Stavebnictví se řadí mezi největší producenty skleníkových plynů. Podle Global Alliance for Buildings and Construction se podílí na 37 % celosvětových emisí. Z důvodu rostoucích obav z klimatických změn a dalšího znečišťování životního prostředí sílí tlak na udržitelné stavební postupy a stavební odvětví tak musí hledat ekologičtější řešení.
Definice materiálové cirkularity zahrnuje pochopení transformace z tradičního lineárního modelu spotřeby na regenerativní, uzavřený systém. Tento posun je nedílnou součástí udržitelného stavebnictví, které se zaměřuje na opětovné využití a recyklaci stavebních materiálů s cílem minimalizovat odpad a dopad na životní prostředí s ohledem na snižující se primární zdroje.
Klíčové zásady oběhového hospodářství ve stavebnictví se soustředí na maximální využití zdrojů. Přechod na cirkulární stavebnictví staví na důrazu na životní cyklus, tedy všech fází od návrhu až po demolici. To zaručuje, že použité materiály jsou nejen trvanlivé, ale také přizpůsobitelné budoucím potřebám. Důležitým aspektem materiálové cirkularity je zavedení materiálových pasů, které slouží jako podrobná evidence stavebních materiálů použitých v budově.
Biopaliva jako obnovitelné materiály
Biopalivo je palivo vyrobené z biomasy, tedy z obnovitelných biologických materiálů, jako jsou rostliny, zemědělské plodiny, dřevní hmota nebo organické zbytky. Základem pro výrobu biopaliv je obnovitelný zdroj energie v podobě organické hmoty. Může jít o dřevo, slámu, kukuřici, řepku, cukrovou řepu, rostlinné oleje nebo biologicky rozložitelné odpady.
Biopaliva se dělí podle skupenství a způsobu použití. Mezi pevná biopaliva patří například dřevěné pelety, brikety, štěpka nebo kusové dřevo. Například pelety a brikety se vyrábějí lisováním suché biomasy, často dřevních pilin. Kapalná biopaliva zahrnují například bioetanol a bionaftu. Kapalná biopaliva vznikají chemickým nebo biologickým zpracováním rostlinných surovin. Plynná biopaliva představují především bioplyn nebo upravený biometan. Ve stavebnictví a v domácnostech se s biopalivy setkáváme hlavně při vytápění. V dopravě se využívají například kapalná biopaliva jako příměsi do pohonných hmot.
Čtěte také: Odpadové hospodářství a skládky
Výhody a nevýhody biopaliv
Velkou výhodou je, že biopaliva vycházejí z obnovitelných zdrojů. Při rozumném hospodaření mohou být dlouhodobě dostupná a lépe zapadat do lokální energetiky. Dalším přínosem může být využití odpadních materiálů, které by jinak zůstaly nevyužité. U moderních topných zařízení lze navíc dosáhnout poměrně dobré účinnosti spalování.
Biopaliva nejsou automaticky bezproblémová. Hodně záleží na původu surovin, způsobu výroby, dopravě i samotném spalování. Nevýhodou může být i potřeba vhodného zařízení a správného skladování. Například dřevěné pelety musí zůstat v suchu, jinak ztrácejí kvalitu.
Využití biopaliv ve stavebnictví
Ve stavebnictví se biopaliva uplatňují hlavně v oblasti vytápění objektů. Časté je použití v rodinných domech, dílnách nebo menších provozech, kde slouží jako zdroj tepla pro kotel na biomasu nebo kamna. V domácnostech jsou oblíbené zejména pelety a brikety, protože se s nimi dobře manipuluje a mají poměrně stabilní parametry. V některých případech se využívají i jako záložní zdroj tepla. Při výběru je důležité sledovat typ zařízení, pro které je palivo určeno. Rozhoduje zejména vlhkost, výhřevnost, velikost frakce a obsah popela. Důležité je také správné skladování a pravidelná údržba topného systému. U pelet a briket je potřeba suché prostředí, u štěpky zase vhodné podmínky pro manipulaci.
Trend udržitelných materiálů ve stavebnictví
Tlak na úspory energie a efektivnější provoz budov roste. Proto se stále více řeší různé formy vytápění a kombinace zdrojů. Nejde o univerzální odpověď pro každý dům nebo provoz, ale v řadě případů dávají smysl. Stavebnictví v současnosti čelí historické výzvě. Vysoké finanční investice nutí investory stavět rychleji a efektivněji. Zelená dohoda pro Evropu, EU taxonomie a směrnice CSRD zároveň udržitelněji. Všechny tyto faktory vytvářejí hybnou sílu, díky níž roste poptávka po ekologických materiálech.
Research and Markets predikuje, že globální trh s ekologickými stavebními materiály dosáhne do roku 2030 hodnoty 47,9 miliardy USD, přičemž v období 2025 až 2030 poroste s CAGR 10,4 %. Tento trend není jen doménou západní Evropy, viditelný je i u nás. Z výzkumu společnosti CEEC Research vyplývá, že 60 % stavebních společností předpokládá zvýšenou poptávku po udržitelných materiálech v následujících pěti letech.
Čtěte také: Složení směsného komunálního odpadu
S tím jde ruku v ruce i fakt, že mezi nejvíce poptávané ekologické stavební materiály v současnosti patří zejména dřevo ve formě CLT a LVL, které je obnovitelné, funguje jako přirozený zásobník CO₂ a zároveň umožňuje rychlou a efektivní montáž prefabrikovaných konstrukcí. Významnou roli hraje také nízkouhlíkový beton a geopolymerní betony.
K zajištění legitimity stavebních materiálů slouží řada norem a certifikací, které poskytují robustní rámec pro jejich hodnocení a výběr - od ověřitelných environmentálních prohlášení o produktu (EPD) přes koncept cirkulárních materiálů (C2C) až po komplexní certifikace celých budov, jako jsou LEED či BREEAM.
Výhody používání udržitelných materiálů
Použití udržitelných materiálů nabízí řadu pozitivních dopadů v oblasti ekologie, ekonomiky i zdraví. Přispívají ke snižování emisí CO₂, produkují méně odpadu a vyžadují nižší spotřebu energie i vody. Zároveň vytvářejí kvalitnější vnitřní prostředí budov, protože neemitují zdraví škodlivé látky. Majitelům objektů přinášejí významné energetické úspory. Navíc projekty certifikované podle standardů LEED či BREEAM dosahují vyšší tržní hodnoty a jsou atraktivnější pro nájemce, kteří preferují zdravější, udržitelnější a energeticky méně náročné budovy.
Bariéry pro širší využití ekologických materiálů
Na jednu stranu je pro zákazníky udržitelnost důležitá, při výběru stavebních materiálů ale nebývá hlavním rozhodujícím kritériem. Hlavní bariérou vyššího využití ekologických materiálů je cena. I když se podaří zvýšit povědomí ve společnosti o výhodách udržitelných materiálů a zlomí se bariéra vyšších počátečních nákladů, které jsou ve výsledku kompenzovány úsporami energií a nižšími nároky na údržbu, stále budeme v Česku narážet na nedostatek kvalifikovaných odborníků, kteří perfektně rozumí udržitelným materiálům a ovládají jejich výrobu nebo jejich využití v projektování či výstavbě.
Výhled do budoucna
I přes všechny výzvy a bariéry se očekává, že poptávka po udržitelných stavebních materiálech bude nadále stoupat. Firmám, které se tomuto trendu otevřou, se naskytnou nové příležitosti - mohou se podílet na vývoji a využívání inovativních materiálů budoucnosti, získat výhodnější financování, uspět ve veřejných zakázkách nebo posílit reputaci své značky.
Čtěte také: Hodonínská Dúbrava a Oglejená Stanoviště
Alternativy k petrochemickým produktům
Nespočetné množství výrobků a materiálů, které používáme a jež mají zásadní vliv na kvalitu našeho života, se vyrábí z fosilních zdrojů, nejčastěji z ropy. Pro každý účel přitom příroda poskytuje produkty, z nichž lze pomocí vhodné technologie materiály se stejnými vlastnostmi vyrobit (k odklonu od používání přírodních produktů došlo v nedávné minulosti - umělé hmoty z petrochemie "vítězí" zhruba od poloviny 20. století). Stavební materiály z nepálené hlíny a slámy, nábytek a podlahy ze dřeva, textilie z rostlinných vláken a ovčí vlny, čisticí prostředky na bázi lehce odbouratelných tenzidů vyrobených z rostlin či živočišných tuků, přírodní barvy a nátěry, obalové materiály - to jsou jen některé příklady toho, co dávno známe, co je ale třeba s patřičným zájmem a argumentací znovu objevovat a prosazovat. Dnes jsou navíc známé i alternativy pro další petrochemické produkty (plastové fólie, izolační materiály, jednorázové výrobky), které lze dobře nahradit materiály ze škrobu, cukrů, celulózy a rostlinných olejů.
Uvedené výrobky mají plnohodnotné materiálové vlastnosti a zejména je oceníme při dožití: při likvidaci nezatěžují životní prostředí - jsou dobře biologicky odbouratelné a často je lze i kompostovat.
Význam obnovitelných surovin pro ekonomiku
Pro mnoho rakouských sedláků dnes pěstování palivového dřeva představuje významný doplněk jejich celkové produkce a tedy i zdroje obživy. Stejný význam - tedy nové perspektivy pro domácí zemědělství a alternativu k produkci potravin - má i příklon k používání obnovitelných surovin. Na produkci surovin se pak samozřejmě váže zpracovatelský průmysl. Zejména pro venkov to znamená nejen udržení pracovních míst, ale i vytváření míst nových.
Obnovitelné suroviny v každodenním životě
Pro všechny oblasti stavění a bydlení jsou na trhu výrobky z obnovitelných surovin, které se funkčností a estetikou vyrovnají konvenčním výrobkům. Dřevo je surovinou například pro nábytek, stavební materiál, podlahy, papír, stavební izolace, textilní vlákna, dřevitou vlnu, obaly, hračky a nádobí. Len a ovčí vlna jsou využívány pro textilní vlákna, látky a tepelné izolace. Len dále slouží pro obalový materiál, podpůrná vlákna či podestýlku. Izolace ze lnu, konopí a ovčí vlny představují dnes špičku tepelných stavebních izolací z obnovitelných surovin. Ze slunečnice, řepky či lnu se vyrábí barvy, laky, lazury, čisticí prostředky, mazadla, linoleum, kosmetika i farmaceutické výrobky.
Přírodní materiály a kvalita vnitřního prostředí
Je to právě kvalita vnitřního prostředí, kterou spoluvytvářejí materiály užité ve stavbě i v jejím interiéru. Přírodní materiály, jako je dřevo, kámen, hlína, části rostlin, srst, vlna apod., bez chemických aditiv, která v nevhodném složení mohou negovat pozitiva těchto materiálů, lze považovat za bezpečné z hlediska zdraví člověka. V poslední době se připisuje značný význam pozitivním vlastnostem hliněných omítek v interiéru budov, které dokáží přijmout velice rychle vysoký obsah vzdušné vlhkosti a po pominutí příčiny uvolňování vlhkosti do ovzduší (např. z koupelny, z kuchyně, aj.) jsou schopny vodní páru postupně uvolňovat znovu do vnitřního prostředí. Pohlcují zápachy.
Hliněné stavby a jejich trvanlivost
Nepálená hlína jako stavební materiál se užívala pro výstavbu masivních hliněných stěn prakticky na celém světě, a to v několika základních technologiích, které se místně obměňovaly, měly různé názvy, v podstatě se však jedná o několik základních principů vytváření konstrukcí. Životnost hliněných staveb přesahuje století, pokud je stavba trvale chráněna proti vodě. U nás představuje stáří dochované hliněné zástavby 100 až 400 let, výjimečně i více.
tags: #definice #obnovitelných #materiálů
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]