Diferenciace výchovy lesních porostů podle dřevin a podmínek stanoviště

Výchova lesních porostů je klíčová pro zlepšování jejich stavu, zvyšování odolnosti a plnění funkcí lesa. Základní podmínkou kvalitní výchovy lesních porostů je aplikace výchovných postupů odpovídajících nárokům a požadavkům přirozeného vývoje jednotlivých dřevin.

Legislativa

Legislativní rámec výchovy lesních porostů je vymezen především zněním § 31, odst. 1 zákona č. 289/95 Sb. (lesní zákon), který stanoví, že vlastník lesa je povinen vychovávat lesní porosty včas a soustavně tak, aby se zlepšoval jejich stav, zvyšovala jejich odolnost a zlepšovalo plnění funkcí lesa.

• V § 31, odst. 4 je zakázáno snižovat úmyslnou těžbou zakmenění porostu pod 0,7 plného zakmenění, s výjimkou prosvětlení ve prospěch následného porostu nebo za účelem zpevnění porostu.
• Dále je legislativní rámec výchovy řešen zněním § 32 odst. 5, kdy vlastník lesa je povinen zvyšovat odolnost lesa a jeho stabilitu, zejména vhodnou druhovou skladbou dřevin a jejich rozmístěním v porostu, výchovou v mladých porostech a zakládáním zpevňovacích pásů.
• Zařazení mezi závazná ustanovení LHP je stanoveno § 24, odst. 2, kdy minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let je závazným ustanovením LHP pro státní lesy a lesy ve vlastnictví obcí.
• V § 9, odst. 1 je uvedeno, že minimální plošný rozsah výchovných zásahů do 40 let věku je součtem ploch porostních skupin do 40 let věku, ve kterých byly během venkovního šetření při zpracování plánu umístěny naléhavé a opakované výchovné zásahy.
• Paragraf 9, odst. 2 dále uvádí, že za naléhavé se považují výchovné zásahy, které jsou neodkladné z důvodu zvýšení odolnosti porostů a úpravy jejich druhové skladby (v návaznosti na znění § 31, odst. 1 lesního zákona).

Ustanovení o minimálním plošném rozsahu výchovných zásahů v porostech do 40 let je dále rozpracováno vyhláškou MZe č. 84/96 Sb. (o lesním hospodářském plánování).

Strategie výchovy lesa

Strategie výchovy lesa zpracovaná a uplatňovaná s. p. LČR na tento legislativní rámec výchovy lesních porostů navazuje a v některých bodech jej i rozšiřuje. Smíšený les je schopen mnohem lépe plnit veškeré funkce lesa než stejnověké monokultury převážně jehličnatých dřevin, které vznikly v minulosti jako důsledek holosečného hospodaření. Výchova především velké části stávajících jednoduchých, sukcesně nezralých a labilních porostů je rozhodující cestou k dosažení tohoto cíle. Proto je součástí strategie LČR diferenciace hospodaření v lesích podle jejich převažující funkce, stavu a přírodních podmínek včetně optimalizace nákladů na výchovu lesa. Biologických a hospodářských cílů výchovy by mělo být dosaženo s co nejlepším ekonomickým výsledkem. Velký význam při výchově lesních porostů má uplatňování zásady trvale udržitelného hospodaření - při pěstování lesů podporovat způsoby napodobující přírodu. Znamená to, že i cílem výchovy by mělo být postupné vytváření přírodě blízké skladby lesa.

Z hlediska výchovy mladých lesních porostů vzniklých přirozenou obnovou je nejčastější chybou jejich předčasné uvolňování rychlým domýcením mateřského porostu. Ponechání nárostů delší dobu (podle nároků jednotlivých dřevin) pod clonou podporuje jejich přirozený výběr a autoregulaci. Ústupem od dříve paušálně u všech dřevin prováděných podúrovňových zásahů a omezením výchovy všech dřevin v porostech do 40 let věku s výjimkou smrku a modřínu na negativní zásah do úrovně a nadúrovně lze výrazně snížit počet těžených jedinců a uchovat příznivé porostní mikroklima. Prostředkem k dosažení pěstebního cíle výchovy je těžební zásah, a proto je nutno dodržet zásadu, že jen kvalitní a bezeškodné provedení těžby a soustřeďování dřeva je cestou k dlouhodobé existenci zdravého a vyváženého lesního ekosystému. Proto má velký význam včas provedené kvalitní zpřístupnění porostů a použití odpovídající těžební technologie, které musí být samozřejmě sladěno s podmínkami stanoviště.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Kritéria naléhavosti výchovného zásahu

Naléhavost má z pohledu platné legislativy zásadní význam při rozhodování o realizaci výchovného zásahu v porostech a porostních skupinách do 40 let věku. Zásah je považován v příslušném období platnosti LHP za naléhavý, když je ohrožena:

• Stabilita porostu (§ 9, odst. 2. vyhl. MZe č. 84/96 Sb.): Stabilita (odolnost) porostu je posuzována podle štíhlostního koeficientu (h:d1,3), převažujícího tvaru a délky koruny. Cílem je dosažení štíhlostního koeficientu 100 a nižšího, dlouhých a relativně úzkých korun. Za kritickou mez, kdy je zásah považován za naléhavý je štíhlostní koeficient 120-140 (podle dřeviny a stanoviště). Stabilita má rozhodující význam pro smrkové porosty.
• Druhová biodiverzita porostu (§ 9, odst. 2, vyhl. MZe č. 84/96 Sb., § 31, odst.1 lesního zákona): Zásah je naléhavý, je-li ohrožen růst a další vývoj všech v porostní skupině zastoupených melioračních a zpevňujících dřevin, ale i všech dalších neškodících, především listnatých dřevin zvyšujících druhovou biodiverzitu porostu.
• Kvalita porostu (není legislativně stanoveno): Odstranění předrostlíků a obrostlíků zhoršujících kvalitní vývoj dalších jedinců v porostu (platí především pro borovici a listnáče).

Intenzita a interval výchovných zásahů

Tyto pojmy úzce souvisejí s tzv. pěstební intenzitou jako mírou nezbytných vkladů práce (a tedy i finančních prostředků) do lesa. O vyšší pěstební intenzitě u mladých porostů proto hovoříme na produktivních stanovištích (lužní, živná, oglejená). Intenzita výchovného zásahu v mladých porostech by měla být proto volena s ohledem na stabilitu porostu, tak aby nebylo pokud možno nutno opakovat výchovné zásahy v jedné porostní skupině během platnosti LHP. Výjimkou jsou některé dřeviny (např. topol, akát apod.).

Intenzitu a interval provádění výchovných zásahů ve starších porostech (kde těžba dřeva již přináší zisk) je nutno rovněž přizpůsobit přírodním podmínkám a stavu lesních porostů. Tak např. na živných stanovištích s nízkou stabilitou, vysokým ohrožením větrem a nadprůměrnou produkcí volíme jednorázově nižší intenzitu a častější interval výchovných zásahů. Na kyselých stanovištích s vysokou stabilitou, nízkým ohrožením a průměrnou až podprůměrnou produkcí volíme vyšší intenzitu zásahu a delší interval mezi jednotlivými zásahy. Na stanovištích s odpovídající stabilitou a zanedbatelnou produkcí můžeme upustit od výchovy vůbec a ponechat les jeho přirozenému vývoji.

Hlavní zásady výchovy podle dřevin

Smrk a modřín

Výchovné zásahy v mládí jsou zaměřeny na uvolnění nejkvalitnějších jedinců, vytvoření co nejdelších korun a kvalitní zakořenění. Cílem je dosažení dobré stability pěstováním ve volném korunovém zápoji. Žádoucí je i doplnění často chybějících melioračních a zpevňujících dřevin jejich přirozeným náletem do mezer mezi smrky a modříny. Výchova ve starším věku se provádí kladnými úrovňovými zásahy zaměřenými na podporu vybraných cílových stromů.

Jedle

Jedlové nárosty a mlaziny vyžadují v mládí pro svůj zdárný vývoj značnou hustotu a vyznačují se výraznou tloušťkovou i výškovou diferenciací. Zásah provádíme jen když je nutný k odstranění vysloveně tvarově nevhodných či poškozených jedlí z úrovně a nadúrovně porostu. Do podúrovně nezasahujeme. Je-li jedle zastoupena ve smíšených porostech jako přimíšená dřevina, pak výchovou zásadně podporujeme její zastoupení. Výchova ve starším věku se provádí kladnými úrovňovými zásahy zaměřenými na uvolnění a podporu cílových stromů.

Čtěte také: Proč je ekologická výchova důležitá

Borovice

Borovice vyžaduje v mládí růst v poměrně značné hustotě. Výchova se proto provádí pouze negativním výběrem předrostlíků, obrostlíků a tvarově nevhodných jedinců v úrovni a nadúrovni. Do podúrovně se nezasahuje. Výchova ve starším věku se provádí kladnými úrovňovými zásahy zaměřenými na uvolnění a podporu cílových stromů.

Listnaté dřeviny

I když se jednotlivé listnaté dřeviny svými nároky a dynamikou růstu mnohdy výrazně liší, lze shrnout základní rámcové zásady jejich výchovy takto: v mládí provádíme pouze negativní výběr v úrovni a nadúrovni a do podúrovně nezasahujeme; výchova ve starším věku se provádí kladnými úrovňovými zásahy zaměřenými na podporu vybraných cílových stromů; hranice mezi mladšími a staršími porosty závisí na podmínkách stanoviště a jednotlivých dřevinách, legislativně je stanovena na 40 let, ale pro některé dřeviny (např. topol, bříza, olše) a některá stanoviště (např. živná, lužní) může být i výrazně nižší.

Výchova v nesmíšených porostech jednotlivých dřevin se provádí podle výše uvedených zásad. Ve smíšených porostech se výchova provádí s ohledem na nároky jednotlivých dřevin tak, aby bylo dosaženo stanovené cílové skladby dřevin odpovídající podmínkám konkrétního stanoviště, optimální kvality a stability porostu. V imisních oblastech je cílem výchovy podporovat co největší rozvoj korun jednotlivých stromů, ale neporušit přitom dlouhodobě zápoj, aby se nezvýšil přístup imisí do porostu. V rozsáhlých stejnověkých a nesmíšených jehličnatých porostech (především smrkových) je nutno provádět současně s jejich výchovou i opatření pro jejich zpevnění.

Shrnutí základních principů a kritérií výchovy lesa

1. Výchovné zásahy v mladých porostech realizovat podle zásad stanovených pro jednotlivé dřeviny.
2. Probírkové zásahy ve starších porostech provádět převážně jako pozitivní úrovňové, s cílem podpořit vybrané cílové stromy, které se vždy s dalším zásahem znovu posuzují.
3. Intenzitu probírek volit vždy s ohledem na stanoviště a stabilitu porostu jako maximální možnou (zásahem nesmí být snížena, ale zvýšena stabilita porostu), a tím prodloužit interval mezi jednotlivými výchovnými zásahy.
4. Při provádění výchovných zásahů dát přednost kvalitě cílových stromů před rovnoměrným rozestupem stromů.
5. Výchovou zásadně podporovat zastoupení melioračních a zpevňujících dřevin včetně ostatních neškodících přimíšených dřevin pro zvýšení druhové biodiverzity.
6. Množství finančních vkladů (pěstební intenzitu) přizpůsobit růstovým podmínkám a očekávané hodnotě produkce jednotlivých porostů.
7. Kvalitně provedeným zpřístupněním porostů a použitím odpovídající těžební technologie minimalizovat škody, které mohou vznikat těžbou a vyklizováním těžených stromů na lesní půdě a ostatních částech lesního ekosystému.
8. Ponecháváním určitého množství odumřelého dříví v lesích přirozenému rozpadu zajistit výrazné obohacení ekosystému lesa nejen o živiny, ale i o chybějící prvky mikroflóry a mikrofauny.

Naznačený postup výchovy je cestou k přírodě blízké skladbě lesních ekosystémů, cestou k vytvoření stabilního, kvalitního, druhově, prostorově a věkově skupinovitě smíšeného lesa, který bude schopen trvale plnit veškeré očekávané funkce včetně produkce kvalitní dřevní hmoty.

Čtěte také: Přečtěte si o historii hnutí výchovy v přírodě

tags: #diferenciace #výchovy #lesních #porostů #podle #dřevin

Oblíbené příspěvky:

• Správná likvidace olejů
• Metody určení zeměpisné šířky
• Realizace Land4Flood v praxi
• Dopad zábavní pyrotechniky na zvířata
• Klimatická změna a národní resilience