Ohrožené druhy zvířat a ochrana biodiverzity

09.03.2026

Ubývání biodiverzity je jedním z nejzávažnějších globálních problémů současnosti. Biologickou rozmanitost lze posuzovat jedním ze základních hledisek - podle populací a druhů. Nejčastěji se vyjadřuje jako počet druhů v určité oblasti.

Ohrožený druh je označení pro živočichy, jejichž populace je natolik nízká, že jim hrozí vyhynutí. Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) rozdělila ohrožené druhy do několika kategorií, například „zranitelný“, „ohrožený“ a „kriticky ohrožený“.

Červené seznamy IUCN jako měřítko ohrožení

Za měřítko stupně ohrožení jednotlivých druhů a za nejspolehlivější ukazatele pravděpodobnosti jejich vyhynutí či vyhubení jsou považovány tzv. Červené seznamy ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN). Ty jsou nejúplnějším zdrojem informací o stavu ochrany živočišných a rostlinných druhů a hub na světě.

Z kritérií výběru druhů pro červené seznamy IUCN vychází celá řada dalších seznamů, které vznikají na úrovni států případně jejich regionů nebo na úrovni větších územních celků (např. evropský červený seznam). Také Česká republika má aktuální červené seznamy živočichů a rostlin. Řada z nich byla publikována v odborném časopise Příroda. Zmenšování velikosti a fragmentace populací, ubývání přirozených stanovišť a jejich degradace jsou jedny z nejčastějších příčin ohrožení druhů.

Příklady ohrožených druhů

Polární oblasti naší planety hostí jedny z nejvíce pozoruhodných druhů zvířat, která jsou dokonale přizpůsobena extrémním podmínkám.

Čtěte také: Pokrok v přírodě

Polární liška: Je typickým druhem arktických oblastí. Díky své husté srsti, která mění barvu podle ročního období, dokáže přežít v teplotách až - 50 °C.
Lední medvěd: Je dalším ikonickým druhem zvířat Arktidy, který čelí podobným hrozbám jako polární liška. Tání ledu omezuje jeho schopnost lovit tuleně, což je jeho hlavní zdroj potravy.
Tučňák císařský: Je největším druhem tučňáků na světě. Žije v Antarktidě a jeho život je neoddělitelně spjat s mořským ledem, kde se rozmnožuje a hledá potravu.
Irbis: Též známý jako sněžný levhart, je elegantní nádherná kočkovitá šelma obývající horské oblasti Střední Asie.

Levharty si obvykle spojujeme s africkými savanami, nicméně velmi vzácný druh této kočkovité šelmy přivykl také drsným podmínkám východní Asie. Největší hrozbu tam pro něj ovšem překvapivě nepředstavuje nepříznivé klima, nýbrž vesničané, kteří levharty pytlačí.

Gorily horské postupně vymírají převážně kvůli úbytku svého přirozeného prostředí. Kácení deštných pralesů vyhání primáty do neznámých oblastí, kde pak představují snadný terč pytláků. Zvědavé gorily se navíc odvažují pronikat do blízkosti vesnic a měst, jejichž obyvatelé je často zabíjejí. A v obzvlášť bouřlivých regionech se zvířata stávají dokonce oběťmi válek.

Tohoto pestrobarevného papouška kriticky ohrožuje ilegální obchod se zvířaty, který v 70. a 80. letech srazil jeho stavy na pouhé stovky kusů. Bolivijská vláda sice v roce 1984 zakázala aru ze země vyvážet, nicméně nezastavila kácení pralesů, kde našel domov. Opeřenců proto stále ubývalo a dnes jich žije ve volné přírodě asi jen 120.

Domovem goril nížinných jsou tropické deštné lesy střední Afriky. Těžba dřeva však způsobila, že se kdysi vzdálené a nedostupné oblasti staly přístupné nejen mechanizaci svážející vytěžené dřevo, ale i lovcům a pytlákům. Na základě současného tempa, s nímž goril nížinných v přírodě ubývá, se odhaduje, že jejich počty klesnou během tří generací (cca 66 let) o 80 %. Proto jsou na Červeném seznamu IUCN vedeny jako kriticky ohrožené.

Podle organizace International Union for Conservation of Nature se populace lemura severního za posledních 21 let zmenšila o závratných 80 %. Ve volné přírodě přežívá už jen padesát jedinců a stále musejí bojovat s dřevařským průmyslem, který pohlcuje jejich přirozené prostředí eukalyptových plantáží. Posledním útočištěm druhu se stalo území o rozloze zhruba 8 km² v severní části Madagaskaru.

Čtěte také: Databáze pro ekologický výzkum

Extrémně vzácný a stejnou měrou ohrožený nosorožec tuponosý severní dosud přežívá hlavně díky zoologické zahradě ve Dvoře Králové. V roce 2009 vyslala česká zoo čtyři zástupce druhu schopné rozmnožování do keňské rezervace. Samice však nezabřezly, a jeden nosorožec dokonce uhynul.

Moderní zoologické zahrady a repatriační projekty

Moderní zoologické zahrady se nepodílejí jen na záchraně exotických druhů zvířat, ale zapojují se i do pomoci české nebo evropské přírodě. Ta spočívá hlavně v poskytování v zoo odchovaných mladých jedinců pro vypuštění do volné přírody. Nedávno tak týmy Safari Parku, Zoo Ohrada a Zoo Ostrava vypustily kriticky ohrožené kachny poláky malé. Vypouštěním v zoo odchovaných jedinců v rámci tzv. repatriačních projektů dochází k posílení oslabené divoké populace daného druhu, případně k jeho obnově v místech, kde zcela vymizel.

Projekt návratu kriticky ohrožených poláků malých je ukázkovým příkladem takové spolupráce. Ten spolu s týmy odborníků ze Zoo Ohrada a Zoo Ostrava právě zakončil další etapu projektu návratu poláků malých do přírody. Projekt na záchranu poláků malých byl zahájen v roce 2021, od té doby již odborníci vypustili na několika vhodných lokalitách celkem 39 těchto kriticky ohrožených kachen. Aby bylo vypouštění úspěšné, je jedním z klíčových faktorů vhodná lokalita. Ta musí ptákům zajistit bezpečí, dostatek potravy a vhodné podmínky k rozmnožování. U potápivých kachen, mezi něž se poláci řadí, se osvědčilo označení na zobáku, které je používáno bezmála 20 let i v jiných evropských zemích.

Kriticky ohrožený polák malý (Aythya nyroca) patřil k nejhojnějším kachnám nejen v České republice, ale i ve velké části Evropy. Od poloviny minulého století se jejich početnost začala drasticky snižovat, především v důsledku vysušováním mělkých, zarostlých mokřadů. Ještě v 70. letech minulého století poláci malí pravidelně hnízdili v Poodří, v jižních Čechách a na jižní Moravě, ale již na začátku tohoto století u nás jako hnízdící druh zcela vymizeli. Od té doby naštěstí dochází k napravování chyb minulosti: obnovují se původní mokřady, a zdá se, že i poláci malí na to reagují a znovu se u nás objevují hnízdní páry. Zatím vzácně, ale doufejme, že tento trend bude pokračovat.

Hrozby pro volně žijící zvířata

Obchod s masem divokých zvířat neboli bushmeatem představuje vážné riziko pro vzácné druhy živočichů. Překupníci si buď najímají lovce z řad venkovského obyvatelstva, nebo jsou přímo součástí organizovaných gangů, které se zaměřují na gorily, šimpanze, slony či luskouny. Tyto druhy jsou sice zákonem chráněné a za zabití gorily hrozí pachateli pokuta v přepočtu až 200 tisíc korun a až sedmileté vězení, vymáhání zákona je však - i kvůli široce rozšířené korupci - dosti obtížné.

Čtěte také: Životní prostředí: Problémy a řešení

Desítky let ubývají africké tropické deštné lesy alarmující rychlostí. V současnosti jsou hlavními příčinami jejich ničení poptávka po surovinách jako železná ruda, dřevo, kaučuk či palmový olej, a to především ze strany vyspělých zemí, Číny a Vietnamu. Plantáže olejové palmy nebo kaučukovníku, vysazované často na místech vykáceného nebo vypáleného lesa, představují zátěž pro půdu i vodu. Je na ně spotřebováno množství pesticidů.

Těžba nerostů (například železné rudy, zlata či vzácných kovů používaných k výrobě mobilních telefonů - například niobu a tantalu) stojí také za odlesňováním, degradací životního prostředí a environmentálním znečištěním na řadě míst Afriky, mimo jiné i v oblastech výskytu goril. Na nové doly je napojena stavba nových silnic a železnic pro přepravu nerostných surovin, což ještě zvyšuje možný dopad na okolní ekosystémy. Po kamerunských silnicích denně proudí náklady vytěženého dřeva.

Nemalé riziko představují také choroby. Jednou za čas gorily postihne epidemie eboly, která je schopna jejich populace zdecimovat. Vyhlídky goril na přežití neblaze ovlivňuje také klimatická změna.