Deleni Odpadu: Komplexní Průvodce pro Obce a Města

18.04.2026

Zjednodušeně můžeme komunální odpady rozdělit na směsný komunální odpad a tříděný odpad. Směsný komunální odpad (SKO) nelze dále vytřídit a končí na skládce nebo v zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO).

S ohledem na ochranu životního prostředí a šetření primárních zdrojů je nevyhnutelné se snažit o minimalizaci produkce všech druhů odpadů bez ohledu na to, zda je lze recyklovat. Zákon č. Podle ČSÚ je průměrná produkce komunálních odpadů z obcí cca 350 kg na jednoho obyvatele za jeden rok.

Aby průměrná obec v roce 2025 vytřídila 60 % odpadů, musí k materiálovému využití předat 210 kg surovin, odstranit může pouze 140 kg (směsný odpad, objemný odpad, část nebezpečného odpadu).

Data jako Klíč k Efektivnímu Odpadovému Hospodářství

Z pohledu veřejného zadávání může zadavatel ovlivnit nastavení svozu a místo vývozu. K tomu je však nevyhnutelné znát data: produkce odpadů, nastavení sběrné sítě, náklady na svoz. A následně obec/město/organizace může přesněji nastavit kroky vedoucí k motivaci obyvatel a snížit tak objem směsného komunálního odpadu a zvýšit míru třídění.

Z pohledu třídění je v současnosti největším problémem bioodpad, který stále tvoří přibližně 40 % z celkového množství komunálních odpadů, a přitom ho lze jednoduše zpracovat jak v průmyslové kompostárně či bioplynové stanici anebo v domácím kompostéru.

Čtěte také: Dělení nebezpečných odpadů

Pro správné nastavení svozu odpadů je tedy nevyhnutelné znát data (současný stav), a dle nich dále nastavovat systém odpadového hospodářství.

Pro nastavení funkčního a ekonomicky únosného systému je nutné znát naplněnost vyvážených kontejnerů (některé kontejnery jsou přeplněné, jiné se vyváží poloprázdné), zda je jejich počet dostačující a jejich rozmístění vyhovující.
Na základě dat z Ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady dle § 95, odst. (5) zákona č. 541/2020 Sb; o odpadech (často zabezpečuje pro zadavatele svozová společnost) lze zjistit, jaký podíl na celkové produkci odpadů má směsný komunální odpad, tříděný odpad a bioodpad.

Následně by měl zadavatel požadovat pravidelnou kontrolu efektivnosti nastavených opatření, a to formou ročního auditu.

Doporučujeme, aby dodavatel 1-2 x ročně provedl fyzickou kontrolu kontejnerových stání a rovněž i kontrolu obsahu nádob na směsný komunální odpad za účelem zjištění míry třídění.

Pokud dodavatel zjistí, že nádoby na SKO obsahují odpady, které tam nepatří, nádobu nevyveze a označí nálepkou, která informuje o tom, že byla provedena kontrola a nádoba obsahuje nevhodný odpad. Dodavatel předem informuje zadavatele o termínech kontrol a na závěr mu předá zprávu z provedené kontroly. Součástí je i kontrola stanovišť a ne/naplněnosti kontejnerů, zda je vyhovující počet a umístění nádob.

„Zajistit fotodokumentaci a popis a uvědomit objednatele o závadném obsahu sběrné nádoby nebo o nemožnosti jejího vysypání, v takovém případě, nebude-li závada ihned odstraněna, nebude sběrná nádoba vyprázdněna. V případě nevyvezení nádoby, nebo nemožnosti uskutečnit jiné sjednané služby, zhotovitel neprodleně předloží objednateli (oddělení životního prostředí městského úřadu) jmenný seznam (nebo seznam čísel popisných), kde a kdy tyto služby nebylo možno realizovat a uvede důvod, proč služby nebylo možné provést. Současně bude o důvodu nevyvezení nádoby informován občan (např.

Zadavatel by měl každý rok vyhodnocovat data o produkci a nakládání s odpady. Na základě těchto výsledků by pak společně s dodavatelem provedli optimalizaci sběru a svozu odpadů.

Dalším požadavkem by mělo být přesné vážení popelnic, aby zadavatel poznal reálný objem odpadů. Toho lze docílit vážením odpadu při svozu, proto je důležitým požadavkem, aby dodavatel buď měl svozová auta vybavena váhou, nebo zajistit vážení auta před vjezdem do obce/města a při výjezdu z ní. Například je možné využít vážení formou spolupráce se zařízením, které jí disponuje (např. sběrný dvůr, zemědělské družstvo).

Čtěte také: Dělení lesa a stanovisko orgánu ochrany přírody

Nízkoemisní Vozidla a Svoz Odpadu

Sběr odpadu je (např. vedle doručování pošty či nepravidelné osobní dopravy) jednou ze služeb definovaných v příloze č. 1 zákona č. 360/2022 Sb., o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících, ve znění pozdějších předpisů.

29,7 % ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31.
29,7 % od 1. ledna 2026 do 31.
41 % ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31.
60 % od 1. ledna 2026 do 31.
9 % ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31.
11 % od 1. ledna 2026 do 31.

Dříve někteří zadavatelé aplikovali požadavek na nízkoemisní vozidla v podobě dílčího kritéria hodnocení nabídek.

Kam Putuje Váš Odpad?

Pro úplné zavedení správného systému odpadového hospodářství je důležité vědět, kde jednotlivé druhy odpadů fyzicky končí. Příklad Masarykovy univerzity: zadavatel deklaroval mj. omezování vzniku odpadů u objednatele a preference materiálového využití odpadů. Dalším příkladem je město Žďár nad Sázavou, kde zadavatel veřejnou zakázku rozdělil na dvě části: odstranění směsného komunálního odpadu jeho uložením na skládce (skládkování) a energetické využití směsného komunálního odpadu.

Dodavatel by měl zadavatele informovat o způsobech konečného nakládání s odpady. Tyto informace poslouží k hodnocení, zda je s odpady nakládáno v souladu s hierarchií odpadového hospodářství dle zákona. V praxi se velmi často setkáváme s tím, že zadavatel neví, kde jejich odpady končí.

Jde především o to, aby vytříděné složky komunálního odpadu (např. Totéž platí i pro zpracování vytříděných složek ve sběrném dvoře. Sběrný dvůr má potenciál využít i dotřiďovací linku za účelem prodeje vytříděných složek a zabezpečení financí na provoz sběrného dvora.

Čtěte také: Řešení znečištění půdy

Správnému nastavení systému odpadového hospodářství napomáhá i zřízení technických služeb (TS), které se mohou lépe přizpůsobovat změnám při optimalizaci systému nakládání s odpady. Navíc má zadavatel i lepší dohled nad tím, kde odpady končí. Příkladem může být zavedení pytlového sběru vytříděných složek, který můžou zaměstnanci TS sami svážet na sběrný dvůr (nebo ho tam obyvatelé sami vozí) a až po naplnění sběrného kontejneru zadavatel objednává odvoz vytříděné složky, a to cíleně do zařízení na zpracování daného druhu odpadu.

Bioodpad a Kompostování

Jednou z dalších příležitostí je zřízení (či využívání blízké) kompostárny s cílem zpracování biologického odpadu (odpady z údržby zeleně, ovoce a zelenina). Zadavatel by neměl zapomínat i na sběr bioodpadu ze zahrádkářské kolonie. Svoz může probíhat i individuálně (velkoobjemový kontejner na bioodpad je umístěn při vstupu do sběrného dvora).

Gastroodpad z kuchyní by se měl zpracovávat v bioplynové stanici (pozn. některé kompostárny zpracovávají i gastroodpad, závisí od nastavení zpracování kompostárny).

Při nastavování funkčního efektivního systému, který je v souladu s hierarchií odpadového hospodářství, je vhodné pro výběr konečného zpracovatele odpadu využít portál Informačního Systému Odpadového hospodářství, kde mj. nalezne i elektronickou mapu - Registr zařízení. V tomto registru nalezne zadavatel zařízení dle typu (např.

Motivace Obyvatel a Osvěta

Důsledné informování o stavu třídění a z nich vyplývajících ekonomických otázek je účinným nástrojem zpětné vazby pro obyvatele. Inspirativním příkladem je město Jihlava, které spustilo i Program zodpovědného nakládání s odpadem s cílem motivovat obyvatelé ke zlepšení třídění a získání tak slevy na poplatku za směsný odpad.

Zapojení principů třídění do jednotlivých akcí (např. třídění na akcích pro veřejnost, pravidelné osvětové aktivity s přímým i nepřímým zapojením tématu třídění a odpadového hospodářství) je další účinný nástroj osvěty.

Katalog Odpadů a Nebezpečné Vlastnosti Odpadů

Do směsného odpadu nikdy nevhazujeme nebezpečné odpady, nepatří sem ani využitelné odpady (např. ke sběrným nádobám neodkládáme žádné další odpady (např. zajištění dostatečného objemu sběrné nádoby je povinností vlastníka objektu (dle § 7 odst. 4) vyhlášky č. 20/2022 Sb.

Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 6 odst. 2, § 7 odst. 5, § 28 odst. 6, § 29 odst. 6, § 74 odst. 7 a § 76 odst. 2 a 7 zákona č. Katalog odpadů je uveden v příloze č.

Odpad se zařazuje pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů uvedená v Katalogu odpadů, v nichž první dvojčíslí označuje skupinu odpadů, druhé dvojčíslí podskupinu odpadů a třetí dvojčíslí druh odpadu.
Podle odvětví, oboru nebo technologického procesu, v němž odpad vzniká, se nejdříve vyhledá odpovídající skupina, uvnitř skupiny potom podskupina odpadu.
Pokud se nenalezne žádné vhodné katalogové číslo ani ve skupině 16, přidělí se danému odpadu katalogové číslo končící dvojčíslím 99 ze skupiny odpadů vyhledané postupem podle odstavce 2. V názvu se uvede technický nebo běžně užívaný název odpadu.
Odpady z vozidel s ukončenou životností se zařazují pod katalogová čísla v podskupině 16 01. Pokud pro odpad z vozidel s ukončenou životností není v podskupině 16 01 katalogové číslo uvedeno, postupuje se způsobem stanoveným v § 4 odst.
Provozovatel zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností zařadí přijaté vozidlo s ukončenou životností pod katalogové číslo 16 01 04* a v případě vozidel z jiných druhů přepravy pod katalogové číslo 16 01 04 01*.
Odpady, které naplní definici komunálního odpadu podle zákona, se zařazují do skupiny 20.
Poddruh odpadů se používá namísto druhu odpadu pro účely vedení průběžné evidence, ohlašování s výjimkou statistického zjišťování pro potřeby Českého statistického úřadu, informací o odpadu, základního popisu odpadu, osvědčení a výkazu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852, hodnocení nebezpečných vlastností odpadu a požadavku odděleného soustřeďování. Pro ostatní účely je rozhodující příslušnost odpadu k druhu odpadu.
Pokud jsou v Katalogu odpadů jednomu druhu odpadu přiřazena dvě katalogová čísla odpadu, z nichž jedno je označeno jako nebezpečný odpad a druhé nikoliv, odpad se zařazuje pod katalogové číslo podle toho, zda se v souladu s § 7 odst. 1 písm.
Nebezpečná vlastnost odpadu se posuzuje porovnáním koncentrace látek v odpadech nebo výsledků zkoušek odpadu podle odstavce 4 s kritérii a limitními hodnotami ukazatelů stanovených pro tyto vlastnosti v přímo použitelném předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů4) nebo doplňujícími limitními hodnotami a kritérii pro hodnocení nebezpečných vlastností pod označením kódem HP 9, HP 14 a HP 15 v příloze č.
Pro posouzení nebezpečných vlastností odpadů, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropské unie o klasifikaci, označování a balení látek a směsí3) jinak, lze použít pouze zkušební metody, které jsou uvedeny v přímo použitelném předpisu Evropské unie o zkušebních metodách5) nebo v jiných mezinárodně uznávaných zkušebních metodách a pokynech. Zkoušky prováděné na obratlovcích jsou zakázány. Pro posouzení nebezpečné vlastnosti HP 14 Ekotoxický se použije metoda uvedená v příloze č.
Při posouzení nebezpečných vlastností odpadu se musí přihlížet i ke skutečnosti, že po odběru vzorků odpadu může při nakládání s odpadem dojít ke kvantitativní nebo kvalitativní změně posuzovaného odpadu.
Nebezpečnou vlastnost odpadu HP 9 Infekčnost lze posoudit na základě popisu vzniku odpadu, z odborného posudku technologie produkující odpad nebo technologie úpravy odpadu a popisu odpadu z hlediska možného obsahu infekčního agens ve smyslu přílohy č.
U nebezpečných vlastností HP 4 Dráždivé - dráždivé pro oči a kůži, HP 6 Akutní toxicita a HP 8 Žíravé se pro posouzení použijí mezní hodnoty pro jednotlivé látky uvedené v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů4).
Koncentrační limity stanovené v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů4) se nevztahují na čisté slitiny kovů v kompaktní formě, které nejsou znečištěny nebezpečnými látkami. Čisté slitiny kovů v pevném stavu, které se považují za nebezpečné odpady, jsou jmenovitě uvedeny a označeny jako nebezpečné v příloze č.
Pro účely evidence se odpady zařazené podle Katalogu odpadů jako odpady nebezpečné označují „N“, odpady zařazené jako odpady ostatní se označují „O“ a odpady, kterým byla kategorie nebezpečný odpad přiřazena v souladu s § 7 odst. 1 písm. a) a c) zákona a nemají v Katalogu odpadů katalogové číslo označené symbolem „*“, se označují jako „O/N“.
Obsah vzdělávacího programu pro provádění a řízení vzorkování odpadu je stanoven v příloze č.
Vzorkování, laboratorní zkoušky a ekotoxikologické nebo mikrobiologické testy se provádí pro daný účel vhodnými ověřenými vědeckými metodami. Pokud není stanoveno jinak, požadavek podle věty první je splněn, pokud je pro daný účel použita vhodná metoda uvedená v příloze č.

Zdroje, z nichž osoba pověřená k hodnocení nebezpečných vlastností odpadu (dále jen „pověřená osoba“) vycházela v rámci svého hodnocení, musí být v dokumentaci postupu pověřené osoby uvedeny pro každou hodnocenou vlastnost samostatně. Zkoušky odpadu se provádějí pouze v případě, že pro účely hodnocení jednotlivých nebezpečných vlastností odpadu shromážděné podklady nepostačují k úsudku pověřené osoby.

Pro osobu, která absolvovala školení podle odstavce 1, je dostačující, pokud se účastní v pravidelných nejvýše 14měsíčních intervalech školení pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, jehož obsahem jsou aktuální informace o změnách týkajících se základních informací, které jsou obsahem školení podle odstavce 1.

Sdělení obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až f) a i) až l). V rámci náležitostí podle odstavce 1 písm. f) musí sdělení vždy obsahovat výsledek hodnocení jedné nebo více nebezpečných vlastností odpadu uvedených v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů4), které byly u odpadu při hodnocení zjištěny, nebo které nebylo možné vyloučit.

a) části obsahující hodnocení podle odstavce 1 písm.

b) částí podle odstavce 1 písm.

Náležitosti obsahu dokumentační zprávy jsou uvedeny v příloze č. 6 k této vyhlášce. Přílohy dokumentační zprávy se nevkládají do Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9.
Odpady se do 31. prosince 2023 zařazují ke druhu odpadu podle vyhlášky č. 93/2016 Sb., o katalogu odpadů, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona. V roce 2024 se místo poddruhu odpadu zařazuje odpad do příslušného druhu odpadu.
Nebezpečná vlastnost HP 14 Ekotoxický může být po dobu 3 let ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky posuzována podle tabulky č. 1.1 v příloze č. 1 k vyhlášce č.

Mgr. Brabec v. doc. MUDr. Blatný, Ph.D., v.

Příloha č. 1 k vyhlášce č.

04 02 10 Organické hmoty z přírodních produktů (např.

06 07 04* Roztoky a kyseliny, např.

10 11 11* Odpadní sklo v malých částicích a skelný prach obsahující těžké kovy (např.

11 01 Odpady z chemických povrchových úprav, z povrchových úprav kovů a jiných materiálů (např.

15 01 11* Kovové obaly obsahující nebezpečnou výplňovou hmotu (např.

16 01 10* Výbušné součásti (např.

16 09 01* Manganistany, např.

16 09 02* Chromany, např.

16 09 03* Peroxidy, např.

17 09 02* Stavební a demoliční odpady obsahující PCB (např.

19 02 Odpady z fyzikálně-chemických úprav odpadů (např.

19 12 Odpady z úpravy odpadů jinde neuvedené (např.

19 12 09 Nerosty (např.

3) K podskupině katalogových čísel 16 02: Podrobnější zařazování podle jednotlivých typů elektrozařízení pouze pro účely evidence a ohlašování elektrozařízení a elektroodpadu je stanoveno vyhláškou č.

Příloha č. 2 k vyhlášce č.

1. 1. mikroorganismy - mikrobiologická agens, buněčná nebo nebuněčná, schopná rozmnožování nebo přenosu genetického materiálu. Mikrobiologická agens zahrnují řasy, bakterie, plísně, parazity, plasmidy, priony, viry a jejich geneticky modifikované varianty.
  2. životaschopné mikroorganismy - podle stavu organismu v místě a čase produkce odpadu.
  3. Toxiny z mikroorganismů jsou hodnoceny stejně jako chemické látky porovnáváním míry rizika, a jsou jim přiděleny kódy označující jejich rizikové vlastnosti.
  4. Při hodnocení nebezpečné vlastnosti HP 9 Infekční u upravených odpadů je nutné popsat technologický proces, metodu dekontaminace (fyzikální, chemickou nebo biologickou) a prokázat účinnost úpravy odpadů nebo dekontaminace validací technologie nebo metody.
  5. Indikátory účinnosti úpravy odpadu nebo dekontaminace odpadu jsou mikrobiologická vyšetření.
2. Pokud se nebezpečná vlastnost HP 14 Ekotoxický posuzuje provedením zkoušky, má odpad nebezpečnou vlastnost HP 14 Ekotoxický, pokud při provádění zkoušky podle přílohy č. 3 dojde k překročení limitních hodnot uvedených v tabulce č.

Tabulka č. 3. Vedle přiřazení nebezpečné vlastnosti HP 15 na základě přímo použitelného předpisu má nebezpečnou vlastnost HP 15 rovněž odpad, který uvolňuje do vodného výluhu škodliviny v množstvích překračujících hodnoty limitních koncentrací ve výluhu stanovených v tabulce č.

Tabulka č. Vysvětlivka k tabulce č.

Příloha č. 3 k vyhlášce č.

1. Koncentrace zkoušeného vzorku pevného odpadu činí 10 % hm. vzorku, tj. 100 g sušiny odpadu + 900 g sušiny umělé půdy.
2. Kapalný odpad mísitelný s vodou se filtruje membránovým filtrem 0,45 µm v souladu s normou ČSN EN 14735 Charakterizace odpadů - Charakterizace odpadů - Příprava vzorků odpadu pro testy ekotoxicity a používá se ředěný na koncentraci 100 g/l s přidáním stejných živin a ve stejné koncentraci jako v kontrole podle odpovídající technické normy. Dále se postupuje podle bodu 4. S kapalným odpadem nemísitelným s vodou se akvatické zkoušky neprovádějí v souladu s normou ČSN EN 14735.
3. Vodný výluh pevného odpadu se používá ředěný (při koncentraci 100 ml/l) s přidáním stejných živin a ve stejné koncentraci jako v kontrole, podle odpovídající technické normy. V případě zkoušky s luminiscenčními bakteriemi Aliivibrio fischeri to znamená, že se k 0,5 ml ředěného vzorku (koncentrace 200 ml/l) s upravenou salinitou podle pokynů uvedených v technické normě ČSN EN ISO 11348 Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Vibrio fischeri (Zkouška na luminiscenčních bakteriích) - 1, 2 a dodatku Změna A 01/19 Jakost vod - Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Aliivibrio fischeri (Zkouška na luminiscenčních bakteriích) - část 1: Metoda s čerstvě připravenými bakteriemi, část 2: Metoda se sušenými bakteriemi přidá 0,5 ml suspenze bakterií (zkoušená koncentrace vzorku je 100 ml/l).
4. Při přípravě výluhu se postupuje podle ČSN EN 12457-4 ze dne 1.
5. V případě odpadů obsahujících anorganická pojiva (vápno, hydraulické vápno, cement a další silikáty) může být pH výluhu upraveno na hodnotu odpovídající doporučenému pH v netoxické kontrole podle odpovídající technické normy a pH pevného vzorku pro zkoušku se salátem může být upraveno roztokem kyseliny sírové na hodnotu 6,0 ± 0,5. Koncentrace kyseliny potřebná k úpravě hodnoty pH vzorku má být taková, aby změna objemu byla co nejmenší.
6. Zkouška se provede se semeny salátu hlávkového k rychlení Lactuca sativa var. capitata, Safír. Pro zkoušku se vybírají nepoškozená semena stejné velikosti, chemicky neošetřená. Semena salátu se nechají předklíčit ve zkušební nádobě na vrstvě filtračního papíru zvlhčeného vodou po dobu 24 až 48 h, při laboratorní teplotě, bez regulace osvětlení. Pro zkoušku se vybírají naklíčená semena, popř. Do zkušební nádoby se naváží 200 až 300 g zvlhčeného zkoušeného vzorku odpadu (ředěného v hmotnostním poměru 1:9 umělou půdou) nebo kontroly (umělá půda). Výška vrstvy vzorku v nádobě musí být minimálně 3 cm. Rozvrhne se pravoúhlá síť, např. 5x3 body. Do vytvořených jamek asi 0,5 až 1 cm hlubokých se pinzetou rovnoměrně rozmístí po 15 naklíčených semenech salátu, kořínkem směrem dolu. Zkouška se provádí ve třech paralelních stanoveních. Základem pro hodnocení zkoušky inhibice růstu je průměrná délka kořene zjištěná v kontrole a zkoušeném vzorku. Jestliže předklíčené semeno nevytvoří kořínek, započítává se tato hodnota do střední hodnoty jako nulová. Variační koeficient paralelních stanovení nesmí překročit 20 %. Doporučuje se pravidelně provádět zkoušku s referenční látkou. Vyhodnocení zkoušky se provádí v souladu s normou ČSN EN ISO 11269-1 Kvalita půdy - Stanovení účinků znečišťujících látek na půdní flóru - Část 1: Metoda měření inhibice růstu kořene.

Bakterie Aliivibrio fischeri - ČSN EN ISO 11348-1 ze dne 1. května 2009 Jakost Vod. Bakterie Aliivibrio fischeri - ČSN EN ISO 11348-2 ze dne 1.

Perloočka Daphnia magna Straus - ČSN EN ISO 6341 ze dne 1.

Řasa Desmodesmus subspicatus - ČSN EN ISO 8692 ze dne 1.

Salát Lactuca sativa - ČSN EN ISO 11269-1 ze dne 1.

Příloha č. 4 k vyhlášce č.

tags: #deleni #odpadu #publikace