Greenpeace a Mezinárodní Vztahy: Ochrana Životního Prostředí v Globálním Kontextu

Greenpeace je mezinárodní nezávislá ekologická organizace, která se zaměřuje na ochranu životního prostředí a prosazování systémových změn v oblasti klimatu, ochrany přírody a udržitelného rozvoje. Fungovat začala 15. září 1971, přesně před padesáti lety.

„Na začátku byla skupina dvanácti rozhněvaných mužů, kteří vypluli na staré lodi k souostroví Amčitka, kde měl proběhnout vůbec největší test atomových zbraní,“ vzpomíná někdejší mluvčí a fotograf české pobočky Greenpeace Václav Vašků na akci, která před padesáti lety položila základy jedné z největších ekologických organizací světa.

„I když jejich cestu ukončila armáda, která je zatkla a vrátila zpět, tato akce na sebe strhla pozornost médií. A tahle malá cesta způsobila, že dnes má Greenpeace pobočku v pětapadesáti zemích světa a dostala se do povědomí veřejnosti. Přímo na místě činu se snaží ukázat, že je něco špatně.“

Jak pokračuje přírodovědec Vojtěch Kotecký, který působí v Centru pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy a má i zkušenosti z ekologického Hnutí Duha, právě tyto často konfrontační akce poutají pozornost lidí, potažmo i vlád a nadnárodních podniků.

Možná že nejvíce specifické pro Greenpeace je důraz na globální rozměr. „Greenpeace byli na začátku odlišní dvěma věcmi. Za prvé spektakulárností svých akcí. Na jedné straně prováděli tichou diplomacii a na druhé straně na sebe upozorňovali velmi výraznými a nápadnými akcemi. Druhým momentem bylo to, co se projevilo i v jejich názvu, tedy propojení ochrany přírody a odzbrojení a souvisejících problému,“ vysvětluje Kotecký.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

Zatímco většina ekologických organizací pracuje na místní úrovni, Greenpeace mají silný důraz na mezinárodní rozměr. Navíc hodnotí znečištění i lidské rozměry ekologických problémů. Tím trochu vyčnívají,“ hodnotí Kotecký.

Aktivity Greenpeace

Zákaz testování jaderných zbraní, lovu velryb nebo konec vyvážení jaderného odpadu moří. To jsou jen některé z aktivit, které pomohla ukončit ekologická organizace Greenpeace.

Organizace se věnuje mnoha oblastem, včetně jaderné energetiky a ochrany přírody.

Incident Rainbow Warrior

Operace agentů francouzské tajné služby v podobě potopení lodi ekologických aktivistů měla za cíl zamezit jim v blokování testů atomových zbraní. Dvaadvacet minut před půlnocí otřásla přístavem exploze. O sedm minut později se ozvala další. V tu dobu už se kotvištěm jachet v Aucklandu ozývalo houkání hasičů, policie i sanitek: když záchranáři dorazili na místo, nabídl se jim pohled na to, jak se dírou velikosti osobního auta v boku čtyřicetimetrové jachty valí dovnitř voda a loď klesá ke dnu. Deset minut po půlnoci se voda nad jachtou Rainbow Warrior zavřela.

Stalo se to před čtyřiceti lety, 10. července 1985. Loď byla vlajkovým plavidlem flotily ekologického hnutí Greenpeace a exploze nebyly náhoda. Nálože, které výbuchy způsobily, totiž do lodi nastražil tým francouzské tajné služby. Snažili se sice „jen“ zničit techniku, ale nevědomky i zabíjeli: v době exploze byl totiž na palubě jeden člověk, pětatřicetiletý fotograf ve službách hnutí Fernando Pereira, kterého čin zabil.

Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku

Akce měla odvrátit ekologické hnutí od toho, aby mohlo pokračovat v protestech proti francouzským jaderným zkouškám. Francie totiž v osmdesátých letech dvacátého století zkoušela na tichomořském atolu Mururoa své nové jaderné zbraně. Hnutí Greenpeace, které bylo proti těmto zkouškám, plánovalo připlout s několika loďmi k atolu a protestovat tam.

Greenpeace si vybralo nelegální cestu: lodě měly proniknout do francouzských vojenských zón, kam civilní plavidla nesmí. Francouzská tajná služba DGSE se rozhodla, že nejlepším způsobem, jak této akci zabránit, bylo zničení lodě přímo v novozélandském přístavu, odkud měla na protestní plavbu vyrazit.

Útok okamžitě odsoudil celý svět, a to včetně Francie, která jednozančně popřela jakékoli napojení na akci. Většina francouzských agentů DGSE zmizela, dva z nich - major Alain Mafart a kapitánka Dominique Prieurová - byli ale s falešnými švýcarskými pasy jako manželé Sophie a Alain Turengeovi zadrženi novozélandskou policií. A oba se po krátkém výslechu přiznali. Ve Francii i na Novém Zélandu to vyvolalo pozdvižení, obě země totiž byly (a stále jsou) spojenci.

Zejména ve Francii aféra prorostla do nejvyšších politických pater. Novináři z listů Le Monde a The Times totiž zjistili a prokázali, že o celé akci věděl předem prezident François Mitterrand. V důsledku skandálu musel rezignovat ministr obrany Charles Hernu a byl odvolán šéf DGSE admirál Pierre Lacoste.

Po dvaceti letech, v červenci 2005, pak Lacoste řekl, že Mitterrand celou operaci osobně schválil. Mitterrand sice už dříve připustil, že nařídil vojenským silám, aby se bránily proti zasahování do jaderného programu Francie v Tichomoří, zároveň však popřel, že by sehrál nějakou úlohu v útoku.

Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus

Oba zadržení agenti byli v listopadu 1985 za neúmyslné zabití a poškození cizího majetku odsouzeni k deseti letům vězení na Novém Zélandě. Poté, co v únoru 1986 souhlasila Francie (po vyjednávání tehdejšího generálního tajemníka OSN Javiera Péreze de Cuéllar) s omluvou Novému Zélandu a vyplacení odškodnění ve výši 6,5 milionu dolarů, byl oběma agentům trest změněn na tříleté domácí vězení na odlehlé francouzské základně na polynéském ostrově Hao. Již v prosinci 1987 však Francie i přes dohodu odeslala Mafarta zpět do rodné země na léčení a v květnu 1988 jej následovala i Prieurová, protože byla v jiném stavu.

Cílem francouzského útoku bylo zastavit vměšování aktivistů tak, aby jaderné testy mohly probíhat i dál. Také v tom plán úplně selhal. Premiér Laurent Fabius totiž uznal plnou odpovědnost Francie za celou akci a prezident Mitterrand pak zastavil jaderné zkoušky. Obnovit si je dovolil až o deset let později prezident Jacques Chirac v roce 1995.

V roce 1987 Francie zaplatila odškodné i Greenpeace a pozůstalým. Ekologickému hnutí se na základě mezinárodní arbitráže dostalo satisfakce za zničenou loď a za další újmy ve výši přesahující osm milionů dolarů. Poslední cesta neopravitelného Duhového bojovníka, třístěžňové plachetnice o výtlaku 418 tun, vedla na dno jednoho z novozélandských zálivů. Zde slouží jako umělý útes nejrůznějším mořským organismům. Za odškodné hnutí Greenpeace nakoupilo další loď, která byla pojmenována Rainbow Warrior II. V říjnu 2011 potom hnutí spustilo na vodu loď Rainbow Warrior III.

Protiraketová základna v Evropě

Protiraketová základna, kterou Američané plánují postavit ve střední Evropě, povede podle ekologické organizace Greenpeace k dalšímu kolu globálního závodu ve zbrojení a bude mít negativní vliv na mezinárodní vztahy. Ze zprávy Greenpeace dále vyplývá, že výroba moderních obranných systémů donutí výrobce zbraní k tomu, aby ještě usilovněji vyvíjeli útočné zbraně.

Skupina vojenských expertů z USA v červenci navštívila Česko. Výsledky průzkumné cesty by mohly být známy koncem srpna. Teprve poté by se měli Američané rozhodnout, kam základnu umístí. Kromě Česka ve hře zůstává také Polsko.

Greenpeace se domnívá, že úloha Spojených států v mezinárodních vztazích je pokrytecká. Přestože USA kritizují některé státy za to, že se vyzbrojují, samy nadále udržují a modernizují vlastní jaderný arzenál.

Zástupci Greenpeace si také myslí, že USA chtějí militarizovat vesmír. Středoevropské státy by podle Greenpeace měly návrh USA odmítnout a raději se podílet na mírovém trvale udržitelném rozvoji Země.

S případnou stavbou základny podle průzkumů veřejného mínění příliš nesouhlasí ani čeští občané. Potvrdil to například průzkum společnosti STEM, o kterém ve středu informovala Česká televize. Vyplynulo z něj, že téměř polovina občanů České republiky se přiklání k názoru, že případné umístění americké protiraketové základny v Česku neposílí bezpečnost země ani spolupráci se spojenci.

Financování a Struktura Greenpeace

Greenpeace si zakládá na nezávislosti, proto drtivá většina jejich financí nemůže pocházet z institucí, ale od jednotlivých, soukromých dárců. Neberou peníze od států, od vlád, od firem nebo od nadací spojených s firmami či s politickými stranami. Dělají hlavně individuální fundraising.

V Česku má Greenpeace přibližně 14 až 15 tisíc podporovatelů, což představuje zhruba 28 milionů korun. Nicméně, s ekonomickou krizí a inflací se snižuje počet nových pravidelných dárců a snižuje se také nominální hodnota darů.

Greenpeace Česká Republika

Česká pobočka Greenpeace má zhruba čtyřicet zaměstnanců a asi tisíc dárců, kteří přispívají na provoz. Jak říká její ředitelka Zahide Senterzi, hlavním tématem ve světě i u nás je klimatická změna.

V České republice upozorňuje naše agenda hlavně na energetiku. Celkově organizace usiluje o implementaci závazků EU i jiných zemí světa na uhlíkovou neutralitu do roku 2050.

Úspěchy a Výzvy

Přesto loňský rok přinesl Greenpeace v Česku úspěchy. Byl náročný, plný krizí a zvratů. V dobách krize je důležité být flexibilní, přizpůsobit se dané situaci a řešit ji, zároveň ale neztrácet směr z dlouhodobé perspektivy a držet se vytyčených cílů. Loni se jim podařilo odhalit ilegální kácení Lesů ČR v unikátních bukových lesích v Krušných horách a na tohle téma se budeme zaměřovat i letos. Další dílčí milník byl, když se ukázalo, že výjimka z emisních limitů pro Elektrárnu Chvaletice byla nezákonná a soud ji zrušil. Dlouhodobě jsme na tento problém poukazovali.

Hořkým zklamáním zatím skončila kauza kolem hnědouhelného lomu Turów. Vypadalo to na obrovský úspěch, Česko podalo na důl žalobu k soudnímu dvoru Evropské unie, slavili jsme.

Reakce na Mezinárodní Krize

Po vypuknutí války na Ukrajině museli pečlivě vyhodnotit, co a jak komunikovat, abychom neohrozili naše lidi v Rusku. Někteří naši kolegové byli už na začátku války zatčeni.

Podporovali jsme také ostatní organizace v postupu proti ruské agresi, například humanitární organizacím jsme poskytli naše vybavení a prostředky. Bylo také zajímavé sledovat, co válka a atmosféra kolem ní udělá s lidmi. Část našeho týmu byla v bojovém módu, hned se zapojili a snažili se krizi řešit.

Ekologický Aktivismus a Jeho Vývoj

Úspěch tohoto způsobu odporu vedl k velkému rozvoji podobných metod v dalších ekologických hnutích. Právě devadesátá léta byla ekologického aktivismu plná: od blokování těžby stromů vlastními těly, přes pokojné protesty proti chemikáliím, až po slavení Dne Země.

Objevovaly se ale také radikálnější formy protestů, které se začaly označovat jako ekoterorismus. Ten se nejčastěji projevoval jako poškozování techniky, hlavně té těžařské: například ve Spojených státech aktivisté zatloukali do stromů hřebíky, na nichž si měly vylámat zuby motorové pily.

V současné době se ekologické protesty koncentrují zejména ohledně aktivit spojených s protesty proti nedostatečné reakci na klimatickou změnu.

tags: #greenpeace #mezinárodní #vztahy

Oblíbené příspěvky:

• Charakteristika života ve volné přírodě
• Kovové odpadkové koše
• Srovnání systémů v Rakousku, Německu a ČR
• Nové možnosti třídění v Blansku
• Lékařské využití přírody