Ohrožení smrku v České republice: Příčiny a důsledky

V posledních letech se na všech úrovních hovoří o zhoršujícím se stavu lesních porostů a o kůrovcové kalamitě. Místo aby příslušní ministři hledali pravé příčiny silně se zhoršujícího stavu lesů v Čechách, došli k závěru, že za všechno může suché období posledních let a nikoliv obě ministerstva a kontrolní orgány státní správy na úrovni krajů a okresů.

Je mnohem jednodušší všechno svést na přírodu a všechny viníky z minulých let omilostnit, protože zveřejnění pravých viníků by se mohlo politicky nevyplatit. Prohlášením, že za škody nenese nikdo vinu, se může celá veřejnost uklidnit, protože při dnešním byrokratickém soudnictví by k potrestání viníků vůbec nedošlo, anebo až po dlouhých tahanicích za mnoho let. Je také jednodušší nechat všechny škody zaplatit státem, protože státní kasa „přece může“ všechny škody pokrýt.

Klimatické změny a sucho

Přiznávám, že současné období je mimořádně suché, ale to neznamená, že je to první sucho ve 20. a 21. století. Nechci zlehčovat situaci, a proto podtrhuji, že ke zhoršování klimatických změn přispívají lidé, a to tím více, čím více vzrůstá lidská populace.

V dohledné době se období velkého sucha vyskytovala již v r. 1947, 1974, 1983, 2003, 2013, 2015-2016. Stejně jako velká větrná kalamita z let 1868-1870, po které následovala kůrovcová kalamita na výměře cca 20 000 ha, kterou jako období „zlatého broučka“ popisuje ve svém románu Karel Klostermann a která byla ukončena v r. 1878 přesunem schwarzenberských lesních dělníků z Čech i ciziny. Kalamita byla zvládnuta až za 10 let hlavně pro nedostatek volských potahů převážejících malá množství odkorněného dřeva na vzdálenost až 25 km do Sušice.

Kůrovcová kalamita

Konečně se pro strach z nezvládnutí kůrovcové kalamity zejména na severní Moravě v předhůří Jeseníků, Orlických hor apod., ale také jižní Moravě, východní části českomoravské vysočiny a i v jiných lokalitách na rozloze desítek tisíc hektarů, začali situací vážně zabývat Ministerstvo zemědělství (MZe) a Ministerstvo životního prostředí (MŽP).

Čtěte také: Jak pěstovat Smrk Omorika

V roce 1973 jsem organizoval pomoc při zpracování na tehdejší dobu první velké kůrovcové kalamity v oblasti kolem Borové Lady a Kvildy, způsobené lýkožrouty smrkovými z bavorského pokusného území „Naturshutzgebiet“, kde kůrovci na ploše 6 000 ha zlikvidovali všechen smrk a potom přelétli na českou stranu. Protože hrozilo nebezpečí dalšího rozšiřování, byla několika lesním závodům z Jihočeského kraje nařízena výpomoc, po které byla kůrovcová kalamita zvládnuta během roku 1973 tak, že v prostoru před ženijními zátarasy byly napřed vytěženy a odkorněny stojící kůrovcem napadené stromy a nakonec kůrovcové souše v množství 55 000 m3 na redukované ploše cca 150 ha.

V březnu 1991 silná vichřice zničila jenom u Lesního závodu Tábor 450.000 m3 stromů, i odolnějších dřevin s kůlovými kořeny, jako je borovice, dub a jedle. Protože podobně byly postiženy i jiné lesní závody Jihočeského kraje, zorganizovala Státní správa výpomoc ze závodů Šumperk, Loučná nad Desnou a Jablunkov ze Severomoravského kraje. Protože zpracování tak velkého množství se nezdařilo v prvním roce, došlo v druhém roce již k napadení některých lokalit kůrovci, jejichž likvidace byla provedena částečně odkorněním, ale převážně obarvenými insekticidy (barva přidávána kvůli přehledu).

Pokud by nedošlo k vzájemné mezistátní dohodě, že na české straně se v pásu 500 m bude proti kůrovci bojovat, mohlo to dopadnout ještě hůře. Větrné kalamity postihly v minulém století mnohokrát i jiná území v Čechách. Včasným zpracováním nedošlo k nalétnutí ani k rozmnožení kůrovců v dalších letech.

Nevhodné lesní hospodaření

Jako jednu z hlavních příčin zhoršujícího se stavu lesů u státních lesů pokládám parlamentem schválené rozhodnutí z roku 1992 o správě lesů v majetku českého státu svěřenou Lesům České republiky (LČR). Byl jsem v parlamentu přítomen diskuzi, jakým způsobem bude správa u LČR vykonávána. Přes všechna doporučení lesníků z provozu i odborníků z Německa a Rakouska, aby zůstalo stávající obhospodařování formou lesních závodů, zvítězila lobby kolem inženýrů Olivy, Rybníčka, Mičánka a Domese. Tato lobby prosadila rozdělení „na moc správní a výkonnou“ a za to se odměnila nejvyššími posty (ředitele LČR, náměstka pro lesy na MZe, prezidenta asociace podnikatelů v lesním hospodářství).

Naproti tomu počet revírníků (hajných) se neúnosně snížil, protože jim byly prodány hájovny a myslivny a mnozí byli propuštěni pro nadbytečnost. Revírníci, kteří v období kůrovcových kalamit by měli být každý den v lese, vyhledávat kůrovcové stromy a zajistit jejich urychlenou těžbu a asanaci, jsou zatěžováni administrativou, kterou si vymýšlí správní úředníci a pro neúměrnou rozlohu revírů (průměr na revírníka 1500 ha, když v době bývalých Státních lesů byl průměr na hajného 400 ha), práci na ochraně lesa nemohou stačit.

Čtěte také: Smrk stříbrný: Péče a tipy

Dohled nad soukromými vlastníky lesa se strany revírníků také nefunguje, jednak pro neúměrně vysoký počet přidělených vlastníků a hlavně proto, že zákonem o lesích byly veškeré povinnosti přeneseny na vlastníky a tak revírník může jenom les kontrolovat, psát o potřebách lesa (většinou jenom opisováním úkolů stanovených v lesních hospodářských osnovách) a čekat, zda vlastník poslechne.

Moc výkonná spočívá v zadávání prací na územních jednotkách akciovým společnostem formou výběrového řízení, kdy zakázku na územním pracovišti dostane ten, „kdo nabídne víc peněz“, a nikoliv ten, kdo zajistí požadovaný rozsah všech prací v termínu a kvalitě. Pokud akciové společnosti v r. 2017 zakázky nezvládly, výběrová řízení byla zrušena a vypsala se nová a LČR vykázaly nejhorší výsledek, a to pouhých 2,5 miliardy Kč za zaokrouhlenou výměru 1,200 milionu ha lesní půdy.

Protože tyto společnosti ze vzdálených míst republiky nemají potřebný počet těžařů, koní a traktorů na zpracování čerstvě napadených jednotlivých kůrovcových stromů, počkají až se ohniska rozšíří a potom nasadí harvestory. A nemusí ani dlouho čekat, protože u kůrovců trvá vývoj od napadení do vylétnutí nového brouka při teplotách přes 14 stupňů pouhých 6 týdnů a může se zopakovat až 3x v roce.

Protože je známo, že kůrovci se za pomoci větrných proudů dokážou přesunout i daleko, nechápu proč se neošetřené dřevo s kůrovcem rozváží v železničních vagonech či nákladních vozech po celé republice. Nebo si zodpovědní pracovníci myslí, že kůrovci rozvozem na jiná místa zahynou? To by musela přestat platit dlouholetá zkušenost, že kůrovci se množí tak dlouho dokud nezničí všechny stromy v okolí, neznají vlastnické ani ochranné hranice (viz škody na Šumavě, škody na obou stranách v pásmu kolem státní hranice s Německem a Rakouskem, zničený chráněný les Trojmezí, zničená část „Dauerwaldu“ (výběrném lese) na majetku kláštera Schlegl v Rakousku a mnoho dalších lokalit v Čechách). Převážení neasanovaného kůrovcového dřeva po celé republice je naprostý nesmysl.

Výběrovými řízeními a nízkými výdělky byl snížen počet lesních dělníků z původních 68 000 na pouhých 6 000. A to těch nejpotřebnějších, protože byli rozmístěni rovnoměrně v okolí lesa a pracovali takzvaně za humny. Je třeba zdůraznit, že tento stav přispívá i k vylidňování vesnic, tedy problému se kterým si ani vláda neví rady. Dnes hledá nový ministr 6 000 těžebních dělníků na Ukrajině, což se mu při rychlosti vyřizování pracovních povolení a víz povede sotva včas.

Čtěte také: Vlastnosti smrku ztepilého

Ke zhoršování stavu lesních porostů dochází u všech vlastníků, kteří nedisponují vlastními pracovními silami a výrobními prostředky. Kromě již popsaných kůrovcových oblastí na severní, jižní Moravě, částečně i Českomoravské vysočině a některých menších suchem trpících lokalitách, dochází k přemnožení kůrovců i u nezodpovědných soukromých a městských lesů.

Naproti tomu ve vzorném stavu jsou lesy bývalých šlechtických majetků jako např. schwarzenberské lesy na Orlíku, lesy Wratislava na Dírné, lesy Kinských a pod. Tyto namátkou uvedené příklady potvrzují dlouholetou zkušenost, že za ochranu lesa zodpovídá vlastník a že proti kůrovci se dá bojovat soustavnou kontrolou lesních porostů a včasným zpracováním napadených stromů. Osočování za špatné hospodaření na vrácených církevních majetcích je rovněž nepravdivé, protože kromě kůrovcem zničených lesů v majetku arcibiskupství Olomouc navazujících na lesy LČR, jsou tyto lesy řádně spravované, protože mají dostatek vlastních lesnických odborníků a využívají těžebních i pěstebních dělníků z blízkého okolí.

Nejvíce se na celkovém zhoršování stavu lesů a zejména rozšiřování kůrovců podílí nedostatečná kontrola se strany státní správy. Kontroly se v současné době prakticky neprovádějí. Revírníci ani odborní lesní hospodáři nemají žádné pravomoci, protože dle zákona o lesích za stav lesa zodpovídají jenom vlastníci lesů.

Žloutnutí smrkových porostů

Žloutnutí smrkových porostů, o kterém se v posledních letech opět začíná hovořit, není novým problémem. Od 70. let je toto žloutnutí smrkových porostů známé v České republice, kdy se začalo projevovat zejména na kyselých a chudých půdách západního Krušnohoří a Šumavy. Šlo hlavně o poškození jednotlivých stromů, které vždy po určitých obdobích zregenerovaly. Výrazněji se tento problém projevil v roce 1999, kdy došlo k rozsáhlému žloutnutí smrkových porostů ve vyšších nadmořských výškách západního Krušnohoří.

Poškození se projevuje žloutnutím svrchní strany starších ročníků jehličí, přičemž spodní strana jehlic zůstává zelenější. Zelený zůstává pouze nejmladší, naposledy vyrašený ročník jehličí. Tento typ žloutnutí je specifický pro tento druh poškození a odlišuje se od ostatních typů žloutnutí smrku vyvolaných nedostatkem např. manganu, železa, draslíku a dusíku. Nejvýrazněji se žloutnutí projevuje na svrchní, osluněné straně větví a jehlic.

Z hlediska výživy smrků jsou tyto barevné změny projevem nedostatku některých základních živin. Jedná se zejména o hořčík, který bývá v hodnotách výrazného až kritického nedostatku. Vzhledem k tomu, že je hořčík ve srovnání s vápníkem v rostlinných pletivech značně pohyblivý, dochází k jeho přemístění do mladých, nejaktivnějších ročníků jehličí a starší ročníky jehličí začínají žloutnout.

Přímou příčinou poškození je, jak již bylo uvedeno, výrazný nedostatek hořčíku v jehličí smrkových porostů. Na druhou stranu dosud není zcela jasné, jak tento nedostatek vzniká a jací činitelé jej ovlivňují. Do hry vstupují faktory, které buď způsobují rozklad chlorofylu a vymývání hořčíku z jehličí, nebo zabraňují jeho dostatečnému příjmu z půdy. Při vzniku poškození může jít pochopitelně i o jejich vzájemnou kombinaci, která může určovat i intenzitu a stálost barevných změn.

Možnosti ochrany a revitalizace porostů

Revitalizaci porostů výrazné poškození lze provést dodáním chybějícího hořčíku, případně dalších bazických prvků. V silně poškozených porostech, kde hrozí riziko z prodlení, je možné využít vhodná kapalná hnojiva, která dodají živiny přímo vegetačním orgánům a jejichž účinek je okamžitý. Je nutné odpovědně stanovit dávku a počet opakování aplikace, a to i s ohledem na stupeň narašení či růstu letorostů, aby nedošlo k poškození mladých letorostů vysokou koncentrací hnojiv. Nejpoužívanější jsou v tomto případě aplikace dolomitického vápence, respektive vápnitého dolomitu s vysokým obsahem hořčíku.

Smrkové monokultury a jejich zranitelnost

Málokdo ale ví, že smrk je převážně horská dřevina. Na horách bývá půda mělká a spodní voda blízko k povrchu. Tam je smrk v kondici, a když ho napadne třeba kůrovec, hravě se mu ubrání - zalije ho smůlou. Mělké kořeny smrku na spodní vodu snadno dosáhnou. Pokud ale někdo smrk vysadí na místech s hlubokou půdou, což bývá v nižších polohách, kde na podzemní vodu nedosáhne, může mít smrk problém - pořád má trochu žízeň. Přijdou-li sucha, jako v létě roku 2018, má žízeň velkou. Pak stačí málo, aby oslabený smrk zahubil i maličký, sotva 6 mm dlouhý brouček kůrovec (zde lýkožrout smrkový Ips typographus).

Správa Krkonošského národního parku se snaží už dlouhá léta lesy přestavět tak, aby se podobaly těm přirozeným. Znamená to, že v nižších polohách, kde by měly růst lesy smíšené - buk, jedle, javor, bříza, atd. - smrk kácí a dosazuje to, co tam chybí - listnáče a jedli. Ve starším lese se tak objevují mladé stromky chybějících druhů. Takový les je velmi odolný. Když vítr poláme velké stromy, nevadí, rostou tam mladé. Pokud nějaký hmyz napadne jeden druh stromů - zase to nevadí, rostou tam jiné stromy.

Ve vyšších polohách to vyhovuje smrkům. Dokonce tam může být přirozená i smrková monokultura. Skládá se ze smrků, ale všech generací - od nejmenších po ty nejstarší. Takový les kůrovec nezabije. Napadne jen stromy starší než zhruba 60 let. Ty mladší mají tenčí kůru a lýkožrout smrkový se pod ni nevejde. Neohrozí je. Po kůrovcové kalamitě v lese zůstane mladší generace smrčků, která starší stromy zahubené kůrovcem rychle nahradí. Problém ale nastane, když to je les stejnověký, bez mladých smrků. Kůrovec sežere sice jen jednu generaci smrků, jiná tam ale není. Tím vznikne velká plocha bez živých stromů.

Pokud se kůrovec objeví ve stejnověké smrkové monokultuře, nenapadne najednou všechny stromy. Vybere si nejdřív ty zdravotně nejslabší. Zkušený lesník si všimne smrků, které mají jehličí nažloutlé a trochu světlejší, než ty okolní. Na kůře se objeví malinké dírky s drtinkami kolem nich. To jsou světle hnědé kupičky pilinek z kůry, kterou se brouk prokousává. Po pár týdnech se kůrovec na prvním napadeném smrku rozmnoží a nalétne na okolní. Tzv. kůrovcové oko se rozrůstá. Pokud dřevaři včas smrky s namnoženým kůrovcem pokácí, vznikne malá paseka, šikovná pro vysazení mladých stromků chybějících druhů a pro přirozenou obnovu. Lesáci tomu vtipně říkají kotlík.

Ze stejnověké monokultury se tak pomalu stává druhově i generačně různý les, který se víc a víc podobá lesu přirozenému. Pokud by lesník ale včas nenechal pokácet napadené stromy, velmi rychle - během několik málo let, by se kůrovec přemnožil a zahubil les celý. Lesníci by sice měli šanci dosázet chybějící druhy dřevin, ale všechny by byly stejně staré. Lepší, než stejnověká monokultura by to bylo, ale ne o moc.

V případě krkonošských lesů je důležité kůrovce v nepřirozených smrkových monokulturách brzdit. Takové lesy jsou určené k přestavbě na lesy podobné těm přirozeným. Proto by krkonošští lesníci smrky postupně káceli. To, že je zahubí kůrovec, tedy nevadí. Padly by dříve či později. Vykácené kůrovcové oko je šance dosadit do lesa to, co v něm chybí. Jen to oko nesmí být najednou rozlezlé přes celé hory. Správa KRNAP proto kůrovce v jeho rozletu brzdí.

Možnosti boje proti kůrovci

Pokácené smrky plné kůrovce odkorňuje. Je to pracné a je na to málo lidí. Prostě nikdo nechce dělat rukama. Další možnosti, jak kůrovce brzdit, je pomocí insekticidů. To ale zakazuje jak zákon o ochraně přírody a krajiny, tak Standard FSC®, který Správa KRNAP dodržuje.

V národních parcích je snaha řešit problémy přirozenou cestou. To zrovna insekticidy nejsou. Správa KRNAP s kůrovcem stojí na rozcestí. Může kůrovce nechat zahubit během pár let všechny smrkové stejnověké lesy určené k přestavbě na lesy podobné přirozeným a s obrovským nasazením lidí (které ale nemá a mít nebude) vysázet na pasekách les nový. Ten bude sice druhově rozmanitý, ale zase stejnověký. Správa KRNAP tím bude riskovat další škody způsobené erozí, povodněmi atd. Nebo dočasně použít insekticidy a kůrovce trochu přibrzdit.

Použití insekticidů přináší velké nebezpečí pro okolí. V případě použití insekticidů proti kůrovci lze smrky jím napadené pokácené postříkat a nechat chemii pracovat. Na postříkané klády ale sedá kdejaká breberka - a tu insekticid zahubí stejně jako kůrovce. To nechceme. Stejně fungují i insekticidem napuštěné sítě, kterými se překrývají hromady kůrovcem napadeného vytěženého dřeva. Co sedne na síť zvenčí nebo zevnitř, zahyne.

Změna hospodaření v lesích

Lesníci bývají lidé disciplinovaní a konzervativní. Jestliže mnoho generací v lesích hospodařilo hlavně se smrkem, jejich chuť začít hospodařit jinak logicky není velká. Mnoho z nich pořád vidí les jako pole na výrobu dřeva s vysokou efektivitou těžby. Do lesa v mýtním věku se nažene stroj, který velké smrky kácí podobně jako kombajn kukuřici. Rychlý slušný zisk (a velké náklady na zalesnění).

Další problém je za lesem. Dřevozpracující průmysl u nás umí zpracovávat smrkové klády na trámy a prkna. To je skvělé stavební dřevo. Není připravený na to, že bude málo smrku a stavebním dřevem budou překližky z různého druhu dřeva.

Kůrovcová kalamita ve střední Evropě je na jedné straně obrovský průšvih na všech možných stranách. Je ale také obrovskou příležitostí přestavět lesy tak, aby se podobaly těm přirozeným a víc vydržely.

Pěstební a ochranná opatření v oblastech chřadnutí smrku na severní a střední Moravě se svou účinností mohou na různých majetcích lišit. V odpovědích na otázky redakce Lesnické práce pro tři správce lesa lze ale najít shodu v tom, že řešení je nutné hledat především ve změně druhové skladby.

Plošný rozpad lesa a jeho příčiny

Na mnoha místech v Česku umírají jehličnaté lesy. Umírání lesů ve velkých plochách neboli plošný rozpad lesa se týká především smrkových lesů v nižších polohách a částečně také lesů borových. Hlavní oslabující faktory jsou pro lesy v ČR tři: klimatická změna, degradace půdy a nevhodné hospodaření

Většina českých lesů sloužila ve 20. století především k produkci dřeva a dlouho se pěstování smrkových či borových monokultur vyplácelo. Má to však i negativní důsledek: dnešní lesy jsou slabé a zranitelné.

Faktory ovlivňující stav lesů

• Druhová skladba: Smrkové lesy dnes tvoří okolo 50 % rozlohy českých lesů. Smrky totiž byly v minulosti vysazovány i v oblastech, kde pro ně bylo příliš teplo nebo sucho, tedy mimo své tzv. ekologické optimum.
• Pěstování monokultur: Smrkové a borové monokultury jsou známé svou nízkou odolností - jednak jsou doslova pastvou pro škůdce a umožňují jim zlikvidovat velkou plochu lesa naráz, jednak stromy stejného druhu odčerpávají z půdy stále stejné živiny.
• Stejnověké lesy: V hospodářsky využívaných lesích najdeme převážně stromy stejného věku. Byly většinou vysázeny naráz ve stejném roce, a pokud se mezi nimi později vysemenily mladší stromy jiného druhu, lesníci je odstranili. Různověké lesy jsou výrazně odolnější.
• Pěstování nahusto: V hospodářsky využívaných lesích se stromy pěstují nahusto, což ekonomického hlediska dává smysl: stromy, které mezi sebou soutěží o světlo, se snaží místo do prostoru kolem sebe vyhnat do výšky a výsledkem jsou dlouhé rovné kmeny bez větví, tedy lépe využitelné dřevo bez suků.
• Vyšší průměrná teplota: Během života dnešních dospělých lesů se klimatická změna začala silně projevovat: v Česku se za posledních 60 let zvýšila průměrná roční teplota o 2 °C. Ideální teplota pro smrkové lesy je však výrazně nižší - roční průměr do 6 °C.
• Častější a delší sucho: Klimatická změna způsobuje sucha delší a častější. Méně vláhy v půdě ale není jen důsledkem menšího množství srážek. Vyšší teploty v zimě vedou k tomu, že více prší a méně sněží a případný sníh se udrží kratší dobu.
• Vyšší odpar vody: Vyšší teploty v letních dnech způsobují, že stromy svými listy a jehličím odpařují více vody (odborný název tohoto jevu, který souvisí s dýcháním rostlin, je evapotranspirace). Pokud není v takových dnech v půdě dostatečná zásoba vody, stromy strádají.
• Lepší podmínky pro kůrovce: Vyšší teploty v zimě způsobují, že toto roční období přežívá více kůrovců, v létě zase teplo urychluje vývoj kůrovcových larviček a brouků, takže se v průběhu sezóny stihne vyrojit více generací.

Degradace půdy

Půda je pro zdraví lesa stejně zásadní jako pro člověka zdravá strava. Musí obsahovat správné množství živin a navíc je potřeba, aby měla i vhodné pH. Různé druhy stromů mají rády různé půdní pH, pokud je však pro ně půda příliš kyselá nebo zásaditá, přestává se jim dařit.

• Opakované pěstování smrků: Se sázením smrkových monokultur se na našem území začalo někdy koncem 18. století. A zatímco dobrý zemědělec se snaží plodiny střídat, aby se půda nevyčerpala, v lesích se smrky po dlouhou dobu pěstovaly opakovaně. Důsledkem je jednak méně živin v půdě a jednak snížené pH.
• Kyselé deště a jejich dlouhodobé dopady: V letech 1960-1990 chrlily komíny elektráren v severních Čechách obrovská množství oxidu siřičitého, který vznikal při spalování hnědého uhlí. Tyto emise pak ve formě kyselých dešťů padaly zpět na zem a způsobily smrt mnoha horských lesů. Zároveň však přinesly i méně viditelnou změnu v podobě dlouhodobého okyselení lesních půd.
• Reaktivní dusík: Dusík v těchto sloučeninách působí v půdě jako hnojivo a nepřirozeně urychluje růst kmenů, které jsou pak křehké. Zároveň ale způsobuje také chřadnutí symbiotických kořenových hub, jež stromy ke svému zdravému růstu potřebují.

Význam jednotlivých faktorů samozřejmě velmi záleží na konkrétní lokalitě.

Kůrovci a jejich role

Kůrovci představují velmi různorodou skupinu hmyzu vyskytující se po celém světě. Většina druhů žije jen v mrtvých nebo umírajících stromech a nejsou pro zdraví lesa nijak ohrožující. Existuje však několik málo druhů (mezi nimi i náš lýkožrout smrkový), které sice většinou žijí pod kůrou oslabených či umírajících stromů, nicméně za příznivých podmínek se dokážou mnohonásobně rozmnožit a ve velkých počtech pak zabíjejí i zdravé stromy.

Schopnost usmrtit i zdravý strom přitom spočívá v tom, že brouci jsou schopni koordinovat svůj útok chemickou signalizací, takzvanými agregačními feromony. Brouci vyhlodávají komůrky ve vnitřních vrstvách kůry, kde se rozmnožují a kladou vajíčka. Z nich vylíhnuté larvičky se živí lýkem, které je pro strom klíčové, neboť mu umožňuje transportovat vodu a živiny - bez něj strom postupně chřadne a umírá.

Zdravé stromy se napadení brání, například produkcí terpenů a dalších látek, jež jsou pro brouky toxické. Proto brouci zpravidla obsazují jen stromy vyvrácené větrem nebo oslabené suchem či jinými faktory, neboť ty se nedovedou dostatečně bránit.

Závěr

Potřebné kroky vyplývají už z výše uvedeného: je nutné změnit způsob hospodaření v lesích a usilovat o zastavení postupující klimatické změny. Obojí totiž vytváří kůrovcům ideální podmínky, a zejména změna klimatu působí na zbývající stromy jako silný stresor, který je bude dále oslabovat.

tags: #smrk #v #cesku #ohrožení #příčiny

Oblíbené příspěvky:

• Druhy ptáků v Česku
• Vyplachování plastů před recyklací
• Škola v přírodě a pohyb
• Ekologické pleny Babylove Nature: Mini 3-6 kg
• Přírodní krásy kolem nás