Ohrožení dětí v Africe: Nedostatek vody a extrémní chudoba

Mezinárodní den dětí, který připadá na 1. června, má upozornit na práva a potřeby dětí po celém světě. V Somálsku se však realita dětství dramaticky liší. Téměř 385 milionů dětí žije na světě v extrémní chudobě. Vyplývá to ze zprávy, kterou zveřejnil Dětský fond OSN (UNICEF).

Nejvíc se to týká dětí v subsaharské Africe a v jižní Asii, kde smutný žebříček vede Indie. Dospělí žijící v rozvojových zemích jsou podle UNICEF extrémní chudobou ohroženi o více než polovinu méně často než právě děti. "Nejen že jsou děti více ohroženy extrémní chudobou, její důsledky jsou pro ně navíc ještě mnohem škodlivější," uvedl šéf UNICEF Anthony Lake.

Zprávu o extrémní chudobě, tedy nejkritičtějším stádiu chudoby, kdy lidé nemají přístup k základním potřebám, jako jsou jídlo, voda, přístřeší či zdravotní péče, sestavil UNICEF na základě dat z 89 států světa, které představují 83 procent populace rozvojových zemí. V roce 2013 žilo podle zprávy 19,5 procenta dětí v rozvojových zemích v domácnostech, které mají k dispozici jen asi 46 korun na osobu a den.

Kritická situace v Somálsku

Situace v Somálsku je kritická. Předpokládá se, že v červnu bude čelit akutnímu hladu 4,6 milionu lidí. Počet vážně podvyživených dětí mladších pěti let se od začátku roku vyšplhal z 1,7 milionu na 1,8 milionu. Z tohoto počtu se očekává, že 479 000 dětí bude silně podvyživeno a v ohrožení života bez okamžité pomoci. Krize podvýživy se v Somálsku zrychluje rychleji, než se předpokládalo a zhoršují ji sezónní výzvy a následky sucha z roku 2024.

Zatímco potřeby rostou, kritické financování se smršťuje, přičemž sektory potravin a výživy jsou zasaženy nejhůře, což nutí život zachraňující humanitární operace k omezení nebo úplnému zastavení. Humanitární plán pro Somálsko je ke konci května financován pouze z 11,1 %. Sektory potravin a výživy jsou financovány nejméně, získaly letos jen 2,9 % a 3 % životně důležité podpory. Takové kritické podfinancování vede k omezování nebo rušení životně důležitých programů, což ohrožuje miliony lidí.

Čtěte také: O projektu Klokánek

Nedostatek finančních prostředků již vedl k uzavření zdravotnických center, říká Ummy Dubow, ředitelka CARE Somálsko. „Každý den slyšíme v centrech, která provozujeme, bezpočet lidských tragédií. Těhotné ženy obětují svou výživu, matky sledují, jak jejich děti chřadnou kvůli akutní podvýživě, a mladé dívky jsou nuceny opustit školu, aby pomohly rodinám přežít. Bez adekvátních programů pro potraviny, zdraví a výživu prudce vzroste zátěž nemocí a úmrtí mezi ženami a dětmi."

Matka Sucdi vzpomínala na bezmoc, když její dítě umíralo na těžkou podvýživu - dokud nouzová péče v zařízení podporovaném CARE nezachránila jejímu dítěti život. „Myslela jsem, že jsem své dítě ztratila. Ale dnes je naživu - a dokud se jí daří, to je pro mě všechno,“ říká.

„Byli jsme nuceni zastavit život zachraňující programy, které podporovaly tisíce žen a dětí. Pro mnohé je to rozsudek smrti. Na tento Den dětí, kdy si připomínáme důležitost každého dětského života, si pojďme uvědomit, že i ti nejzranitelnější na druhém konci světa si zaslouží naši pozornost a pomoc. Každý dar, každý projev solidarity, může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.

Pojďme společně dát somálským dětem naději na budoucnost, kde i pro ně bude 1. červen dnem smíchu a radosti. Přispějte na pomoc podvyživeným dětem z ohrožených oblastí.

Nedostatek pitné vody

Pitná voda je pro ně vzácností. Africké ženy a děti pro ni putují pěšky v průměru 6 kilometrů. Chronický nedostatek čisté pitné vody je zodpovědný za řadu nemocí nejen u malých dětí. Přitom řešení existuje. Arcidiecézní charita Praha jich letos plánuje vyvrtat patnáct. Jako nejpotřebnější se ukázala severní oblast Ugandy - diecéze Gulu. Ta se dodnes potýká s následky jedné z nejbrutálnějších válek současnosti.

Čtěte také: Fond ohrožených dětí a Klokánek

Vodní vrty zajistí stavební společnost, která je v Ugandě lídrem na poli vodního hospodářství a geotechniky. Poté, co provede geologické průzkumy, vyvrtá studny a osadí je ručním čerpadlem. „Přístup k nezávadné vodě zásadně zlepší kvalitu života těchto lidí ve vesnických oblastech."

Především ve venkovských oblastech Somálska, Etiopie a Keni se velká část lidí živí jako pastevci a jejich obživa je tedy přímo závislá na stavu dobytka (počet, zdravotní stav, apod.). Aby byl ovšem dobytek schopen obživu přinášet, je potřeba zajistit dostatek vody a krmiva, což lze jen těžko v případě dlouhotrvajícího sucha. Jedná se již o několikáté období sucha přesně v době, kdy bylo naopak očekáváno období dešťů. To je základním kamenem pro fungování tamějšího zemědělství, které zaměstnává často i více než 80 % populace.

Sucho trápí země v oblasti Afrického rohu dlouhodobě, extrémní sucho pak trvá zhruba od října roku 2020. Předpověď na následující měsíce nenabízí pozitivní vyhlídky a kýžené vodní srážky se opět nedostaví. Poznámka: V některých oblastech Afrického rohu, například v Somálsku, začalo pršet v jarních měsících 2023, zdaleka však ne v celé oblasti.

Proč je pomoc v Africkém rohu potřeba právě teď? Protože právě teď je hladomor v Africe velmi reálné riziko a pravděpodobný scénář. Aktuálně tomuto riziku čelí více než 20 milionů lidí. A například v Etiopii je populace velmi mladá, více než 50 % spadá do věkové skupiny do 20 let. Velké procento případných obětí tedy budou primárně děti.

ADRA na pomoc lidem ohroženým hladomorem v Africe vypsala veřejnou sbírku. Pomáhají lidem zasaženým suchem, kteří již přišli nebo jim hrozí, že přijdou o svůj dobytek, a tedy i zdroj obživy. Přednost dostávají ti nejzranitelnější, matky samoživitelky, lidé se zdravotním postižením, staří lidé.

Čtěte také: Dětské ekologické aktivity

Díky prostředkům získaným ve sbírce, ale i z dalších zdrojů zajišťujeme přístup k vodě pro lidi zasažené suchem i jejich dobytek. Dále pak distribuujeme desinfekční tablety do vody, abychom zajistili její nezávadnost, a mýdlo, abychom předešli šíření nemocí. Pomáháme v regionu Somali v Etiopii, který sousedí se Somálskem a v Etiopii je suchem nejvíce postižený.

Projekt "Voda pro Kauti"

Oblast Kauti leží asi 80 km jihozápadně od hlavního města Nairobi a má rozlohu zhruba 15 km2. Žije zde okolo 30 000 lidí, kteří se živí výhradně zemědělstvím a jsou zcela závislí na přírodních zdrojích pitné vody.

Tak vznikl projekt „Voda pro Kauti“, jehož cílem bylo nashromáždit finanční zdroje na sanaci vody v oblasti, usnadnit lidem přístup k vodě a zlepšit čistotu vody pitné, což by výrazně zkvalitnilo život místních obyvatel - zvýšila by se zemědělská produkce a klesla míra ohrožení obyvatelstva hladem.

Realizace projektu začala 6. září 2010 za účasti keňské firmy Mooni Contractors a pod odborným dohledem firmy Poyry s.r.o. z Brna. Na projektu se aktivně podíleli členové místní komunity, kteří prováděli zemní práce a zdarma asistovali při montáži.

V roce 2012 započala třetí fáze projektu - vybudování závlahového systému pro oblast Katitu - Kauti za účelem zadržení části dešťových průtoků vody v Kwamuthukya, přítoku řeky Thwake, akumulace a dopravy vody do vzdálenější a výškově nevýhodně položené oblasti. Po vybudování jednotlivých distribučních větví by měl systém pokrývat až 100 hektarů malých terasovitých políček.

Společně se zbudováním závlahového systému byla provedena sanace vývěru poblíž Yanzonga primary school. Místo vývěru bylo postupně zahloubeno a uzavřeno do betonové jímky, ve které se voda akumuluje, odtéká potrubím do zásobního tanku a odtud gravitačně do dvou distribučních míst, z nichž jedno je u hlavní veřejné cesty a druhé v areálu školy.

Podařilo se rovněž zbudovat systém sběru dešťových vod na dalších třech školách, a to s využitím tanků z KPS. Škola v roce 2012 disponovala dvěma nezávislými zdroji vody přímo v areálu - 10 tanky na dešťovou vodu (každým o objemu 50 000 l) a vrtem s vydatností převyšující spotřebu. Proto se komunita dohodla s vedením KPS, že část tanků bude dána k dispozici školám, které žádný vodní zdroj nemají. Nakonec bylo přemístěno šest tanků: dva do školy Kauti Secondary School, dva do Kikombi Secondary School a dva do St.

Situace v Etiopii a snahy o zlepšení

OSN má v rámci boje s chudobou vytyčené milníky, pomocí kterých chce dosahovat měřitelných výsledků. Jedním z milníků byly Rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals - MDGs), realizované mezi lety 2000 - 2015. Na roky 2015 - 2030 byly stanoveny tzv. Cíle udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals - SDGs). Cíl číslo 6 se týká vody, kanalizace a hygieny a má za úkol zajistit dostupnost vody, sanitačních zařízení a udržitelné hospodaření s nimi.

Index lidského rozvoje (HDI) Rozvojového programu OSN (UNDP) zařadil Etiopii na 174 místo ze 188 sledovaných zemí a stávající hrubý národní důchod na obyvatele (pro rok 2014 1428 USD/ob. stanovený metodou parity kupní síly) činí z Etiopie jednu z nejchudších zemí světa . Země má zhruba 100 milionů obyvatel a tamní vláda investuje v rámci programu dlouhodobého rozvoje (Universal Access Plan - UAP) do vodovodní infrastruktury zhruba 250 milionů USD ročně. Značná část investic směřuje i do venkovských oblastí, které jsou obecně nejméně rozvinuté.

Například celková gramotnost na etiopském venkově nedosahuje 50%, ekonomika je zcela závislá na zemědělství a samo obživě a vodovodní infrastruktura je do značné míry decentralizovaná. Hlavním zdrojem pitné vody ve venkovských oblastech jsou povrchové nechráněné zdroje typu kaluží a rybníčků, které jímají dešťovou vodu, dále potoky a řeky. Jejich nestabilita je daná závislostí na příchodu období dešťů a vysoká míra zákalu a znečištění dostupnost pitné vody ještě více snižuje.

Etiopie má na 8 000 oblastních celků, tzv. wored, které jsou nejnižší administrativní jednotkou v zemi. Na území woredy se nachází desítky obcí (bez místní samosprávy, vedené tradičními vůdci) a stovky vodních zdrojů. Jedná se o kopané či vrtané studny, veřejná odběrná místa napojená na distribuční síť, či chráněná prameniště s gravitačním rozvodným systémem. Na území státu se nachází přes 170 000 takových zdrojů. Obecně 30 - 40 % vybudovaných vodních zdrojů není v provozu z důvodu blíže nespecifikované poruchy a obyvatelé jsou závislí na nechráněných povrchových zdrojích.

Jedním z příkladů je woreda (obdoba okresu) Alaba, v regionu jižních národů (SNNPR), nacházející se nedaleko hranic s Jižním Súdánem a Keňou. Na rozloze cca 1 000 km2 žije v 75 obcích cca 200 000 lidí. Oblast je čistě zemědělská a farmy jsou nerovnoměrně rozesety po krajině, aniž by byly zřejmé hranice či jakákoli centra obcí. Hladina podzemní vody se pohybuje v rozmezí od 90m do 360 m pod povrchem a typicky u většiny vrtů je čerpána z hloubky přes 200m. V okrese je celkem 45 vrtů s vydatností od 2 do 5 l/s. Distribuční potrubí má většinou délku ne více než 3-5 km rozvádějících vodu do maximálně 10 stojanů. Jedno odběrné místo pokrývá průměrně 26,25 km2 a teoreticky na něho připadá 4 581 odběratelů.

Všechny zdroje v okrese spravuje okresní vodohospodářský úřad s kapacitou asi 10 techniků. Denní provoz vrtů obhospodařují tzv. vodní komise, sestávající se z vybraných obyvatel obcí, na jejichž území se vrt nachází. Ty ovšem mají neoficiální status. Úkolem komise je zajišťovat běžný provoz zdroje a vybírat za vyčerpanou vodu peníze, za které se nakupuje nafta do generátoru pohánějícího čerpadlo. Z těchto peněz je také placena základní údržba, jako je například výměna rozbitých kohoutků, filtrů, oleje atd. V případě větší poruchy komise nahlásí problém a provedení opravy pak závisí na kapacitách okresního nebo regionálního vodovodního úřadu.

Hlavním problémem účinné správy vodních zdrojů je absence strategického plánování a účinného nakládání s daty. Dále to jsou následující témata, která představují hlavní výzvy v efektivním využití zdrojů:

1. Nedostatek prostředků k rychlé a efektivní správě vrtů - a to jak na oblastní tak i regionální úrovni.
2. Nedostatečná kvalifikace techniků - Vrty jsou často velice vytížené a neprofesionálně, nárazově, provozované - dochází k přetěžování jak čerpacích tak i pohonných jednotek (generátorů).
3. Nejasný status vodních komisí - Vodní komise provozující vrty, jsou složené z často negramotných farmářů a potýkají se jak s častou výměnou členů tak i nedostatečnou vzdělaností a technickou, finanční a administrativní znalostí.
4. Obsah fluoru ve vodě - Vzhledem ke své poloze na dně Velké příkopové propadliny jsou v Alabě geologicky specifické podmínky.

V oblastech, kde je absence alternativních chráněných vodních zdrojů, jsou lidé závislí na podzemní vodě a vzrůstá riziko fluorózy - onemocnění způsobené nadměrným příjmem fluoridových solí. V Alabě zaznamenáváme kombinaci využívání povrchových a podzemních vodních zdrojů. V období dešťů je relativní dostatek dešťové vody shromažďované v rybníčcích či jiných jímacích nádržích.

Řešením je budování nových zdrojů jímajících kvalitní podzemní vodu, což znamená pro obyvatele cílové oblasti nezpochybnitelný pokrok. Pro udržitelné využívání zásob podzemních vod je však nezbytná evidence těchto zdrojů a jejich odběrů, optimalizovaná v kontextu znalostí hydrogeologických struktur a na ně vázaných bilančních zásob.

V tomto ohledu byla vytvořena národní databáze vodních zdrojů (National WASH inventory). Úskalím databáze je ovšem její aktualizace, která se týká zahrnutí nových zdrojů, ale především informace o okamžité provozuschopnosti daného zdroje. Jedním z řešení aktualizace dat je jednak elektronické hlášení poruch samotnými odběrateli (vodní komisí) formou textových SMS zpráv posílaných po GSM síti a dále pak zapojení telemetrických stanic a automatických odečtů čerpané a distribuované vody. Oba pilotní přístupy jsou nyní testovány českou neziskovou organizací Člověk v tísni o.p.s. ve spolupráci s regionálním vodohospodářským úřadem v hlavním městě Regionu jižních národů v Awasse.

Sesbíraná a aktuální data umožňují mapové analýzy dostupnosti vodních zdrojů pro obyvatele venkovských oblastí. Prostorové zobrazení lokalit vodních zdrojů spolu rozmístěním obydlí umožňuje přesně zaměřit místa, která jsou dále než 1,5 km od nejbližšího zdroje. Tato místa jsou pak cílem investic do vodovodní infrastruktury či případně humanitárních intervencí v případě dlouhotrvajícího sucha.

Dalším řešením nedostatečné správy vodních zdrojů je investice do středního odborného vzdělávání. Jde o podporu oborů vodního hospodářství a elektromechaniky na vodohospodářském oddělení středních odborných škol a to lepším provázáním teorie a praxe, modernizaci osnov a výukových metod.

Je nutné se věnovat vzdělávání dospělých tedy zaměstnanců vodohospodářských úřadů, zvyšovat schopnosti správců vodovodních sítí, budování kapacit techniků a operátorů vodovodních sítí působících na úrovni okresů a komunit.

Pomoc v Malawi

Provincie Mchinji leží v Malawi asi tisíc metrů nad mořem a je to jedno z nejchudších míst na Zemi. Většina venkovanů tam nemá žádné peníze. Jedí kukuřici, kterou sklidí na mizerné půdě. Pokud nesklidí, umírají hlady.

Česko-slovenská neziskovka International Humanity, kterou zakládal lékař Rastislav Maďar, pomáhá lidem v Malawi k důstojnému životu.

Osmdesát procent obyvatel Malawi žije na venkově a živí se převážně zemědělstvím, případně prodejem zemědělské produkce. Koncem roku se snaží zasít kukuřici a potom čekají, jestli zaprší, aby mohli na jaře sklízet. Pokud nezaprší, znamená to, že zůstanou bez jídla.

Největší hlad bývá těsně před sklizní, protože docházejí zásoby, které měli našetřené, a novou úrodu ještě nesklidili. V té době se může stát, že několik dní vůbec nic nejedí. To se týká i dětí. Jsou životně závislí na přírodních podmínkách a na počasí. Navíc mají tak monotónní stravu, že trpí těžkou podvýživou. Nejvíce děti. Holá kukuřičná kaše je chudé jídlo, které nemůže ke zdravému vývoji dítěte stačit.

Kromě kukuřice tam skutečně lidé nemají nic jiného k jídlu? Není tam v krajině alespoň co sbírat? Je to hlavně tím, že lidé v Malawi nemají dost informací. Jsou zvyklí na kukuřici, přestože je náchylná na nemoci a velmi citlivá na nedostatek vláhy. Přitom existují plodiny pro tamní pěstování mnohem vhodnější.

Děti tam ve velkém počtu umíraly vždy. Kombinace nejrůznějších infekčních nemocí, podvýživy a malárie je skutečně smrtelná. Celá tato jihovýchodní část Afriky spadala pod britskou koloniální správu. Kukuřice tam pravděpodobně přišla z Evropy a tím, že lidem chybí vzdělání, se na ní stali naprosto závislými. To je ničí.

Organizace International Humanity vznikla v roce 2004 s cílem pomáhat v chudých zemích. Všechny naše projekty se snažíme dělat tak, abychom je časem mohli předat místním lidem a přesunout se jinam. Vybrali jsme si Afriku, protože je to nejchudší kontinent. Pořád se tam umírá hladem a já velmi citlivě vnímám dětskou podvýživu. Nejenže působí dětem velké utrpení, ale je příčinou dalších nemocí, které pak končí smrtí.

V roce 2010 jsme se přesunuli do Malawi. Podle světové banky je to země s nejnižším HDP na jednoho obyvatele. Dalším důvodem, proč jsme se pro Malawi rozhodli, je skutečnost, že tam nikdy nebyla občanská válka. Nikdy se tam nestřílelo a jsou tam velmi milí lidé, kteří nutně potřebují pomoc. Skutečně. Jakmile jsme tam byli, měli jsme jasno, že právě tam chceme zůstat.

Společně s místními lidmi jsme tam postavili malou nemocnici a zajišťujeme její provoz. Jeden z náčelníků nám věnoval pozemek a daroval dřevo, aby lidé mohli sami vypálit cihly. Zrekonstruovali jsme několik škol, ve kterých platíme pomocné učitele. Nadaným studentům hradíme školné na střední škole.

A třetí aktivita, na kterou jsme se tam zaměřili, je udržitelný rozvoj komunit. Snažíme se pomáhat tím, že lidem věnujeme sóju nebo maniok jako takový startovací balíček pro hospodaření, které není závislé pouze na kukuřici. Stejně tak nakupujeme a rozdáváme kozy. Naší podmínkou je, že první kůzle, které se narodí, musí majitelé darovat jiné chudé rodině. Z nejchudších lidí světa děláme dárce. Necháváme jim zakusit, jaký je to pocit. Dosud jsme v Malawi zakoupili a rozdali asi sto deset koz a dnes už má svou vlastní kozu přes pět set padesát rodin ve třech regionech. Projekt se rozvíjí i bez naší přítomnosti. Lidé si tam prostě předávají kůzlata a tak se to šíří dál.

V Africe totiž můžete pomáhat, jenom pokud máte všechno ošéfované až do posledního kilometru. Pokud přímo na místě nemáte spolehlivého člověka, který vám pohlídá každou korunu, nemůžete tam pomáhat. Je nesmysl přivézt tam něco naslepo. Zoufalí vyhladovělí lidé to použijí tak, jak by to zoufalí vyhladovělí lidé udělali u nás. Vzali by si co nejvíc a snažili se s tím kšeftovat.

Rozpočet? Ti lidé jsou úplně bez peněz. Jedí jen to, co si vypěstují. Kdybychom tam nepostavili nemocnici, nikdy by se k lékaři nedostali. Do státní nemocnice, která je daleko, by neměli za co dojet. Mnoho rodičů vůbec neví, proč má jejich dítě velké bříško. Diví se, když jim říkám, že možná umírá hlady. Vždyť prý přeci dostává stejnou misku kukuřičné kaše jako oni.

Máme několik lékařů a dalších spolupracovníků a ti tam během roku jezdí. Lékař, který už v Malawi byl, si obvykle vytvoří svou skupinu.Jsou to převážně Češi i Slováci. Jedna skupina tam pravidelně jezdí z Kanady.

Podmínky na našich misích jsou skutečně drsné. V noci po vás mohou běhat krysy, na záchod jdete s čelovkou na hlavě k malé chatrči s dírou uprostřed a kolem pobíhají hyeny nebo psi. Nesmíte mít žádné fobie, musíte být adaptabilní a zvládat stres. Vesnice žije od časného rána, lidé vstávají v pět a je tam permanentní křik. Naprosto zásadní je schopnost a odhodlání pracovat od rána do večera. Před nemocnicí stojí zástupy pacientů a není možné říct: ‚Hele, je pět. Padla, tak jdu.‘

Často ani nezahlédneme slunce, protože jsme pořád zavření v nemocnici. Venku stojí davy pacientů, kterým se věnujeme až do tmy. Na jednu stranu je to obrovský stereotyp, ale také vás to ale nesmírně obohatí. Lidsky i odborně. Snažím se mít ve skupině vždy jednoho studenta medicíny, pro kterého je to unikátní škola. Vidí tam nemoci, o kterých jeho učitelé možná jenom četli v knížkách.

V Malawi všem zdůrazňuji, že tam nejsme sami za sebe, ale že zastupujeme spoustu dalších, kteří na ně myslí. Vzpomenu si na babičky z Rychvaldu nedaleko Karviné, které pletou deky, aby se děti měly čím přikrýt. Samy jsou invalidní, mají těžký život, a přesto se snaží na ty chudinky v Malawi myslet. To mi vždy dodá sílu, abych tu krizi překonal a začal zase pracovat.

tags: #děti #voda #Afrika #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Role moderátora v populárně-vědecké show
• České environmentální dějiny
• Přístrojová technika pro ovzduší
• Stavební odpad Jihlava - jak na to?
• Ekologické chovy prasat