Úhyn zvířat v důsledku znečištění prostředí: Problém zábavní pyrotechniky a další hrozby

Odpalování zábavní pyrotechniky během novoročních oslav plaší zvířata, která jsou pak ve stresu a mnohdy hynou, zamořuje ovzduší toxickými látkami a kontaminuje půdu. Další silvestr plný zplodin a uhynulých zvířat.

Legislativní snahy o omezení pyrotechniky

Novelu zákona o pyrotechnických výrobcích posvětila vláda už během léta, stále ale čeká na první čtení v Poslanecké sněmovně. Obsahuje například omezení pro nakládání s kategorií F3 zábavní pyrotechniky pro veřejnost (prodejné od 21 let). Zástupkyně Společnosti pro zvířata Judita Laura Krásná považuje za chybu, že novela neomezuje kategorii F2, prodejnou od 18 let. Ta stejně jako kategorie F3 zahrnuje venkovní kompakty a baterie se stovkami ran, pumy, bomby, římské svíce, petardy, fontány či ohňostroje.

Spolku navíc vadí, že ochranné pásmo není dost široké. „Už to, že novelu schválila vláda a zahrnula i některé námi navrhované úpravy, bereme jako úspěch. Několik let totiž jen ležela v elektronické knihovně legislativního procesu. Byli bychom rádi, aby se stihla schválit alespoň v tomto volebním období jako první krůček k ukončení velmi škodlivé a nebezpečné takzvané zábavy několika procent veřejnosti,“ říká Krásná.

Důležitou změnou měly být také větší pravomoci obcí, které by mohly používání té nebezpečnější pyrotechniky na svém území sakumprásk zakázat. Například v Praze se nesmí 31. prosince 2024 a 1. ledna 2025 odpalovat pyrotechnika v památkové rezervaci, na vodních tocích 50 metrů od břehu či v okruhu 250 metrů od různých zařízení, například domovů pro seniory. Zakázáno je používání takzvaných lampionů štěstí. Za porušení vyhlášky hrozí na místě pokuta do výše 10 tisíc korun, ve správním řízení až 100 tisíc korun.

Brno ohňostroj nemá už od roku 2017. To ovšem neznamená, že by se ve městě nekonal vůbec žádný. V Brně sice platí zákaz užívání zábavní pyrotechniky, ale toto omezení se netýká 31. prosince a 1. ledna. Ostravská vyhláška stanovuje povinnost zdržet se používání zábavní pyrotechniky například o nedělích, státních a ostatních svátcích.

Čtěte také: Zapojení Racek do Likvidace Odpadu

Kdyby města a obce chtěly, mohly by být vůči pyrotechnice méně smířlivé už dnes. Venkovním odpalováním člověk totiž porušuje dost zákonů. Například ten o ochraně přírody a krajiny, ve kterém se píše o rušení ptáků, chráněných živočichů a poškozování přírody.

Dopady pyrotechniky na zvířata a životní prostředí

„Zvířata při odpalování trpí venku i uvnitř. V panice se snaží o únik, slepě narážejí do překážek a následky bývají fatální. Ohňostroje mohou poznamenat i psychiku lidí, protože se svým způsobem jedná o celoplošné „bombardování výbušninami“. Ostatně i z toho důvodu loni neproběhl pražský ohňostroj. Ohňostroje také znečišťují vzduch prachovými částicemi a těžkými kovy. Ty se v přírodě velmi špatně rozkládají, takže kontaminují půdu a vodu. „Ohňostroje, zejména amatérské, nelze bez závažných zdravotních ani environmentálních rizik provozovat,“ píše se ve zprávě.

V ohňostrojovém smogu je přítomna řada prvků ve formě, která je pro člověka a životní prostředí vysoce toxická. Tyto kovy, mimo jiné měď, hliník, titan, baryum nebo lithium, slouží k barevným efektům ohňostroje.

Pyrotechniku prodávají hobby markety a obchodní řetězce, přestože mají péči o životní prostředí ve svých zprávách a strategiích udržitelnosti. Nabízet ji přestaly například Hornbach, Billa či Tesco. „Pro letošní rok jsme se rozhodli toto zboží v naší nabídce ponechat. „Zrušení jejího prodeje aktuálně neplánujeme.

Lidé si přitom omezení pyrotechniky přejí. Ministerstvo životního prostředí uspořádalo v lednu tohoto roku anketu, do které se zapojilo přes 65 tisíc lidí. Výsledky ukázaly, že pro úplné nebo částečné omezení pyrotechniky je přes 90 procent respondentů. Nejvíce lidem vadí úhyn zvěře (83,1 procenta respondentů), hluk (79,1 procenta) a nepořádek po odpalování (73,5 procenta).

Čtěte také: Udržitelné zemědělství a chov zvířat

Znečištění vod a úhyn ryb

V posledních letech se v Česku výrazně zvýšil počet případů úhynu ryb a ekologických havárií na řekách. Tragická událost na řece Bečvě v roce 2020, která odhalila nedostatky v rychlosti a koordinaci zásahů, vedla k nutnosti legislativních změn.

Novela zavádí povinnost pro firmy, které vypouštějí odpadní vody do řek, kontinuálně monitorovat znečištění a uchovávat výsledky měření. To umožní rychlou identifikaci původce znečištění a zefektivní likvidaci havárií. Všechna data o výpustích budou shromažďována v digitálním registru, který pokryje více než 100 tisíc kilometrů povrchových vod.

Cílem legislativy je zvýšení pokut pro znečišťovatele až na 50 milionů korun a jasné definování rolí a postupů při řešení havárií. Hasičský záchranný sbor ČR bude řídit záchranné a likvidační práce, zatímco vodoprávní úřady a Česká inspekce životního prostředí budou koordinovat další kroky a šetření.

Ministr životního prostředí Petr Hladík zdůrazňuje, že zákon má především preventivní charakter: “Chceme důsledně monitorovat vypouštění odpadních vod, aby bylo možné včas zabránit haváriím. Česká inspekce životního prostředí za rok 2022 evidovala 210 havárií.

Příklady úhynů ryb v důsledku znečištění

• Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) uložila za prosincovou havárii na řece Odře společnostem BorsodChem a GALVAN CZ pokutu, potvrdila ČT mluvčí inspekce Miriam Loužecká. Při nehodě došlo k úniku kyanidu a zinku, které otrávily desítky ryb.
• Pět let od otravy Bečvy. Do řeky tehdy unikly chemikálie, které zničily život ve vodě na zhruba čtyřicetikilometrovém úseku mezi Valašským Meziříčím a Přerovem.
• Jáchymovský potok na Karlovarsku znečistila neznámá látka, uhynuly desítky ryb.
• Rybáři odklidili uhynulé ryby z Dyje, do kafilerie jich odvezli třicet tun.
• Kvůli horku se na Teplicku udusily více než čtyři tuny ryb.
• V Odře uhynula zhruba jedna tuna ryb. Podle České inspekce životního prostředí (ČIŽP) za úhyn může nedostatek kyslíku ve vodě.
• V rybníku v Pardubicích z neznámých důvodů uhynulo asi osm set kilogramů ryb.

Co dělat při nálezu uhynulého zvířete

Řada nejasností panuje jak kolem nakládání s uhynulým domácím mazlíčkem, tak i kolem toho, komu nahlásit mrtvé zvíře ve městě či v lese. U zájmových chovatelů toto není problém - dle veterinárního zákona je drobné zvíře možné na pozemku majitele zahrabat, avšak do hloubky minimálně 80 cm, aby nedošlo k ohrožení životního prostředí. Na zahradě však není možné zakopat přežvýkavce či prasata, ani zvířata, u kterých existuje důvodné podezření z nákazy.

Čtěte také: Zemědělství a životní prostředí: Infografika

Zvláště v období říje se v lesích i na loukách blízko silnic může nacházet uhynulá zvěř, často například důsledkem kolize s autem. Takováto zvěř spadá pod správce příslušné honitby, což bývá většinou myslivecké sdružení, a to by se mělo postarat o její likvidaci. Správci se hlásí i nález otrávené návnady či pytlácké pasti.

Pokud jde o uhynulou lišku, musí být provedeno veterinární vyšetření, aby byla vyloučena vzteklina, a to i přesto, že poslední výskyt této nemoci byl v ČR zaznamenán v roce 2002. Obdobné preventivní opatření platí i při nálezu většího množství hromadně uhynulých ptáků, o němž by se měla co nejdříve dozvědět krajská veterinární správa, která zajistí potřebná vyšetření pro vyloučení nákazy.

Pozor je třeba si dát v případě, že uhynulé zvíře patří mezi chráněný živočišný druh. Ochrana se vztahuje i na uhynulého živočicha a jeho nález je proto třeba ohlásit.

Likvidaci uhynulých zvířat, která nemají majitele, má na starosti příslušná obec, v níž k úhynu dojde. Týká se to především drobných živočichů, ježků, ptáků, ale i volně pobíhajících psů a koček, jež bývají častou ,,obětí" rušné automobilové dopravy. Nález sraženého či jinak uhynulého zvířete je vhodné oznámit na příslušném obecním či městském úřadě, na který pak připadne následná ohlašovací povinnost a odstranění.

Občané měst či vesnic využívající moderní komunikační systémy mohou hlášku o úhynu odesílat i přes mobilní aplikace. Například nejvyužívanější ZmapujTo.cz.

Právní aspekty ochrany vlka a dalších chráněných živočichů

Vlk euroasijský (Canis lupus) je zvláště chráněným živočichem (a to živočichem kriticky ohroženým) dle ust. § 48 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) a přílohy č. III vyhlášky Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. Jedná se tedy dle ust. § 2 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „ZoM“) o zvěř, kterou nelze lovit, poněvadž se jedná o zvláště chráněného živočicha podle výše zmíněné vyhlášky, nebyla-li k jeho lovu povolena výjimka dle ust. § 56 zákon o ochraně přírody a krajiny.

Zvěř zařazená pod ust. § 2 písm. c) ZoM je hájená celoročně a její lov zásadně možný není. Zatímco zvěř lze lovit a nabýt tak k ní vlastnické právo, u vlka to možné není. Podle § 48 odst. A dále dle § 16 odst. 5 vyhlášky: „Preparovat zvláště chráněné druhy živočichů (§ 50 odst. 5 zákona) lze pouze na základě výjimky udělené orgánem ochrany přírody podle § 56 zákona. Orgán, který výjimku uděluje, v ní stanoví podmínky a dále rozsah nezbytných údajů včetně údajů o způsobu nabytí a dalšího využití zhotoveného preparátu chráněného živočicha apod.

Podle zákona tedy nelze nabýt vlastnické právo k mrtvému vlku (a to ať již zemřel za jakýchkoliv podmínek). Tato úprava se snaží potírat praxi, kdy by lovec mohl zkrátka říci, že mrtvého vlka již našel. Nález by tak měl být ohlášen orgánu ochrany přírody (orgány ochrany přírody vymezuje v ust. § 75 zákona o ochraně přírody a krajiny), např. Je tedy na zvážení orgánu ochrany přírody, zda nálezci tohoto vlka udělí výjimku o nabytí vlastnického práva.

Další otázkou je pak podezření na nákazu. Postup upravuje zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „VZ“), dle jehož § 3 odst. 1 písm. g) jsou: „zvířaty podezřelými z nákazy zvířat zvířata, u nichž se projevují klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že se jedná o určitou nákazu zvířat, anebo zvířata, o nichž je podle výsledků vyšetření nutno mít za to, že jsou podezřelá z určité nákazy zvířat“ a dále „zvířata, u nichž se neprojevují klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že se jedná o určitou nákazu zvířat, o nichž však lze na základě získaných epizootologických nebo jiných informací mít za to, že přišla přímo nebo nepřímo do styku s jejím zdrojem“ dle ust. § 3 odst. 1 písm.

Veterinární zákon v ust. § 11 odst. 1 stanovuje ohlašovací povinnost při podezření z výskytu nákazy: „Chovatel, jím zaměstnávané osoby při chovu, přepravě, svodu a prodeji zvířat, jakož i další osoby, které přicházejí do styku se zvířaty, živočišnými produkty nebo jejich vzorky a které vzhledem ke svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, jsou povinni neprodleně uvědomit krajskou veterinární správu nebo zajistit její uvědomění o tomto podezření“.

Závěrem je třeba se věnovat trestněprávním konsekvencím. V oblasti trestněprávní úpravy, jež se nepřímo dotýká i ochrany vlka, lze zmínit některé trestné činy obsažené v hlavě VIII zákona č. Je-li tedy zřejmé, že vlk nezemřel v důsledku srážky či nemoci, ale zaviněním jiné osoby (typicky postřelením) může být naplněna některá níže uvedené skutková podstata trestného činu.

Ust. § 299 TZ upravuje neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami - chrání dané živočichy a rostliny před taxativně vymezenými způsoby neoprávněného nakládání s nimi, přičemž tyto jsou zároveň zakázány jiným právním předpisem. Ust. Dále připadá v úvahu ust. § 302 týrání zvířat a v neposlední řadě dle ust. § 304 pytláctví, jež dopadá na neoprávněný lov. Na tomto místě je třeba zmínit, že pokud tento skutek učiní např. myslivecká stráž, jakožto osoba se zvláště uloženou povinností chránit životní prostředí, uplatní se kvalifikovaná skutková podstata, tj.

Na okraj uvádím i další savce, kteří podle přílohy č. III vyhlášky patří mezi kriticky ohrožené druhy, a tedy je třeba s nimi nakládat tak, jak to bylo výše uvedeno pro vlka. Jedná se například o kočku divokou, medvěda hnědého.

Závěrem lze konstatovat, a to s ohledem na současnou právní úpravu, pokud vlastníte trofej ze zvláště chráněného živočicha, tj. lebku, kůži či celý preparát musíte dle ust. § 54 zákona o ochraně přírody a krajiny prokázat zákonný původ tohoto živočicha. Původ lze prokázat např. udělením výjimky dle ust. 56 zákona o ochraně přírody a krajiny ve spojení s vyhláškou ust. § 16 odst.

Návrhy na omezení používání pyrotechniky

Použití zábavní pyrotechniky některých kategorií by mohlo být zakázané, nebo povolené jen v přesně uvedeném čase. Omezit by se mohl i její prodej. Jde zejména o pyrotechniku, jejímž hlavním efektem je hluk. Tyto produkty výrazně škodí zvířatům, zejména psům, ale také řadě hospodářských zvířat. Omezení použití zábavní pyrotechniky by také mělo výrazný efekt na zlepšení kvality ovzduší.

Diskuzi chce ministr Výborný vést také o omezení dostupnosti pyrotechniky, zejména kategorií F2 a F3. „Prodávat by se například mohla jen ve specializovaných prodejnách, nikoliv ve stáncích nebo supermarketech. Stejně tak se musíme bavit o tom, kdo a kdy by mohl tuto pyrotechniku nadále odpalovat.

„Ohňostroje nejsou ničím jiným než kontrolovanými výbuchy, tedy spalovacím procesem v ovzduší. S tím bohužel souvisí výrazné znečištění ovzduší, dopad to má samozřejmě i na zdraví člověka. To chceme změnit, s kolegou ministrem zemědělství Markem Výborným tak budeme chtít zpřísnit pravidla pro prodej a používání pyrotechniky,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík s tím, že změnu předloží pomocí pozměňovacího návrhu.

Ministerstvo životního prostředí problematiku zákazu používání pyrotechniky věnuje dlouhodobě v kontextu ochrany přírody ve zvláště chráněných oblastech jako jsou třeba národní parky, nyní pozornost zaměřuje i na omezování jejího prodeje. Jak uvedl ministr Hladík při jedné z posledních návštěv Národního parku České Švýcarsko: „České Švýcarsko hořelo vyloženě kvůli lidskému selhání, tohle se nesmí opakovat. V Česku je pyrotechnika lehce dostupná, daleko více než v sousedním Německu. Lehce si ji koupíte i v národních parcích, kde je ale její používání přísně zakázáno. Strážci parku tady přitom ani nemají dost pravomocí na to, aby výtržníky zastavili.

Znečištění ovzduší a jeho dopady

Při použití silvestrovské pyrotechniky dochází k nárůstu zejména koncentrací prachových částic PM10 a PM2,5. Po půlnoci se zvyšují především ve městech, kde je intenzita odpalů nejvyšší. „Nejhůře na tom jsou náměstí nebo sídliště ve větších městech, kde je vysoká intenzita odpalů a zároveň relativně uzavřený prostor, který omezuje rozptyl znečištění do okolí, a to se tak kumuluje.

Velký profesionální ohňostroj vs. Situace bývá nejhorší těsně po novoroční půlnoci ve městech. „Důležité je také zmínit, že pokud bychom srovnali vliv jednoho velkého profesionálního ohňostroje a vliv hromadného odpalu drobné pyrotechniky během novoročních oslav, jednoznačně výraznější je vliv drobných odpalů na Nový rok. Velké profesionální ohňostroje jsou odpalovány ve vyšší výšce, znečištění se tedy lépe rozptyluje, a také celkové odpálené množství pyrotechniky je výrazně menší,“ dodal Hladík s tím, že částice se pak ukládají do půdy i vody, kterou znečišťují.

Velmi vysoká míra znečištění může mít negativní dopad na zdraví i při krátkodobém vystavení ohňostroji, a to zejména u náchylných osob, jako jsou osoby trpící chronickými dýchacími či kardio-vaskulárními potížemi, malé děti nebo starší osoby.

V neposlední řadě je třeba zmínit odpad, který z použité pyrotechniky vznikne a povaluje se po náměstích. Úklid takového odpadu pak stojí města a obce nemalé finanční prostředky. Navíc v případě nevybuchlé pyrotechniky může být tento odpad i nebezpečný.

tags: #úhyn #zvířat #znečištění #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožený ara hyacintový
• Eseje o stereotypech: Hlubší pohled
• Ohrožené profese v Česku
• Ohrožená sviňucha kalifornská
• Zajímavosti u Budapešti