Cizokrajné Ekosystémy Moří a Oceánů: Charakteristika

Světová moře a oceány jsou z hlediska druhové diverzity ryb ve skutečnosti „pouště“, a nic na tom nezmění skutečnost, že počet jedinců těchto druhů bývá astronomický.

Více autorů různých souhrnných prací o rybách (publikovaných před rokem 1970) uvádí počty druhů ryb mezi 15 a 40 tisíci.

Pro zajímavost: v první české přehledné knize o rybách z roku 1910 A. N. Noska takový počet neuvádí a v několika skoupých poznámkách v kapitole „Zeměpisné rozšíření“ se zmiňuje o několika stech až tisících druhů v tropických oblastech.

Všichni tito autoři mají jedno společné - neuvádějí, jak k odhadnutému počtu existujících druhů dospěli.

S pravděpodobností hraničící s jistotou se můžeme domnívat, že jeden opisoval od druhého.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Každý se podíval na předcházející dostupný odhad a upravil jej podle svých poznatků, nebo lépe, podle znalostí skupiny, ve které byl nebo je specialistou.

Teprve D. M. Cohen v odhadu, který publikoval v pamětním sborníku k 65. narozeninám význačného amerického ichtyologa G. S. Myerse v roce 1970, uvádí také způsob, jak ke svým číslům dospěl.

Dotázal se nejprve co největšího počtu specialistů na tu či onu skupinu ryb.

Tam, kde specialista neodpověděl, nebo ještě častěji vůbec neexistoval, provedl odhad sám z nejposlednější dostupné revize skupiny, korigované o přírustek nových druhových popisů zachycených v Zoological Records ¹.

V případech, kdy ani to nebylo možné, vzal v úvahu nejnovější faunistické práce, kde se o dané skupině pojednává, a korigoval tento odhad „in what I hope was judicious manner“ ².

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Tato přípravná fáze trvala 7 let a přinesla následující výsledek: existuje 19 135 až 20 980 popsaných druhů ryb, 50 druhů mihulí a sliznatek a mezi 515 až 555 druhy příčnoústých.

Celkem přesně je možno zjistit kolik a jakých druhů je popsáno každý rok. Zoological Records jsou v tomto ohledu dosti přesným zdrojem informací.

Na druhé straně je ale obtížné „vystopovat“, jak mnoho nově popsaných druhů bylo a je synonymizováno s druhy popsanými dříve.

Máme např. jeden druh s více jmény - a potom je nutné většinou pracně zjistit prioritu popisu a odtud platné jméno, nebo máme naopak jméno jedno, které však skrývá více „dobrých“ druhů.

Počet druhů sladkovodních ryb je 8 275, tedy 41,2 %. Počet druhů obývající pobřežní vody moří a oceánů je 9 130, tedy 45,5 %.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

Znamená to, že vody světových kontinentů, tj. jejich sladké vody a nejbližší okolí, obývá 86,7 % druhů ryb.

Naproti tomu rozsahem i objemem mnohem větší moře a oceány jsou obývány přibližně 13 % známých druhů ryb.

Zdá se to na první pohled paradoxní.

Největší část vodního povrchu a objemu naší planety je „domovem“ přibližně desetiny popsaných druhů ryb.

Jako příklad je možné uvést nevelké, většinou průhledné rybky 12 druhů rodu Cyclothone (čeleď Gonostomatidae řádu Stomiiformes), které obývají téměř všechna moře světa a jsou bezkonkurenčně na jedince nejpočetnější obratlovci světa vůbec.

Je zřejmé, že počet druhů ve zmíněných skupinách je ovlivněn hlavně stupněm izolace a množstvím dostupných nik nutných pro speciaci.

Tropické korálové útesy, delty a povodí velkých říčních systémů mají takových nik daleko více než otevřené vody moří a oceánů.

Dva další pozoruhodné závěry se týkají vztahu lidské činnosti a diverzity světové fauny ryb.

Rybářsky jsou nejvíce využívány chladnější vody kontinetálních šelfů a povrchové vody světových moří a oceánů, tedy oblasti s nízkou druhovou diverzitou ryb.

Sladkovodní ekosystémy, které obývá téměř polovina druhů ryb, patří k těm, které jsou člověkem dlouhodobě, drasticky a se vzrůstající rychlostí měněny.

O více než dvacet let pozdějí než Cohen se problémem počtu druhů ryb zabýval vynikající, dnes již zesnulý anglický ichtyolog P. H. Greenwood.

Položil si otázku: Je rybí fauna světa poznána dobře? A odpovídá: nikoliv, není.

Z taxonomického hlediska jsou totiž znalosti o druhové diverzitě ryb různých částí světa velmi nerovnoměrné.

Vzhledem k prostředkům a intenzitě výzkumu je nejlépe poznána fauna ryb Severní Ameriky a přilehlých moří do hloubky 200 m.

V roce 1970 se zde uváděl výskyt 2 131 druhů, v nové edici téže statistiky z r. 1991 však již 2 428 druhů, tedy o 297 druhů více.

Nárůst počtu nově objevených druhů tak činí asi 14 %.

V ostatních částech světa, jako jsou sladké vody Afriky, jihovýchodní Asie, Jižní Ameriky či Austrálie, jsou čísla daleko dramatičtější, je však velmi těžké uvádět výchozí stav.

Za příklad takového dramatického růstu může sloužit katalog ichtyofauny Austrálie a přilehlých vod.

Rybí fauna zde byla vždy považována za značně chudou.

Mezi rokem 1964 a 1989 se však zvýšil počet známých druhů o polovinu, tedy nárůst plných 50 %.

Názorným příkladem nárustu v poznávání nových druhů ryb jsou tři vydání skvělé knihy J. S. Nelsona „Ryby světa“.

Mezi prvním (1976) a druhým (1984) vydáním bylo popsáno 1560 nových sladkovodních (nárůst 18 %) a 2 905 mořských (nárůst 13 %) druhů.

Odhad celkového počtu v roce druhého vydání je 18 818, tedy o něco nižší než Cohenův.

Avšak mezi druhým a třetím vydáním (1993) bylo popsáno celkem 5 800 nových druhů ryb, z toho 3 115 sladkovodních (nárůst 45 %) a 2 685 mořských (nárůst 22 %).

Tato pozoruhodná čísla dokumentují zvýšení počtu nových druhů ryb mezi rokem 1970 a současností asi 20 %!

Tedy podobný přírůstek jako u dobře prozkoumané fauny ryb Severní Ameriky.

Nelsonův poslední odhad poskytuje také několik velmi zajímavých podrobností.

Z jím uváděných 482 dnes žijících čeledí ryb osm čeledí s počtem více než 400 druhů představuje asi 33 % (8 039 druhů) celkového počtu.

Tyto největší čeledi jsou (podle pořadí početnosti): Cyprinidae, Gobiidae, Cichlidae, Characidae, Loricariidae, Labridae, Balitoridae a Serranidae.

66 % do nich řazených druhů je sladkovodních.

Z celkového počtu druhů ryb (tedy 24 618) je sladkovodních 40 %.

Podrobnější rozbor statistik také ukazuje, že (matematicky řečeno) křivka nově objevovaných druhů je stále strmější a její inflexní bod je v nedohlednu.

Jinými slovy, na konci tohoto století je každým rokem poznáváno více a více druhů.

Je to jistě pozoruhodné, zejména s ohledem na současný vývoj biologických věd.

Hlavní pozornost je zaměřena na rozvoj molekulárního „rozměru“ biologie a základní výzkum v oblasti taxonomického poznání existující biodiverzity je v těžké depresi.

Je obtížné získat pro takovéto „neperspektivní“ obory jak pracovníky, tak finanční podporu.

tags: #cizokrajné #ekosystémy #moře #a #oceánů #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce výběrem ekologických tašek
• Zájem Greenpeace o uhelné elektrárny
• Definice a Kontext Optimální Míry Znečištění
• Vše o Stanicích Měření Emisí
• Průvodce výběrem papírových pytlů na odpad