Klimatická změna: Fakta a souvislosti

Na Zemi v současnosti dochází k významným relativně rychlým jevům a procesům spojeným s projevy počasí, které zahrnujeme pod pojem „klimatická změna“. Existence klimatické změny je prokázána na základě přímých měření změny stavu složek klimatického systému, např. hodnot meteorologických prvků, chemického složení atmosféry, výšky hladiny oceánů, mocnosti ledových příkrovů.

Klima neboli podnebí je průměrné (charakteristické) počasí na daném místě za delší časové období, typicky za několik desetiletí. Globální klima je výsledkem křehké rovnováhy, kde svoji důležitou úlohu na jedné straně hraje poloha Země vzhledem ke Slunci a na straně druhé „klimatický systém Země“ se vzájemným působením ovzduší, vody, ledu, zemské kůry a také všech živých organismů.

Příčiny klimatické změny

Během geologické historie Země se světové klima změnilo mnohokrát, přičemž ve většině případů šlo o proměny trvající tisíce až miliony let. Za změnou klimatu stály měnící se kosmické poměry, proměnlivá sluneční aktivita, geologické procesy, dopady meteoritů apod. Pro poslední dva miliony let bylo charakteristické střídání doby ledové a meziledové, kdy se průměrná globální teplota lišila jen o několik stupňů Celsia. V současné době probíhající změna klimatu se však liší jak svou rychlostí tak i svou příčinou, kterou jsou globální změny způsobené lidskou činností.

Příčinou změny klimatu je dle nejnovějších vědeckých poznatků Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s největší pravděpodobností zesilování přirozeného skleníkového efektu atmosféry v důsledku lidské činnosti, tj. v důsledku nadměrného zvyšování antropogenních emisí skleníkových plynů.

Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety.

Čtěte také: Změna klimatu: Co víme?

Posledních přibližně 11700 let se nacházíme v období Holocénu, které nastalo spolu s koncem poslední doby ledové. Příznivé klima umožnilo rychlý rozvoj lidstva a vznik naší dnešní vysoce komplexní civilizace. Rapidní vývoj lidské civilizace i náš populační boom v průběhu posledních 200 let jsou však spjaty s rozvojem technologií závislých na energii, kterou získáváme především spalováním fosilních paliv, nerostných surovin vzniklých z organické hmoty, která se v zemi ukládala po miliony let. Tímto způsobem dochází k uvolňování emisí skleníkových plynů do atmosféry, které mění její fyzikální vlastnosti.

Skleníkové plyny, k nimž kromě oxidu uhličitého patří také vodní pára, ozon a metan, umožňují tzv. skleníkový efekt. Ten na jednu stranu propouští sluneční záření, jež ohřívá zemský povrch a následně pak tepelné záření zemského povrchu zadržuje tak, aby neuniklo zpět do kosmu. Tímto způsobem je zemský povrch chráněn před nehostinným a pro život nevhodným prostředím kosmu. Zesilování skleníkového efektu způsobené zvyšující se koncentrací skleníkových plynů, pronikajících do atmosféry v důsledku lidské činnosti, však zároveň vede k nebezpečnému přehřívání Země.

Od počátku průmyslové revoluce se koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zvýšila o 45 % a průměrná globální teplota se zvýšila o přibližně 1,1 °C (nad pevninou dokonce o 2 ºC) a nadále stoupá.

Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C -⁠ tento vztah je přibližný, ale dostatečně přesný, aby byl užitečný k odhadům budoucího vývoje. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.

Dopady klimatické změny

Změnou klimatu je ohroženo fungování všech krajinných složek včetně lidské společnosti. Pochopit a předpovědět její vývoj a dopady, je vzhledem ke komplikovaným zpětným vazbám v celém klimatickém systému značně náročné. Pro tento účel jsou vyvíjeny složité předpovědní klimatické modely, které se zaměřují na prognózu možných klimatických změn.

Čtěte také: Změna klimatu: Co se děje?

Míru lidského vlivu na zemské poměry dnes lze bez nadsázky přirovnat k jiným geologickým silám. I proto se pro současnou epochu lidstva vžil termín Antropocén, definovaný globálním rozměrem lidského vlivu na zemské systémy. V současnosti probíhající změna klimatu bývá často označována jako antropogenní a je charakterizována tzv. globálním oteplováním, tedy postupným růstem průměrné globální teploty.

Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny. Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme.

Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení.

Klimatická změna v České republice

V Česku jsou zatím projevy této krize ještě relativně mírné, ale i zde si již nelze nevšimnout stoupajících teplot a velkých teplotních výkyvů po celý rok. V důsledku sucha ubývají vodní zásoby a vymírají lesní porosty, zejména pak smrky, které bez dostatku vláhy ztrácí svou obranyschopnost vůči kůrovci. Pomalu ale jistě se loučíme s našimi typickými čtyřmi ročními obdobími. Zima bývá v nižších polohách prakticky bez sněhu, jaro přestává být chladné a vlhké, a často svými teplotami dosahuje letních teplot. V letních měsících přibývá počet tzv. tropických dní, tedy dní, kdy maximální teplota dosáhne alespoň 30 °C. Srážky jsou méně pravidelné, zažíváme dlouhá, i několik týdnů trvající období bez deště. Následně se srážky často dostaví formou kratší dobu trvajícího přívalového deště. Dlouhotrvající sucho tak snadno mohou vystřídat povodně.

Na národní úrovni byla dne 22. března 2017 vládou schválena Politika ochrany klimatu v České republice (POK), která obsahuje cíle a opatření na snižování emisí skleníkových plynů. Průběžné hodnocení POK proběhlo v roce 2021 a mj. na jeho základě byla v roce 2024 připravena a v roce 2025 schválena poradou vedení MŽP aktualizace POK pro období 2025 až 2050. V říjnu 2015 byla vládou schválena Strategie přiizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR a v lednu 2017 Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, který je jejím implementačním dokumentem. 1. aktualizace adaptační strategie pro období 2021-2030 a akčního plánu adaptace pro období 2021-2025 byla schválena vládou dne 13. k 8. národnímu sdělení a 5. dvouleté zprávě ČR k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu. Dvouletá zpráva o transparentnosti.

Čtěte také: Klimatická změna a Česko

Globální snahy a Evropská unie

Ochrana klimatu je jednou z prioritních oblastí politiky EU. V prosinci 2019 byla Evropskou komisí představena jedna z jejích klíčových priorit - Zelená dohoda pro Evropu, která představuje strategii pro přechod na klimaticky neutrální, udržitelnou a oběhovou ekonomiku. V rámci Dohody se všech 27 členských států shodlo na legislativním balíčku „Fit for 55“, který představil mimo jiné i Evropský právní rámec pro klima. Ten je zavazující pro všechny členské státy a stanovil cíle snížení evropských emisí skleníkových plynů o nejméně 55 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1990 a zároveň k dosažení klimatické neutrality EU do roku 2050.

Balíček tedy vytváří soudržný a vyvážený rámec pro dosažení cílů EU v oblasti klimatu, který:

• zajistí spravedlivou a sociálně vyváženou transformaci,
• zachová a posílí inovace a konkurenceschopnost průmyslu EU a současně zajistí rovné podmínky vůči hospodářským subjektům ze třetích zemí,
• podpoří vedoucí postavení EU v rámci celosvětového boje proti změně klimatu.

Adaptace na změnu klimatu je pak řešena v rámci Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (Adaptační strategie EU). V EU jsou politické přístupy ke změně klimatu koordinovány tak, aby na mezinárodních jednáních Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) vystupovala jednotně, zároveň má ale vyjednávací sílu 27 hlasů.

V roce 2015 177 členských států Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu podepsalo Pařížskou dohodu, ve které se zavazují k cíli udržet nárůst globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby oteplení pokud možno nepřekročilo hranici 1,5 °C.

Abychom předešli pravděpodobným negativním dopadům změny klimatu, je potřeba se zaměřit na efektivní snižování emisí skleníkových plynů (redukce, respektive mitigace) a zároveň se těmto dopadům postupně přizpůsobovat (adaptace).

Současný stav a budoucí vývoj

Skeptici někdy namítají, že oxid uhličitý je důležitou součástí atmosférického uhlíkového cyklu, který je základem fotosyntézy, a tedy nezbytnou podmínkou pro růst rostlin. Mezi vědci však panuje jednoznačný konsensus, že lidstvo spalováním fosilních paliv křehkou rovnováhu tohoto přírodního pochodu narušilo. Oxid uhličitý na rozdíl od jiných škodlivin vznikajících spalováním fosilních paliv (např. jemné prachové částice, oxid dusičitý či oxid uhelnatý) nepředstavuje pro lidské zdraví a životy bezprostřední hrozbu. Z dlouhodobého hlediska však způsobuje oteplování Země, které bez zásadní transformace způsobu fungování naší civilizace vyústí až v katastrofální rozvrat klimatu, v jehož důsledku značná část zemského povrchu přestane být místem s podmínkami vhodnými pro lidský život.

Uplynulá léta ukázala, že se klima v důsledku lidské činnosti mění mnohem rychleji, než se předpokládalo. Namísto o změně klimatu či o globálním oteplování dnes již hovoříme o tzv. klimatické krizi, která se nadále prohlubuje.

Ve většině světových ekonomik však chybí dostatečná politická vůle k zásadní transformaci energetiky i celé ekonomiky a společnosti způsobem, který by vedl k zásadnějšímu snižování emisí skleníkových plynů. V mnoha zemích naopak v duchu expanzivní ekonomiky a neustálého zvyšování spotřeby emise nadále rostou.

Z hodnoty 280 ppm (molekul CO2 na jeden milion molekul vzduchu) v polovině 18. století v roce 2019 koncentrace dosáhla hodnoty 410 ppm. To je mnohem víc než kdykoliv v průběhu poledních 800 000 let. Jednou z výjimek je Evropská Unie, kde se emise v průběhu posledních 30 let podařilo snížit přibližně o 23 %. Přesto však koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře nadále stoupají.

Vědci nás již téměř 40 let varují, že pokud růst koncentrace oxidu uhličitého nebude zásadním způsobem zpomalen, dojde ke katastrofálnímu rozvratu klimatu, kterému se již lidstvo bude přizpůsobovat jen velmi obtížně a bude tak ohrožena celá lidská civilizace i přežití samotného lidstva. Nyní stojíme teprve na počátku krizové situace, která se bez zásadní změny našeho způsobu života bude nadále prohlubovat a drasticky dopadne především na dnešní mladou generaci. Rozsáhlé světové oblasti zaplaví moře, přemění se v poušť, nebo se stanou neobyvatelnými kvůli vysokým teplotám.

Zásadním způsobem bude narušeno zemědělství, které budou sužovat i další extrémní projevy počasí, včetně invazí různých škůdců. Časté budou extrémní požáry, podobné těm, které nyní sužují Austrálii či Kalifornii. Stále běžnější budou také ničivé povodně, půdní sesuvy, nebo extrémní bouře a orkány. Hurikány či tornáda budou nejen nabývat na intenzitě a četnosti, ale budou stále častěji vznikat i mimo místa svého obvyklého výskytu. V podmínkách narušeného klimatického systému se v ohrožení ocitne naše potravinová bezpečnost a na mnoha místech světa nastane hladomor. Miliony nebo stovky milionů lidí se dají do pohybu a pokusí se putovat do míst, která ještě budou obyvatelná.

Odkazy

• Změna klimatu a Evropská agentura pro životní prostředí
• Zpráva o posouzení rizik souvisejících se změnou klimatu v Evropě
• Informační portál Českého hydrometeorologického ústavu: Změna klimatu
• Přijatá rozhodnutí UNFCCC
• Pakt starostů a primátorů

tags: #klimatická #změna #fakta

Oblíbené příspěvky:

• SAE: Klima a počasí
• Svoz odpadu Orlová - podrobný rozpis
• Podmínky prodeje zvířat
• Budoucnost bydlení
• Kompostér z barelu