Co skrývá naše tělo? Pochopení svalových záškubů v kontextu přírody a stresu

Naše tělo můžeme vnímat mnohým způsobem. Třeba jako fyzickou schránku na vnitřní orgány. Další názor říká, že tělo je chrám duše, ve kterém máme dar prožít důležité zkušenosti. Nebo že tělo je naším zrcadlem. Ať je vaše představa jakákoliv, je dobré si uvědomit, že celé naše bytí je zakotvené v těle. V těle žijeme.

Poslední dobou se hodně mluví o komplexním přístupu. Lidskou bytost vnímám jako propojení myšlenek, emocí a těla. Vše je velmi úzce propojeno a pospojováno.

Jak vnímáme své tělo?

Na úvod mám pro vás jedno malé cvičení. Zkuste si na malou chvilku najít pohodlnou pozici, zavřete si oči a vnímejte své tělo. Použijte vnitřní zrak a projděte si vaše nohy, celé dolní končetiny, oblast pánve, břicha, zad, hrudníku, horní končetiny, krk i hlavu. Jak vám to šlo? Bylo těžké se napojit na jednotlivé části vás samých nebo vám to šlo samo? Jak jste se při tom cítili?

Koukněte se kolem sebe na malé děti. Mají naprosto nevyčerpatelnou energii, živě vnímají svět, nenuceně se pohybují, bezprostředně vyjádří emoce, ať jde o radost či vztek. Proč ale toto neumíme i v dospělosti? Čím jsme starší, tím více ztrácíme tuto spontaneitu a živost.

Možná namítnete, že si nemůžeme pořád hrát jako děti a musíme se chovat jako „dospělí“. To samozřejmě ano, ale opravdu bychom nemohli být více autentičtí, a bezprostřední jak tělesnými, tak emocionálními reakcemi?

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Většina z nás v průběhu hektického dne vůbec nevnímá své pocity ani tělesné projevy. Dobrá zpráva je, že pokud vám tento způsob nevyhovuje (stejně jako mně), máme možnost změny. Ta dětská energie se totiž neztratila. Spíše je uvězněná uvnitř nás např. z důvodu chronického napětí v důležitých svalových skupinách, které pak omezuje hybnost, zabraňuje volnému dýchání, znesnadňuje spontánní vyjadřování pocitů a omezuje naši schopnost prožívání. Tento názor zastával Alexander Lowen, americký lékař a psychoterapeut, o kterém se více zmíníme ještě na konci textu.

Proč jsme neustále ve stresu?

Možná vás napadá, proč ale máme téměř všichni chronické napětí ve svalech? Proč žijeme neustále ve velkém stresu? Kde se to vezme?

Viděli jste někdy v přírodě vystresovanou zebru nebo antilopu, přesto, že každý den zažívá boj o svůj život? Naše tělo, my, máme k dispozici sebeuzdravovací mechanizmy. Tzn., že tělo se po prožitém stresovém zážitku snaží zpátky najít ztracenou rovnováhu. Můžeme si uvést příklad právě z divoké přírody. Stádo zeber, které se v klidu páslo, napadne hladový lev. V těle zeber se nastartuje poplachová reakce (útěk/útok, příp. zamrznutí) a ony se dají na útěk. Ty, které přežily, se za nedlouho po útoku dál v klidu pasou, jako by se nic nedělo. Ale na jejich těle můžeme vidět různé záškuby svalů, poskočení, odfrknutí apod. To je přirozený proces dokončení stresové reakce, uvolnění nahromaděné energie a děje se to mimovolně. Když tento proces proběhne, zebra si do dalších dnů nenese stres z minulého útoku, ale žije opět tady a teď.

Jak se vyrovnáváme se stresem my?

A jak je to u nás? Ano, ideálně bychom měli dopřát našemu tělu stejný prostor k přirozenému dokončení nějaké náročné situace. To ale obvykle neděláme. Umí to právě děti - třesou se, křící, pláčou, běhají sem a tam...Většinou je to ale rychle odnaučíme typickými výroky: „neřvi“, „nebreč, nic se ti nestalo“, „nebuď hysterická“, „ to nebolí“ apod. Tím pádem není dokončen cyklus vybití do přirozeného zdravého relaxovaného stavu. V našem těle zůstane větší napětí, sníží se volný pohyb, …

Náš život si můžeme představit jako cykly postupného nabití a vybití. Zkusím uvést příklad přímo ze života. Představte si, že jste v práci, doděláte poslední naplánovaný úkol, vypnete počítač a těšíte se, že konečně půjdete domů. V tu chvíli přijde váš nadřízený a řekne vám, že nutně potřebuje ještě další práci. Co se v tu chvíli děje ve vašem těle? Jste zaplaveni vztekem, zoufalstvím, máte chuť zařvat, rozbrečet se, ale místo toho se usmějete a jdete pracovat.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Pokud následně toto potlačené napětí neuvolníme, např. při sportu, při procházce, dlouhou relaxační koupelí apod., uloží se nám v těle. Když se k sobě takto chováme dlouhodobě, mohou se objevit problémy na tělesné i psychické úrovni. Tělo je tedy možné vnímat také jako místo uložení životních událostí. Skrze tělo pak máme možnost různé negativní zážitky a traumata zpracovat.

Jenže máme-li v sobě hodně nahromaděného stresu a zranění, většinou kontakt s naším tělem ztratíme, „odřízneme hlavu od těla“ a děláme všechno proto, abychom se nemuseli dotknout bolavých míst. A tím se uzavře bludný kruh. Nahromaděná nevybitá energie se v těle projevuje různými symptomy, nekomfortem či onemocněním, a o to víc se snažíme chodit k lékaři, polykat pilulky a víc a víc se snažíme nic necítit.

Stejná reakce vzniká i u dětí, které zažijí nějaké trauma a v rámci přežití to vytěsní, odříznou a přestávají vnímat své tělo. Říká se, že trauma přitahuje trauma, takže to, co si nevyřešíme a pouze uvězníme v našem těle, tak před tím stejně neutečeme. Naopak se nám do života budou pořád přitahovat podobné situace.

Někdo např. říká, proč si stále nachází stejné partnery, kteří ho/ji jen využívají nebo např.

Co tedy s tím?

Začněme si víc všímat sami sebe, svého těla. Vzít tělo do procesu osobní změny je velmi zásadní. Jsou různé cesty a techniky, obecně je můžeme nazvat bodypsychoterapie. Cílem je, aby klient pomocí lepšího propojení se svým nitrem (tělem) sám poznal, co on i jeho tělo potřebují, aby rychleji a včas reagoval na signály, které jeho tělo vysílá. Myšlenkami se snadno obelžeme, tělo nelže nikdy. Jen je mu třeba naslouchat.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Bodypsychoterapie je kombinace psychoterapie obohacené o práci s tělem. Pomáhá nám ve vyjádření, uvolnění prožitých zranění a stresových zážitků. Ideálně bychom v rámci psychohygieny měli bodypsychoterapii využívat i preventivně, nejen jako záchranu v období již se vyskytujících problémů.

Jak pracovat se stresem?

Naše tělo potřebuje pohyb a jen občasnou stresovou událost. Dříve to tak bylo - více jsme se hýbali a stres přicházel nárazově. Tělo se se připravilo na útěk či útok, mimo jiné na to musel zareagovat svalový a nervový aparát. Když nebezpečí pomine, několik minut, případně hodin se pak tělo vrací k původním hodnotám a stresovou reakci ukončí. Tedy jednalo se o rychlou reakce a následnou regenerace.

V současnosti to tak ale není a stres působí dlouhodobě, prakticky neustále. Chybí právě uvolnění, relaxace, prostor pro dokončení, vydechnutí. V dnešní době své tělo téměř nevnímáme: neustále myslíme na spoustu věcí. Když nám tělo dá signál, že je něco v nepořádku, většinou reagujeme tím, že to musím vydržet, teď není čas to řešit a od toho místa se "odstřihnu", aby mě nezdržovalo. Případně spolkneme růžovou tabletku, aby odešla bolest. Je to nejjednodušší a nejrychlejší.

V mnohých situacích je v pořádku si rychle ulevit, nicméně vnímat sám sebe a své tělo, se vyplácí a je naprosto zásadní, abychom postupně nemuseli sklouznout do vážného onemocnění nebo chronických bolestí, které již ignorovat nejdou.

Prvním krokem tedy je, že se opět naučíme své tělo vnímat, respektovat ho a vyhovět mu. K tomu může přispět velkou měrou fyzioterapeut, který klienta učí nejen cviky, ale zaměří se i na vnímání napětí, pochopení signálů, které z těla přichází, souvislostí mezi nekomfortem v těle a životními událostmi. Je potřeba dostat obraz našeho těla do vědomého vnímání.

Kromě toho pak existují různé techniky, které přímo učí uvolnit chronické svalové napětí, což směřuje k obnovení pozornosti k našemu vnitřnímu prožívání, umožňuje hlubší osobní porozumění, pomáhá obnovit vlastní životní energii, pohyblivost i emoční prožívání. Velmi důležitá je také práce s dechem jako základním prostředkem k zvládnutí náročných událostí i k uvolnění.

"Mluvená" psychoterapie je velmi účinná, ale pro mnohé klienty je výhodnější psychoterapii propojit s cílenými tělesnými cvičeními, protože v těle se ukládají všechny stresové zážitky, traumata apod. Někdy tedy nepomůže jen mluvit. Možná ze své vlastní zkušenosti znáte, že v "hlavě" již máte vše srovnáno, rozumíte tomu, víte, jak byste měli jednat. Ale ve chvíli, kdy přijde náročná situace, vybereme automaticky starý navyklý způsob jednání. Naše tělo zevnitř zareaguje a nedokáže to jinak.

Z dlouhodobého preventivního pohledu je dobré se pravidelně hýbat. Pomáhá to našemu tělu po fyzické stránce a zároveň pohybem tvoříme v těle endorfiny, které zlepšují náladu a tím i snižují stres.

Svalové záškuby: Co to je a proč se objevují?

Nečekané záškuby a tiky svalů jsou pro mnohé běžným jevem, který však může být nepříjemný a někdy dokonce znepokojivý. Svalové záškuby po celém těle mohou být důsledkem přetížení, nedostatku minerálů, ale také skrytého onemocnění. Mohou se objevit v různých částech těla, včetně jemného tiku v oku, záškubů v břiše nebo svalových záškubů během spánku.

Svalové záškuby, známé také jako fascikulace, jsou náhlé, rychlé, neúmyslné stahy svalových vláken, které můžeme vnímat jako drobné pohyby nebo „cuknutí“ v různých částech těla. Tyto pohyby jsou zpravidla nebolestivé a trvají jen několik sekund, ale mohou být nepříjemné, zvláště pokud se vyskytují opakovaně. Svalové záškuby po celém těle jsou běžné, ale častými oblastmi jejich výskytu jsou zejména víčka, ruce, lýtka, ale i břicho.

Tyto nepředvídatelné tiky jsou často spojeny s fyzickým nebo psychickým přetížením, nedostatkem důležitých minerálů, jako je hořčík nebo draslík, nebo s dlouhodobým stresem. Běžné jsou také záškuby těla během spánku, které se vyskytují při přechodu mezi stavy bdění a spánku, a jsou považovány za přirozený fyziologický jev.

Hlavní příčiny mimovolních záškubů svalů

Hlavní příčiny záškubů svalů mohou být různorodé a často se vážou na náš životní styl, fyzickou kondici nebo aktuální zdravotní stav. Jsou obvykle krátkodobé a nevyžadují zásah lékaře.

• Únava a vyčerpání - nedostatek spánku nebo nadměrná fyzická námaha může vyvolat svalové záškuby po celém těle.

Závažná onemocnění signalizovaná svalovými záškuby

Většina svalových záškubů je neškodná a souvisí s únavou, stresem nebo nedostatkem minerálů. Avšak v některých případech mohou být časté a dlouhotrvající záškuby svalů po celém těle příznakem vážnějších neurologických onemocnění.

• Amyotrofická laterální skleróza (ALS) - je degenerativní neurologické onemocnění vede ke ztrátě motorických neuronů, což může způsobovat svalovou slabost, ztuhlost a postupnou svalovou atrofii.
• Roztroušená skleróza - autoimunitní onemocnění, které napadá nervový systém a narušuje přenos signálů mezi mozkem a tělem.
• Benigní fascikulační syndrom způsobuje časté, neškodné záškuby svalů, které nejsou spojeny se závažným neurologickým onemocněním.
• Hyperaktivní štítné žlázy (hypertyreóza) - nadměrná aktivita štítné žlázy může způsobit záškuby svalů, zvláště pokud je zvýšená hladina hormonů štítné žlázy.

Kdy navštívit lékaře?

Je běžné, že svalové záškuby jsou neškodné a vyskytují se po fyzické námaze, vlivem stresu nebo nedostatku minerálů. Proto není třeba hned panikařit, ale raději se poradit s lékařem.

Faktory zhoršující svalové záškuby

Některé faktory mohou výrazně zhoršit výskyt a intenzitu svalových záškubů. Omezení těchto faktorů a zavedení zdravějších návyků může pomoci snížit výskyt záškubů svalů a udržet je pod kontrolou.

• Stres spouští produkci stresových hormonů, které stimulují nervový systém a mohou vyvolat nebo zhoršit svalové záškuby.
• Nedostatek minerálů a vitamínů jako jsou hořčík, draslík a vápník, jsou důležité pro správné fungování svalů a nervů.

Stres a svalové záškuby

Stres je jedním z hlavních spouštěčů svalových záškubů. Ve stresu se v těle vylučují hormony, které aktivují nervový systém a mohou vyvolat náhlé svalové kontrakce. Tyto hormony zvyšují citlivost nervového systému a zvyšují napětí ve svalech, což může vést k náhlým a neúmyslným záškubům. Při fyzickém napětí například stres způsobuje, že tělo reflexně napíná svaly, což je činí náchylnějšími na drobné kontrakce a záškuby.

Věděli jste, že záškuby svalů během spánku jsou naprosto běžné a zažije je téměř 70 % lidí? Vědci se domnívají, že záškuby mohly kdysi sloužit jako varování před nebezpečím při usínání na stromech či v přírodě, kdy byl člověk ještě zranitelný.

Vztah mezi svalovými záškuby a nedostatkem vitamínů a minerálů

Nedostatek vitamínů a minerálů má významný vliv na zdraví svalů a nervového systému, což může vést k častým svalovým záškubům.

• Hořčík je nezbytný pro uvolnění svalů po kontrakci. Nedostatek hořčíku vede ke zvýšené dráždivosti svalů a ke svalovým záškubům po celém těle.
• Draslík pomáhá udržovat rovnováhu elektrolytů a správný přenos nervových impulzů.
• Vápník je důležitý pro kontrakci svalů.
• Vitamíny skupiny B (zejména B6 a B12) - tyto vitamíny jsou důležité pro správné fungování nervového systému.
• Vitamin D pomáhá při vstřebávání vápníku, a proto je důležitý pro zdraví svalů a kostí.

Jak lze svalovým záškubům předcházet?

Předcházení záškubům není náročné, vyžaduje však změnu každodenních návyků a péči o celkovou pohodu. Předcházet svalovým záškubům lze zejména péčí o zdravý životní styl a zajištěním dostatku důležitých živin. Dodržováním těchto opatření lze výrazně snížit výskyt svalových záškubů a podpořit celkové zdraví svalů a nervového systému.

tags: #csukani #v #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Adaptace v Černobylu
• Železo v přírodě
• Zpracování chmele
• Ideální monitor pro fotografy
• Životní prostředí a igelitové tašky