Člověk a příroda z hlediska kultury

V dnešní době zaměřuje etnologický, folkloristický a antropologický výzkum vedle „tradičních“ témat pozornost také na současné dynamické jevy a procesy, v nichž se svět přírody prolíná s rozmanitými kulturami a hranice mezi nimi se stírají.

Svět přírody se se světem lidí prolíná a hranice mezi nimi se stírají. V současném výzkumu proto již často ani nepracujeme s ostrými dichotomiemi a mluvíme např. o biokulturním dědictví či „více než lidských“ aktérech ovlivňujících nejrůznější jevy a události okolo nás.

V dnešní době, rámované mj. dramatickými změnami klimatu, přírodními katastrofami i masovými sociálními hnutími, snažícími se radikálně změnit kořistnické postoje k přírodě v globálním měřítku, se etnologickému, folkloristickému a antropologickému výzkumu otevírají i četné nové výzvy.

Příroda v dějinách a filozofii

P. vystupuje v dějinách jako základ a rámec života lidské společnosti, jako původní domov i jako cizí nepřátelská mocnost, s níž je nezbytné zápasit. Člověk je částí přírody a zároveň více než pouhou její částí, protože překračuje p. cílevědomou činností, svobodným utvářením sebe sama a svého prostředí.

To, co patří do sféry kultury, bývá označováno jako „druhá příroda“ (resp. přirozenost) člověka. Lovecko-sběračské kultury jsou zpravidla součástmi přirozených ekosystémů a lze je charakterizovat rovnovážným vztahem k p.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

V novověku, s rozvojem industrializace, urbanizace a kolonizace, zejm. pak ve 20. st. byl do krajnosti doveden vztah k pozemské p. jako k pouhému prostředku, jako k předmětu neomezeného využívání, nezničitelnému předpokladu výroby, nevyčerpatelnému zdroji surovin a zároveň jako k bezedné skládce odpadů.

Zatímco v agrárních společnostech převládal vztah k p. daný úctou k řádu p., jak o tom svědčí dějiny náboženství, v novověku se stal určující vztah k p. jako k věci, k mechanismu. Matematizovaná věda umožnila praktické ovládání p., průmyslová revoluce si vynutila rozsáhlé zásahy do pozemské p., pro které vytvářela tech. prostředky.

Počátky vytváření antického pojetí p. jako toho, co roste samo ze sebe, jako všeobsáhlého celku zahrnujícího procesy vznikání a zanikání, byly spojeny s přechodem od mytického k rozumovému přístupu ke světu, se vznikem filozofie. Středověké fil. myšlení navázalo na antické pojetí p. jako oživeného celku, pojmem boží milosti zdůraznilo však podřízenost přirozeného nadpřirozenému.

Novověké fil. myšlení, jež se opíralo o autonomii poznávajícího a jednajícího subjektu, přineslo pochopení p. jako matematizovatelného předmětu poznání a materiálu lidské praxe (G. Galilei, I. Newton, R. Descartes).

Moderní přírodověda se tak mohla rozejít s teleologickým pojetím p. Jako reakce na toto rozdvojení subjektivního a objektivního se rozvinula filozofie přírody, která na rozdíl od kvantitativního, mechanistického pojetí zdůrazňovala její kvalitativní aspekty (G. W. Leibniz, J. W. von Goethe, F. Schelling, G. W. F. Hegel).

Čtěte také: Dopady lidské činnosti na vodní zdroje

Odkaz na přírodu byl v novověku oporou kritiky společnosti a byl ideovým základem emancipačních snah měšťanstva. Vývoj přír. věd. přinesl důkazy o dějinné povaze p. Současná ekologická krize ukazuje z nového úhlu dějinnost pozemské p.: jeví se nyní jako křehký, jedinečný a ničím nenahraditelný základ lidské společnosti, o jehož zachování je nutno trvale pečovat.

Současná ekologická krize a potřeba změny

Lidé mají velmi omezené možnosti napravit to, co v p. poškodili. Není v jejich silách obnovit vyhubený rostlinný či živočišný druh, původní přirozený ekosystém, biosféru, rozvrácenou v jaderné válce.

Otázka, co je nutno učinit, aby byla uchována životaschopnost a rozmanitost pozemské p., patří mezi hlavní otázky posledních desetiletí našeho století. Nezbytností se stává vytváření harmonické jednoty člověka a p. Je nutné restrukturovat spol. reprodukci se zřetelem k jejím ekologickým předpokladům a následkům, rozvinout ekologické dimenze technologií, politiky, změnit způsob života a hodnotové orientace.

Na nezbytnost překonání mechanistického paradigmatu ukázal F. Capra. Souhrn těchto změn je někdy označován jako ekologická revoluce (environmental revolution). Zatímco zemědělská revoluce začala zhruba před 10 tisíci lety a průmyslová revoluce před 200 lety, kvalitativní změny v životě lidstva označované jako ekologická revoluce jsou uskutečnitelné vzhledem k růstu populace a zostřující se ekologické krizi v průběhu nejbližších desetiletí.

Soudobé pojetí ochrany p. je určeno koncepcí trvale udržitelného rozvoje. Cílem ochrany přírody je zajistit, aby biosféra poskytovala max. prospěch současným generacím a aby si zároveň uchovala svůj potenciál uspokojovat potřeby budoucích generací.

Čtěte také: Více o vztahu člověka a přírody

Ochrana p. je v tomto smyslu součástí sociální reprodukce. V posledních desetiletích se rozšiřuje přesvědčení, že p. je nutné chránit nejen proto, že je užitečná, ale také proto, že si zaslouží obdiv a úctu, že je hodnotná nejen jako prostředek k dosahování cílů, ale také tím, že je a jak je.

Ekologická konference

Ve dnech 16. - 18. září 2026 pořádá Česká národopisná společnost, z. s., vědeckou konferenci s názvem Člověk a příroda - příroda a člověk.

Konference se uskuteční v Kulturním domě ve Veselí nad Lužnicí (Třída čs. Hlavním tématem budou různé typy vztahů mezi člověkem, lidskými společnostmi a přírodou, zahrnující např. koexistenci, symbiózu, toleranci, vzájemné využití, ale i neochotu či neschopnost přijmout zakotvení lidských společností v okolním prostředí a vědomé snahy o likvidaci přírody.

Česká národopisná společnost, z. s. ve spolupráci s Etnologickým ústavem AV ČR, Husitským muzeem v Táboře- Blatským muzeem v Soběslavi a Veselí nad Lužnicí a Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici Vás zve na vědeckou konferenci Člověk a příroda - příroda a člověk 16.-18. září 2026 Konference se uskuteční v Kulturním domě ve Veselí nad Lužnicí (Třída Čs.

Hlavním tématem budou různé typy vztahů mezi člověkem, lidskými společnostmi a přírodou, zahrnující např. koexistenci, symbiózu, toleranci, vzájemné využití, ale i neochotu či neschopnost přijmout zakotvení lidských společností v okolním prostředí a vědomé snahy o zneužití až likvidaci přírody.

Člověk využíval a využívá přírodní zdroje nejen pro svou obživu v zemědělství nebo stavbě obydlí, ale i ve vyjádření pocitů, v estetických a uměleckých projevech.

Etnologické bádání nad obživnými praktikami vycházejícími z využívání přírodních zdrojů a souvisejícího přetváření krajiny ale například i výzkum folkloru spjatého s přírodními jevy má u nás dlouhou a velice produktivní tradici.

Přihlášky a anotace příspěvků o délce maximálně 300 slov v českém, slovenském nebo anglickém jazyce posílejte, prosím, do 30. 4. Pořadatelé konference si vyhrazují právo na výběr referátů na základě kvality zaslaných abstraktů a jejich vhodnosti pro vytvoření tematicky zaměřených sekcí.

O přijetí či nepřijetí příspěvku budou autoři informováni do 31. 5. 2026. Délka příspěvku na konferenci bude maximálně 20 minut, aby byla umožněna diskuse.

Pokud máte zájem o účast na konferenci bez příspěvku, případně pouze o účast na Valném shromáždění ČNS, přihlaste se, prosím, do 30. 6. Vybrané příspěvky z konference budou po recenzním řízení publikovány v Národopisném věstníku v roce 2027.

Datum odevzdání písemné formy příspěvku je stanoveno na 30. 11. 2026. Konferenční poplatek činí 400,- Kč pro členy ČNS a 1000,- Kč pro ostatní účastníky a bude placen v hotovosti na místě konání konference.

Ubytování, stravu a cestovní náklady ČNS nehradí. Bližší informace o možnosti ubytování budou účastníkům rozeslány během července 2026.

tags: #člověk #a #příroda #z #hlediska #kultury

Oblíbené příspěvky:

• Program pro druháky v přírodě
• Využití kompostu ze Skutče
• Cyklus železa v ekosystému
• Metody fyzikálního zneškodňování odpadu
• Současné metody ukládání jaderného odpadu