Vznik azbestu v přírodě a jeho vlastnosti

Azbest (dříve psáno asbest, česky osinek) je souborné označení různých vláknitých silikátů, jejichž společným znakem je spřádatelnost vláken, žáruvzdornost a poměrná chemická stálost. Světlé až tmavozelené minerály ze skupiny silikátů (křemičitanů) se v přírodě vyskytují ve dvou hlavních skupinách: buď jako amfiboly, nebo jako serpentiny.

Typickou vlastností pro azbest je vytváření dlouhé tenké vláknité struktury, vlákna mají tendenci odštěpovat se po délce. Asi 95 % produkce připadá na serpentinový azbest (neboli chryzotil), zbytek na amfibolové azbesty (zvl. tzv. amosit, tj. Fe-Mg amfibol, a krokydolit, tj. odrůda riebeckitu), které jsou, co se týče rizika pro zdraví, mnohem nebezpečnější. Chryzotil obvykle tvoří žilky v serpentinových tělesech, řídce i v serpentinizovaných karbonátech. Azbest se dříve masivně využíval jako žáruvzdorný materiál.

Vlastnosti azbestu

Azbest má typické chemické a fyzikální vlastnosti. Je špatným tepelným vodičem, k roztavení amfibolového azbestu dochází okolo teploty 1100 °C, k roztavení serpentinového azbestu při teplotách okolo 1500 °C (porovnatelné s bodem tání oceli). Je odolný proti kyselinám i zásadám. Azbest nemá charakteristický zápach ani chuť.

Nehořlavosti a značné žáruvzdornosti se využívalo při výrobě ochranných ohnivzdorných hasičských pomůcek a ve stavebnictví. Zejména při stavbě vícepodlažních staveb se užívalo azbestových nástřiků nebo izolačních desek obsahujících azbest. Azbest je pevný, ohebný a bioperzistentní, takže je optimální ke zhotovování konstrukčních materiálů.

Spirálová vlákna serpentinového osinku se česky nazývají „hadce“ a rovná vlákna amfibolového osinku „jinorázy“.

Čtěte také: Start-Stop a životní prostředí

Výskyt azbestu v přírodě

Azbest se může v některých oblastech přirozeně vyskytovat v půdě a horninách. Lidé jsou působení azbestu vystaveni nejpravděpodobněji vdechováním azbestových vláken rozptýlených ve vzduchu. Tato vlákna mohou pocházet z přírodních odkryvů azbestu anebo z umělých produktů jako je izolace budov, stropy či podlahy, střešní tašky, cement a brzdy. Nízké hodnoty azbestu, které nejsou zdraví škodlivé, je možné nalézt skoro v každém vzorku vzduchu. Např. ve venkovských oblastech se obvykle nachází kolem 0,03-3 vláken na m3 venkovního vzduchu. Vyšší hodnoty bývají naměřeny ve městech, kde může být 2-300 vláken na m3.

V České republice se nenachází žádné významné naleziště, na němž by se dal azbest průmyslově dobývat, ale byl objeven na několika lokalitách jako doprovodný minerál ložních rud. Makroskopicky viditelná a tedy v minulosti technicky využitelná azbestová vlákna jsou vázána, téměř bez výjimky, na výskyty serpentinitů (hadců) a serpentinizovaných ultrabazik. Tyto horniny vytvářejí v podmínkách České republiky zpravidla pouze několik desítek až stovek metrů dlouhé čočky nebo žilné struktury.

Chryzotilový azbest se v hadcích v podmínkách České republiky vyskytuje ve formě drobných, často rychle vykliňujících žilek, tvořících výplň trhlin a puklin v hornině. Vlákna chryzotilu jsou typicky orientována kolmo na stěny trhlin.

Mineralogicky nejznámější výskyty chryzotilových azbestů se nacházejí jižně od Příbrami (Mirovice), severně od Českého Krumlova (Křemže, Holubov, Zlatá Koruna), severně od Mariánských Lázní (Prameny, Mnichov), severně od Moravského Krumlova (Nová Ves, Hrubšice, Biskoupky), severně od Náměště nad Oslavou (Jedov, Pucov), Letovic a okolí (Slatinka) a západně až severozápadně od Šumperka (Ruda nad Moravou, Raškov).

Amfibolové azbesty jsou v podmínkách České republiky rovněž vázány převážně na hadce, v nichž často vystupují spolu s chryzotilem. Antofylitový azbest tvoří větší akumulace zejména v hadcích západní Moravy, především v oblasti mezi Bystřicí nad Pernštejnem a Nedvědicemi. Konkrétně se jedná o lokality Bratrušín, Zlatkov, Věchnov, Býšovec a Věžná.

Čtěte také: Více o znečištění ovzduší

Tremolitový a aktinolitový azbest vytváří na území České republiky jen velmi zřídka větší akumulace ve formě vláknitých výplní trhlin v metamorfovaných ultrabazitech. Kromě mineralogických výskytů, vázaných například na aktinolitové břidlice a krupníky v okolí Sobotína a Vernířovic v Jeseníkách, stojí za zásadnější zmínku lokalita Loužnice u Železného Brodu.

Zdravotní rizika spojená s azbestem

S používáním azbestu se pojí řada vážných rizik pro zdraví. Problém azbestu tkví v malých rozměrech jeho vláken, která jsou schopna (podobně jako jiné mikroskopické pevné částice) pronikat se vzduchem do dýchacích cest a dále do plic. Zde se azbest zabodává do plicních sklípků a postupem času může vzniknout rakovinné bujení (mezoteliom). Jedná se tedy o silně karcinogenní látku.

Způsobuje také onemocnění zvané azbestóza (zaprášení plic azbestem) - vdechováním azbestových vláken dochází ke zjizvení plic, projevuje se dušnost, příp. kašel a nakonec vede ke smrti.

Hodnoty azbestu ve vzduchu, které způsobují onemocnění plic, závisí na celé řadě faktorů, z nichž nedůležitější jsou tyto: 1) Jak dlouho trvalo vystavení člověka této látce, 2) Jak je to dlouho od začátku působení látky, 3) Zda je dotyčný kuřákem, protože interakce mezi cigaretovým kouřem a azbestem zvyšuje pravděpodobnost, že se objeví rakovina plic.

Mezi zdravotní následky polykání azbestu patří zvýšená úmrtnost na rakovinu jícnu, žaludku a střev u lidí, kteří pili vodu obsahují azbestová vlákna, ačkoli je těžké určit, zda jsou tyto nemoci způsobeny azbestem nebo něčím jiným.

Čtěte také: Valašské Meziříčí: Problémy s ovzduším

Druhy azbestu a jejich nebezpečnost

Azbestů existuje více druhů. Obecně se dělí na serpentiny (kam patří „bílý“ chrysotil) a amfiboly (nejčastěji tremolit, „hnědý“ amosit a „modrý“ krocidolit). Z hlediska zdravotních rizik je nejméně rizikový chrysotil, jenž se používá v naprosto drtivé většině v současnosti dosud užívaných předmětů obsahujících azbest. Amfiboly jsou mnohem nebezpečnější.

Pro srovnání, k vyvolání těch samých problémů, co dokáže způsobit chrysotil, postačí vdechnutí 100 krát menšího množství amositu. Krocidolit má oproti chrysotilu dokonce 500 krát vyšší potenciál vyvolat rakovinu. Rozdíl mezi chrysotilem a amfibolovými vlákny je patrný i v tom, jak dlouho se vlákna dokážou udržet v plicích. Zatímco většiny vláken chrysotilu se plíce dokážou zbavit během několika týdnů, vlákna amfibolů v nich setrvávají dlouhé roky, ne-li celý život.

Legislativa v oblasti azbestu

Používání azbestu je kvůli jeho nebezpečnosti v mnoha zemích zakázáno a v současnosti se pracuje na odstranění azbestu z okolí lidských sídel. V České republice je používání azbestu regulováno zákonem o chemických látkách, který zmocňuje k vydání vyhlášky se seznamy nebezpečných chemických látek a chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo omezeno.

Výroba nových výrobků obsahujících azbest je zakázána už od 90. let, nicméně ty stávající se stále používají. Nejčastěji se jedná hlavně o eternit, jenž je dosud běžně používanou střešní krytinou na starých budovách. Samotné eternitové střechy samy o sobě nepředstavují významné riziko. Hlavním problémem je především následné odstraňování této střešní krytiny.

Kdokoliv chce odstraňovat eternitovou střešní krytinu, měl by si při tom počínat s maximální opatrností a důsledně dbát na to, aby nedocházelo k lámání, či jakémukoliv jinému mechanickému poškozování eternitových desek.

Nakládání s azbestem v ČR

V ČR je zákaz práce s azbestem upraven zákonem č. 309/2006 Sb. (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Máme tu ale mnohem více vyhlášek a zákonů týkajících se této problematiky. Pro všechny druhy azbestu platí jednotný přípustný expoziční limit 0,1 vlákna/cm3, stanovený nařízením vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanovují podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Vyhláška č. 6/2003 Sb. Zákon č. 541/2020 Sb., § 85 pak uvádí pravidla nakládání s odpady obsahujícími azbest. Další požadavky jsou stanoveny i ve vyhlášce č. 273/2021 Sb.

Při hmotnostním toku emisí azbestu vyšším než 0,5 g/h nesmí být překročena hmotnostní koncentrace 0,1 mg/m3 azbestu látek v odpadním plynu. V případě, že ke zjišťování koncentrací azbestu je použito metody počítání vláken, platí přepočtový faktor stanovující, že počtu 2 000 000 definovaných vláken azbestu v objemu 1 m3 odpovídá hmotnostní koncentrace 0,1 mg/m3.

Legislativa Evropské unie popisuje probelmatiku azbestu, včetně nakládání s odpady obsahujícími azbest, za pomoci celé řady předpisů. Evropská komise v roce 1999 rozhodla o postupném odstranění veškerého využití azbestu a úplném zákazu všech jeho typů, tedy o postupu, který několik členských zemí přijalo již dříve.

tags: #vznik #azbestu #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro vůně přírody
• Případy znečištění životního prostředí
• Dopady letecké dopravy na životní prostředí
• Výlety do okolí Středokluk
• Malešická spalovna a její role