Recyklace odpadů a materiálové využití je cestou úspory primárních surovin, a tedy ekologického chování. Toto téma hýbe evropskou i národní legislativou, pojmy „cirkulární ekonomika“, česky „oběhové hospodářství“, jsou všudypřítomné.
Abychom zjistili, které odpady jsou vhodné pro recyklaci, zda pro ně máme vyhovující technologie a zda jsou produkty vzniklé jejich zpracováním žádané na trhu, musíme se na různé druhy průmyslových odpadů podívat komplexně. Stále platí, že nejlepší odpad je ten, který nevznikne. Legislativa to označuje jako předcházení vzniku odpadů, známý je také pojem „vedlejší produkt“, který lze v některých případech s úspěchem použít. Vzniklé odpady se mají především opětovně používat, je-li to možné, nebo recyklovat a vytvářet z nich nové výrobky.
Průmyslové a technologické odpady vznikají při výrobních, chemických a strojírenských procesech. Patří sem kovové třísky, olejové emulze, kaly, znečištěné sorbenty a další složité směsi. Často obsahují nebezpečné látky a vyžadují speciální manipulaci, evidence a likvidaci.
Podívejme se na některé odpady, které by se měly stát opětovně použitelnými surovinami nebo materiály.
Recyklační kapacity v Evropě jsou zatím omezené. Komunální odpady navíc představují z hlediska recyklace tak trochu oříšek. Jedním ze způsobů, jak zvýšit podíl recyklace odpadních plastů, představuje chemická recyklace. Ta si dokáže poradit i s komunálními odpady obsahujícími plastové směsi.
Čtěte také: Dělení nebezpečných odpadů
Sdružení Chemical Recycling Europe (CRE) definovalo chemickou recyklaci jako jakoukoli recyklační technologii, která přímo ovlivňuje složení polymerového odpadu nebo samotného polymeru a přeměňuje je na chemické látky či produkty, ať už pro jejich původní účel, nebo jiné účely s výjimkou energetického využití. (ChemRecEurope 2020).
Největší výhodou chemické recyklace je, že touto technologií lze zrecyklovat i materiály, u kterých mechanická recyklace selhává.
Chemická recyklace přispívá k:
V době, kdy je na trhu nedostatek materiálu, je více než třeba šetřit primární zdroje. „Při současné nízké míře recyklace a exponenciálně rostoucí produkci plastů dochází ke zvyšování plýtvání plastovými materiály, a proto jsou pro rafinaci odpadu zapotřebí nové technologie termochemické recyklace,“ konstatuje RNDr. Radek Hořeňovský, expert na odpadové hospodářství klastru WASTen z.s., a dodává: „V současné době je v Evropě recyklováno pouze asi 10 % plastového odpadu, čehož je většinou dosaženo mechanickou recyklací.“
Metody termochemické recyklace by mohly podíl recyklace odpadních plastů významně zvýšit. Na rozdíl od mechanické recyklace dokáže metoda termochemické recyklace zpracovat i komunální odpad obsahující směsi odpadních plastů.
Čtěte také: Dělení lesa a stanovisko orgánu ochrany přírody
„Termochemické recyklaci lze také použít k úpravě odpadu z mnoha nových materiálů, jako jsou kompozity, zejména v rozvíjející se fázi, kdy je objem nových materiálů na trzích nízký, což vede k tomu, že separovaný sběr odpadu není nákladově efektivní alternativou. Termochemická recyklace nabízí ekologickou alternativu k metodám běžného spalování a neefektivnímu skládkování,“ vysvětluje Doc. RNDr. Miloslav Bačiak Ph.D., expert na odpadové hospodářství klastru WASTen z.s.
V současné době jsou hlavními překážkami pro širší využití perspektivní termochemické recyklace plastového odpadu zejména nedostupnost a nekonzistentní kvalita vstupních surovin, neefektivní, a tudíž nákladné třídění, dosud neexistující, nebo minimální trhy s produkty termochemické recyklace a zejména nejasné legislativní podmínky a předpisy týkající se nakládání s plastovým odpadem a využití metod termochemické recyklace.
„Možná řešení by mohla zahrnovat úzkou spolupráci mezi producenty odpadních surovin a jejich recyklátory, zpracovateli, pro zajištění stálého množství a kvality suroviny. Pokročilá předběžná úprava by poskytla základ pro nákladově efektivní termochemickou recyklaci. Dále je nutná klasifikace získané kapaliny jako produktu namísto odpadu a její standardizace. Dopady na udržitelnost musí být navíc jasně pozitivní,“ uzavírá Radek Hořeňovský.
V ČR nejvíce produkujeme stavební a demoliční odpady (SDO) a zeminu. Recyklace SDO je řešena ve vyhlášce o podrobnostech nakládání s odpady v § 83, zatím ale dočasně do konce letošního roku. Velký problém je přitom se zeminou, pokud není v režimu „vedlejšího produktu“. Její využití v režimu odpadu k zasypávání je omezeno velmi malou kapacitou takových zařízení. V současné době čekáme, jak se situace změní s plánovaným vydáním vyhlášky, která má řešit nakládání se zeminou a SDO.
Další velice zajímavou skupinou odpadů jsou plasty, jejichž technologie zpracování jsou relativně složitější - čištění, třídění, regranulace. Jejich vyvedení z režimu odpadu by mělo probíhat podle výrobkových norem, ale zároveň se musí brát v úvahu i plánované materiálové využití recyklátů, aby byla stanovena požadovaná minimální kvalita recyklátu; jiná kvalita bude např. pro automobilový průmysl, jiná pro obaly apod. Dále se u plastů posuzuje nutnost registrace látky podle evropského nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek REACH (pokud neznáme původ primární látky).
Čtěte také: Řešení znečištění půdy
Velkým tématem jsou i textilní odpady, jejichž zpracování (jiné než opakované použití např. jako oblečení) je náročné na kvalitu vstupní suroviny a důležité je proto jejich správné vytřídění. Potom se z nich dají vyrobit například netkané textilie.
Historicky není problém s kovy, které se bez větších problémů sbírají v „kovošrotech“ a následně zpracovávají. Obdobné je to se sběrem papíru, oleje, obecně s tradičně vykupovanými surovinami.
Pro recyklaci je přitom vždy klíčové, zda je produktivní a zisková, bez dotací, bez podpory státu a zda je pro materiál odbyt.
Podívejme se na jednotlivé technologie zpracování odpadů. Ty jsou definovány v zákoně o odpadech v příloze č. 2, katalogu činností:
Příkladem spojení řady recyklačních technologií je zpracování elektroodpadů a baterií různého druhu. Při zpracování baterií s náplní, ať již alkalickou, nebo kyselou dochází k oddělení hlavy baterie a prvotnímu zpracování náplně. Probíhá demontáž kovů a plastů, ty jsou od žíraviny a musí být očištěny před dalším zpracováním, např. drcením plastů před dalším využitím.
Kovy jsou dále zpracovány - provádí se jejich demontáž a dělení anod, katod, případně barevných kovů, ze kterých jsou připojovací konektory. Kovy jsou recyklovány tavením - termickou úpravou. Vidíme tedy, že již u baterií jsme si ukázali procesy, jako jsou mechanické úpravy, fyzikálně chemické a termické úpravy.
Která část je ze získaných odpadů zisková? Někdy jsou to elektrolyty, pokud jde o plasty, většina jich končí ve výrobě TAP (ať z kyselých, nebo alkalických baterií). Ziskové jsou nepochybně kovy. U kyselých baterií olovo, u alkalických nikl a především kadmium, obojí na nosiči železa. Potom lze lehce dovodit, že tyto technologie budou ziskové a surovina má odbyt, recyklace tedy má smysl.
Pokud se podíváme na elektroodpady, je způsob jejich úpravy ještě složitější. Tyto odpady jsou složeny z poměrně velkých a sofistikovaných obalů okolo cílové elektroniky. Stačí se podívat např. na mikrovlnnou troubu, vysavač, kuchyňský sporák, z menších např. fén, žehličku, rádio.
Zde je potřeba oddělit kabely, plasty, příp. kovy tvořící obal elektrozařízení. Tyto části je nutné vytřídit do použitelné podoby - směs kovů a plastů, směsi plastů a jejich určení podle typu. U kovů je potřeba oddělit železné a neželezné kovy a ty dále roztřídit na jednotlivé druhy, většinou hliník a měď. Pokud se mají dále využít plasty, potom je potřeba roztřídit je podle druhu (PE, PP, PS apod.) tak, aby bylo možné jejich další zpracování.
Velice často mají tyto komponenty sekundární znečištění, jako jsou zalisované malé kovové části, konektory apod., i s těmi je potřeba nakládat a plast pro finální zpracování vyčistit. Samotné elektrodíly a drobná elektronika potom prochází drtičem, drť je čištěna profouknutím (lehké podíly - papír, folie), magnetickým separátorem (železné kovy), nebo na plavícím stole plavením na hladině na základě rozdílné hustoty u potápivých dílů (potápivé a plovoucí díly).
Teprve v tuto chvíli jsou rozděleny materiálové toky a čeká je finále, využití z pohledu materiálu, v tomto případě jde především o barevné a speciálně o vzácné nebo drahé kovy. Plasty a ostatní oddělené odpady jsou využity obvykle na výrobu TAP nebo energeticky.
tags: #dělení #průmyslového #odpadu #druhy