Život lidí s mentálním postižením v České republice

07.03.2026

Doby, kdy trávili mentálně postižení lidé život v ústavu, jsou dávno pryč.

Sexualita a mentální postižení

Sexualita lidí s mentálním postižením je v českých poměrech stále velkým tabu.

V oblasti sexuální výchovy, partnerského života a otázek s tím spojených existuje spousta otazníků.

Odbornice a vedoucí pracovnice diagnosticko-metodického oddělení Andrea Morchová v Domově sociálních služeb ve Slatiňanech mluví o způsobu řešení antikoncepce a o sexuální výchově a partnerském životě lidí s mentálním postižením.

Právě proto vznikl v roce 2008 krátký animovaný film „O sexu“, kde se zábavnou a přijatelnou formou mohou mentálně postižení lidé dovědět o základech anatomie, antikoncepce či normách chování.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Náhradní rodinná péče

Jaké radosti a strasti přináší náhradní rodinná péče?

Míla a Kamil nemohli mít vlastní děti, tak si jich postupně osvojili nebo přijali do pěstounské péče osm.

Kromě dětí s romským původem si k sobě vzali i dívku s autismem.

Všem poskytli skutečný domov a opravdové dětství.

Jak rodiče i děti vnímají život v nové rodině?

Čtěte také: Dopady lidské činnosti na vodní zdroje

Neratov - místo, kde život tepe

Neratov v Orlických horách byl po odsunu Němců prakticky vymazán z map.

Z někdejšího slavného poutního místa zbyla jen ruina kostela.

Po 25 letech činnosti Sdružení Neratov však vesnice tepe životem.

Místní chráněné dílny umožňují lidem s postižením vést smysluplný život, součástí komunity je i obchod, speciální škola, pivovar, nebo opravený kostel s prosklenou střechou.

Denní stacionáře

Pokud mají alespoň částečné rodinné zázemí, mohou například ve všedních dnech navštěvovat denní stacionář.

Čtěte také: Více o vztahu člověka a přírody

Ve společnosti svých přátel stráví většinu dne a odpoledne odcházejí za svými blízkými.

Lidé s Downovým syndromem, dětskou mozkovou obrnou, ale například i ti, kterým zkomplikoval život vážný úraz, spolu tráví ve stacionáři všední dny.

A rozhodně se nenudí.

„Jsme rozdělení na jednotlivé dílny, každá z nich má čtyři až pět uživatelů a jednoho nebo dva asistenty podle toho, co se tam dělá a jek je dílna náročná.

Program se skládá většinou z rukodělných prací, vyšíváme, šijeme, dále máme výtvarné aktivity, malování, techniky jsou skutečně velmi různorodé.

Samozřejmě máme i takové rozumové aktivity, protože tu jsou dost často uživatelé, kteří navštěvovali speciální základní školy.

Také rodiče chtějí, aby to, co se ve školách naučili, základní čtení a psaní, bylo u nich udržováno,“ říká sociální pracovnice Jitka Tauchmanová.

„Sestavujeme takzvaný individuální plán, kde si sami řeknou, co je jejich cílem.

Třeba pro holky bývá dost zajímavé, že se chtějí naučit šít na stroji.

Někdo jiný zase chce obsluhovat běžné věci, třeba myčku, sporák, rychlovarnou konvici.

Trénujeme zkrátka to, co chtějí.

Dají nám zadání a my jim to plníme,“ doplňuje.

Klientům stacionáře vyhovuje pestrý program.

Denní stacionář Ruka pro život navštěvuje pravidelně dvacet uživatelů.

Blížící se Vánoce tráví většinou s rodinami nebo se svými opatrovníky.

Pevný program, který mají ve stacionáři, jim však po několika dnech chybí.

„Dost často uvíznou na tom, že se koukají na televizi a volný čas tráví pasivně.

Dlouhodobě to nikoho nebaví.

Všichni jsou rádi, když mají různé aktivity, mohou si vybrat co chtějí dělat a většinou do toho jdou s nadšením,“ říká Jitka Tauchmanová.

„Mně se tady líbí moc.

Vyrábíme tady všechno možné.

Budeme se učit vařit, děláme tu i keramiku.“

„Vyšíváme, děláme koberečky na dřevěném hřebenu, vyrábíme polštářky, chodíme na procházky a pomáháme si navzájem.

Je to tady boží, skvělá parta, co víc si přát,“ komentují spokojené uživatelky svůj program ve stacionáři v pražských Kobylisích.

Další denní stacionáře má občanské sdružení Ruka pro život ve Skloněné ulici v Praze 9 a také v Litomyšli.

Kampaň Mentální obohacení

„Mentálně postižení lidé jsou jiní.

Právě tak vás mohou obohatit.“

Takové heslo razí kampaň Mentální obohacení, která upozorňuje na problematiku přijetí mentálně postižených lidí společností.

Mentálně handicapovaní se v každodenním životě setkávají s odmítavým postojem, předsudky, pohrdáním a dalšími negativními postoji společnosti.

Projekt proto vybral pětadvacet neziskových organizací, které postiženým jejich těžkou situaci pomáhají zvládat.

Na webových stránkách si dárci mohou vybrat organizaci, která jim je nejbližší, a tu finančně podpořit.

Součástí kampaně je také video, na kterém spolupracoval režisér Zdeněk Suchý, herec Petr Čtvrtníček, zpěvák Dan Bárta, výtvarník Aleš Najbrt a hip-hopová skupina Gambrz Reprs.

Video ukazuje, jak absurdní přístup k postiženým někteří lidé mají.

„S předsudky a porušováním práv lidských svobod vůči lidem s mentálním postižením se ve společnosti setkáváme i přesto, že nikomu neubližují, nikoho neokrádají a nenarušují zákony ani etické kodexy více než ostatní.

Možná bychom neměli zapomínat na to, že každého z nás může v životě potkat situace, kdy se i on sám nebo jeho nejbližší mohou dostat na tu druhou stranu normálnosti a být vnímám okolím jako ten jiný,“ doplnila ředitelka Portusu Praha Gabriela Štěpánková.