Článek se zabývá otázkou, jak na českých základních a středních školách podporovat vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Metodologicky vychází z konceptu výchovy ke vztahu ke kulturně historickému dědictví, jež umožňuje autenticky propojovat život ve škole s různými aspekty společenského dění mimo ni.
Signatáři tohoto dopisu se autorsky podíleli na přípravě podkladů a formulaci výchozího znění Akčního plánu SVUR. V zadání MŠMT bylo vytvořit rozpočet akčního plánu s nulovými nároky na rozpočet, toto zadání bylo dodrženo.
V průběhu uplynulých měsíců byl akční plán několikrát významně zredukován a jeho předložení do vlády bylo několikrát odloženo. Postupně došlo bez jakéhokoliv odůvodnění k vyřazení mnoha opatření akčního plánu, které přitom byly autorským týmem koncipovány jako soubor vzájemně logicky provázaných aktivit.
Domníváme se, že vytvoření koncepčního implementačního dokumentu pro Strategii vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky, jímž připravovaný Akční plán je, by mělo být prioritním zájmem jak České republiky reprezentované v této věci Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, tak i těch, kteří pro realizaci podobných dlouhodobých záměrů již vytvořili odborné a praktické know-how.
Tento oboustranný zájem ovšem v poslední době naráží na nepochopení závažnosti Strategie a její implementace, role vzdělání pro udržitelný rozvoj ve vzdělávacím systému i v rámci širších politik například ekonomických a sociálních, a také úlohy jednotlivých subjektů, ať již státní správy, vzdělávacích institucí, nebo neziskového sektoru v dané oblasti.
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
Považujeme za důležité připomenout v této situaci několik významných skutečností:
Akční plán ve znění z června 2010 připomínkovaly jednotlivé resorty, kraje a řada dalších veřejných institucí. Žádná instituce neshledala v předkládaném textu zásadní nedostatky. Přesto byl materiál následně několikrát upravován a redukován ze strany MŠMT, a to bez komunikace s expertním týmem. Výsledkem je nekoncepční materiál postrádající logickou návaznost jednotlivých aktivit, a který navíc není v souladu v cíli Strategie pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj ČR.
Na rozdíl od původního návrhu nyní zcela chybí vstupní úvody do problematiky u každé kapitoly.
U naprosté většiny cílových oblastí byly vypuštěny aktivity týkající se základní cílové skupiny AP SVUR, tedy škol a školských zařízení, dětí, žáků, studentů a vzdělavatelů. V kapitole Rozvoj občanské angažovanosti zůstala pouze realizace Místní Agendy 21, vypadly aktivity týkající se škol a tvorby vzdělávacích programů.
V kapitole Vztah k místu byly zcela vyřazeny aktivity profilující vzdělávací instituce jako centra rozvoje komunity.
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Byla vypuštěna všechna opatření, která by mělo garantovat MŠMT. V kapitole Udržitelná výroba a spotřeba se nyní MŠMT zavazuje jen ke gesci na rok 2011.
V kapitole Začlenění VUR do systému je vypuštěno vzdělávání vzdělavatelů. Jedná se o nekoncepční přístup k začlenění VUR do systému.
Příspěvek představuje teoretická východiska konceptu i tři konkrétní příklady jeho uplatnění v české školní praxi. Poukazuje také na zahraniční inspirace a paralely a zabývá se podněty, které vyplynuly z mezinárodního srovnání příkladů dobré praxe. Z nich například vyplynulo, že obnova zodpovědného vztahu k místu a komunitě patří v současné době mezi významnou společenskou potřebu v celé Evropě.
Zvláště pak rezonuje v místech, kde byl v minulosti přirozený vztah ke kulturně historickému dědictví uměle narušen či násilně zpřetrhán.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
tags: #environmentalni #vychova #mgr #jana #kindlmannova #co