Co není předmětem ekologické daně v České republice

Když se řekne daně, většina z vás si vybaví srážku ze mzdy, každoroční přiznání nebo cenu na účtence, ve které je skrytá DPH. Daně jsou páteří veřejných rozpočtů. Díky nim stát financuje školy, nemocnice, dopravní infrastrukturu, policii a soudy, sociální dávky i obranu.

V souladu s podmínkami členství České republiky v Evropské unii vznikla České republice povinnost k 1. 1. 2008 zavést ekologické daně na vybrané energetické produkty. Tato povinnost byla zapracována do zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, v částech čtyřicáté páté, čtyřicáté šesté a čtyřicáté sedmé. Tímto došlo k plnému transponování směrnice Rady 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny.

V lednu 2008 byly do českého daňového systému v rámci ekologické daňové reformy zavedeny tzv. ekologické daně, jinak také energetické daně. Problematika ekologických daní je primárně upravena zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, novelou č. 169/2013 Sb. a dalšími zákony.

Podobně jako v případě spotřební daně je i cílem ekologických daní snižovat poptávku po určitých produktech, v tomto případě ale těch, které mají negativní dopad na životní prostředí. Energetická daň je nástrojem fiskální politiky, jehož hlavní funkcí je internalizace environmentálních nákladů spotřeby energie. Stejně jako DPH nebo spotřební daň je zahrnuta v ceně výrobku, a tak zůstává pro běžného občana často neviditelná.

Na co se ekologická daň vztahuje?

Ekologická daň se vztahuje na pevná paliva, elektřinu (s výjimkou ekologicky šetrné elektřiny) a zemní plyn. Předmětem daně jsou energetické produkty, které mají vliv na životní prostředí nebo spotřebu energie v ekonomice. Energetickou daň upravuje zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.

Čtěte také: Problémy s igelitovými sáčky a recyklace

Od roku 2008 máme také tři ekologické daně: daň z elektřiny, daň ze zemního plynu a některých dalších plynů a daň z pevných paliv.

Energetické daně (ekologické daně) zahrnují:

• Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů
• Daň z pevných paliv
• Daň z elektřiny

Základ daně se liší dle druhu energetického produktu. U pevných paliv je základem množství spalného tepla v GJ, zjištěné laboratorní zkouškou. Sazby daně se mohou měnit podle účelu použití a typu produktu. Je nutné sledovat aktuální znění zákona a prováděcí předpisy.

Co není předmětem ekologické daně?

Zákon stanoví řadu případů, kdy je energetický produkt osvobozen od ekologické daně (např. určitá výroba tepla pro domácnosti, speciální technologické procesy či šetrná elektřina v některých případech). Podrobnosti jsou v zákoně č. 261/2007 Sb.

Předmětem daně není elektřina dodaná konečnému spotřebiteli před 1. 1. 2008. U elektřiny v souladu s ustanovením § 30 odst. 4 zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, se za den dodání považuje den, kdy je elektřina dodána do odběrného místa konečného spotřebitele. V případě plynu v plynném stavu, ustanovení § 30 odst. 5 zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů stanoví, že předmětem daně není plyn (kódy nomenklatury celního sazebníku 2711 11 (zemní plyn) a 2711 29 (jiné uhlovodíkové plyny, např. propan, butan a jejich směsi), dodaný konečnému spotřebiteli do 31. prosince 2007 včetně, prostřednictvím zařízení pro rozvod plynu (plynárenské zařízení, domovní přípojky).

Čtěte také: Co trápí Vysokou školu uměleckoprůmyslovou?

Pevná paliva (např. černé a hnědé uhlí, koks atd.) jsou předmětem daně bez ohledu na účel použití. Uhlovodíky kódu nomenklatury celního sazebníku 2701 až 2715, jsou rovněž předmětem daně z pevných paliv.

Dodavatel podává daňové přiznání měsíčně, a to do 25. dne následujícího měsíce.

Sazby ekologické daně

Sazby daně jsou stanoveny v § 6 zákona 261/2007 Sb. a liší se podle druhu plynu.

• Sazba daně činí 8,50 Kč/GJ spalného tepla v původním vzorku.
• Sazba daně činí 28,30 Kč/MWh.

Kdo platí ekologickou daň?

Ekologické daně se dotýkají hlavně výrobců, dodavatelů a některých spotřebitelů energetických produktů. Plátcem spotřební daně je výrobce nebo dovozce zboží. Domácnost odebírá elektřinu od dodavatele.

Plátce daně má v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů povinnost podat návrh na registraci u místně příslušného celního úřadu nejpozději v den, kdy mu vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit.

Čtěte také: Článek o tom, proč příroda není sentimentální

Současný vývoj: Možná nová daň pro výrobce elektřiny

V reakci na prudký nárůst cen energií česká vláda zvažuje speciální daň zaměřenou na výrobce elektřiny s nadměrnými zisky. Tato daň by měla sloužit jako forma solidarity - část zisku by byla přerozdělena domácnostem a firmám, které jsou vysokými cenami nejvíce postiženy. Nicméně, tato speciální daň zatím není schválená a je ve fázi politického vyjednávání.

Ekologické daně a sociální třídy

Výzkumy ukazují, že zavedení ekologických daní může mít degresivní charakter, tedy více zatížit nízkopříjmové domácnosti. Je proto důležité ulevit chudším v příjmových daních a pomoci jim nahrazovat neekologické zdroje energie. Chudší domácnosti si často nemůžou dovolit nové plynové kotle či zateplení.

Zároveň je důležitá především změna energetických zdrojů a systémů dopravy. V tom je mnohem větší potenciál než v redukci spotřeby.

tags: #co #není #předmětem #ekologické #daně

Oblíbené příspěvky:

• Složení a využití Leontýna
• Počasí v okolí Havlíčkova Brodu
• Vlastnosti a Použití ekologických nátěrů
• O vlivu igelitek na životní prostředí
• Problém znečištění vody