Co se děje s vodou splachnutou do odpadu?

Všichni víme, že z naší domácnosti, školy nebo firmy odtéká špinavá voda. Znečistíme ji při spláchnutí WC, při mytí, praní, úklidu a při mnoha dalších činnostech. Většina lidí také ví, že voda odtéká odpadními trubkami do kanalizace a tou se dostává až do čistírny odpadních vod.

Odpadní voda je směsicí nespočtu bakterií, virů a nejrůznějších látek, které je třeba z vody odstranit, než ji vypustíme zpět do přírody. Ještě před čistěním nebo v jeho průběhu z ní ale můžeme zjistit zajímavé a důležité informace. Například analýza DNA.

Analýza odpadní vody

Zní to jako z napínavé filmové detektivky a podobně jako v kriminalistice se také používá k usvědčení zákeřného pachatele. Tímto zločincem je bakterie, která způsobuje špatné fungování čistírenského procesu. Když je tato bakterie v odpadní vodě přítomna, nefunguje správně usazování kalu (směs látek vzniklých při čištění) a do odtékající vody se mohou dostat nežádoucí nečistoty.

Klasickými postupy, tedy určováním pod mikroskopem podle tvaru a barvy, se tato bakterie odhalit nedá. Další analýza, která je u odpadní vody prováděna, je zjišťování přítomnosti virů nemocí covid nebo opičích neštovic. Při pandemii covidu se takto dá předpovídat vývoj počtu nakažených ve vybraných školách, domovech seniorů apod.

Známé jsou také rozbory odpadní vody na přítomnost drog a různých léčiv. Podle místa odběru vzorků se dá vysledovat ve kterých částech města se drogy užívají více a o jaké druhy drog jde.

Čtěte také: Svetový oceán a ekologie

Podmínky pro vypouštění odpadních vod do kanalizace

Vypouštění odpadních vod do kanalizace pro veřejnou potřebu je řešeno Kanalizačním řádem. Ten stanovuje podmínky, za kterých se producentům povoluje vypouštět do kanalizace odpadní vody. Velkou část odpadních vod tvoří odpadní vody ze zdravotnických zařízení, průmyslových podniků a provozoven, tito významní znečišťovatelé mají stanoveny individuální limity, pro ostatní platí všeobecné koncentrace znečišťujících látek vypouštěných do kanalizace.

Podmínky pro vypouštění byly stanoveny proto, aby čistírny odpadních vod (ČOV), do nichž ústí kanalizace měst, byly schopny odpadní vodu vyčistit a neznečisťovalo se životní prostředí.

Látky, které do kanalizace nepatří:

• Látky radioaktivní
• Látky infekční a karcinogení
• Jedy, žíraviny a výbušniny
• Pesticidy
• Omamné látky, hořlavé látky
• Biologicky nerozložitelné tenzidy
• Organická rozpouštědla
• Ropné látky, silážní šťávy
• Průmyslová a statková hnojiva
• Látky způsobující změnu barvy vody
• Látky, které by mohly způsobit ucpání kanalizační stoky
• Pevné odpady včetně kuchyňských, ať ve formě pevné nebo rozmělněné, které se dají zneškodňovat tzv. „suchou cestou”

Jak je uvedeno, do kanalizace nepatří řada látek, a s těmito látkami potažmo odpady je nutno nakládat dle jejich povahy, a to v režimu platné legislativy. Odpad ukládejte roztříděný do kontejnerů, sběrných dvorů a sběrových míst.

Tuky - velký problém pro kanalizaci

Po ochlazení tuku v kanalizaci vznikají hrudky, které se postupně nabalují a zachycují do sebe další příměsi, které pak ucpávají čerpadla v čerpacích stanicích na kanalizaci, obalují sondy, které ovládají chod čerpadel a zastavují je. Tuky se v kanalizaci také částečně rozkládají, vznikají mastné kyseliny a ty zvyšují korozi stěn kanálů a potrubí. V extrémních případech vznikne tuková kra a dojde k úplnému ucpání kanalizace.

Následně musí provozovatel vodohospodářské infrastruktury provést čištění kanalizace kombinovanými tlakovými vozy, které materiál včetně tuků rozplaví a zachytí a ten je pak odvezen na skládku. Stejně tak tuk působí i problémy v samotném procesu čištění na čistírnách odpadních vod a to tím, že prochází čistírnou a zhoršuje vlastnosti aktivovaného kalu a následně tedy i odtokové parametry odpadní vody do recipientu.

Čtěte také: Příroda v březnu

Řešení pro domácnosti:

Kanalizační řád nezakazuje vypouštět vodu s tuky z domácností, ale povolené koncentrace tuků ve vypouštěné splaškové vodě jsou tak nízké, že z nich zákaz vylévání tuků do odpadů vyplývá. V případě nakládání s kuchyňskými odpady v domácnostech je rozumné oleje a tuky přendat například do krabice od mléka či starého sáčku, olej přelít do PET lahve či láhve od oleje a odevzdat jako tříděný odpad.

Řešení pro restaurační provozy:

Pro vývařovny a podobné provozy platí povinnost zachycení tuků v lapácích tuků a olejů a povinnost řádně je provozovat. Lapák tuků je zařízení sloužící především k ochraně kanalizace před mechanickými problémy při zalepování potrubí tukem.

Vhodnost lapáku z hlediska jeho použití s ohledem na kapacitu je dána jmenovitou velikostí (NG) což je bezrozměrné číslo udávající ověřenou schopnost lapáku zachycovat tuky a oleje při odpovídajícím průtoku. Určení jmenovité velikosti je výsledkem zkoušky typu uskutečněné dle ČSN EN 1825-1.

Tuková odpadní voda musí být napojena na samostatnou kanalizační větev, která je zaústěna do lapáku tuku a z lapáku pak do komunální kanalizace. Na tukovou kanalizaci se napojují výlevky, dřezy a žlaby z přípraven masa, varny, výdeje jídel, mytí stolního a provozního nádobí (otázkou je napojení odpadů z myček).

Základním principem činnosti lapáku tuku je sedimentační proces v čase, který je důležitý pro odstranění volných tuků a ještě mnohem více emulgovaných tuků (emulgovaný tuk se vyskytuje hlavně z odpadních potrubí myček působením chemických prostředků a mechanického účinku trysek). Odsazované tuky a oleje (jsou lehčí) jsou zachycovány na přepážce lapáku. Po určité době provozu (dle provozního řádu), je tuk z hladiny lapáku odčerpáván, po naplnění pak celý lapák vyčištěn. Vzniklý odpad musí být předán oprávněné firmě k likvidaci.

Čtěte také: Příroda v únoru

Drtiče kuchyňského odpadu

Kuchyňské odpadky nepatří do kanalizace, je nerozumné lehce oddělitelný odpad drtit a směšovat s odpadní vodou, ze které je následně velmi nákladné jeho odstranění na ČOV. Ti, co používají drtiče kuchyňských odpadů a rozmělněné odpady splachují do kanalizační sítě, porušují kanalizační řád dle vyhlášky č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích.

Tyto odpady podléhají režimu zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech a dle vyhlášky č. 8/2021 Sb. je kompostovatelný kuchyňský odpad zařazen do kategorie komunálního odpadu. Kuchyňský odpad způsobuje ucpání kanalizační přípojky, ucpání veřejné kanalizace, zvýšení zápachu a podporuje množení hlodavců, kteří dobře živení přežívají v kanalizaci.

Stomatologické ordinace

Každá stomatologická souprava musí být vybavena separátorem amalgámu. Těžké kovy, jako je rtuť obsažená v amalgámu, velmi znečišťují odpadní vody a nesmí být vypouštěny do kanalizace.

Související legislativa:

• Zákon č. 254/2001 Sb. - o vodách (vodní zákon) a související předpisy,
• Nařízení vlády č. 401/2015 Sb. - o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech
• Zákon o vodovodech a kanalizacích č. 274/2001 Sb.,
• Prováděcí vyhláška 428/2001 Sb. kterou se provádí zákon č.274/2001 Sb., o vodovodecha kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění vyhlášky č. 146/2004 Sb. a vyhlášky č.515/2006 Sb.
• Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech, v platném znění, vyhláška č. 341/2008 Sb. o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, vyhláška č. 93/2016 Sb., Katalog odpadů.

Pokud již dojde k závažnému ohrožení kvality odpadních vod, je původce havárie povinen učinit veškerá opatření k odstranění závady, a to na vlastní náklady. Původce havárie je právně odpovědný za znečištění kanalizace, za ohrožení chodu ČOV, příp. Přečistit odpadní vodu je jak ekonomické, tak ekologické.

Možnosti dalšího využití odpadních vod

Můžete totiž ušetřit až 50 % celkové spotřeby vody v domácnosti a také šetřit zdroje pitné vody. Odpadní vody se dělí do několika skupin. Druhy odpadních vod, které lze dále využít, jsou šedá, bílá a dešťová.

• Bílou vodu můžete na základě jejího přečištění využít pro splachování záchodů, praní, mytí podlah, aut nebo jako zálivku zahrady.
• Dešťovou vodu využijete pro zalévání zahrad, na mytí podlah, oken nebo auta.
• Šedou vodu nemůžete použít hned po jejím zachycení. Musíte ji nejprve zbavit závadných látek, které by mohly způsobit zdravotní potíže. Pokud chcete šedou odpadní vodu využít jako vodu bílou, je třeba ji přečistit neboli recyklovat. Na přečištění se hodí šedá voda, která pochází z koupelen a praček.

Šedou vodu upravíte filtrací a dezinfekcí. Použít můžete filtry s různou jemností sítka a dezinfikovat pomocí chlóru, ionizace nebo UV záření. Právě UV lampy jsou ekologickou variantou, protože nebudete muset do vody aplikovat žádnou chemii. Skladovat nijak neupravenou šedou vodu je nebezpečné, protože se v ní můžou začít množit bakterie typu E.coli. Pokud se E.coli v šedé vodě vyskytuje, existuje vysoké riziko nákazy.

V současné době klimatických změn a uvědomělejšího chování k přírodě se mění přístup i k odpadním vodám. Dříve byly vnímány jen jako odpad, dnes se na ně díváme i jako na surovinu. Na otázku v názvu by odpověď mohla znít: Jak pro koho, jak kdy. Dříve jsme se otázkou zneškodňování odpadních vod moc nezabývali. Byla nastavena nějaká pravidla, voda byla laciná, technologie čištění odpadních vod se rozvíjely, a tak se jen zdokonaloval nastavený systém.

V roce 2008 přijal Evropský parlament usnesení o řešení problému nedostatku vody a sucha v Evropské unii (2008/2074 (INI)), ve kterém doporučuje, aby EU zaujala při řešení nedostatku vody ucelený přístup, který bude kombinovat opatření k řízení poptávky po vodě, opatření k optimalizaci existujících zdrojů v rámci koloběhu vody a opatření k vytváření nových zdrojů. Česká republika podporuje posilování principů oběhového hospodářství.

Obecně lze říci, že řešení zneškodňování odpadních vod má dvě hlavní varianty. Centralizované a decentralizované. To, že ani jeden systém nepřeválcuje ten druhý, je již jasné. Za příklad může posloužit Německo, kde velkolepé plány o tom, že všechny komunální vody budou čištěny centrálně, byly nahrazeny střízlivými pragmatickými řešeními, které vycházejí z ekonomických kalkulací pro jednotlivé varianty.

Pro vyjádření pojmu decentralizované odvádění a opětovné využití odpadních vod se v zahraničí používá akronym DESAR (decentralised sanitation and reuse). Jde o decentralizované řešení nakládání s odpadními vodami v jednotlivých domech. Princip je založený na separaci znečištění u zdroje, na odděleném čištění odpadních vod, jejich opětovném použití a na efektivním hospodaření s dešťovou vodou. Jednotlivé DESAR koncepty nabízejí různé varianty dělení odpadních vod z domácností a jejich znovupoužití. Tyto systémy udržují jednotlivé druhy odpadních vod blízko místa vzniku, a tak umožňují zkrácení a uzavření vodního cyklu v domácnostech, a tím úspory pitné vody i financí. Nově se začíná používat také zkratka NASS pro nové způsoby sanitace.

Firma ASIO tuto zkratku vysvětluje jako nekonvenčně aranžované sanitární systémy. Použitím NASS mohou být sledovány různé cíle, k nimž patří redukce spotřeby vody, zpracování odpadů, dělení vod a také možnost přizpůsobení řešení odpadních vod místním podmínkám. Koncepce umožňují například využití zdrojů, které se v odpadních vodách vyskytují. Na místě se dá například kal využít jako hnojivo v zemědělství, šedé vody na zálivku nebo jako užitková voda v domácnosti. Použití NASS již bylo odzkoušeno na některých sídlištích v rámci pilotních projektů a ukázalo se jako smysluplné (např. ekologické sídliště Bielefeld-Waldquelle, ekologické síldiště s kompostovacími toaletami Allermöhe, Hamburk).

Myšlenky dělení a využívání jednotlivých druhů odpadních vod se objevily již v minulosti. Separace moči (žlutých vod) byla v Evropě zavedena v 70. a 80. letech minulého století ve Švédsku, kde byly v prázdninových domech se suchými toaletami osazovány kompostovací komponenty s oddělováním moči. V letech 1996 až 1999 byl následně vyvíjen a ve školách instalován separační systém na principu dělicích (no-mix) toalet a suchých pisoárů - tedy pisoárů bez použití vody (waterless).

Odpadní vody jsou děleny na vody černé (voda z toalet, tedy moč, fekálie, toaletní papír a splachovací voda) a šedé (ostatní voda z domácnosti, tedy voda z kuchyně - dřez, myčka, voda ze sprch, umyvadel a praček). Žlutá voda, tedy moč, se skládá z vodného roztoku metabolických odpadů, hlavně močoviny, rozpuštěných solí, zejména chloridu sodného, a dalších organických látek. Obsahuje nutrienty, jedná se zejména o dusík (N), fosfor (P) a draslík (K), dále síru, bór a další prvky. Jejich skutečný obsah se liší v závislosti na stravě. Moč je obvykle dobře vyvážené hnojivo s podobným poměrem hlavních živin jako průmyslově vyráběné hnojivo NPK. Pro hnojení se ji doporučuje ředit v poměru 1 : 8 s vodou.

Hnědými vodami se rozumějí fekálie, které obsahují především uhlík, méně dusík, fosfor a draslík, ale také větší množství vápníku, hořčíku a železa. Klasickým odváděním odpadních vod z toalet - tzn. hnědých a žlutých vod současně - získáváme vody černé. Pokud dokážeme černé vody zadržovat oddělené od ostatních (budou tedy velice málo zředěné), můžeme je přeměnit na přírodní hnojivo, kterým budeme umět nahradit syntetické produkty.

Šedou vodou nazýváme podle normy EN 12056 (Vnitřní kanalizace) splaškové odpadní vody neobsahující fekálie a moč, které odtékají z umyvadel, van, sprch, dřezů apod. Šedou vodu, zejména z koupelen, je možné po úpravě využívat jako vodu provozní (tzv. bílou vodu) pro splachování záchodů, pisoárů a zalévání zahrad. Nejvýznamnější znečištění šedých vod způsobují detergenty z pracích prášků, šamponů, mýdel, zubních past a podobně. Odpadní vody z kuchyňských umyvadel a z drtičů odpadů jsou občas vyjímány ze zdrojů šedé vody, protože mívají vysokou koncentraci znečištění.

Koncept separace pomocí separačních zařízení zabezpečuje oddělené nakládání a čištění různých druhů odpadních vod zvlášť. Jako separační zařízení se používají kompostovací toalety nebo separační toalety (no-mix toalety, pisoáry). Separační toalety slouží k separaci žlutých a hnědých vod. Jejich používání je stejné jako u klasických toalet. Všechny se skládají ze dvou oddělených mušlí, často se používá separační vložka do toalety. Moč je shromažďována v přední části konstrukce, odkud je dopravována do sběrného akumulačního tanku, fekálie v zadní části. Moč z akumulačního tanku je možno po naředění 1 : 8 použít na hnojení. Fekálie se doporučuje skladovat v zásobníku půl roku a pak je zkompostovat.

Kompostovací toalety mají zásobník, ve kterém se shromažďují moč a fekálie společně, zároveň zde probíhá kompostování. Za tím účelem je do zásobníku obvykle přidáván popel, piliny nebo jiný materiál, aby se usnadnilo kompostování.

Každá osoba, která má přístup ke zdroji vody z veřejného vodovodu, vyprodukuje ročně odpadní vodu v rozmezí 20 000 až 100 000 l [2]. Podle údajů vodohospodářské společnosti Pražské vodovody a kanalizace byla průměrná denní spotřeba vody v Praze v roce 2014 na osobu 106 litrů, tedy 39 m3 za rok (v ostatních regionech ČR je spotřeba vody na osobu a den nižší). Cena vody v roce 2015 byla pro Pražany 77,65 Kč za 1000 l vody. Nejvíce utratí za vodu použitou na osobní hygienu (přes 3 Kč za den), hned pak za používání splachovacích toalet (skoro 2 Kč za den) [10].

Co se týká legislativy, není u nás nakládání s oddělenými odpadními vodami řešeno. Proto je výklad úředníků různý. Někdo považuje moč za odpadní vodu, někdo za hnojivo. Pokud by byla žlutá voda posuzována podle zákona č. 254/2001 Sb. § 38 odst. 1, o vodách, byla by směs moči a vody brána jako odpadní voda. Pokud by Státní zdravotní ústav vydal pozitivní stanovisko k posouzení uskladněné žluté vody jako hnojiva, musela by se následně provést registrace žlutých vod jako hnojiva v souladu se zákonem č. 156/1998 Sb., o hnojivech. Podle některých není možno podle zákona o odpadech a zákona o hnojivech lidské výkaly kompostovat.

Od října 2015 platí infringementová novela, kterou se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Původní zákon o odpadech se nevztahoval na odpadní vody, novela se nevztahuje jen na odpadní vody, které podléhají zákonu o vodách a zákonu o vodovodech a kanalizacích. To dává větší prostor zákonu o odpadech, který se bude týkat i odpadních vod mimo působnost výše zmíněných dvou zákonů. Kromě této změny se ohledně odpadních vod v novele zákona nic němění.

Při využívání jednotlivých druhů vod existuje samozřejmě i hygienické riziko, které ale není u řešení v jednotlivých domácnostech velké. Začněme tedy rozumně šetřit se zdroji Země.

Co se děje s kalem?

Kaly jsou nevyhnutelným vedlejším produktem při čištění odpadních vod. Jak čištění vody probíhá? Proč a jak kaly vznikají? Co se s nimi děje dál? Můžeme je smysluplně zužitkovat, nebo končí na skládce?

Když vypustíte vanu nebo spláchnete záchod, dostane se znečištěná voda potrubím až do čističky odpadních vod (ČOV), kde je zbavována nečistot. Čističky jsou zpravidla umístěné v blízkosti měst a obcí. Existuje jich několik typů, kdy se rozdělují hlavně podle velikosti nebo druhu čistírenského procesu. V České republice se běžně používají mechanicko-biologické čistírny odpadních vod.

Nakládání s odpadními vodami neupravuje zákon o odpadech, protože nejsou považovány za odpad. Nakládá se s nimi proto podle vodního zákona. Odpadní vody produkují vedle domácností také podniky, zemědělské výrobny, hotely, restaurace nebo třeba elektrárny.

Jak to chodí v čistírně odpadních vod

Nahlédněme na chvíli do čističky odpadních vod. Nejdříve jsou mechanicky odstraněny nerozpuštěné částice a potom se prostřednictvím mikroorganismů voda čistí i biologicky. Nevyhnutelným odpadem je při čištění vody kal. Proto jsou součástí čistírny i další objekty, kde se kaly nebo plynové látky likvidují. Je třeba dodat, že čistička vodu předčišťuje a dočištění probíhá v recipientu, tedy v přirozeném vodním toku.

Co se děje s kalem?

Voda odtéká k dalšímu čištění, kal zůstává. Co se s ním dál děje? Jeho součástí může být i přebytečná biomasa z biologického čištění. Kaly tak lze používat například i jako hnojivo pro zemědělskou půdu.

Cílem úpravy kalů je především zabránit negativním dopadům na životní prostředí. Zpracování kalů vyžaduje více než polovinu cenových nákladů na čištění odpadních vod. Je proto důležité, aby při jejich zpracování byl brán ohled na životní prostředí, udržitelnost i ekonomickou stránku věci.

Další zpracování kalů se řídí legislativou, do které zasahuje i politika Evropské unie, která se snaží o minimalizaci ukládání odpadů na skládky a naopak podporuje předcházení vzniku odpadů. Odpadní voda je všudypřítomný element jakékoliv lidské činnosti. Z našich toalet, koupelen a kuchyní odtékají denně desítky až stovky litrů odpadní vody do kanalizace. Ta ji pak svádí do čistíren odpadních vod (ČOV), kde se hromadí z ní vyfiltrovaný kal. Ten obsahuje veškeré znečištění, které nejen z domácností, ale i z průmyslových a zemědělských provozů společně s vodou odchází.

Splašková voda je odpadní voda z domácností a sociálních zařízení. Podle toho, jak moc je znečištěná, ji dělíme na černou a šedou: černá silně znečištěná odpadní voda odchází z toalet, šedá, méně znečištěná, vzniká v kuchyních, koupelnách a při praní. Splašková voda může obsahovat až 80 % znečišťujících látek. Společně s komunální splaškovou vodou z domácností putuje do čistíren odpadních vod i voda z průmyslových a zemědělských provozů. Jednoduše můžeme říci, že všude, kde je (byť vedlejším) produktem lidské činnosti voda, která není průhledná, obsahuje tato voda pevné látky znečištění, které se z ní různými cestami dostávají.

Voda, která do čistíren kanalizací přitéká, prochází nejdříve ze všeho mechanickým předčištěním na pásových filtrech nebo bubnových sítech. Tam se lapá štěrk, písek, tuky a další pevné částice. Pak přichází na řadu čištění biologické. Pomocí nastavení vhodných podmínek, jako je množství kyslíku, teplota, nebo doba zdržení vody, se ve vodě vypěstují ty „správné“ bakterie, které pak požírají pevné látky rozpuštěné ve vodě a vylučují je ve formě nerozpuštěných pevných látek. Ty pak tvoří kal.

Zatímco voda, která splňuje hygienické limity na obsah znečištění, se vypouští do řek, nádrží, nebo vsaků, kal se v čistírnách zadržuje a hromadí. Co s kalem?

Kal obsahuje jednotky procent pevných látek, tedy nečistot. Tuto nečistotami zahuštěnou odpadní vodu není možné nikde vypustit do řeky, a kvůli svému obrovskému objemu se jen s obtížemi převáží a likviduje. Jak tedy můžeme s kalem naložit? Nejlepší řešení je ho pomocí odvodnění dostat do stavu, ve kterém se s ním bude co nejjednodušeji pracovat. Z původně řídkého kalu se po odvodnění ve šroubových odvodňovacích lisech stane pevná látka se soudržnou konzistencí, která vyjíždí ven na šnekových či pásových dopravnících.

Samotné odvodnění by ale nebylo možné, aniž bychom použili flokulant. V čistírnách odpadních vod se jako flokulanty nejčastěji používají polymery, látky se strukturou podobnou plastům. Fungují na mikroskopické úrovni jako magnety. Díky odlišnému elektrickému náboji polymerního řetězce a okolních nečistot na sebe polymery, když kalem proplouvají, mikroskopické pevné látky rozpuštěné v kalu vážou. Tyto chemické přípravky se do kalu dávkují a rozmíchávájí ve stanicích na přípravu polymeru. V manuální stanici to dělá ručně obsluha, stanice automatické si už polymer dokážou průběžně přimíchávat samy.

Po nadávkování polymeru do kalu už nejde o homogenní bahno, ale o téměř průhlednou vodu, ve které plavou vločky - shluky těch pevných částic. To je důležité pro odvodňovací lisy: ty čistou vodu propouští ven, a vločky zadržují, posouvají a mačkají, takže z nich tlakem ještě další vodu ždímají. Co dál s pevnou hmotou, která z odvodňovacího stroje vychází?

Možnosti nakládání s kalem:

• Sušení (energeticky i finančně dost nákladná záležitost).
• Spalování.
• Kompostování (odvodněný vylisovaný kal putuje do kompostárny, kde se buď tlakem nebo teplem provede jeho hygienizace, smíchá se se surovou jílovou zeminou a získá se kvalitní hlína, bohatá na živiny z kalu, kterou je pak možné rozhrnout třeba na pole).
• Pyrolýza (při pyrolýze se za vysokých teplot kal rozdělí na tři chemické složky: zbytkovou vodu, organický uhlík a olej, který obsahuje zbytky mikroplastů a dalších látek a dá se využít jako zdroj energie pro vytápění).
• Skládkování.
• Využití jako krmivo pro zvířata.

Odvodněný kal nemusí být vždy odpad. Každá čistírna odpadních vod má na zpracování kalu specifické požadavky. Ať už jde o mechanické předčištění, dávkování polymeru, odvodňování kalu v lisech, nebo dopravu vylisovaného kalu… V průběhu let jsme vyvinuli špičková zařízení pro zpracování a úpravu kalů včetně jejich příslušenství, která úspěšně využívají čistírny po celém světě.

Řešíte zpracování kalu?

tags: #co #se #deje #s #vodou #splachnutou

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální organizace Ekvádoru
• Srovnání košů na tříděný odpad 30l
• Tváření Odpadů
• Tipy pro čistou koupelnu
• Normy kvality ovzduší