Nebezpečné odpady představují látky a předměty, které svými vlastnostmi mohou ohrozit bezpečnost osob, zvířat, majetku nebo životní prostředí. Tyto látky a předměty mohou mít různé nebezpečné vlastnosti, jako je výbušnost, hořlavost, toxicita, infekčnost, radioaktivita, žíravost nebo karcinogenita.
Pod pojmem nebezpečné věci je nutné chápat nejen látky, jako je např. palivo pro spalovací motory, kyselina dusičná či hydroxid sodný, ale též předměty obsahující nebezpečné věci, jako např. tlakové nádoby, náboje pro zbraně, plniče nafukovacích vaků, lithiové baterie, akumulátory apod. Látky pak mohou být ve skupenství tuhém, kapalném či plynném.
Definice odpadu je vymezena v dohodě ADR, jako látka, roztok, směs nebo předmět, který nemůže být použit jako takový a který je přepravován k dalšímu zpracování, k uložení na skládku odpadů nebo k likvidaci spálením nebo jiným způsobem.
Dohoda ADR pracuje při zařazování nebezpečných věcí s jinými pojmy než například zákon o odpadech. Proto není totožný pojem "nebezpečný odpad" podle zákona o odpadech s pojmem "nebezpečná věc jako odpad" podle Dohody ADR. Obdobně nelze klást rovnítko mezi "chemickou látku" registrovanou podle zákona o chemických látkách a "nebezpečnou věc" podle Dohody ADR. Každý z těchto předpisů má svá vlastní kritéria pro zařazení a též částečně rozdílný způsob třídění nebezpečných vlastností.
Klíčovou částí předpisu je tabulka A: Seznam nebezpečných věcí. Každý řádek v tabulce A se týká zpravidla látky (látek) nebo předmětu (předmětů), které jsou zahrnuty pod určité UN číslo. Jestliže však látky nebo předměty, které náležejí ke stejnému UN číslu, mají rozdílné chemické nebo fyzikální vlastnosti a /nebo přepravní podmínky, může být pro toto UN číslo použito více po sobě jdoucích řádků.
Čtěte také: Dělení lesa a stanovisko orgánu ochrany přírody
Každý ze sloupců tabulky A je věnován určitému tématu. Průsečík sloupců a řádků (buňka) obsahuje informace týkající se tématu, o kterém se v tomto sloupci pojednává, pro látku nebo předmět tohoto řádku: první čtyři buňky slouží k identifikaci, následující buňky udávají platná zvláštní ustanovení, buď ve formě úplné informace, nebo ve formě kódu. Jednotlivé buňky neobsahují odvolávky na platná všeobecná ustanovení.
V ADR je definováno 13 tříd nebezpečných věcí. Třída je skupina nebezpečných věcí, které mají stejnou hlavní nebezpečnou vlastnost obsaženou v názvu třídy.
Určité látky mohou být přiřazeny (pro účel balení) na základě svého stupně nebezpečnosti do skupin balení. Tyto obalové skupiny mají následující význam:
Obalové skupiny jsou přiřazeny látkám třídy 3, 4.1 (mimo samovolně se rozkládající látky), 4.2, 4.3, 5.1, 6.1, 8 a 9.
Každé látce či předmětu je přiřazeno též identifikační číslo látky, neboli UN číslo či UN kód. Toto číslo je vždy čtyřmístné, začínající jednou z číslovek: 0 . . . 1 . . . 2 . . . 3 . . . Příklady: UN 1202 Nafta motorová, UN 1203 Benzín, UN 1263 Barva.
Čtěte také: Řešení znečištění půdy
UN číslo je ekvivalentem čísla OSN přiřazeného látce či předmětu experty OSN. UN čísel je více než 3500 a kromě výbušných látek a předmětů třídy 1, u kterých vždy začíná UN číslo číslovkou 0, jsou čísla přiřazena látkám a předmětům nahodilým výběrem.
Pro jednoznačnou identifikaci nebezpečné věci je nutné znát UN číslo, číslo třídy a číslo obalové skupiny. Každému UN číslu je v předpise ADR přiřazeno oficiální pojmenování, které se v řadě případů liší od obchodních názvů.
UN číslo se mimo jiné uvádí bezpečnostních listů. Zde jsou uvedena omezení pro přepravu. Látky a předměty, které nejsou klasifikované jako nebezpečné, UN číslo neobsahují.
Příklad zápisu nafty motorové UN 1202 v přepravním dokladu: UN 1202 NAFTA MOTOROVÁ, 3, III, (D/E).
Hlavní nebezpečí: výbušnost v důsledku ohřevu, úderu či tření, plamenem nebo jiným zápalným zdrojem. Vedlejší nebezpečí: teplo, světlo, zvuk, plyn, mlha či kouř.
Čtěte také: Efektivní třídění odpadu pro obce
Výbušné látky a předměty třídy 1 jsou dále tříděny do skupin snášenlivosti, označovaných velkými písmeny A - S. Tato písmena spolu s číslem podtřídy tvoří tzv. klasifikační kód. Příklad: 1.4S UN 0337 Výrobky zábavné pyrotechniky.
Příklady: výbušniny, třaskaviny - například třaskavá rtuť, střeliviny, rozbušky, roznětky.
Pozn.: Látky a předměty třídy 1 nemají stanoveny obalové skupiny. Povinným zápisem do přepravního dokladu je klasifikační kód.
Hlavní nebezpečí: tlak plynů. Vedlejší nebezpečí: výbušnost, hořlavost, toxicita, podpora hoření, ohrožení zdraví, žíravost, nestálost plynů.
Látky a předměty třídy 2 jsou rozděleny následovně (číslice 1 až 7 je součástí klasifikačního kódu na první pozici):
Látky a předměty třídy 2 jsou podle svých nebezpečných vlastností přiřazeny k jedné z následujících skupin (mimo aerosoly):
Aerosoly (UN 1950) se přiřazují k jedné z následujících skupin podle svých nebezpečných vlastností. Zařazení závisí na povaze obsahu aerosolového rozprašovače.
Rozlišujeme tři základní typy skládek. Skládky inertních odpadů S-IO, skládky ostatních odpadů S-OO a skládky nebezpečných odpadů S-NO.
Skládky se dělí na:
Nebezpečné odpady mohou poškozovat lidské zdraví nebo životní prostředí, a proto jim je potřeba věnovat zvýšenou pozornost. Mezi nebezpečné odpady patří např. odpady polychlorovaných bifenylů (PCB), odpady perzistentních organických polutantů (POPs), infekční odpady ze zdravotní a veterinární péče, odpady obsahující rtuť či odpady nebezpečných chemikálií převážně z výrobních procesů.
Mezi nebezpečné odpady řadíme odpady, které vykazují alespoň jednu nebezpečnou vlastnost (označováno písmeny HP a číslem) uvedenou v příloze nařízení komise (EU) č. 1357/2014 ze dne 18. prosince 2014, kterým se nahrazuje příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech. Celkově se určuje 15 nebezpečných vlastností (HP 1 až HP 15). Mezi nebezpečné vlastnosti odpadu patří toxicita, karcinogenita, mutagenita, infekčnost, ekotoxicita a další.
MŽP se zabývá nebezpečnými vlastnostmi odpadů: HP 1 (Výbušné), HP 2 (Oxidující), HP 3 (Hořlavé), HP 12 (Uvolňování akutně toxického plynu), HP 14 (Ekotoxický), HP 15 (Odpad schopný vykazovat při nakládání s ním některou z výše uvedených nebezpečných vlastností, kterou v době vzniku neměl).
Podle § 7 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech je odpad nebezpečný, pokud:
Nebezpečná vlastnost se přiřazuje odpadu na základě kritérií a limitních hodnot stanovených přímo použitelnými předpisy Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů (x) a v případě nebezpečných vlastností HP 9, HP 14 a HP 15 na základě doplňujících limitních hodnot a kritérií, tyto jsou stanoveny vyhláškou MŽP a Ministerstva zdravotnictví.
Problematika hodnocení nebezpečných vlastností odpadů je vymezena zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech a vyhláškou č. 8/2021 Sb., o Katalogu odpadů a posuzování vlastností odpadů (Katalog odpadů).
Nebezpečné vlastnosti odpadu hodnotí jedna nebo více pověřených osob na základě zadání vlastníka odpadu. Hodnocení nebezpečných vlastností odpadu musí být provedeno v souladu s metodami a postupy stanovenými vyhláškou MŽP a Ministerstva zdravotnictví.
Výsledkem hodnocení je vždy jedna z následujících dvou možností:
Osvědčení a Sdělení se vydávají elektronicky prostřednictvím systému HNVO.
Nakládání s odpady s nebezpečnými vlastnostmi musí zahrnovat následující činnosti:
V provozním deníku musí být řádně vedeny tyto záznamy:
Pracovník, odpovědný za nakládaní s odpady, průběžně zajišťuje a pravidelně kontroluje:
Skládkování, neboli odstranění odpadu, je nejstarším způsobem, jak se odpadu trvale zbavit. Jedná se však o metodu, při které se naprostá většina odpadu nevyužije a skončí uložená v zemi.
V ČR je velké množství moderních skládek, která začaly vznikat po roce 1990 a v řadě případů slouží dodnes. Je potřeba si uvědomit, že bez skládek se nikdy zcela neobejdeme, je však třeba dbát na to, aby na nich končily pouze takové odpady, které se již nedají žádným způsobem využít.
Samotná skládka je obvykle budována po etapách, vždy se jedna připravuje, plní a při jejím uzavírání a rekultivaci se chystá další. Při provozu skládky se musí jímat voda, která se zachycuje v tělese skládky a také skládkový plyn, který vzniká rozkladem bioodpadů. Naprostá většina skládek tento plyn používá pro výrobu elektrické energie.
Katalog odpadů je uveden v příloze č. (1) Odpad se zařazuje pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů uvedená v Katalogu odpadů, v nichž první dvojčíslí označuje skupinu odpadů, druhé dvojčíslí podskupinu odpadů a třetí dvojčíslí druh odpadu.
(3) Podle odvětví, oboru nebo technologického procesu, v němž odpad vzniká, se nejdříve vyhledá odpovídající skupina, uvnitř skupiny potom podskupina odpadu.
(6) Pokud se nenalezne žádné vhodné katalogové číslo ani ve skupině 16, přidělí se danému odpadu katalogové číslo končící dvojčíslím 99 ze skupiny odpadů vyhledané postupem podle odstavce 2. V názvu se uvede technický nebo běžně užívaný název odpadu.
(1) Odpady z vozidel s ukončenou životností se zařazují pod katalogová čísla v podskupině 16 01. Pokud pro odpad z vozidel s ukončenou životností není v podskupině 16 01 katalogové číslo uvedeno, postupuje se způsobem stanoveným v § 4 odst.
(2) Provozovatel zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností zařadí přijaté vozidlo s ukončenou životností pod katalogové číslo 16 01 04* a v případě vozidel z jiných druhů přepravy pod katalogové číslo 16 01 04 01*.
(3) Odpady, které naplní definici komunálního odpadu podle zákona, se zařazují do skupiny 20.
(5) Poddruh odpadů se používá namísto druhu odpadu pro účely vedení průběžné evidence, ohlašování s výjimkou statistického zjišťování pro potřeby Českého statistického úřadu, informací o odpadu, základního popisu odpadu, osvědčení a výkazu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852, hodnocení nebezpečných vlastností odpadu a požadavku odděleného soustřeďování. Pro ostatní účely je rozhodující příslušnost odpadu k druhu odpadu.
(2) Pokud jsou v Katalogu odpadů jednomu druhu odpadu přiřazena dvě katalogová čísla odpadu, z nichž jedno je označeno jako nebezpečný odpad a druhé nikoliv, odpad se zařazuje pod katalogové číslo podle toho, zda se v souladu s § 7 odst. 1 písm.
(3) Nebezpečná vlastnost odpadu se posuzuje porovnáním koncentrace látek v odpadech nebo výsledků zkoušek odpadu podle odstavce 4 s kritérii a limitními hodnotami ukazatelů stanovených pro tyto vlastnosti v přímo použitelném předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů4) nebo doplňujícími limitními hodnotami a kritérii pro hodnocení nebezpečných vlastností pod označením kódem HP 9, HP 14 a HP 15 v příloze č.
(4) Pro posouzení nebezpečných vlastností odpadů, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropské unie o klasifikaci, označování a balení látek a směsí3) jinak, lze použít pouze zkušební metody, které jsou uvedeny v přímo použitelném předpisu Evropské unie o zkušebních metodách5) nebo v jiných mezinárodně uznávaných zkušebních metodách a pokynech. Zkoušky prováděné na obratlovcích jsou zakázány. Pro posouzení nebezpečné vlastnosti HP 14 Ekotoxický se použije metoda uvedená v příloze č.
(6) Při posouzení nebezpečných vlastností odpadu se musí přihlížet i ke skutečnosti, že po odběru vzorků odpadu může při nakládání s odpadem dojít ke kvantitativní nebo kvalitativní změně posuzovaného odpadu.
(1) Nebezpečnou vlastnost odpadu HP 9 Infekčnost lze posoudit na základě popisu vzniku odpadu, z odborného posudku technologie produkující odpad nebo technologie úpravy odpadu a popisu odpadu z hlediska možného obsahu infekčního agens ve smyslu přílohy č.
tags: #dělení #nebezpečných #odpadů #druhy