Ekologické zemědělství v Mexiku: Statistiky a trendy

Iniciativa má za cíl podpořit zúčastněné země při přechodu k udržitelnějším a klimaticky odolným agro-potravinovým systémům s nižší ekologickou stopou, zejména ve venkovských oblastech, které čelí vysokému tlaku na přírodní zdroje. Zařazení Mexika do tohoto programu staví zemi mezi skupinu států, které čelí podobným strukturálním zemědělským výzvám, jako je degradace půdy, nedostatek vody a zranitelnost vůči změně klimatu.

Schválené projekty by měly zlepšit hospodaření na přibližně 1,2 milionu hektarů zemědělské půdy po celém světě, obnovit více než 314 000 hektarů degradovaných krajin a snížit až 84,5 milionu tun emisí skleníkových plynů.

Pro Mexiko se cíle programu zaměřují na posílení udržitelnosti agro-potravinových systémů, zlepšení hospodaření s produkčními plochami a podporu zemědělských postupů, které zvyšují odolnost vůči dopadům změny klimatu. Tyto aktivity jsou zvláště zaměřeny na venkovské komunity a ekologicky zranitelné oblasti, kde sucho a změna klimatu významně ovlivnily zemědělskou činnost.

Národní kontext dále zdůrazňuje význam této mezinárodní iniciativy. V prosinci 2025 představilo Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova publikaci Agro-potravinový výhled 2025 - technický nástroj, který shromažďuje statistické informace a analýzy o výkonnosti mexického zemědělského, živočišného, rybářského a akvakulturního sektoru.

Ačkoli mexický agro-potravinový sektor vykázal v uplynulém roce pozitivní agregovaný výkon, což dokládá například národní produkce agro-potravin dosahující téměř 290 milionů tun, čímž Mexiko opět potvrdilo svou pozici jednoho z předních světových producentů a vývozců potravin, data zároveň odhalují významné regionální a sektorové rozdíly. Patří sem výrazná heterogenita zemědělské výkonnosti mezi jednotlivými státy ovlivněná faktory, jako je dostupnost vody, klimatické podmínky, produkční infrastruktura a přístup k technologiím.

Čtěte také: Aktuální data o znečištění ovzduší

Z pohledu mexické vlády je kladen důraz na strukturální odolnost zemědělského sektoru a ústřední roli producentů při zajišťování národní potravinové suverenity. V tomto ohledu jsou využívání technických informací a spolehlivých dat (jako jsou údaje obsažené v Agro-potravinovém výhledu) spolu s mezinárodními iniciativami (jako je účast Mexika v globálním programu FAO pro udržitelné zemědělství) považovány za základní prvky pro posílení veřejného rozhodování a směřování rozvoje odvětví.

Vinařství jako součást zemědělství

Vinařská kultura je v Mexiku v posledních letech na vzestupu. Zájem spotřebitelů o vína stále roste, mnohá místní vinařství zaznamenávají rozmach. Tento trend naznačuje pozitivní vyhlídky na další růst. Počet vinařských akcí a stezek narůstá, vinařství se otevírají návštěvníkům a nabízejí různé zážitkové balíčky.

V Mexiku najdeme čtrnáct vinařských oblastí s ideálním podnebím, vysokou nadmořskou výškou a kvalitní půdou. Přibližně 400 vinařství zde nabízí přes dvanáct tisíc značek a pěstuje se kolem čtyřiceti různých odrůd. Mexičtí vinaři využívají původní odrůdy révy a inovativní vinařské techniky, které přispívají k rozšíření trhu.

Nejvýznamnější vinařskou oblastí Mexika je Valle de Guadalupe ve státě Baja California Norte. Na poloostrově Baja California se nachází přibližně 260 vinařství, která produkují 70 % veškerého mexického vína. Další významnou vinařskou oblastí je stát Coahuila, kde se nachází dvacet dva vinařství s více než 1 000 hektary vinic.

V posledních třech letech mexický trh s vínem zaznamenal výrazný růst, a to hlavně díky měnícím se preferencím spotřebitelů, zvyšujícím se příjmům a stoupající poptávce po prémiových a dovážených vínech. Trendy udržitelné a ekologické výroby rovněž přispívají k růstu trhu. Spotřebitelé se stále více zajímají o produkty s minimálním dopadem na životní prostředí.

Čtěte také: Čína a kvalita ovzduší

Rostoucí poptávka se netýká pouze místního vína, ale také vína z dovozu. Dovoz vína v hodnotě i objemu od roku 2013 stabilně roste. V roce 2023 dovezlo Mexiko víno v hodnotě 318 mil. USD, což představuje čtvrtý nejvyšší objem v historii. Trhu dominují vína ze šesti zemí, které pokrývají 99 % celkového dovozu. Nejvýznamnějším dodavatelem je Španělsko, následované Chile, Argentinou, Francií, Itálií a Spojenými státy. Na trh se nově dostávají také vína z Austrálie, Portugalska a Německa, což svědčí o otevřenosti mexických spotřebitelů vůči novým vinařským zážitkům. Dovozovým vínům nahrává i skutečnost, že průměrná cena mexického vína je vyšší než cena vína dováženého.

Výzvy v oblasti vodního hospodářství

Přesto ale existují velké nedostatky v modernizaci a ochraně infrastruktury, kvalitě vody a nakládání s tekutinami. Místa na řízení a zpracování vodních zdrojů jsou nerovnoměrně rozmístěny, většina obyvatelstva se koncentruje ve velkých městech, kde se postupně řeší zpracování pitné vody i čištění odpadních vod. Podle místních odborníků je na odstranění nedostatků potřebné zvýšit investice do vodohospodářství a zlepšit fungování institucí.

Navzdory tomu, že se v Mexiku nachází 5 milionů přehrad a jiných zařízení určených k akumulaci vody, ve kterých se skladuje přibližně 150 tisíc m3 vody, asi 8 z 13 hydrologických regionů trpí ve vybraném období roku nedostatkem vody (cca 35 milionů obyvatel). Problémem Mexika je také vysoké znečištění řek, jezer a přehrad, což klade důraz na kvalitní úpravny vody. Na celém území se nachází 5 028 vodních zdrojů, u nichž je monitorována kvalita vody.

Mexická norma NOM-127-SSA1-1994 týkající se vody pro užití a spotřebu uvádí maximální koncentrace látek ve vodě, které jsou určeny k lidské spotřebě na celém mexickém území. Jedná se zejména o venkovské oblasti a okrajové části velkých měst. V roce 2018 mělo podle oficiálních údajů Národní komise pro vodu (Conagua - Comisión Nacional del Agua) přístup k pitné vodě 91,6 % a 90,2 % ke kanalizaci. Navzdory faktu, že statistiky uvádějí vysoké procento dostupnosti pitné vody, v mnoha oblastech Mexika obyvatelé pijí balenou vodu, kterou používají i na vaření.

Podle studií by se vodohospodářství v Mexiku mělo v budoucnu zaměřit na zavedení opatření k zajištění udržitelnosti vodních zdrojů, zvýšit objem úpravy vod a jejího opětovného použití. Prostorem na zlepšení je i zpracování odpadních vod: v Mexiku je ošetřeno pouze 57 % komunálních odpadních vod. Z menších čističek odpadních vod, které zpracují 100 l odpadních vod za sekundu funguje 54 % a pouze 25 % z nich vodu očistí a ošetří správně. Fungování více než 50 % komunálních čistíren odpadních vod v Mexiku je podle světového hodnocení špatné. Pouze 114 nově vznikajících znečišťujících látek je regulováno; existuje však dalších 202, o kterých se neví, jak je zpracovat, nejsou ani klasifikovány a normy určující kvalitu vody je neberou v úvahu.

Čtěte také: Nejvíce zastoupený plyn v atmosféře

Dohoda o zemědělství WTO

Liberalizace a odstraňování deformací v oblasti obchodu zemědělskými produkty byla v rámci GATT zahájena až během implementace tzv. Uruguayského kola (UK) na základě Dohody o zemědělství WTO (1994), jejíž prováděcí období jako první etapa reforem skončilo pro rozvinuté země v roce 2000 (pro rozvojové země v roce 2004).

V rámci DDA by se nemělo měnit základní pojetí podpor zelené skupiny, což je pro EU mimořádně důležité. Bylo požadováno podstatné snížení podpor žluté skupiny odstupňované podle rozsahu jejich používání členskou zemí. Protože se ukázalo, že podpory De minimis nejsou zanedbatelné, ale významné, předpokládalo se i podstatné snížení jejich hranice.

Přes mnohé peripetie vývoje, kdy se střídavě zdálo, že už bylo dosaženo stavu blízkému dohodě (např. 2008) či naopak byla jednání zcela přerušena, se nepodařilo v otázce domácích podpor nijak pokročit. Proto je i v současné fázi otázka omezení domácích podpor považována za hlavní otázku negociací v oblasti zemědělství. Důvodem je jednak jejich stále velmi silný vliv na obchod i fakt, že jejich omezení prakticky nelze dosáhnout jinak než multilaterálně. Znovu se objevovaly různé úvahy, jak toho dosáhnout, návrhy nikdy nedosáhly jasné konkretizace s ohledem na silný odpor některých členů.

Specifickou otázkou domácích podpor se stalo v posledních letech tzv. Veřejné skladování za účelem potravinového zabezpečení (Public Stockholding for Food Security Purposes), které prosazuje řada rozvojových členů (G-33), zejména Indie, která jejím řešením často podmiňovala fakticky i všechny ostatní negociační otázky.

Hlavním důvodem je rychlý růst dvoustranných a regionálních dohod o volném obchodu, kde jsou tyto otázky řešeny mnohem efektivněji. To plně platí i pro EU a ČR, které si míní nechat prostor právě pro regionální vyjednávání.

V rámci UK byly podrobeny přísným pravidlům pouze vývozní subvence. DDA bylo v tomto směru podstatně náročnější a požadovalo úplné zrušení nejen vývozních subvencí (na EU připadalo asi 3/4 všech vývozních subvencí ve světovém obchodu), ale i ostatních forem podpory vývozu, což je označováno jako úplný paralelismus. Jedná se o zvýhodněné vývozní úvěrování (využívané např. USA), zneužívání státních vývozních obchodních podniků k podpoře vývozu (např.

tags: #ekologické #zemědělství #Mexiko #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelnost skla
• Domácí recepty na čištění gauče
• Co jsou antropogenní emise?
• Obojživelníci: Ohrožený druh
• Švédská aktivistka Greta Thunberg