Riziko Ohrožení Zdraví: Definice a Faktory

Tento článek se zabývá definicí rizika ohrožení zdraví v kontextu českého pracovního prostředí. Cílem je objasnit vztah mezi pojmy "rizikové faktory pracovního prostředí" a "rizika ohrožení života a zdraví", které byly zavedeny vyhláškou č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče.

Rizikové faktory pracovních podmínek

Česká legislativa do vydání vyhlášky č. 79/2013 Sb. znala termín rizikové faktory pracovních podmínek. Tento termín se používá v zákoníku práce (§ 102 odst. 3 a odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb.), v zákoně č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (§ 7) a v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci (§ 1 a § 2).

Druhy rizikových faktorů pracovních podmínek

Podle zákona č. 309/2006 Sb. a nařízení vlády č. 361/2007 Sb. patří mezi rizikové faktory pracovních podmínek především:

• Fyzikální faktory (hluk, vibrace, ionizující a neionizující záření)
• Chemické faktory (obecně, olovo, chemické karcinogeny, mutageny, látky toxické pro reprodukci, azbest a pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity)
• Biologické činitele (viry, bakterie, plísně)
• Prach
• Fyzická zátěž (celková, lokální svalová, pracovní poloha a ruční manipulace s břemeny)
• Psychická zátěž
• Zraková zátěž
• Nepříznivé mikroklimatické podmínky (zátěž teplem, chladem, vlhko)

Povinnosti zaměstnavatele

Rizikové faktory pracovních podmínek představují pro zaměstnance především nebezpečí vzniku nemocí z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání. Právní předpisy ukládají zaměstnavateli řadu povinností, aby se tomu předešlo. Zaměstnavatel je povinen pravidelně a bez zbytečného odkladu měřením zjišťovat a kontrolovat hodnoty rizikových faktorů, a zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru. Dále je povinen omezovat počet zaměstnanců vystavených působení rizikových faktorů pracovních podmínek překračujících nejvyšší hygienické limity a dalších rizik na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu.

Kategorizace prací

Práce se zařazují do kategorií podle míry výskytu rizikových faktorů pracovních podmínek a jejich rizikovosti pro zdraví zaměstnanců. Práce se zařazují do kategorie druhé, třetí a čtvrté. Práce nezařazené do některé z uvedených kategorií se považují za práce kategorie první.

Čtěte také: BMW a emise: Co dělat při zhoršení?

Práce kategorie třetí a čtvrté jsou ze zákona pracemi rizikovými, práce kategorie druhé jsou rizikovými, pokud tak rozhodne orgán ochrany veřejného zdraví nebo pokud tak stanoví atomový zákon.

Právní předpisy ukládají zaměstnavateli řadu dalších povinností, které se týkají rizikových prací (např. evidence těchto prací, povinnost mimořádných měření v zákonem stanovených případech, přísnější požadavky na obsah a periodicitu pracovnělékařských prohlídek u zaměstnanců vykonávajících rizikové práce.

Rizikové faktory pracovního prostředí

Pojem rizikové faktory pracovního prostředí zavedla vyhláška č. 79/2013 Sb. o pracovnělékařských službách jako pojem nadřazený pojmu "rizikové faktory pracovních podmínek".

Za rizikové faktory pracovního prostředí se považují:

• rizikové faktory pracovních podmínek podle § 7 zákona č. 309/2006 Sb.
• rizika ohrožení života a zdraví zaměstnance nebo jiných osob při výkonu práce (příloha č. 2 část II vyhlášky č. 79/2013 Sb.).

Nebezpečí pro zaměstnance

Rizikové faktory pracovního prostředí představují pro zaměstnance nebezpečí poškození zdraví. U první skupiny, kde se vyskytují rizikové faktory pracovních podmínek, především nebezpečí onemocnění nemocí z povolání či ohrožením nemocí z povolání. U druhé skupiny, kde se vyskytují rizika ohrožení zdraví, je nebezpečí vzniku pracovních úrazů a jiných poškození zdraví z práce.

Čtěte také: Ekologie: Definice a vysvětlení

Přehled vztahů mezi pojmy

Vztah pojmů "rizikové faktory pracovního prostředí", "rizikové faktory pracovních podmínek" a "rizika ohrožení zdraví" vyjadřuje následující tabulka:

Nebezpečí a Riziko: Klíčové rozdíly

Slova „nebezpečí“ a „riziko“ se používají k popisu nebezpečných situací na pracovišti. I přesto, že si mnozí lidé myslí, že tato dvě slova znamenají totéž, ve skutečnosti mají odlišný význam.

• Nebezpečí je všechno, co může lidem na pracovišti způsobit škodu, poškodit nebo nepříznivě působit na zdraví. Typ nebezpečí závisí na povaze práce a typu pracovního prostředí.
• Riziko je matematická pravděpodobnost, že za určitých definovaných podmínek nastane poškození zdraví, nemoc nebo smrt. Kombinace pravděpodobnosti výskytu určité nežádoucí situace (události), nebezpečí způsobujícího škody a stupně závažnosti jejich následků (závažnosti škody, ztrát), přesněji kombinace pravděpodobnosti vzniku a pravděpodobnosti rozsahu následků.

Kategorizace Prací: Klíčový Nástroj Hodnocení Vlivu Práce na Zdraví

Kategorizace prací je základním nástrojem pro hodnocení vlivu práce na zdraví. Povinnost kategorizovat je dána zákonem a legislativně jsou dány i základní podmínky pro kategorizaci.

• Jednotlivé kategorie odpovídají rizikovosti práce (kategorie 4 je nejvíce riziková).
• Kategorizace se týká všech prací a povinnost kategorizovat má i ten, kdo není zaměstnavatelem, ale vykonává práce sám nebo s rodinnými příslušníky (§ 43 zákona).
• Práce je zaměstnavatelem kategorizována jako práce kategorie 3 nebo 4 - zaměstnavatel podá návrh na zařazení prací do kategorií orgánu ochrany veřejného zdraví, tj. krajské hygienické stanici.
• Práce je zaměstnavatelem kategorizována jako práce kategorie 2 - zaměstnavatel tuto skutečnost oznámí orgánu ochrany veřejného zdraví, tj. krajské hygienické stanici.
• Práce, které nejsou zařazeny do kategorie 2, 3 nebo 4 jsou automaticky zařazeny do kategorie 1 - návrh ani oznámení o zařazení práce do této kategorie zaměstnavatel (nebo osoba samostatně výdělečně činná) nepodává.

Definice kategorií prací

• Práce kategorie 1 nepředstavují podle současných znalostí pravděpodobně žádné riziko pro pracovníka.
• Práce kategorie 2 jsou práce, kde poškození zdraví vlivem pracovních podmínek nelze vyloučit, kupříkladu u zvýšeně citlivých osob.
• Práce kategorie 3 je práce při níž není expozice osob faktorům pracovního prostředí spolehlivě snížena technickými opatřeními na úroveň stanovenou hygienickými limity a pro zajištění ochrany zdraví pracovníků je třeba využívat ochranné prostředky či jiná ochranná opatření.
• Práce kategorie 4 jsou práce s vysokým rizikem poškození zdraví, které nelze vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření.

Základní legislativa

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění, je základním zákonem z něhož se odvozují povinnosti zaměstnavatele v prevenci rizik (§ 102).
• Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů v § 37 a následujících upravuje povinnosti zaměstnavatele z hlediska ochrany zdraví při práci.
• Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.
• Vyhláška MZ č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí právní cestou

tags: #riziko #ohrozeni #zdravi #definice

Oblíbené příspěvky:

• Ideální podmínky pro konvalinku
• Třídění odpadu: Průvodce
• Architektura Ústředního hřbitova
• Více o ohrožení lesů
• Hotel Ort pro školy v přírodě