Dana Kyndrová, narozena 4. dubna 1955 v Praze, je významná česká dokumentární fotografka se zaměřením na humanistickou fotografii. Kromě fotografování se živí i jako průvodkyně.
Část svého dětství prožila s prarodiči ve středočeské obci Lázně Toušeň. Její otec byl volejbalový trenér, matka redaktorka časopisu Československá fotografie a nadšená amatérská fotografka. Společně však začali žít od chvíle, kdy jí bylo devět let a kdy odjela s otcem a matkou do Alžírska.
Zájem o fotografii se v ní probudil v 18 letech. Její první známý soubor vznikl v polovině 70. let 20. století během otcova pobytu v africkém Togu.
Vystudovala francouzštinu a ruštinu na Filozofické fakultě UK v Praze (1979). Deset let působila na katedře jazyků strojní fakulty ČVUT a po listopadu 1989 na katedře jazyků AMU. Až do roku 1992 učila francouzštinu a ruštinu na ČVUT a AMU.
Navštěvovala „školičku“ Jána Šmoka, nakonec se však na FAMU nehlásila, ale rozhodla se pro studium jazyků na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Čtěte také: Stavba a provoz potrubí: Rizika
Do Ruska jezdila pravidelně od 70. let na kursy ruštiny a přitom fotografovala běžný život Rusů. Od roku 1993 se živí jako fotografka.
Své projekty zpracovává výhradně černobíle. Výjimku udělala ve zmíněném projektu Odchod Sovětských vojsk. Vystavovala poprvé roku 1961 v pražském Klubu zaměstnanců školství, kultury a tisku.
Na počátku 90. let vytvořila jeden ze svých nejznámějších souborů - dokument o odchodu sovětských vojsk z Československa. Fotografovala imigranty, téma Žena, Podkarpatskou Rus, účastnila se mezinárodních projektů srovnávajících život na obou stranách bývalé železné opony.
Roku 1993 dostala nabídku zúčastnit se společného projektu s fotografy V. Birgusem, J. Štreitem a V. Kolářem ve Švýcarsku, na který kanton Bern poskytl půlroční grant. Po návratu se stala fotografkou a kurátorkou na volné noze.
Projekt Žena mezi vdechnutím a vydechnutím zahrnuje fotografie ze sedmdesátých až devadesátých let a jeho cílem je postihnout život ženy v celé jeho rozmanitosti, počínaje zrozením a smrtí konče. Kromě objektivní chronologie životní pouti člověka, respektive ženy, fotografie postihují i základní životní hodnoty, které nás provázejí a ovlivňují během celého našeho bytí. Jedná se o téma víceméně obecné, nikoli o zobrazení konkrétního prostředí či specifik určité země. Dalo by se říci, že pojednává o "ženě evropské". Podstatná část fotografií vznikla v České republice, dále je zastoupeno Švýcarsko, Francie, Anglie, Rusko, Ukrajina, Německo, Slovensko, Polsko a Estonsko.
Čtěte také: Jaderný odpad a Drábová
V Československu během normalizace fotografovala např. komunistické manifestace - koncentroval se mi v nich celý totalitní systém, proti kterému lidé reptali, ale na oficiální akce šli a tím režim formálně podpořili. V té frašce jsem viděla podstatu schizofrenie režimu. Na komunistické manifestaci jsem byla poprvé v roce 1973 na Václaváku, tehdy mi bylo osmnáct; od roku 1974 manifestace přesunuli na Letenskou pláň. Chodila jsem na ně každý rok a fotila je.
Fotografie souboru Per Musicam Aequo (1997 - 1998) vznikly na Konzervatoři a ladičské škole Jana Deyla v Praze, ve Škole Jaroslava Ježka pro nevidomé a zrakově postižené v Praze, na Tmavomodrém festivalu v Brně a na Mezinárodní soutěži nevidomých a slabozrakých hudebních interpretů v Mariánských Lázních.
V cyklu Odchod Sovětských vojsk (1990 - 1991) dokumentovala ukončení pobytu sovětských vojsk na území Československa.
Má za sebou kolem osmdesáti autorských výstav a je významnou kurátorkou výstav černobílého humanistického dokumentu. Uspořádala např. retrospektivu díla fotografa Miloně Novotného, sestavila výstavu Jan Palach zachycující události kolem jeho smrti a pohřbu, vytvořila expozici a publikaci 1945 Osvobození…, …1968 Okupace.
Bývala aktivní členkou Asociace profesionálních fotografů, dlouhodobě působila i ve vedení Pražského domu fotografie.
Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět
tags: #dana #kyndrova #skladka #informace