Devastace přírody v České republice: Příklady a dopady

Česká a středoevropská krajina se v současnosti mění a s ní se proměňují i názory na její ochranu.

Výstavba rozhledny na Králickém Sněžníku

Pět ekologických organizací [1] formou dopisu vyzvalo v pátek 28. 5. 2021 ministra životního prostředí Richarda Brabce a ministryni pro místní rozvoj Kláru Dostálovou, aby neodkladně zastavili financování výstavby rozhledny na vrcholu Králického Sněžníku. Důvodem je porušování podmínek stavebního povolení a smlouvy o udělení dotace a závažné poškozování výjimečné přírody na vrcholu hory.

Výstavba 34 metrů vysoké rozhledny je součástí polsko-českého projektu a probíhá na polské straně, bezprostředně u hranice s Českem. Fotodokumentace stavby z konce května dokládá intenzivní rozsah poškozování vrcholu hory těžkou technikou a výkopovými pracemi [2]. Je to ale jen začátek masivní devastace unikátní horské přírody.

Pokud bude rozhledna skutečně zprovozněna, dojde k výraznému nárůstu počtu turistů a pravděpodobně i ke zničení unikátního ekosystému alpínského bezlesí. Realizaci projektu umožnilo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, které na něj poskytlo dotaci z evropských fondů [4]. Projekt finančně nákladné rozhledny s investičním rozpočtem zhruba 77 miliónů korun je příkladem tzv. perverzní dotace, kdy za veřejné peníze vzniká stavba, která upřednostňuje finanční zájem nad zachováním vzácné a přísně chráněné přírody.

Situace je o to absurdnější, že ke stavbě dochází v době, kdy je horská příroda u nás přetížena nadměrným a neudržitelným turismem. Paradoxně, jedno z posledních nepoškozených míst v našich horách se nyní ničí výstavbou rozhledny, aby jej pak zaplavily davy turistů. Rozhledna je přitom zcela zbytečná, protože vrchol hory je přirozeně bezlesý a poskytuje krásné výhledy.

Čtěte také: Studie o těžbě a životním prostředí

V dopisech organizace upozorňují ministra Richarda Brabce a ministryni Kláru Dostálovou na to, že investor (polská obec Stronie Śląskie) hrubě porušuje stavební povolení vydané Regionálním ředitelství ochrany životního prostředí ve Wrocławi. Fotodokumentace situace mj. odhaluje čerstvé erozní rýhy vzniklé aktivním pohybem těžké techniky po zelené turistické stezce z Chaty Pod Sněžníkem podél hranice na polské straně hory.

V rozporu s povolením i v rozporu s projektem došlo k vybudování provizorní komunikace na vrchol hory a k opakovanému využití těžké techniky, zřejmě i k přepravě části materiálu. Povolení přitom nařizuje přepravu materiálu vzdušnou cestou s využitím helikoptéry. Z fotodokumentace navíc vyplývá zničení povrchu arkto-alpínské tundry těžkou technikou i v širším okolí mimo oplocením vymezený stavební prostor na parcele č.

Organizace upozorňují také na to, že schvalování projektu proběhlo v rozporu s požadavky evropské směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť. Vrchol hory je totiž pro svou výjimečnost na obou stranách hranice chráněn touto směrnicí prostřednictvím národních předpisů jako evropsky významné území Natura 2000.

Proces schvalování projektu probíhal netransparentním a chybným způsobem na základě nedostatečně a neobjektivně zpracovaných podkladů. K záměru výstavby rozhledny byla v roce 2013 v Polsku zpracována analýza možných vlivů na předměty ochrany Natura 2000, ta ovšem zcela nedůvěryhodně vyhodnotila a podcenila předpokládaný vývoj návštěvnosti a související dopady tak, aby závěr analýzy výstavbu umožnil [5].

Velmi zvláštní roli v celé kauze sehrálo Ministerstvo životního prostředí. K záměru výstavby rozhledny totiž proběhla pouze základní forma mezistátního procesu posuzování z hlediska dopadů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Čtěte také: Dopady odlesňování na přírodu

Toto posuzování bylo ukončeno stanoviskem Ministerstva životního prostředí z února 2014, kde ministerstvo konstatuje, že při dodržení stanovených podmínek Česká republika dále netrvá na mezistátním procesu posuzování a ukončuje jej. Místo jednoznačného nesouhlasu se stavbou zbytečné rozhledny, stanovilo MŽP jen tři podmínky, z nichž tu nejdůležitější polská strana neakceptovala a dvě zbývající jsou spíše kosmetického charakteru.

V roce 2021 se tedy buduje 34 metrů vysoká nová dominanta na základě zastaralého a netransparentního schvalovacího procesu, který probíhal v letech 2013 a 2014 a opíral se o zcela nekvalitní zprávu o posouzení vlivů na životní prostředí. V současnosti MŽP ČR komunikuje s polskou stranou, ale i přes vznesené protesty stavba dál pokračuje.

Ondřej Bačík, předseda Společnosti přátel Jeseníků: „Jedno z posledních nepoškozených míst v našich horách se nyní ničí nesmyslnou výstavbou, aby jej pak zaplavily davy turistů. Je to příklad perverzní dotace, kdy za veřejné peníze vzniká stavba, která upřednostňuje byznys nad zachováním vzácné a čisté horské přírody. Investor přitom během výstavby opakovaně nerespektuje stanovená pravidla.

Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické: „Je nepochopitelné, že i v 21. století si někteří lidé potřebují dokazovat svoji převahu nad přírodou stavbou falických symbolů na vrcholech kopců. Ještě horší variantou je čistě ekonomický kalkul, ve kterém příroda nemá místo.

Ing. Miroslav Vinkler, předseda Malínské aleje, z.s.,: „Je neuvěřitelné, že na základě doslova zfixlované Zprávy o vlivu stavby na životní prostředí se použijí peníze EU na zničení jednoho z posledních koutů neporušené přírody. A to za aktivní asistence úřadů dvou států EU - Polska a České republiky, které zatím nejeví zájem o dodržování zákonnosti v této věci. [3]

Čtěte také: Ekologické škody za komunismu

Petici „Sněžník bez rozhledny!“ podepsalo již 2 970 lidí z obou zemí. [4] Dotace na projekt je čerpána přes Ministerstvo pro místní rozvoj prostřednictvím Centra pro regionální rozvoj České republiky v rámci Programu Interreg V-A Česká republika - Polsko. Zde konkrétně schválený projekt má název: „Kladsko-Orlicko-Sněžník“ a celková výše dotace činí 3,464 tis. EUR. Předkladateli projektu jsou město Králíky a Sdružení obcí Kladska a obec Stronie Śląskie na polské straně.

Devastace orchidejové louky u Liblic fotografy

Krásnou orchidejovou louku u Liblic zná pravděpodobně asi každý, krásný kus naší přírody, bohužel ale dosti zdevastovaný nájezdem „tupých“ fotografů. Vůbec jsem si to neuvědomil, že by fotografové byli schopni takové devastace krásného kusu přírody, ale když jsem našel v úterý svoji oblíbenou lokalitu v takovém stavu, velmi mě to rozhněvalo.

Na slatinnou louku u Liblic jezdím už mnoho let. Jednak proto, že ji mám necelých 30 kilometrů od mého domu, ale zejména proto, že se jedná o významné orchidejové naleziště. Poslední dobou se stalo fotografování a hledání orchidejí velkou „módou“ a jistým trendem.

Na jednu stranu je to vlastně úžasná věc, že se tolik lidí zajímá o krásu orchidejí v naší přírodě, na druhou stranu je nutné se naučit chovat v přírodě a rozhodně ji zanechat v takovém stavu, jako jsem ji objevil. Sám jsem kouzlu orchidejí naprosto podlehl, zejména potom, co jsem spolu s kamarády botaniky poznal nejen jejich krásu, ale i hlubší význam v přírodě a krajině.

Poslední významné naleziště vstavače bahenního v Čechách a dopadlo právě velmi smutně. Nutno si uvědomit, že vstavač bahenní patří mezi kriticky ohrožené druhy naší flóry (C1), ve stejné kategorii je chráněn i zákonem (§1) a podléhá také ochraně mezinárodní úmluvy CITES.

Na malé ploše 2,3 ha zde můžeme nalézt celou řadou velmi vzácných rostlin. Na velmi podmáčené louce se vyskytuje velmi mnoho zástupců rostlin: Kosatec sibiřský (Iris sibirica), Kosatec žlutý (Iris pseudacorus), Tužebník obecný (Filipendula vulgaris). Především, je ale lokalita velmi známá výskytem těchto vstavačovitých rostlin, Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), Prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) v bílé i růžové formě, Bradáček vejčitý (Listera ovata), Pětiprstku žežulník (Gymnadenia conopsea), Kruštík bahenní (Epipactis palustris), Vstavač vojenský (Orchis militaris). Skutečnou raritou je Vstavač bahenní (Orchis palustris).

Nechci příliš moralizovat, ale pokud chce někdo fotografovat přírodu a její krásy, pak by se měl k přírodě chovat rozhodně s úctou a pokorou. Krásná slatinná louka u Liblic si tento přístup rozhodně zaslouží a stejně tak i jiná místa v naší přírodě.

Hodnocení zdraví české krajiny

Území Česka sestává z pestré škály různorodých oblastí, od Boubínského pralesa až po průmyslové zóny velkých měst. Liší se například hornatostí, pestrostí vegetace, nasyceností půdy, podílem městské zástavby, množstvím a velikostí vodních ploch, lesů, pastvin a polí, i intenzitou hospodaření. Všechny tyto činitele mají vliv na krajinné zdraví, které se pak v každém kraji trochu liší.

Z našeho hodnocení zdraví české krajiny vyšly jako nejzdravější Karlovarský, Liberecký a Zlínský kraj. Lesy a louky Bílých Karpat ve Zlínském kraji získaly zcela nejvyšší hodnoty ekosystémového zdraví, což svědčí o jejich biologické zachovalosti ve spojení s tradičním hospodařením. Zdejší lesy také vykazují zcela nejvyšší hodnoty chlazení vegetace z celé republiky. Karlovarský a Liberecký kraj těží z vysokého podílu lesnaté a zatravněné plochy, rovněž obhospodařované převážně extenzivně. Tyto tři kraje poskytují nejvíce ekosystémových funkcí.

Na druhém konci žebříčku stojí Hlavní město Praha, za ním kraje Středočeský a Jihomoravský, které mají nadpoloviční převahu zemědělských ploch. Lesy zabírají třetinu území Středočeského a Jihomoravského kraje a jejich zdraví je v celorepublikovém měřítku jedno z nejhorších. Podobně špatně jsou na tom lesy na Vysočině, ale zatímco jejich zdraví je dědictvím smrkových monokultur (nyní rozsáhle poničených kůrovcem), lesy ve Středočeském a Jihomoravském kraji představují vesměs menší celky roztroušené v přehřáté zemědělské krajině.

Zemědělství v Jihomoravském, Olomouckém a Středočeském kraji rovněž vykazuje nejnižší zdraví z celé republiky, úměrně tomu, jak v nich převažuje intenzivní hospodaření. Platí, že čím je hospodaření intenzivnější, tím méně biomasy v oblasti vyroste, tím méně chladí a je jednotvárnější. Tyto kraje patří mezi naše nejdegradovanější a nejvíce ohrožené krajiny z hlediska přírodních katastrof.

Městská aglomerace je v Praze velmi hustá a rozsáhlá, s minimem zeleně, která má navíc nevalnou kvalitu. Zastavěné povrchy mají podle našeho hodnocení téměř nulovou schopnosti chlazení, z čehož se dá usuzovat, že zdejší vegetace je příliš řídká a vysušená, než aby poskytovala jakékoliv ekosystémové funkce. Rovněž pražské zemědělské plochy získaly nejhorší hodnoty zdraví, společně s Jihomoravským krajem.

tags: #devastace #přírody #příklady #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Smysl a význam ekologických oborů
• Biodiverzita a příroda v Česku
• Procesy recyklace odpadu
• Jak chránit kůži před přírodními riziky
• Vítkovice: Janova Hora a Huculská Škola