Ekodesign: Cesta k environmentálně šetrnějším výrobkům

04.03.2026

V červenci 2005 Evropský parlament společně s Radou ministrů EU vydal směrnici o ekodesignu energetických spotřebičů. V druhé polovině letošního října pak česká sněmovna schválila zákon, který tuto směrnici převádí do českého práva.

Co je ekodesign?

Evropský parlament rozumí ekodesignem začlenění environmentálních aspektů do konstrukce výrobku. Cílem je zlepšit vliv energetického spotřebiče (včetně jeho prvků a funkcí) na životní prostředí, a to během jeho celého životního cyklu. Pomáhat při tom má tzv. analýza životního cyklu (LCA - Life Cycle Assesment), která popisuje dopady na životní prostředí od zpracování surovin pro výrobek až po jeho likvidaci. Obecně jde tedy o to, aby navrhovaný výrobek (nebo i služba) ve všech fázích svého „života“ co nejméně poškozoval životní prostředí.

Podle evropské směrnice mají energetické spotřebiče významné dopady na životní prostředí. Jako hlavní úkol si EU klade snížení emisí skleníkových plynů, ke kterému by mělo dojít zvýšenou energetickou účinností elektrospotřebičů. Proč je ale právě ekodesign podle EU ten pravý nástroj, který by je mohl snížit? Protože právě to, jak je výrobek navrhnut, určuje jeho dopad na životní prostředí.

Označení CE a prodejnost výrobků

Výrobky, které budou splňovat požadavky směrnice, ponesou označení „CE“, jež bylo dosud rezervované pro tzv. označení shody (výrobek splňující směrnice EU). CE bude tedy u výrobku znamenat jak označení shody, tak splnění požadavku na ekodesign. Výrobek bez označení CE bude v EU neprodejný.

Harmonogram zavádění ekodesignu

Zatím EU vyčlenila skupinu čtrnácti výrobků, kterých se budou požadavky na ekodesign týkat. První na řadu přijde veřejné osvětlení, kde je přijetí zaváděcích opatření plánováno na květen 2008. Pak následují zdroje energie, nabíječky baterií, počítače, televize a další. Jako poslední dojde na elektrické motory, pumpy a ventilátory, a to v únoru 2009.

Čtěte také: Moderní odpadkové koše

Povinnosti týkající se ekodesignu u energetických spotřebičů platí pro členské státy od 11. srpna 2007. Novela českého zákona o hospodaření energií, kterou vládě předložilo ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a která tuto směrnici převádí do českého práva, byla však sněmovnou schválena až v říjnu, senát ji schválil začátkem prosince a nyní novelu musí ještě schválit prezident.

Kritika a dobrovolné nástroje

Vedoucí odboru elektroenergetiky MPO Ladislav Pazdera k tomu podotýká: „U takové obecné směrnice (jako je ta o ekodesignu) postupujeme spíš konzervativně, abychom nepřebírali nějaké nesmysly. Šlo nám hlavně o to, aby byly požadavky vůbec uplatnitelné v praxi. Ke smyslu směrnice si Pazdera nebere servítky. „Směrnice je úchylná, protože chce stanovovat minimální požadavky na celý životní cyklus. Informace o spotřebě energie má samozřejmě pro spotřebitele obrovský význam, ale těžko si dovedu představit, že by někdo výrobcům předepisoval, jaká má být maximální spotřeba energie, že obsah nějakého kovu ve výrobku nesmí překročit určitou hranici nebo že v něm nesmějí být nějaké materiály kvůli dopadu na životní prostředí,“ říká Pazdera.

„Jak se bude například určovat počet kilometrů, které se můžou najet při výrobě a distribuci produktu? Je volný trh a není možné zakázat, aby se zboží dováželo ze Španělska do Estonska. Mezi dobrovolné nástroje snižování dopadů na životního prostředí patří v ČR například ekologické značení výrobků.

Jsou u něj rozlišovány tři typy značení: environmentální prohlášení výrobce, ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek, kterou garantuje stát, a environmentální prohlášení o výrobku, tzv. EPD od anglického Environmental Product Declaration. Poslední z trojice se může rovnat požadavkům ekodesignu. Jeho získání předchází zpracování LCA studie výrobku. Prohlášení se týká všech fází životního cyklu a musí být ověřené nezávislou institucí.

Tou je například Elektrotechnický zkušební ústav Praha. Jako první u nás obdržela EPD firma VSM Production pro šicí stroj. Podle informací firmy ECO trend se cena za vytvoření EPD může pohybovat u velmi jednoduchých výrobků od přibližně 90 tisíc Kč až po několik set tisíc v případě komplikovaných zařízení. Díky dotaci ze státního rozpočtu a z Evropských sociálních fondů nyní ECO trend zpracovává EPD pro deset pražských firem za cca 10-15 % celkové ceny.

Čtěte také: Jak vybrat designový koš na tříděný odpad?

Poněkud jinak vidí situaci lidé z občanského sdružení CIR (Centrum pro rozvoj a inovaci), které se propagací ekodesignu zabývá. Směrnice se podle nich příliš zaměřuje na spotřebu energie a opatření ke změnám klimatu. U ekodesignu se prý musí uvažovat, a ne ho brát otrocky. „Když při analýze zjistím, že snížení hmotnosti výrobku je příliš drahé, jdu jinou cestou a vyloučím z výrobku třeba nějaké škodlivé materiály. Nejdůležitější je právě první, rozvažovací část.

„Jediným účelem směrnice je prosazování evropských výrobců a zabránění dovozu z Číny,“ míní však Pazdera z MPO a vysvětluje: „EU vyhlásila tendry na zpracování minimálních požadavků na výrobky a tyto tendry zpracovávají svazy výrobců těchto zařízení. Ty samozřejmě řeknou, že nejlepší je to, co zrovna vyrábějí.“ V Bruselu jde podle Pazdery o byznys, a ne o životní prostředí. „Lobbista si vybere někoho, kdo chce politicky něco získat, a řekne mu například, že tyto žárovky jsou špatné, a přidá mu k tomu pár argumentů. Unie k tomu zadá studii a pak se o tom diskutuje. Komise je ve vleku lobbistů a členské státy proti tomu bojují. To je princip práce Evropské komise,“ říká Pazdera.

Kritizuje i to, že se v poslední době energetická účinnost navázala na změny klimatu. Podle něj jsou totiž přeceňovány: „Lidská společnost spotřebovává stále víc zdrojů a není šance tento trend zvrátit. Evropské směrnice jsou čím dál víc obecnější a za vším vidí klima.

Jak uvádí CIR, 70-80 % dopadu výrobku na životní prostředí je možné ovlivnit ekodesignem. „Záleží na typu výrobku. U auta, které má životnost řekněme 10 let a najede 250 tisíc kilometrů, je rozhodující spotřeba paliva a je jedno, z jakého plastu je vyrobena palubní deska, jestli je recyklovatelné čalounění, sedačka a podobné detaily. Nejdůležitější je konstrukce motoru,“ říká Miroslav Krčma z CIR a pokračuje: „U výrobků na jedno použití je otázkou, zda se těch 70 % ovlivnit dá. U designu chleba asi ne, u kelímku nebo láhve se však množství materiálu ovlivnit dá.

Ekodesign a další "eko" nástroje

Znamená ekodesign konec jiných nástrojů? Další typy „eko“ nástrojů jako je čistší produkce, která spočívá v prevenci vzniku odpadů a znečištění, nebo environmentální systém řízení EMAS podle Pavla Růžičky z ministerstva životního prostředí nezaniknou. „Čistší produkce nebo EMAS jsou záležitosti řekněme podnikové, kdežto ekodesign se soustřeďuje čistě na výrobek,“ říká Pavel Růžička. K ekodesignu pak dodává: „Ekodesign vám nevyřeší, jestli někde ukapává olej, jestli je nějaký stroj puštěný o hodinu déle nebo jestli se udržuje jednou nebo dvakrát měsíčně.“ Podle Růžičky je škoda, že se do novely zákona nedostala možnost, aby výrobky firem s environmentálním systémem řízení EMAS automaticky vyhověly směrnici o ekodesignu. Naopak výrobky, které mají unijní ekoznačku (The Flower), směrnici vyhovují.

Čtěte také: Lavičky z recyklovaného materiálu

„Zatím nás nikdo z výrobců kvůli blížící se směrnici neoslovil,“ vrtí hlavou Krčma z CIR. „Občas se nám někdo svěří po skončení semináře, že by chtěli ve firmě něco sami zkusit, ale je to málo. Obávám se, že firmy nařízení splní jen papírově a půjdou do toho jen velké nadnárodní firmy, které to udělají pro svou image,“ dodává.

Co je pro firmu nejdůležitější, pokud se rozhodne pro ekodesignový projekt? „Aby s námi kompetentní lidé ve firmě opravdu spolupracovali,“ říká Luboš Nobilis z firmy ECO trend, která nabízí zpracování tzv. environmentální deklarace třetího typu (EPD - viz box). Nobilis dodává, že „zásadní je taky otázka důvěry, protože nám firma při práci na analýze životního cyklu svěří svá citlivá data.“ Jako velmi dobrou hodnotí například spolupráci s firmou VSM Production. Firma jako první v ČR získala environmentální prohlášení o výrobku pro svůj šicí stroj.

Příklady z praxe

Jednou z mála českých firem, která se snaží uplatňovat myšlenky ekodesignu, je firma OEZ Letohrad. "Už ve fázi konstrukční přípravy posuzujeme charakter, složení a nebezpečnost nových materiálů používaných na modelech a prototypech podle jednotlivých bezpečnostních listů", říká Čeněk Suchomel, vedoucí odboru ochrany společnosti. Podle informací od OEZ se použitím plastových výlisků snížilo množství kovového odpadu, zároveň se snížila spotřeba řezných a mazacích kapalin, nátěrových hmot a ředidel. Obaly výrobků jsou z recyklovatelného materiálu a při výrobě nebylo použito PVC, ani jiné nebezpečné látky.

Počet druhů materiálů použitých ve výrobku klesl ze 13 na 7 druhů. Také počet součástek tvořících výrobek i s obalem, klesl z 299 na 201. posuzování životního cyklu výrobků - Eco-Design“, ze kterého jednoznačně vyplynul environmentální přínos tohoto jističe pro životní prostředí. Jistič BC160 získal nejvyšší ocenění Zlatý AMPER na veletrhu v Praze a přivezl Zlatou medaili i z Mezinárodního technického veletrhu v bulharském Plovdivu," říká generální ředitel OEZ Letohrad Jaroslav Toman. Protože směrnice o ekodesignu úzce souvisí i se zpětným odběrem elektrozařízení, oslovil Ekolist i firmy, které se zpětným odběrem zabývají.

Z osmi odpověděly pouze dvě a jen firma Rema Systém odpověděla na všechny otázky. „Myšlenku směrnice vnímáme jednoznačně pozitivně. Je třeba podporovat standardizaci v oblasti ekodesignu, a to především kvůli tomu, aby se zamezilo materiálové nehomogenosti výrobků a složitosti jejich demontáže a následného materiálového a energetického využívání. Na druhou stranu je třeba tuto myšlenku uvádět do praxe tak, aby nebyla spíš překážkou než přínosem. Při zavádění směrnice je potřeba diskutovat se zástupci výrobců a dát jim dostatečné informace o jejím smyslu,“ říká Rema.

Podle jejích představitelů bude hodně klientů kolektivního systému sběru elektroodpadů, který Rema provozuje, potřebovat pomoc se zavedením směrnice do praxe. Někteří tak prý už činí dobrovolně a s předstihem. „V dlouhodobém časovém měřítku se to taky jednoznačně odrazí na snížení ceny recyklačního příspěvku. Květoslava Remtová v brožuře Ekodesign, kterou vydalo ministerstvo životního prostředí, udává jako začátek ekodesignu rok 1992, kdy se na veletrhu v německém Hannoveru objevila kancelářská židle německé firmy Wilkhahn.

Firma při výrobě snížila obsah škodlivých látek (například lepidla byla nahrazena mechanickými spoji) a vybudovala recyklační systém schopný recyklovat 95 % částí židle. Jednoduchá údržba židle a rychlá opravitelnost prodlužovala její životnost. Výrobní náklady a cena židle se značně snížily díky její recyklovatelnosti a její prodej vzrostl o 15 %.