Le Pneumatiq a "Beat Safari": Slabší Skyline nebo originální hledání?

18.04.2026

Kapela Le Pneumatiq mi byla až do tohoto makra naprostou neznámou a vlastně se ani není čemu divit. Moc se o nich nemluví, skoro vůbec nepíše a co víc, ani rádia jim moc prostoru nedávají. Začali s tím Liquid Harmony, v současné době s obdobnou hudbou bodují Skyline, ale Le Pneumatiq se stále ještě tak trošku hledají.

Album je plné rádoby originálních zvuků, ale tohle to už párkrát bylo. Zvukově deska "Beat Safari" má sice pár dobrých nápadů, ale jinak je z ní stále cítit, že jde o českou produkci. Těžko říct, kam to tahle parta jednou dotáhne, ale dle mého na tyhle projekty prozatím nejsme u nás připraveni a pokud ano, chce to ostřejší lokty pro boj s konkurencí.

Srovnání se Skyline

Ano, Le Pneumatiq jsou slabší Skyline. A podle vaší obliby druhých budete mít měřítko, stačí si ujasnit, jak moc slabší. Vliv Skyline je na té desce slyšet tak moc, že se Jitka & spol. budou muset ve studiu hodně otáčet, aby zněli (konečně) jinak. Jasně, pocta vzorům, vykrádání vzorů, to jsou známé hudební drby.

Doslova napsal "Jedni Skyline jsou na tak malou republiku až dost," a jejich snahu ocenil čtyřkou. Většina redaktorů v makrorecenzi se s ním víceméně shodla, a zařadila tak "Beat Safari" k nejhůře hodnoceným deskám tohoto roku (alespoň tedy v našich makrech), na chlup stejně dopadli i Erasure s albem "Light At The End Of The World". V průměru se Le Pneumatiq vyškrábali na dvaačtyřiceti procentní hodnocení.

Recenze alba "Beat Safari"

Album "Beat Safari" skupiny Le Pneumatiq je sbírkou několika z nich. Ne, to je samozřejmě za vlasy přitažené a neprokazatelné, tudíž napadnutelné. Větu, že skladby na albu po stránce inovativní a zvukové jako tyto kombinace přinejmenším znějí, však napsat již lze. Staň již se.

Čtěte také: Cities: Skylines a kvalita ovzduší

Rap je spíš deklamací, pořád ve stejné poloze s legrační "africkou", neanglickou výslovností. Opakující se rytmické smyčky, i tolikrát slyšené zvuky a přechody svědčí o tom, že být DJ ještě nezaručí schopnost získat inspiraci z dobrých desek na jeho talíři. A ještě ta umíněná taneční představa, že dlouhá skladba je dobrá skladba.

Místy až eurodiskový kabátek by před deseti lety tak nevadil, ale v roce 2007 je prostě přežitek. Jaká lahoda je po těch stejných tuctuckových rytmech vyklidněná "Father Russia", i když sama o sobě není bůhví co. Koneckonců i poslední kousek nejvíc, ale pořád slabě evokující Lords Of Acid ujde, nebýt té délky.

Texty nejsou u téhle muziky obvykle důležité a Le Pneumatiq se toho drží, seč můžou. Pro jejich příznivce dobrá zpráva - naše "nepochopení" už kapela předvídala a v "Afghan Hounds" to kritikům pěkně natřela.

Dobrou taneční píseň tvoří groove, melodie a text. Na "Beat Safari" se tyto složky nepotkají v jediné písni, byť (pozitivní část recenze) některé z nich v některých (asi dvou) písních jsou. Žel mezi ně nepatří texty. "How about take a pill?"??? "Zevlink on d strýts, šopink in d Tesko"??? Šmankote, babičko, čaruj!

"Beat Safari" ve mě vyprovokovalo jednu vzpomínku. Mně na té desce spíše vadí to, že jako by parta zaspala a brakovala věci, na které už pomalu padá prach. Za uši škube špatná anglická výslovnost (jak klasické pro naší produkci), zkraje jsem se bavil, ke konci už jsem měl problém to doposlouchat. "Life" má zábavné video, ale žádný sluníčkový odstín nálad mě nezasáhl. Snaha o pestrost tu vyznívá do prázdna, hutného jídla se totiž člověk brzy zasytí.

Čtěte také: Článek o Cities: Skylines a zasněžené metropoli

Jejich prvotina "Beat Safari" je totiž přesně tím albem, jež dokazuje existenci dělících linií mezi západním většinově snesitelným a východním blbou náladu evokujícím hudebním produktem. Od nejnezajímavějších beatů a samplů odvislá prostota anglických textů mi připomíná, jak uvolněně jsem se občas cítil, když jediná řeč, které jsem rozuměl, byla ta mateřská. Rapové šprýmování korunované zcela úchylnou výslovností v "Blond In Offroads" mně dokonce místy vrátilo někam do diskopříběhu půle devadesátých let.