní prostředí, přestože jsme ničili především sebe. Stavěli jsme velká města, velké průmysly, velké systémy. Tyto systémy nás měly krmit, ale místo toho zabíjejí zvířata, půdu a nás. Tyto systémy nás měly chránit, ale místo toho ničí naše ovzduší a naši vodu. Tyto systémy nám měly sloužit, ale místo toho nás zabíjejí. A my stále jednáme jako jednali naši předkové; jsme chamtiví pro jídlo, ničíme přírodu, zabíjíme zvířata a sami sebe! Udržujeme systémy, které nefungovaly příliš dlouho. Tyto systémy nás zabíjejí. Tyto systémy zabíjejí vše. Tyto systémy selhávají.

Příroda dala ženám pěknou postavu, aby se jí chlubily. Jinak v tom shonu za živobytím by se mohlo stát, že by si jich mužští nevšimli nebo by si jich všimli až pozdě, a množení by došlo úhony. Takže to ženské chlubení má význam - jenže ono je to jiné chlubení, když si pěkná ženská vykračuje jakoby nic, nekouká po nikom, ale vidí všechno.

Když ležíš v posteli a jsi nemocný, svět funguje dál svým vlastním tempem. Neptá se tě, zda může nebo zda s tím ty souhlasíš. Když se vrátíš z dovolené nebo ze zahraničního pobytu domů, život se zde nezastavil, vše pokračuje přirozeně dál, ani tě nepotřeboval k tomu, aby fungoval. Vše se děje automaticky, jakoby to řídila neviditelná síla podle jakéhosi záměru. Když jdeš spát, lidé na jiných místech planety se baví, pracují nebo odpočívají, nepotřebují k tomu tvé požehnání. Stromy rostou, květiny kvetou, příroda prochází jednotlivými ročními obdobími. Pokud bys usnul na několik dní, nic by se v tomto přirozeném procesu nezměnilo. Vše se děje bez tebe, a s tebou si to hraje tak, jak je napsáno ve vesmírném scénáři. Až zase jednou budeš chtít ovládat ze své přední pozice - ze své role okolnosti a podmínky kolem sebe, vzpomeň si, že tvé snažení Vesmír bere v potaz stejně tak, jako by se nechumelilo.

Život je dar. Celý život se honíme jen za penězi, za těmi kusy papíru, který pro mnoho lidí hraje v životě nezaměnitelnou roli. Bohužel se lidem vytrácí ten hlavní pojem žití, a to je ten, že život by se měl prožít v lásce, objetí svých blízkých a nikdy neztratit rozum a být vždy nablízku těm, kteří to potřebují je ten hlavní úděl života. Byl nám udělen dar řeči, dar komunikace mezi sebou, ale i tak spolu nekomunikujeme, nebereme na sebe ohledy, na své příbuzné a přátele si vzpomeneme jen o svátky. Kam se poděla ta pravá lidskost? Pro někoho je deset korun jen obyčejným žetonem do košíku, pro někoho je to celodenní rozpočet, i tak přece člověk který je na ulici není jen kusem masa. Je to bojovník, který bojuje o svůj život každým dnem. Nikdo si nedokáže představit jak tito lidé žijí, jak jsou uvnitř silní že tyto veškeré životní překážky dokážou překonat. Navraťme se ke kořenům a čerpejme sílu z přírody, z naší matky, která nás zplodila.

Moudrá slova o stromech:

• Žádný strom, neroste do nebe.
• Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. (České přísloví)
• Po listí padají stromy. (České přísloví)
• Starý strom se dá těžko přesadit. (České přísloví)

Kdo sází strom, těžko může čekat, že bude odpočívat v jeho stínu. Zasadíš-li zrána strom, nemůžeš očekávat, že ti dá v poledne stín. Lesy lidstvo předcházejí, pouště lidstvo následují. Plánuješ-li rok, zasej zrno. Plánuješ-li tisíciletí, sázej stromy. Strom je jednoslabičné slovo, ale skrývá celý svět pohádek a zázraků. Les žije lépe bez člověka, ale lidstvo žije hůř bez lesa. Kdo miluje přírodu, miluje i stromy. Někdy se mi zdá, jako by nám byly blíž než leckterý jiný život, jako by mluvily řečí, která je srozumitelná tomu, kdo jí naslouchá celou duší, aniž by ji musel chápat rozumem. Víš, co je les? Je to deset tisíc sáhů dřeva? Nebo zelená lidská radost. Máš- li nemocnou duši, tak se schovej v lese jako poraněné zvíře, on tě vyléčí. Temné stromy jsou němí přátelé. Přijmou tě mlčky a budou na tebe hodní.

I kdybych věděl, že zítra bude konec světa, přece bych zasadil svou jablůňku. Hříchy proti přírodě v zemědělství postihnou většinou hříšníka samotného, hříchy proti přírodě v lese postihují pravidelně až další generace. Poutníku, který jdeš touto cestou a chceš na mne vložit ruku, vyslechni mne, než mi ublížíš. Jsem teplo tvého krbu za studených zimních nocí. Jsem ochranný stín, když pálí slunce. Mé ovoce tiší žízeň tvé pouti. Jsem trám, který podepírá tvůj dům, jsem prkno tvého stolu, postel na které ležíš, laťka, ze které stavíš svůj člun. Jsem násada tvé motyky, dveře tvé chýše. Jsem dřevo tvé kolébky i rakve. Jsem chléb tvého dobra a květ krásy. Poutníku, půjdeš- li kolem, vyslyš mou prosbu: Neubližuj mi! (Nápis na stromech v Portugalsku)

Každý hloupý kluk dokáže rozšlápnout brouka, nebo ulomit stromek, ale všichni profesoři světa nedokážou ani jedno vyrobit. (Schopenhauer) Už brzy bude možné všude dojet, jen se bude stále méně vyplácet tam jezdit. (Konrad Lorenz) Zacházíme s tímto světem, jako bychom měli ještě jeden rezervní v kufru. (Jane Fondová) Z jediného stromu lze udělat milion zápalek, jedinou zápalkou lze zničit milion stromů. (Georg Christoph Lichtenberg) Lidskou schopnost vytvořit si životní prostor předčí pouze schopnost ho ničit. (Georg Christoph Lichtenberg)

V roogenburském lese v polesí Braitenal zasadil jeden lesmistr počátkem 20. Století po těžké kalamitě způsobené vichřicí kamenný pomník s nápisem: “Chceš-li zničit les, sázej samé smrky“. To, co spotřebujeme v průmyslu a v domácnostech z uhlí, ropy, zemního plynu a rašeliny, jsou zásoby energie, které po sobě zanechal strom a jiné rostliny za 600 milionů let.

Citáty o květinách:

• “Květina nemyslí na soupeření s květinou vedle ní.
• "V Japonsku se říká, pokud má být květina krásná, musí se o ni pečovat”.
• “Nečekej, až ti někdo přinese květiny. Pěstuj svoji vlastní zahradu a zdob svou vlastní duši“.
• “Nedovol vysokému plevelu zastínit květiny tvé zahrady“.
• “Růže nemůže být nikdy slunečnice, a slunečnice nemůže být nikdy růže. Všechny květiny jsou nádherné svým vlastním způsobem, stejně tak jako každý z žen“.
• “Květiny znovu vyrostou, i po tom, co na ně někdo šlápne. Stejně tak se zvednu i já“.
• “Jaro: Líbezné připomenutí, jak skutečně krásná může být změna“.

Když se na chvíli zastavíte a oddáte se všemu okolo vás, příroda vám pomůže dojít k některým docela velkým uvědoměním o životě. „Láska umírá na nedostatek péče stejně jako květina, strom nebo keř“. „Utrhl jsem květinu, zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel. Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se srdcem“. „Květiny jsou milostným vyjádřením ducha přírody“. „Květina je krása, zakletá do říše snů a ticha“. “Pokud by každá drobná kytka chtěla být růží, jaro by ztratilo na své nádheře“. “Květiny udělají lidi vždy lepšími, radostnějšími a prospěšnějšími; jsou slunečním svitem, jídlem a lékem pro duši“. “Půvab květiny je v jejich protikladech - tak jemná ve vzhledu, přesto silná ve vůni, tak malá vzrůstem, přesto velká v kráse, tak krátkého života, přesto dlouhá vlivem“. “Všechny květiny zítřků jsou v semenech dneška“. “Jsi tady jen na krátkou návštěvu. Nepospíchej, netrap se.

Citáty o vodě:

• „Stůj v životě jako skála v moři, nerušený a nepohnutý vždy novými vlnami.“ (H. I.
• „Co je tvrdší než kámen a co měkčí než voda? A přece měkká voda vyhloubí tvrdý kámen.“ (P. O.
• „To, co víme, je kapka, co nevíme je oceán.“ (I.
• „Vodu neoceníme, dokud nám nevyschne studna a to platí o všem v životě.“ (B.
• „Běda, kdo v moři vidí pouze vodu, kdo neslyší němou přírodu, kdo ve skalách vidí pouze skály.“ (A.
• „Láska je jako žízeň: ta je po kapce vody ještě větší.“ (R.
• „Svět je plný lidí, kteří vodu kážou a víno pijí.“ (G.

tags: #citaty #o #prirode #a #lidech

Oblíbené příspěvky:

• Pobřežní zóny: Ekologie a charakteristika
• Více o recyklaci stavebního odpadu
• Město a Příroda v České Krajině
• Ceny pronájmu kontejnerů na odpad
• Třídění odpadu Jihlava