Klimatická změna a deprese: Studie o dopadech na mladé lidi

Výzkumné zprávy upozorňují na to, že velké množství mladých lidí prožívá v souvislosti se změnami klimatu silné pocity bezmoci, strachu, smutku a dokonce i deprese.

Drtivá většina (téměř 84 procent) z oslovených uznává, že globální změna klimatu už probíhá. Podle 67 procent mladých lidí budou současné děti žít v horším světě, pouze 11 % dotazovaných vidí budoucnost pozitivně. 73 procent mladých z generace Z si také podle výzkumu myslí, že hlavní příčinou klimatických změn je lidská činnost, podobné procento kolem sebe pozoruje projevy změn klimatu.

Sběr dat probíhal od loňského prosince do letošního února, finální vzorek tvořilo 218 respondentů a respondentek ve věku 15-20 let. „To, co mladým lidem chybí, jsou základní znalosti o této problematice, přehled možných řešení, opatření a politik ochrany klimatu.

Dopady klimatických změn na psychiku

Zatímco někteří lidé se jen málo obávají hrozeb souvisejících s globálními změnami klimatu, jiní v této souvislosti zažívají vysoký stres, a dokonce i vážné deprese. Požáry, sucha, extrémní výkyvy počasí - to jsou jen některé z projevů měnícího se klimatu, které nás mohou výrazně ovlivňovat, i když nás přímo nezasáhnou.

„Zatímco rozsáhlé výzkumy zkoumaly dopady změn klimatu na životní prostředí, psychologickému účinku těchto změn na člověka se jich věnovalo výrazně méně,“ popisuje motiv studie její autorka Sabrina Helmová. Ta se svým týmem zjistila, že se psychologická odezva na změny klimatu liší v závislosti na tom, jaký má jedinec vztah k životnímu prostředí.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Nejvážnějšími stavy deprese a úzkosti pak trpí lidé se znepokojením biosférického typu, kteří do svých obav zahrnují i přírodu, rostliny a zvířata. „Lidé, kteří se starají o zvířata a přírodu, mají větší tendence myslet v souvislostech.

Lidé, kteří byli "zařazeni" do třetí skupiny, na jedné straně sice vykazovali nejvýraznější příznaky deprese, na druhé straně byli nejaktivnější v rámci ochrany přírody. Mezi jejich každodenní činnosti patřilo například třídění odpadu či dodržování opatření na úsporu energie. Mnozí jedinci biosferického typu byli navíc zapojení do různých spolků na ochranu zvířat a přírody, někteří ochranu přírodního prostředí prosazovali i na politické úrovni.

Česká veřejnost a klimatické změny

Ruku v ruce s tím se také proměňuje povědomí české veřejnosti o klimatické změně a nutnosti snižování emisí. Postoje, chování a motivy obyvatel České republiky v této oblasti přibližuje projekt České klima 2021, na němž se podílel výzkumný tým z katedry environmentálních studií.

„Jedním z našich cílů bylo zjistit, jak česká veřejnost reaguje na různé způsoby komunikace environmentálních témat. Zaujalo mě, že šestašedesát procent české veřejnosti si přeje snižovat emise skleníkových plynů v Česku bez ohledu na to, jak budou snižovat emise jiné země.

Vztah české veřejnosti k přírodě zkoumáte dlouhodobě. Češi jsou velcí milovníci přírody a krajiny kolem nás, mají k nim poměrně hluboce sentimentální vztah. Na druhou stranu často pochybují o svých schopnostech něco v její ochraně ovlivnit a spíše se zaměřují na jednoduché každodenní aktivity. Na předních příčkách se tak drží například třídění odpadu, spotřeba vody a energie.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Dotazníkové šetření zkoumalo postoje k více než dvaceti klimatickým politikám a ukázalo se, že největší podporu mají řešení typu podpora obnovitelných zdrojů, zateplování a snižování energetické náročnosti bydlení, budování přírodních prvků v krajině, zadržování vody v krajině i šetrnější hospodaření s půdou. Naopak co česká veřejnost převážně odmítá, jsou řešení, která dopadají na jejich kapsu, jako zvyšování cen energií nebo benzínu.

Když jsme se respondentů ptali, co je potřeba udělat, aby Česko v dohledné době dosáhlo uhlíkové neutrality, padaly názory typu třídit více odpadu nebo sázet více stromů. Poslední dobou intenzivně přemýšlím o tom, že v Česku chybí ambasadoři a ambasadorky problematiky ochrany klimatu, kteří by dokázali důvěryhodným způsobem oslovit širší veřejnost.

Přestože klimatické hnutí má za sebou řadu úspěchů a pomáhá posouvat environmentální témata vpřed, nedaří se mu oslovit širší veřejnost. Je důležité, aby lidi z byznysu a populární kultury dokázali o tomto tématu mluvit.

Výzkum rozdělil českou veřejnost na pět názorových skupin. Zatímco téměř polovina obyvatel České republiky patří mezi sympatizující, klimaskeptiků ubývá. Je tu silná skupina takzvaně sympatizujících, tvoří je téměř polovina české veřejnosti. Její představitelé jsou výrazně znepokojení a chtějí, aby bylo Česko ve snižování emisí skleníkových plynů aktivní, i když se hůře orientují v tématu klimatických politik a mají k nim řadu otázek.

Výzkum potvrdil, že nátlakové chování nefunguje, protože lidé se přirozeně vyhýbají děsivým informacím. Řada obyvatel Česka katastrofickou komunikaci vnímá jako citové vydírání a reaguje agresivně nebo odtažitě. Není to tedy vhodný způsob, jak přesvědčit širokou veřejnost.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

Přes sedmdesát procent české veřejnosti se vyjádřilo pro politiku, která bude reflektovat změnu klimatu a reagovat s předstihem na budoucí problémy, které jsou s ní spojené. Jde o celou paletu negativních emocí - bezmoc, strach, deprese. Výzkum ukazuje, že jsou statisíce lidí, kteří podle svých vlastních slov trpí nějakou z těch emocí. Je to do budoucna velký problém, který si zaslouží pozornost.

Klimatické změny si je dnes už česká veřejnost vědoma. Zatímco jedenáctiprocentní skupina angažovaných je už řekněme na palubě, sympatizující ještě přešlapují na molu a zvažují, jestli nastoupit. Svatý grál, o který se při ochraně klimatu bojuje, je důvěra.

Málo efektivní je také mluvit jen o topících se ledních medvědech a stoupající hladině oceánů, protože nic z toho tady v české krajině nemáme. Daleko vhodnější je ukazovat například situaci na jižní Moravě, která dlouhodobě trpí velkým suchem. Stejně tak si myslím, že bychom už neměli ztrácet čas věčným popisováním problému, protože z výzkumu vyplývá, že o něm Češi nemají velkou pochybnost.

Environmentální distres

Environmentální distres nefiguruje v diagnostických manuálech psychických onemocnění, nicméně v roce 2018 Americká psychologická asociace ve své zprávě jasně pojmenovala psychologický fenomén ekologické úzkosti jako „chronický strach z environmentálního kolapsu vycházející z klimatických změn, které jsou podle všeho neodvratné, a spojený s obavami o budoucnost a životy dalších generací“.

V současné psychologii už panuje shoda na tom, že prožívat zúzkostňující strach z klimatické krize není patologie. Terapeuti by měli brát obavy klientů z dané situace vážně a nezlehčovat je anebo „nepředpokládat, že jde o dysfunkci duševního zdraví nebo že je člověk trpící ekologickou úzkostí nějak nemocný“, jak píše psychoterapeutka Linda Buzzell.

O environmentálním žalu začala v Česku jako první mluvit bioložka, socioložka a environmentalistka Hana Librová a její termín se v médiích ujal. Oproti tomu v zahraničí se po roce 2010 vžilo spíše sousloví eco-anxiety, ekologická úzkost. Ale oba termíny, jak poznamenává sociální ekopsycholog Jan Krajhanzl, nadreprezentávají jeden druh emoce a ty ostatní trochu nechávají stranou. Přesnějším pojmenováním jevu je podle něj „environmentální distres“, zahrnující všechny náročné a nepříjemné projevy dopadů klimatické krize na naše mentální zdraví.

„Moderní psychologie je stále převážně individualistická a nezaměřuje se na systémové příčiny, které mají vliv na prožívání člověka. Za duševním utrpením se tak dosud hledala spíše patologie na úrovni jedince. Dnes se do zájmu psychologického výzkumu traumatický potenciál klimatické krize postupně dostává a stává se i tématem pro učitele, kteří o klimatické krizi s žáky čím dál častěji hovoří.“

Mladí lidé a klimatická úzkost

Pokud jde o takovéto deprese a úzkosti, mezi nejzranitelnější patří mladí dospělí, uvádí Leslie Davenportová, která se jako psycholožka i pedagožka věnuje právě problematice klimatu. Studie ukázaly, že v obdobích extrémních teplot bývá více sebevražd i hospitalizací s duševními chorobami.

Stále více mladých lidí trápí psychické problémy, především pak deprese a úzkostné poruchy. Z výsledků studie vyplývá, že psychickou poruchou trpí každý čtvrtý student. Z údajů vyčteme také to, že deprese mnohem častěji postihuje mladé ženy. Zatímco v osmnáctém roce života lékaři diagnostikují depresi u více než dvou procent studentek, v mužské populaci je to jen necelé jedno procento.

Studie o postojích mladých lidí ke klimatu

Za závažný problém považuje změnu klimatu více než čtyři pětiny mladých lidí ve věku 15-20 let. Řada z nich prožívá ve vztahu k této problematice a vyhlídkám na budoucnost intenzivní bezmoc, strach či smutek, ale také deprese.

Podle názoru nejmladší generace, budou děti, které se rodí v těchto letech, žít v horším světě, než ve kterém žijeme nyní. Myslí si to 67 % z oslovených ve věku 15-20 let. „Mladí lidé prožívají tváří v tvář změně klimatu silněji než starší generace pocity bezmoci, strachu nebo smutku,” popisuje pocity nejmladší generace vedoucí výzkumného týmu Jan Krajhanzl.

Přestože se sami tolik neztotožňují s rolí ochránců přírody, považují za důležité, aby Česká republika snižovala své emise skleníkových plynů bez ohledu na emise jiných zemí (67,4 % souhlasí s tím, aby ČR přijala opatření proti změně klimatu). Nadpoloviční většině dotazovaných (52 %) se nelíbí životní způsob současné společnosti. Velké obavy mají dotazovaní z toho, že změna klimatu negativně ovlivní život budoucích generací (83 %), v důsledku nemožnosti tento trend změnit pociťují mladí lidé významněji bezmoc.

Mladí lidé zároveň očekávají, že se do ochrany klimatu aktivně zapojí aktéři veřejného života. Očekávají aktivní podporu od ministerstva životního prostředí, vlády, politiků, ale i od médií, neziskových organizací nebo škol. Pouze 25 % mladých lidí si myslí, že jim dnes školy pomáhají s rozvojem jejich dovedností a kompetencí jako je respekt, ověřování si informací, odpovědnosti, spolupráce, pochopení propojenosti mezi domácím a celosvětovým děním nebo zapojení do ochrany životního prostředí.

Tabulka: Postoje mladých lidí ke klimatickým změnám

Ekologická úzkost a environmentální žal

Klimatická krize nedopadá pouze na ekosystémy a lidská sídla, negativně působí také na naše duše. Stále více lidí se potýká s ekologickou úzkostí a environmentálním žalem - s pocity, které mají svůj původ ve strachu o planetu. V momentě, kdy začínáme pociťovat důsledky změny klimatu na vlastní kůži, je čím dál tím těžší nepropadat beznaději.

Stejně jako se liší naše emoční reakce na osobní krize, mohou se lišit také reakce na krizi klimatickou. Někteří lidé mohou krizi popírat, protože je pro ně těžké postavit se tváří v tvář tak velké existenciální hrozbě. Jiní vnímají přicházející hrozby citlivěji a mohou pociťovat to, čemu se začalo říkat ekologická úzkost. Ta má své kořeny v informacích o zničených ekosystémech, vymírání živočichů nebo znečišťování planety.

Člověk trpící ekologickou úzkosti pociťuje obavy a strach o budoucnost planety i lidstva, které mohou být často spojeny i s typickými příznaky běžné úzkosti, jako je špatný spánek, panické ataky, stres nebo fyzické problémy. Jiní lidé zase cítí environmentální žal. Ten můžeme charakterizovat podobným způsobem jako jakýkoliv jiný žal či trápení. Jde o reakci na ztrátu a do jisté míry i přijetí této ztráty a vnitřní smíření.

Navzdory svým projevům však ekologická úzkost (zatím) není považována za psychickou nemoc, pokud není spojena i s dalšími projevy a pokud nevstupuje do každodenního života takovým způsobem, že by byla omezující. Ekologická úzkost se pojí s různými příznaky, a to jak s psychickými, tak fyzickými.

Tipy pro zmírnění úzkosti

Abychom se mohli o planetu postarat, musíme se proto postarat i sami o sebe a snažit se úzkost, stres a žal zmírnit. Nadcházející tipy jsou určeny především pro ty, jejichž úzkost není ještě příliš intenzivní a má mírnější povahu.

• Omezte příjem negativních zpráv: Žijeme v době historicky nejvyšší dostupnosti informací z celého světa, a tak na nás tíha všech těch smutných věcí, co se dějí dnes a denně, dopadá mnohem výrazněji než tomu bylo dřív. Je určitě důležité zůstat v obraze, nic se ale nestane, pokud si na čtení zpráv vyhradíte třeba jen pár minut denně.
• Obklopte se pozitivními lidmi: Je ovšem důležité obklopit se takovými lidmi, se kterými se budete cítit dobře a kteří budou na stejné vlně.
• Hledejte naději: Ať už se vnímáte změnu klimatu jakkoliv, snažte se nikdy neopouštět naději, že se nakonec podaří planetu zachránit. Naděje vás požene dál a bude pro vás motivací, abyste ke svému šetrnému způsobu života přivedli i jiné lidi.
• Psychohygiena a propojení s přírodou: Stejně jako i další duševní problémy, také environmentální úzkosti lze předcházet tím, že budete praktikovat psychohygienu. Podle expertů je jednou z významných cest, jak zvládat eko úzkost, hlubší propojení s přírodou. Příroda má léčivý potenciál a funguje trochu jako terapie (proto se pobyt v přírodě nazývá jako ekoterapie).

tags: #deprese #změna #klimatu #studie

Oblíbené příspěvky:

• Problémy s vlhkostí a odpady? Zde je řešení
• Ekologické případové studie
• Popisování fotografií přírody
• Kdo poskytuje dotace?
• Vývoj ekologických organizací