Co se děje v přírodě v únoru

I když bývá únor často spojován s mrazivým počasím, je zároveň měsícem, kdy si příroda pomalu připravuje půdu pro příchod jara. Světlo začíná přibývat, sníh na horách taje a někdy je dokonce už vidět, jak se příroda pomalu probouzí. I když jaro ještě zdaleka nezačíná, les se na jeho příchod už pilně připravuje. Páření zvěře je v plném proudu, vracejí se první stěhovaví ptáci a některé stromy a keře začínají kvést.

Únorové pranostiky

Některé únorové pranostiky se dochovaly dodnes a jsou často zmiňované. Stále nás fascinují svou poetikou i hlubokým propojením s přírodou. I když dnes máme k dispozici moderní meteorologické přístroje a satelitní technologie, pranostiky mají své kouzlo. Připomínají nám, jak důležité je naslouchat přírodě a respektovat její rytmus.

• „Únor bílý, pole sílí.“ Tato pranostika naznačuje, že dostatek sněhu v únoru je příslibem dobré úrody.
• „Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky.“ Proměnlivé únorové počasí, kdy se střídají mráz a obleva, může znamenat, že zima se protáhne až do března.
• „Bouří-li a sněží na Hromnice, bývá jaro blízko velice.“
• „Je-li na Hromnice zataženo, sedlákovi je zpomoženo.“
• „Jestli na Hromnice mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.“
• „Na Hromnice o hodinu více.“ Vypovídá o tom, že den je o hodinu delší než v době zimního slunovratu, což bývá 21.
• „Když na Dorotu svítí slunce, ponesou hodně slepice,“ tvrdí pranostika o svátku 6. února.
• „Na svatého Valentýnka sej přísadu do záhonka,“ říká pranostika o 14. únoru.
• „Na svatého Matěje lidské srdce okřeje, slunce pozře závěje, nad polem si skřivan zapěje.“ 24. února.

Lidové zvyky a oslavy

Spousty lidových pranostik si můžete ověřit při oslavách masopustu. Poznáte starobylé zvyky a zblízka si vychutnáte masopustní veselí, zabijačky, soutěže o nejlepší masopustní masku, sousedské zábavy a samozřejmě průvody maškar. K masopustu neodmyslitelně patří i zabijačky, soutěže o nejlepší masopustní masku, sousedské zábavy a samozřejmě průvody maškar. Masopustem si lidé vynahrazovali čtyřicet dní trvající půst, který se dodržoval až do Velikonoc.

Kdo věří pranostikám, měl by pozorně sledovat počasí i o masopustu, tedy na Tučný čtvrtek, Masopustní neděli, Masopustní úterý a Popeleční středu.

Slavíte 14. února den svatého Valentýna? Pak byste měli vědět, že romantickým procházkám počasí v té době příliš nepřeje. Před Valentýnem totiž přichází takzvaná Valentýnská zima, tuhá, únorová a zalézající doslova do morku kostí. Jenže stačí dva dny a je všechno jinak: s pravděpodobnost až 70 % přichází 16. února svatá Juliána a s ní takzvané juliánské oteplení, které přináší náhlé přerušení mrazů a mlh. Jenže zima se v únoru ještě rozhodně loučit nechce. O tom vypovídá takzvaná Petrská zima, náhlý teplotní výkyv, který přichází kolem svatého Petra, tedy 22. února. Bláznivé střídání zimy a tepla potvrzuje 24. únor a den svatého Matěje. Ten prý láme zimu, přináší jarní teplé paprsky a rozpouští led a sníh.

Čtěte také: Svetový oceán a ekologie

Péče o stromy v únoru

Většinu typů řezů je nejlepší provádět právě v předjaří. Během tohoto období lze dosáhnout optimálních výsledků, které prospějí zdraví a růstu stromů. Nejdůležitější je pomoc stromům odstraněním poškozených a nemocných větví. Tento krok je nejen prevencí, ale také podporuje celkovou vitalitu stromu.

Každý druh stromu vyžaduje specifický přístup k řezání, alespoň co se týče ročního období:

• Jádroviny: Jádroviny je nejlepší řezat v zimě nebo předjaří, kdy jsou stromy v klidovém stavu.
• Peckoviny: Peckoviny se obvykle řežou po narašení, což snižuje riziko napadení patogeny.
• Drobné ovoce: Pro drobné ovoce je vhodné taktéž provádět řezy v zimě a předjaří.
• Ořešák: Ořešák je nejlépe řezat v červenci nebo srpnu, tedy předtím, než začne vytékat míza.
• Líska: Lísku je ideální řezat v zimě, kdy je strom v klidovém stavu.

Prořezávání stromů a křovin není pouze rutinní úkon, ale klíčový prvek péče o zeleň, který kombinuje funkční výhody s estetickými záměry:

• Zlepšení zdravotního stavu stromu: Pravidelným prořezáváním stromů zabraňujeme šíření nemocí mezi jeho různými částmi. Efektivní odstranění postižených větví pomáhá udržet celkovou vitalitu stromu a prodlužuje jeho životnost.
• Vytvoření pevné kostry: Předem promyšlený řez umožňuje vytvoření pevné kostry stromu s účelným rozmístěním kosterních větví. Tímto způsobem dosahujeme optimální struktury stromu, což má pozitivní vliv na jeho celkovou stabilitu a tvar.
• Zabezpečení optimálního osvětlení a vzdušnosti koruny: Prořezávání stromů umožňuje zajistit optimální osvětlení a vzdušnost všech částí koruny. To nejenže podporuje plodnost stromu, ale také omezuje výskyt některých chorob a škůdců.
• Stabilizace každoročních výnosů kvalitního ovoce: Díky pravidelnému řezu dosahujeme stabilizace každoročních výnosů kvalitního ovoce. Tím eliminujeme výkyvy v jednotlivých letech a přispíváme k dlouhodobě úspěšným sklizním.
• Bezpečnost: Prořezáváním odstraňujeme zejména staré, uschlé nebo nemocné větve, čímž předejdeme jejich případnému samovolnému upadnutí.
• Estetika a udržení koruny v požadovaných rozměrech: Úpravou koruny dosahujeme nejen funkčních benefitů, ale také estetických přínosů. Pravidelným prořezáváním udržujeme korunu v požadovaných rozměrech, což přispívá k celkové harmonii v naší zahradě.

Komplexní strategie péče o zeleň zahrnuje v průběhu života stromu hned tři typy řezů. Od výchovného řezu formujícího začátky až po zmlazovací řez pro podporu vitality ve stáří.

• Výchovný řez: Výchovný řez se provádí každoročně od 1. do 4. roku po výsadbě stromu. Tento druh řezu je nezbytný pro vytvoření dostatečných přírůstků, které budou tvořit základ pro budoucí tvar a pevnost koruny stromu. V ranném mládí stromu je klíčové vybrat jednu silnou a dobře umístěnou větev, která se do budoucna stane hlavní větví koruny. Výhonky se zkracují asi o 1/3 své délky, a to zejména na hlavním výhonu stromu a hlavních větvích. Odstraňují se také konkurenční výhonky, aby se podpořil růst hlavní kostry stromu.
• Udržovací řez = průklest: Průklestem v podstatě navazujeme na výchovný řez. Tento druh řezu má za úkol udržet rovnováhu mezi růstem a plodností stromu v letech jeho největší plodnosti. Průklest slouží v zásadě k odstranění nemocných a poškozených větví, což přispívá k jeho dobrému zdravotnímu stavu. Vedle toho také zkracujeme větve za posledním květním pupenem, což podporuje správný růst a rozvoj nových výhonků. Udržovací řez zároveň slouží ke snížení koruny na úroveň dostupnosti.
• Zmlazovací řez: Zmlazovací řez, jak sám název napovídá, se provádí u starších stromů, obvykle ve věku 5-10 let. A to především u těch stromů, o které nebylo delší dobu řádně pečováno. Tento řez je zaměřen na obnovu vegetačního růstu stromu, což v konečném důsledku zvyšuje kvalitu plodů a prodlužuje životnost stromu až o jednu třetinu. V rámci těchto úprav se samozřejmě, stejně jako v případě udržovacího řezu zbavujeme suchých či napadených větví.

Každý typ řezu představuje specifickou techniku, která hraje klíčovou roli v umění tvarování a ovládání růstu rostlin:

Čtěte také: Příroda v březnu

• Řez na pupen: Tento typ řezu se často používá právě jako výchovný řez u mladých stromů. Řez se provádí těsně nad pupenem, tedy na místě na větvi, kde vyrůstá jeden nebo více listů. Řez je nejvhodnější vést mírně šikmo. Mírný sklon řezu minimalizuje riziko infekce, ale zároveň umožňuje, aby nový výhon rostl ve správném směru. Důležité je vést řez opravdu těsně nad pupenem.
• Řez na ostro: Tento typ řezu se nejčastěji používá při štěpování, kdy je podnož očkována na určité místo jinou rostlinou. Provádí se odříznutím podnože těsně nad "očkem", což je pupen se štítkem z kůry.
• Řez na čípek: Používá se pro zajištění výživy naštěpovaného očka. Všechny větve a pupeny pod a nad místem očkování jsou odstraněny. Zbytek kmínku odříznuté podnože, která se ujala očkování, se nazývá čípek.
• Řez na patku: Při řezu na patku se zkracují letorosty, jednoleté výhonky i starší větve, a to s cílem zajistit plodnost určitého výhonku nebo celé větve. Řez na patku pomáhá utvářet správný růst a tvar stromu. Jedná se o velmi krátký řez, zhruba 10-15 mm od větevního kroužku.
• Řez na větevní kroužek: Řez na větevní kroužek se používá tam, kde chceme ukončit růst a rychle zacelit ránu, například při průklestu. Řez se vede kolmo na výhon nebo větev tam, kde přisedá k větvi vyššího řádu.

Zásady řezu jsou klíčovým prvkem vytváření a udržování zdravých, silných a esteticky příjemných stromů:

• Správný úhel řezu: Řez je potřeba provádět pod úhlem 30-45°, ve většině případů pak přibližně 5 mm nad pupenem nebo větvením, v závislosti na typu řezu. Tento úhel seříznutí minimalizuje riziko hromadění vody na řezné ploše a pomáhá urychlit hojení rány.
• Nařezávání na vodící větev: Při řezu se vyhněte vytváření pahýlů a také nařezávání na vodící větev. Vytváření pahýlů může vést k nekontrolovatelnému růstu a narušení celkové struktury stromu.
• Horní sesazování na spodní větev: Horní části koruny vždy sesazujte na spodnější větev.
• Odřezávání svěšených větví: Ve spodních partiích koruny odřezávejte svěšené zastíněné větve do oblouků.

Bezpečnostní opatření je při práci na zahradě vždy na prvním místě, především pokud se jedná o řezání stromů a křovin. Správné nářadí a ochranné pomůcky nejen zvyšují efektivitu práce, ale také minimalizují rizika zranění:

• Pila nebo nůžky: Co se týče nářadí, je to velice jednoduché. Na tenké větve vám postačí zahradnická pilka nebo nůžky. Ty umožňují precizní řez a jsou vhodné pro detailní práce především na mladých stromech. Na práci s tlustými větvemi je již nezbytné použití motorové pily.
• Ochrana těla: Při práci s nářadím je důležité nosit pevné pracovní oblečení.
• Ochrana rukou: Postačí vám běžné kožené rukavice, pokud chcete být ovšem důslední, můžete si pořídit přímo rukavice proti pořezu.

Následné ošetření ran po řezu je velice důležité:

• Pro rychlé hojení: Vhodné je použití stromového balzámu.
• Pro prevenci onemocnění: Různé přípravky dostupné v zahradnictvích, které obsahují látky, které chrání strom před patogeny a chorobami.
• Pro ochranný nátěr: Směs latexové barvy s fungicidem nebo růstovým stimulátorem vytváří ochranný nátěr na řezných ranách.
• Pro přirozené hojení: Štěpařský vosk, anebo dokonce včelí vosk, může být použit k přirozenému hojení ran.

Myslivost v únoru

Únor je pro myslivce měsícem loveckého klidu, ochrany zvěře a péče o zvěř. V průběhu zimy zvěř ztratila hodně tukových zásob. Srncům rostou parůžky. V těle samic spárkaté zvěře se vyvíjejí mláďata. V teplejších oblastech začíná honcování zajíců.

Největším nepřítelem pro zvěř není mráz a sníh, ale lidská bezohlednost. Největší problémy způsobují v honitbách pejskaři a nezodpovědní turisté, kteří nechávají své čtyřnohé miláčky pobíhat volně po lese. Dle zákona o myslivosti, a potažmo i zákona o lesích, není možno volně venčit psa v přírodě (honitbě). Zvěř instinktivně vykonává v zimě minimum pohybu. Pokud pes vyplaší srnčí zvěř, ta před ním uniká. Slabší nebo často rušené kusy zvěře se pak nedokáží vyrovnat s takovým výdejem energie a následně hynou na celkové vysílení nebo na záněty dýchacího ústrojí. Pejskaři by se neměli stydět používat vodítko, protože tím chrání nejenom přírodu, ale i svého pejska!

Čtěte také: Příroda v září: Přehled

V tomto období jsou v jednotlivých mysliveckých sdruženích předkládána zvěři léčiva, která jsou určena proti vnitřním parazitům a střečkovitosti. Léčivo se namíchá v určeném poměru s jadrným krmivem a následně je zaneseno do krmelců. V letošním roce této každoročně se opakující akci bránila mírná zima, kdy zvěř nechodila pravidelně ke krmelcům. Po napadnutí sněhu se však situace změnila. Pokud by myslivci předkládali medikované krmivo dříve, kdy zvěř ke krmelcům nechodila, postupně by ztratilo účinnost, přeléčeny by byli jen některé kusy a akce by se minula účinkem. Proto je lépe vyčkat na sněhovou pokrývku a zamrznutí.

V únoru jsou myslivci především hospodáři, kteří musí sledovat průběh počasí a dle toho pomáhat zvěři zajistit potravu. Pokud se stále drží sněhová pokrývka, je nutno kontrolovat krmelce a doplňovat krmiva i několikrát týdně. V rámci jednoho přikrmovacího zařízení je nutno předkládat pravidelně menší množství objemného a případně i jadrného krmiva na více místech tak, aby nedocházelo k nadměrné konzumaci jadrného krmiva nejsilnějším jedincem z tlupy. To by vedlo k závažným zažívacím potížím a k úhynům. V tomto směru se osvědčily krmítka s dávkováním malého množství jadrného krmiva. Je nutno se vyvarovat podávání zrna pšenice a ječmene, protože ty nejsou pro zvěř vhodné, naopak používáme zrno ovsa, protože obsahuje více vlákniny a tuků. Nejlepší krmivo pro zvěř je čerstvá kukuřičná siláž, senáž, kvalitní luční seno a případně zrno ovsa.

Při pochůzkách honitbou si myslivci všímají kondice zvěře, stavu osrstění a opeření. V případě zvýšených úhynů nebo výskytu příznaků onemocnění kontaktují veterinární správu. Myslivci jsou proto velmi důležitým článkem pro monitoring zdravotního stavu volně žijících živočichů v přírodě, což má aktuální význam pro monitoring výskytu ptačí chřipky.

Dle mého soudu není nutné používat žádný plašič a docílit minimální škody okusem i u mladých stromků. Stačí pouze jediné. V zimě ořezat několik větví na okus. Zajíci budou raději pohodlně okusovat větve ležící na zemi, než aby obtížněji okusovali živé stromky, kde je kůra na kmíncích vždy hrubší, než na ořezaných větvích.

Myslivecký hospodář postupně připravuje sčítání zvěře. Již koncem tohoto měsíce má mít přehled o množství a pohybu zvěře v honitbě. Využije k tomu zvláště posledních obnov (čerstvě napadlý sníh).

Koncem února končí doba lovu straky a vrány, kuny lesní a kuny skalní, pokračuje doba lovu bažanta královského. Celoročně se loví liška, sele a lončák prasete divokého.

Českomoravská myslivecká jednota vyzývá ke zvýšené opatrnosti řidičů ve vztahu ke zvěři. Řidiči by měli mít na paměti, že zvěř v zimních měsících migruje za potravou či rychle přebíhá vozovku vyrušena člověkem či toulavými psi.

Co se děje v honitbách?

V první polovině února:

• začínají kvést sněženky
• probíhá říje vlků, kaňkování lišek, probíhá honcování divokých králíků
• přilétá husa velká

V druhé polovině února:

• probíhá honcování (říje) zajíců
• odlétají havrani
• přilétají skřivani
• začíná kaňkování (říje) vyder a rysů
• srncům dorůstají nové parůžky

Myslivecké pranostiky

• Vlk v únoru na poli lepší než-li sedlák na mezi.
• Když je pěkný čas na Hromnice (mráz), bývá zdárné obilí velice.
• Medvěd též, když teplo bývá, obzvláštní ten způsob mívá, spravuje-li brloh všelijak, učině to, lehne zase znak. Pak-li tuhá zim bývá, brloh svůj hned rozházívá.
• Leze-li o Hromnicích jezevec z jámy, poleze na měsíc zase do jámy. Vyleze-li jezevec o Hromnicích z díry, na čtyři neděle zpátky zas pílí.
• O Hromnicích milejší ovčákovi vlk než slunce.
• Na sv. Matěje jde liška naposled po ledě.
• Když sníh záhy taje, dlouho neroztaje.
• Nechce-li severák v únoru váti, v dubnu se to musí přeci jenom státi.
• V únoru sníh a led, v létě nesou včely med.
• Svatý Matěj ledy láme, nemá-li jich, nadělá je.

Rybaření v únoru

Někteří rybáři tvrdí, že v únoru je nejlepší položená jedině gauči, my tím ale úplně nesouhlasíme. Hlavně s ohledem na stále mírnější zimy a s tím související pořád stoupající zájem ryb o potravu i v zimním období.

Položená, neboli „chytání na těžko“, je oblíbená metoda chytání ryb především u dna, nebo těsně nade dnem, i když poslední dobou začíná být oblíbené chytání ve vodním sloupci, pomocí vznášejících se nástrah. Po nahození montáže se prut odloží do vidliček, rybář vypne vlasec, pak jej mírně povolí a pověsí se na něj signalizátor záběru. Jakmile ryba nasaje nástrahu a chce s ní odplavat, její pohyb se přenese přes napnutý vlasec na signalizátor a záběr se projeví jeho stoupáním, či klesáním, případně také poskakováním. Zbývá zaseknout a vytáhnout rybu, nebo také ne.

V únoru se ryby většinou zdržují u dna a ne všechny druhy jsou aktivní. Ideální jsou mírně táhnoucí toky, na nichž preferujeme místa s hloubkou mezi jedním až dvěma metry, občas se ryby zdržují i v hlubších místech, ovšem většinou ve stavu "zimního spánku" a potom nemůžeme od nich nějaký velký zájem o potravu očekávat. Nadějná jsou klidnější místa pod jezy a pomalu táhnoucí proudy.

Kde se zdržují kaprovité ryby, tam se často vyskytují pochopitelně i dravci, pro něž je každá kořist vítaná. Ovšem když už dojde k náhodnému a neúmyslnému ulovení některé z dravých ryb, je třeba mít v patrnosti to, že tyhle ryby jsou v této době hájené a proto je co nejšetrněji zbavit háčku, nejlépe bez vytahování z vody.

Pro lov kaprovitých ryb se hodí především tmavší krmné směsi, můžeme navíc použít jako doplněk aromatické přísady, které zvýší přitažlivost krmení pro ryby i na velkou vzdálenost.

Feederové krmítko je na zimu praktickou pomůckou, v mírném proudu se částečky krmení postupně uvolňují a funguje to lépe, než občasné prohazování lovného místa koulemi krmení.

Určitě bychom v zimním období měli použít výrazně tenčí vlasec, ryby nejsou tak bojovné a my snadněji rozeznáme i jemné, opatrné a jakoby váhavé záběry.

Kapr je naší nejpopulárnější rybou. Navíc navzdory starším teoriím přijímá potravu i v zimě. Děje se to v menší míře než za teplotního optima, ale pro zapáleného kapraře sezona nikdy nekončí. Kapři jsou již plní jiker a mlíčí pro jarní tření, dosahují tak při stejné délce mnohem větších hmotností než v létě, což je další argument, který žene kapraře k vodě.

Pro dlouhodobější pobyt v přírodě, který je s kaprařením spojený, je samozřejmě třeba se řádně vybavit. Kvalitní oblečení, teplý spacák, bivak nebo brolly a někdy i plynové topení se stávají nutností.

Ať už se vydáte lovit kteroukoli rybu, záběrů pravděpodobně nebude tolik jako na jaře a na podzim. U vody je ovšem momentálně božský klid a už kvůli tomu se u ní vyplatí pobýt.

tags: #co #se #děje #v #přírodě #v

Oblíbené příspěvky:

• Třídění odpadu pro udržitelný život
• Ekologické závazky v ČR
• Aktivita radioizotopů
• Cíle ČR v oblasti obnovitelné energie
• Práce v ochraně přírody