Crater Lake, česky Kráterové jezero, je jedním z nejmalebnějších přírodních útvarů Severní Ameriky. Nachází se v americkém státě Oregon a je známé svou mimořádně čistou a sytě modrou vodou.
NP Crater Lake byl založen 22. května 1902, je tak 5. nejstarším parkem USA. Samotné jezero zabírá plochu 52 km2. Rozloha parku činí 741,48 km2, což je zhruba rozloha naší Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, eventuálně portugalského ostrova Madeira. Na americké poměry tato velikost národního parku není nikterak závratná, ve velikosti je tento park v rámci USA až na 33. místě.
Národní park leží vysoko v pohoří Cascade Range, od San Francisca je vzdálený necelých 7 hodin jízd autem.
Crater Lake je nejhlubším jezerem USA, druhým nejhlubším v Severní Americe a 9. nejhlubším na světě. Jeho úctyhodná hloubka 589 m z něj činí nejhlubší jezero USA, druhé nejhlubší v Severní Americe (po kanadském jezeře Great Slave Lake).
Pro srovnání: Maximální hloubka nejhlubšího jezera na světě Bajkal činí . Do jezera nevtéká žádná řeka, odpařovaná voda se doplňuje v důsledku srážek a tání ledu na okolních skalách.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Jezero leží uvnitř kaldery, která vznikla kolapsem sopky Mount Mazama před přibližně 7 700 lety. Tato kaldera vznikla zhruba před 7700 lety, při silné erupci a následném zhroucení 3660 m vysoké sopky Mount Mazama. Tento vulkán se zde začal utvářet asi před půl miliónem let, nejstarší v současnosti nalezené horniny z okolí hory Mount Scott jsou staré zhruba 420 tisíc let.
Geologická historie Crater Lake se začala psát během mohutné sopečné erupce. Původní stratovulkán Mount Mazama dosahoval výšky kolem 3 700 metrů, ale během obrovské erupce se jeho magmatická komora vyprázdnila tak rychle, že se celý vrchol zhroutil. Tento kolaps vytvořil kalderu, obrovský útvar o průměru asi 8-10 kilometrů a hloubce zhruba 1 200 metrů.
Po svazích vulkánu se rozlil lávový proud. Katastrofickou erupcí se vyprázdnil magmatický krb, sopka vysoká 3 600 m již nedokázala unést svoji vlastní váhu a změnila se v obří kráter, kalderu.
Vědecký výzkum pomocí sonaru odhalil na dně jezera bohatou podvodní sopečnou morfologii. Kromě Wizard Islandu se pod hladinou nachází ještě několik menších sopečných útvarů. Tyto struktury dokazují, že sopečná činnost pokračovala i po vzniku kaldery.
Jezero vzniklo zaplavením kráteru vyhaslého vulkánu, který se svým osudem nechtěl smířit a začal být znovu aktivní. Následnou sopečnou činností se tak vytvořil ostrov uprostřed odpáleného sopečného kužele, který se naplnil průzračnou vodou, která je nejčistší v celé Severní Americe.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Crater Lake nemá žádné velké přítoky ani odtoky, voda se udržuje především díky srážkám a tání sněhu. Tato izolace se odráží v neobyčejné čistotě a nízkém obsahu rozpuštěných minerálů. Voda je bohatá na kyslík, ale chudá na živiny, což omezuje růst řas a jiných organismů. Díky tomu je průzračnost jezera mimořádná - viditelnost pod hladinou dosahuje v průměru 30-40 metrů, v některých obdobích až přes 40 metrů.
„Nejmodřejší a nejčistší voda, jakou jsme kdy viděli,“ shodují se zápisky v návštěvnické knize zdejšího turistického centra. Crater Lake je považováno za nejčistší vodní plochu na světě. Hlavním důvodem je, že sem nevtéká žádná řeka či potok s naplaveninami a kaly. Vodu, která se z jezera vypařuje a prosakuje, nahrazuje pouze déšť a roztátý sníh.
Sluneční světlo dopadající na hladinu se láme a čirá voda pohlcuje různé vlnové délky v různých intervalech. Červené světlo se ztrácí již blízko pod hladinou a jeho energie se mění v teplo. Žluté a zelené světlo proniká o něco hlouběji. Modré světlo se ovšem šíří až do značné hloubky. Tam rozkmitává elektrony v molekulách vody, což je příčinou opětovného záření světla v modrých vlnových délkách.
Vegetaci v oblasti Crater Lake tvoří především jehličnatý les, který pokrývá většinu zdejších horských svahů. Podle nadmořské výšky bývá zdejší oblast členěna do tří pásem: Dolní pásmo (v nadmořské výšce okolo 1370 m) je charakterizováno porosty borovice těžké (Pinus ponderosa), která se vyskytuje především v jihovýchodní a severovýchodní části parku, ve vlhkých kaňonech. Střední, tzv. kanadské pásmo (zhruba ve výšce 1520 m) tvoří les s dominantní borovicí pokroucenou (P. contorta) a borovicí pohorskou (P. monticola). Nejvyšší oblast, tzv. hudsonská zóna ve výšce okolo 1830 m zahrnuje lesy s tsugou (Tsuga mertensiana), kterou ještě výše (zhruba od výšky 2290 m n. m.) střídá borovice bělokmenná (Pinus albicaulis).
Ačkoli Crater Lake působí na první pohled pustě, žije zde několik druhů ryb, které byly do jezera uměle vysazeny na konci 19. století. Původně zde žádné ryby nežily, právě kvůli izolaci a nedostatku přítoků. Dnes se zde vyskytují pstruzi obecní a lososi kokanee, kteří se udržují přirozeným rozmnožováním. Vodní život je ale stále omezený a ekosystém zůstává jednoduchý.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
Celé jezero si můžete objet autem nebo na kole po dlouhé horské silnici Rim Drive. Přístupná je pouze v létě někdy od konce června do půlky října (záleží na počasí a vrstvě sněhu).
Pro pěší turisty je připraveno několik tras s délkou od (ujdete za 20 minut) po 3,5hodinovou štreku na vrchol kráteru, kdy ujdete v jednom směru. Oblíbená je stezka vedoucí k The Pinnacles, souboru špičatých kamenných útvarů.
Vydat se můžete přímo na jezero, stačí si zaplatit vyhlídkovou plavbu. Na výběr máte ze dvou - té standardní dvouhodinové za a půldenní, jejíž součástí je prohlídka ostrova Wizard Island. Ta stojí .
K jezeru o průměru deseti kilometrů lze dojet v létě autem. Z jednoho vrcholku na hraně kráteru můžete vidět Mt.
Lidé vyrážejí ke Crater Lake z různých důvodů. Někteří si autem objedou 53 km dlouhou vyhlídkovou trasu po okraji kaldery, jiní popíjejí míchané drinky na verandě chaty u okraje kráteru a usazeni na dřevěných židlích se kochají výhledem na jezero. Další se vydají na túru po okolních turistických trasách. Jedna z nich prudce klesá dvě stě výškových metrů k vodní hladině. Koupání v jezeře je dovoleno, ale čistotu vody okusí na vlastní kůži jen ti nejotužilejší. Průměrná teplota vody totiž dosahuje v nejteplejším měsíci srpnu pouhých 15 °C.
Kdo má v krvi tramping, může se nedaleko Crater Lake pustit na věhlasnou Pacifickou hřebenovou stezku. Ta se vine po celém západním pobřeží USA a na 4 265 km okusí turisté různé podoby přírody: vyprahlou Kalifornii a Mohavskou poušť, zalesněný hornatý Oregon i deštivý Washington.
Nejlepším obdobím pro návštěvu jsou měsíce červenec a srpen, přičemž doporučuji volit všední dny.
Pro ubytování v okolí Crater Lake doporučuji motely a hotely podél dálnic. Pár jich najdete ve vesničce Chemult severovýchodně od jezera, mnohem víc ve městě Medford. Spát můžete také přímo v národním parku Crater Lake, stačí si s sebou zabalit stan, spacák a karimatku. Kemp s kapacitou 200 míst ke stanování je v provozu vždy od června do září. K dispozici je pitná voda, toalety, piknikové stoly, ohniště a skříňky pro úschovu jídla. Maličký tábor s kapacitou pouhých 16 míst je v provozu od půlky července do začátku října. Záleží, jak počasí dovolí.
Při cestě do národního parku Crater Lake doporučuji nejprve zajet do návštěvnického centra. Hlavní informační centrum je otevřeno od 9:00 do 17:00 v létě a od 10:00 do 16:00 v zimě. Kamenná chaloupka je návštěvníkům přístupná od konce května do září vždy od 9:30 do 17:00.
U NP Crater Lake radím více než kde jinde zabalit několik vrstev oblečení. Počasí zde bývá velmi proměnlivé a ještě v červnu vás může zaskočit sníh. Nezapomeňte si přivézt jídlo a pití.
Během plánování si doporučuji do telefonu nebo tabletu stáhnout bezplatné brožurky a mapy parku.
Za vstup do NP Crater Lake se platí v letní sezóně od konce května do konce října. Mimo hlavní sezónu se platí . Vstupné je platné na 7 dní pro posádku osobního vozu. Motorkáři platí v hlavní sezóně a mimo ni . Ušetřit za vstup můžete díky pasu America the Beautiful.
Prakticky jediným způsobem dopravy do a po parku je auto. Vlaky nebo autobusy k tomuto oregonskému skvostu nezajíždí. Také k dopravě po parku je nutné použít vlastní auto.
V NP Crater Lake se střídají v podstatě dvě roční období. Zima obvykle začíná v říjnu, sněhová pokrývka vydrží až do června. Ročně napadne kolem sněhu, přičemž v kteroukoliv dobu je tloušťka bílé pokrývky okolo . Léto se v parku začíná projevovat na přelomu května a června, nicméně některé stezky mohou být pokryty sněhem až do července. Ten bývá společně se srpnem a zářím nejsušším měsícem, teploty se obvykle pohybují mezi 19 a . V noci mohou klesnout na .
Prohlídku parku může zkazit mlha hustá, že by se dala krájet.
Celou oblast poprvé prozkoumala 12. června 1853 trojice zlatokopů ve složení John Wesley Hillman, Henry Klippel a Isaac Skeeters. Jezero pojmenovali fádně - Deep Blue Lake.
Na rozdíl od zdejších indiánů běloši o existenci jezera dlouho nevěděli. První zaznamenaná výprava ke kaldeře se datuje až do poloviny 19. století. V roce 1886 se pak Crater Lake stalo poprvé cílem vědců, když šestice mužů na pramici chtěla určit jeho hloubku. Jejich zjištění se překvapivě blíží moderním měřením ultrazvukovým sonarem. Namísto přesných 592 metrů naměřili výzkumníci z 19. století o pouhých šestnáct metrů více. Kvůli průzkumu života se do vodních hlubin o 102 let později vypravil v miniponorce vodní biolog Mark Buktenica. Jeho třítýdenní výzkum ukázal, že nejrozšířenějším organismem v jezeře je mech.
Jezero Crater Lake budete mít celé jako na dlani z vyhlídky Sinnott Memorial u návštěvnického centra Rim.