Vývoj produkce biologicky rozložitelného odpadu v České republice

11.03.2026

Jedním z velkých problémů současné společnosti jsou odpady. Jak si s nimi dokážeme poradit v České republice? Český statistický úřad sleduje odpadovou problematiku ze dvou úhlů - produkce a nakládání. Produkce odpadů zahrnuje veškerý odpad vzniklý na území České republiky v daném časovém úseku, včetně produkce sekundárního odpadu (odpad ze zpracování odpadu). Nakládáním s odpady se rozumí využití a odstraňování odpadů. Do nakládání se nezahrnují přípravné operace, vývoz odpadu, uskladnění, ani předání jiné oprávněné osobě. Naopak, nakládání může kromě vlastní produkce zahrnovat i dovozené odpady nebo zůstatek na skladě z předchozích období. Zdrojem pro odpadovou statistiku ČSÚ je již několik let Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností (ISPOP) provozovaný Českou informační agenturou životního prostředí CENIA.

Celková produkce odpadů v ČR

V roce 2022 dosáhla produkce odpadů v České republice 39 191 940 tun. Je to přibližně o 0,3 % méně než v roce předešlém. Z celkového množství tvořily 60,9 % odpady minerální. Do této skupiny odpadů spadají např. stavební a demoliční odpady, zeminy nebo odpad ze spalování. Dalšími 13,4 % se na celkovém množství vyprodukovaných odpadů podílel kovový odpad následovaný směsným odpadem (11,3 %) a nekovovým odpadem, který tvořil 7 %. Nekovový odpad se skládal hlavně z odpadu z papíru a lepenky (51,1 %), odpadních plastů (22,7 %), skleněného odpadu (11,2 %) a odpadu ze dřeva (9,8 %). Zbývající část nekovového odpadu obsahovala pryžový odpad, textilní odpad a odpad obsahující polychlorované bifenyly - PCB, které spadají do kategorie nebezpečných odpadů. Nebezpečné odpady musí vykazovat jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v nařízení Komise (EU) č. 1357/2014, jimiž jsou např. výbušnost, dráždivost nebo toxicita. Z celkového množství 39 191 940 tun vyprodukovaného odpadu tvořily nebezpečné odpady necelá 4 %.

Při posouzení vzniku odpadu z hlediska ekonomické činnosti původce jasně dominuje stavebnictví (oddíly 41 až 43 dle klasifikace ekonomických činností CZ-NACE) se 17,2 miliony tun odpadu, tedy s téměř 44 %. Druhým největším producentem je veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení (oddíl 84 dle CZ-NACE) se skoro 6 miliony tun. Do této kategorie náleží i obce, které zajišťují mj. sběr odpadu od občanů.

V krajském srovnání produkce odpadů na základě sídla provozovny daného původce bylo v roce 2022 nejvíce odpadů (5,3 mil. tun) vytvořeno ve Středočeském kraji. Nejméně pak v Karlovarském kraji, a to 0,6 mil. tun. Při zohlednění počtu obyvatel se na první příčku dostal kraj Jihomoravský se 4 385 kg odpadu na jednoho obyvatele. Celorepublikový průměr činil 3 643 kg na obyvatele. Nebezpečných odpadů bylo v tuzemsku na jednoho obyvatele v roce 2022 vyprodukováno 145 kg.

Komunální odpad

Významnou součástí odpadů je komunální odpad. Ten podle definice EU zahrnuje veškeré odpady od domácností a odpad podobný povahou a složením odpadu z domácností. Kromě tzv. Celkem bylo v roce 2022 vyprodukováno 5 423 686 tun komunálního odpadu (o 1,3 % více než v roce předešlém), z toho 3 899 245 tun pocházelo z obcí, resp. od občanů, kterým sběr odpadu právě obce zajišťují, a dalších subjektů zapojených do obecního sběru odpadu. V přepočtu na jednoho obyvatele České republiky se jednalo o 362 kilogramů „obecního komunálního odpadu“.

Čtěte také: Informace o kompostování

Krajem, kde se komunálního odpadu v obcích na jednoho obyvatele vyprodukovalo nejvíce, byl Středočeský kraj se 421 kilogramy na osobu. Z celkového množství komunálních odpadů tvořily 59,1 % směsné odpady, 16,1 % nekovové odpady a 15,8 % odpady živočišného a rostlinného původu. Největší část nekovových odpadů pak tvořil s podílem 45,5 % odpad z papíru a lepenky, 22,9 % bylo odpadního plastu a 19,1 % skleněného odpadu. Minoritními složkami nekovových komunálních odpadů pak byly odpad ze dřeva (8 %) a textilní odpad (4,5 %).

Nakládání s odpady

Jak již bylo řečeno, kromě produkce odpadů sleduje statistika i nakládání s nimi. Jedná se o tzv. konečné nakládání, tedy stav, kdy je odpad odstraněn nebo využit a přestane být odpadem. Celkové množství odpadu, s nímž bylo v roce 2022 nakládáno, činilo 34 091 539 tun. Rozdíl mezi celkovou produkcí odpadů a celkovým množstvím odpadů, s nimiž bylo finálně naloženo, je dán tím, že do produkce vstupuje veškerý odpad, který byl na daném území v daném období vytvořen, bez ohledu na to, zda s ním bylo nakládáno. Započítává se tedy i odpad, který byl uskladněn pro využití či odstranění v letech následujících nebo byl vyvezen za hranice našeho státu. Naproti tomu je do nakládání započítáván i odpad, který byl do tuzemska dovezen, a také vyskladněný odpad vytvořený v letech minulých. Další rozdíl mezi celkovou produkcí a celkovým množstvím odpadů, s nímž bylo nakládáno, je způsoben hmotnostními „ztrátami“ vzniklými na cestě mezi původcem a zpracovatelem.

Důležitější než absolutní čísla je tedy sledovat relativní poměry jednotlivých forem využití či odstranění. Z celkového množství odpadů, s nimiž bylo nakládáno, bylo 3,9 % energeticky využito, tedy jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie. Pro recyklaci materiálů bylo využito 51,3 %. Do této kategorie spadá například znovuzískání kovů, jiných anorganických látek či rafinace použitých olejů. V předchozím roce (2021) bylo pro recyklaci využito 50,6 % odpadů. Pro účely kompostování sloužila 3 % odpadů a podíl odpadů využitých k zasypávání činil 28,3 %. Zasypávání znamená využití odpadů na terénní úpravy nebo pro rekultivace skládek. Skládkováno bylo 13,2 % odpadů a pouze 0,2 % bylo spáleno bez energetického využití.

Poměry mezi jednotlivými způsoby nakládání se samozřejmě liší při pohledu na konkrétní druhy odpadů. Zatímco 97,5 % skleněných odpadů, 96,8 % papírových odpadů či 90 % dřevěných odpadů bylo využito pro recyklaci materiálů, v případě plastových odpadů tvořila materiálová recyklace již o poznání menší podíl (60,9 %). Dále bylo 20,8 % plastových odpadů energeticky využito a 18,3 % skládkováno. Textilních odpadů bylo využito pro recyklaci materiálů 36,6 %, energeticky bylo využito 22,9 % a skládkováno 37,6 %. U směsných odpadů tvořilo skládkování 70,5 % z celkového nakládání a 23,3 % směřovalo k energetickému využití.

Informace, které ČSÚ získává prostřednictvím ISPOP, nám umožňují sledovat také import a export odpadů. V roce 2022 byly do Česka dovezeny téměř 3 mil. tun odpadu. Z toho 42,2 % tvořily minerální odpady. Další příčky v dovozu zaujímaly kovový odpad (23,6 %) a nekovový odpad (23,1 %), ve kterém byly nejvíce zastoupeny odpadní plasty (0,3 mil. t). Oproti roku 2021 kleslo množství importovaného odpadu o 3,4 %. Naopak z České republiky bylo vyvezeno téměř 3,4 mil. tun odpadu, přičemž více než 70 % tohoto množství tvořil kovový odpad. Podíl nekovového odpadu na celkovém exportu činil 26,3 %. Konkrétně se jednalo o odpad z papíru a lepenky, kterého bylo v roce 2022 z České republiky vyvezeno více než 0,7 mil. tuny. V porovnání s rokem 2021 bylo z tuzemska exportováno o 2 % odpadů méně. Nebezpečných odpadů bylo do Česka dovezeno 44 tis. tun a 28,6 tis.

Čtěte také: Biologický odpad a nemocnice: Co s ním?

Biologicky rozložitelný komunální odpad (BRKO)

Biologicky rozložitelné komunální odpady (dále jen BRKO) je skupina odpadů biologického původu, které jsou v komunálním odpadu kvantitativně významnou skupinou odpadů a způsob nakládání s nimi může pozitivně nebo negativně ovlivnit základní složky životního prostředí. Převážná část těchto bioodpadů je předurčena k látkovému nebo materiálovému využití. Obsahují rostlinné živiny a organické látky, které je možno stabilizovat a výhodně uvádět do přírodního koloběhu jako organické hnojivo - kompost. Bioodpady se mohou také zpracovávat technologií anaerobní digesce, při které kromě organického hnojiva - digestátu vzniká další produkt - bioplyn, který je vhodný k výrobě elektrické energie, tepla a motorového paliva.

Nejdůležitějšími složkami BRKO v obcích jsou odpad rostlinných částí z parků, zahrad apod. a kuchyňský odpad. Možnosti nakládání s BRKO zahrnují kromě předcházení jejich vzniku u zdroje domácím kompostováním, kompostováním komunit a komunitním kompostováním také jejich sběr (odděleně nebo společně se směsným komunálním odpadem), anaerobní digesci v bioplynových stanicích a kompostování v kompostárnách, energetické využití ve spalovnách a odstranění skládkováním na skládkách komunálního odpadu. Environmentální a hospodářské přínosy jednotlivých technologií zpracování výrazně závisí na místních podmínkách, jako jsou hustota obyvatelstva, typ osídlení, zástavby a infrastruktury v obci, nadmořská výška obce apod.

Téma biologicky rozložitelného odpadu je po celém světě z mnoha důvodů velmi aktuální. Podle výsledků dlouhodobých analýz směsného komunálního odpadu realizovaných v českých domácnostech tvoří bioodpad cca 25 % hmotnostního objemu popelnic. To je ohromné množství nevyužitých zdrojů.

V ČR máme celou řadu možností, jak nakládat s bioodpadem. Pokud nemáme výše uvedené možnosti, závisí řešení nakládání s bioodpady na konkrétní obci. Způsob třídění bioodpadu je v kompetenci obcí - někde poskytují bezplatně či za poplatek domácí kompostéry či sběrné nádoby na bioodpad. V některých obcích je na předem určeném místě možnost třídit bioodpad do přistavených velkoobjemových kontejnerů, jinde zase mohou obyvatelé odložit bioodpad do sběrných dvorů či kompostáren, příp. Rámcová směrnice EU o odpadech požaduje, aby byl biologický odpad do 31. prosince 2023 separován a recyklován u zdroje nebo aby byl zajištěn jeho oddělený sběr a bylo zajištěno, že nedojde k jeho smíchání s jinými druhy odpadu. Cílem je zvýšení jeho kvality a také množství druhotných surovin, které lze efektivně využít. Od roku 2027 se kompost získaný ze směsného komunálního odpadu navíc nebude moci započítávat již ani do plnění recyklačních cílů stanovených pro komunální odpad.

Osobní uhlíková stopa a bioodpad

Většina z nás žije standardním konzumním způsobem života, při kterém produkujeme odpady a zanecháváme na Zemi uhlíkovou stopu. I díky jen drobným změnám ve svých zvycích můžeme zmenšit svoji uhlíkovou stopu. Z hlediska podílu jednotlivých druhů potravin má na celkovou hodnotu uhlíkové stopy největší dopad zejména spotřeba masných a mléčných produktů, která představuje cca 75 % emisí skleníkových plynů uhlíkové stopy potravin. Velikost svojí uhlíkové stopy můžeme do značné míry ovlivnit výběrem toho, co a kdy jíme.

Čtěte také: Jak vybrat koš na bioodpad?

Z hlediska obecného nakládání s odpady, tedy i s bioodpadem, se uplatňuje obecně platná hierarchie pro nakládání s odpady, která se opírá o principy environmentální udržitelnosti. Největší preference v přístupu k odpadům patří prevenci vzniku odpadu. Hierarchie environmentálního přístupu k odpadu, tedy i bioodpadu, klade největší důraz na prevenci. Můžeme si myslet, že náš přístup nic nezmění, ale není to tak. My, jakožto spotřebitelé, jsme důležitou hybnou silou a vlastně ani není potřeba radikálních kroků - rozhodnutí žít o vodě a vzduchu opravdu nejsou na stole. Pomohou i drobnější změny v našich návycích, které odpovídají zásadám pestré a zdravé stravy. Na světě je tolik dobrých jídel - nemusíme přece jíst masné výrobky každý den. Pokud máme v okolí možnost nakoupit maso, mléčné výrobky, vajíčka, ovoce či zeleninu od lokálního chovatele, je to nejlepší volba.

Jahody v lednu? Borůvky v únoru a broskve v březnu? Pohádka o 12 měsíčcích je v mnoha domácnostech běžnou realitou, a ano, proč by nebyla, když máme ty možnosti, které Maruška neměla.