Špicberky: Arktické Souostroví Plné Kontrastů

07.03.2026

Špicberky, známé také jako Svalbard, jsou souostroví v Severním ledovém oceánu, které leží přibližně na půli cesty mezi Norskem a severním pólem. Již v dávných dobách, v roce 1194, byly tyto ostrovy objeveny Vikingy při jejich dalekých zámořských plavbách. Tehdy se ostrovům říkalo „Studené pobřeží“. Přesto Špicberky na dalších 400 let upadly v zapomnění.

Teprve v červnu roku 1594 se k ostrovům přiblížili holandští mořeplavci Willem Barents a Jacob van Heemskerck, kteří jsou považování za jejich objevitele. Dali také ostrovům jejich jméno. V dnešní době patří Špicberky Norskému království a trvale obydleny jsou pouze tři ostrovy z celkových devíti.

Geografie a Klima

Největším z těchto ostrovů je Západní Špicberk (Spitzbergen), který zabírá plochu 63 kilometrů čtverečních, což je více než polovina rozlohy celého souostroví. Na tomto ostrově se také nachází nejvyšší hora Newtontoppen, která dosahuje výšky 1717 metrů. Rozloha souostroví je 62 049 km², což je zhruba jako Lotyšsko. Charakter území je poměrně hornatý, většinu pokrývá ledovec a pobřeží na severozápadě lemují fjordy. Podnebí je arktické, na západě ovlivněné teplým Golfským proudem, s poměrně malým množstvím srážek.

Panuje zde mírné podnebí ovlivňované Severním Atlantikem. Přestože ostrovy leží daleko za polárním kruhem, moře od června do prosince nezamrzá. Za hezkého počasí může v červenci teploměr ukázat až 20 stupňů. Mezi 21. dubnem a 24. srpnem je zde tzv. půlnoční slunce, které nikdy nezapadá.

Zdejší půda zůstává většinu roku zmrzlá, jen během letních měsíců může na pobřeží rozmrzat. Pokud se tak stane, vyraší ze země nepřeberné množství lišejníků, travin, kapradin a dokonce i kolem 40 druhů květin. Dokonce zde byly objeveny dva druhy stromů - odolná polární vrba a malá křovinatá břízka, která není větší než 15 cm.

Čtěte také: Řešení pro plovoucí ostrovy odpadu

Příroda a Ochrana

Tyto ostrovy jsou výjimečné svou zachovalou a krásnou přírodou, nachází se zde tři národní parky, dvě přírodní rezervace, dvě chráněné rostlinné oblasti a 16 chráněných ptačích rezervací. Do těchto chráněných míst je vstup buď přísně zakázán, nebo je omezen na vyznačené stezky.

Středoevropský ornitolog je zvyklý, že výskyt ptačích druhů většinou určuje struktura vegetačního krytu. Tento vztah však na řadě míst Svalbardu platí naprosto opačně. Biomasu a druhovou pestrost vegetace stanovují ptáci. Pod skalními stěnami, na kterých početně hnízdí mořské druhy, vidíme plochy sytě zelené a druhově bohaté vegetace, jen o kousek vedle, kde opeřenci mláďata nevyvádějí, nalezneme holé suti. Zodpovědné jsou masy guána, jež se pod skalními hnízdišti hromadí.

Pro ilustraci pár čísel pro oblast Barentsova moře, k níž patří i Svalbard. Odhadem tu hnízdí asi 4 miliony párů mořských ptáků a připočteme-li k nim dalších asi 8 milionů nehnízdících jedinců, dosahuje jejich celková biomasa téměř 11 000 tun (plných 60 % tvoří alkoun tlustozobý, Uria lomvia). Tito ptáci každoročně uloví kolem 1,2 milionu tun ryb a bezobratlých (arktické moře není produkčně vůbec chudé, jak by mohl laik očekávat) a ve formě guána vracejí zpět do prostředí 26 000 tun čistého dusíku a 10 000 tun čistého fosforu.

Na Svalbardu bylo vyhlášeno sedm národních parků (NP, s plochou 1 100-13 200 km2), jejich režim však není jednotný. V širším okolí hlavního města je lze navštěvovat a jsou v nich povoleny činnosti neškodící přírodě, odlehlejší NP mají podmínky přísnější. Obecně je v NP zakázáno stavět budovy, zkoumat ložiska a těžit nerostné suroviny, ukládat odpady, pohybovat se s motorovými vozidly, vjíždět do nich s plavidly, která nesplňují daný standard kvality pohonných hmot, sbírat rostliny a fosilie, lovit a rušit živočichy (zahrnuje-li NP moře, podmínky se týkají i jeho dna).

Další kategorii zastupuje šest přírodních rezervací (9-55 500 km2) s podobnými, ale přísnějšími limity než v NP. Z pohledu ochrany biodiverzity jsou významné ptačí rezervace - celkem 15 území (0,4-36 km2), z nichž pět jsou současně ramsarské lokality. Většinou se jedná o malé ostrovy nebo skalní útesy s početnými hnízdními koloniemi mořských ptáků, které podléhají zvláštnímu režimu - se zákazem vstupu v hnízdním období mezi 15. květnem a 15. srpnem a s minimálním odstupem 300 metrů, jenž musejí dodržovat plavidla na mořské hladině.

Čtěte také: Řešení odpadu na Bartos ostrovech

Fauna

Špicberky jsou hnízdištěm miliónů ptáků, kteří sem přilétají na jaře. Jsou to např. papuchalk plochozubý, kajka mořská nebo bělokur rousný. Zdá to až neuvěřitelné, ale na Špicberkách žije přes 3000 ledních medvědů, což je téměř stejně tolik jako lidí. Hlavní potravu medvědů tvoří tuleni, kterým nastává úleva až na jaře, kdy se medvědi přesouvají zpátky na sever na kry polárního ledu.

Obyvatelstvo a Turistika

Obyvatelstvo tvoří převážně Norové a Rusové žijící ve třech osadách - Longyearbyenu, Barentsburgu a NyÅlesundu. Turisty láká na Špicberky především neposkvrněná příroda.

Turistické výletní lodě sem v období léta přivezou okolo 60 000 návštěvníků, z nichž asi 2000 si chce přírodu vychutnat intenzivněji a proto zde zůstávají déle a spolu s ní ještě objevují opuštěné chaty zálesáků a zapomenuté staré usedlosti.

Historie Lovu Velryb

Nadmíru velkých rozměrů nabyl lov velryb, když r. 1506 objeveny ostrovy Špicberské. Zde se za letních měsíců usazovaly na počátku XVII. stol. celé kolonie lovců velryb, hlavně Hollanďanů, Angličanů a Dánů. Když byly velryby při březích vybity, nezbylo lovcům než aby se za nimi pustili do Ledového moře. Za válek napoleonských lov velryb velmi poklesl; rozmohl se však za ve stol. XIX., takže brzy nebylo po celém okeaně místa, které by lovci velryb nebyli navštívili.

Klimatické Změny a Budoucnost

Globální oteplování se nejvíce projevuje právě v arktických oblastech - teplota v nich roste dvakrát rychleji, než je celosvětový průměr, přičemž nejdramatičtější vzrůst nastává během zimy. Údaje z let 1975-2015 pro Longyearbyen ukazují, že teplota se během 40 let zvýšila o neskutečných 7,2 oC (25. července 2020 bylo dokonce naměřeno rekordní maximum 21,7 oC), délka trvání sněhové pokrývky v průměru klesla o 20 dní a její průměrná výška se snížila na méně než polovinu.

Čtěte také: Velikonoční ostrov: Ekologická studie

Na pevnině ustupují ledovce, taje permafrost - rok od roku roste mocnost jeho svrchní vrstvy, která přes léto roztává a přes zimu už znovu nezamrzne. A jak reaguje svalbardská fauna? Do největšího špicberského zálivu Isfjord se dostává teplejší voda z Atlantského oceánu a ovlivňuje/mění tamní potravní vazby. Na jedné straně klesá kvalita potravy například pro alkouna malého Alle alle (vůbec nejpočetnější druh na Svalbardu s více než milionem hnízdících párů), který má problémy s krmením a úspěšným vyváděním mláďat, na druhé straně racek tříprstý (Rissa tridactyla) profituje z rostoucí nabídky výživnějších ryb.

Ustupující mořský led se nepříznivě projevuje u řady druhů savců, kteří jsou na něm závislí rozmnožováním nebo získáváním potravy - zejména tuleni, mroži a medvědi lední. Podobně jsou však dotčeni i někteří ptáci, např. početnost na led vázaných racků sněžních (Pagophila eburnea) již klesla o 60-70 %. Klimatické změny jsou dokonce považovány za jeden z důvodů rostoucích konfliktů mezi ledními medvědy a člověkem.

Druhým zásadním problémem zůstává umělohmotný odpad, případně jeho zbytky v podobě mikroplastů. Mořské proudy, bez velkého přehánění téměř z celé zeměkoule, přinášejí ohromné množství plastů až do úžiny Fram, jejíž východní okraj lemuje souostroví Svalbard. Do mořských savců a ptáků se umělé hmoty dostávají s potravou, hromadí se jim v žaludku, působí zažívací problémy, zmenšují prostor pro skutečnou potravu a vedou až k jejich úhynu hladem.

Budoucnost arktické přírody na Svalbardu je zatím nejasná, i když dosavadní negativní trend je stále zřetelnější. Další vývoj závisí na globálním přístupu k řešení klimatických změn a nakládání s plastovými odpady. Zvláště první problém se týká i nás.

Zajímavosti ze Špicberků

Jedná se o nejsevernější místo na světě, kam je možné se dostat leteckou dopravou.
Kvůli polárnímu dnu a noci zde přežívá jen velmi odolná vegetace.
Na Špicberkách je zvykem se zouvat a to prakticky všude.
Narodit se na Špicberkách je „oficiálně“ zakázáno.
Pohřby nejsou na ostrovech povoleny.