Normy pro dimenzování odpadních nádob v administrativních budovách

Vnitřní kanalizace může být zdrojem zápachu v budově. Průniku zapáchajících plynů do interiéru brání vhodně řešené větrání kanalizace a instalace zápachových uzávěrek (slangově nazývaných sifony). O nutnosti větrání vnitřní kanalizace víme od 19. století. Není-li vnitřní kanalizace v některých budovách větrána, šíří se v nich často zápach pronikající nejen odsátými zápachovými uzávěrkami, ale i malými netěsnostmi, zejména v místech napojení některých zařizovacích předmětů. Z uvedeného je patrné, že větrání kanalizace je nutné i u dnešních moderních budov.

Větrání vnitřní kanalizace

Větrání vnitřní kanalizace zajišťují větrací potrubí vyvedená nad střechu. Větrací potrubí tvoří pokračování svislých splaškových odpadních potrubí. U nepodsklepených přízemních budov mohou větrací potrubí navazovat na ležatá potrubí svodná. Vnitřní kanalizace v každé budově musí být opatřena alespoň jedním větracím potrubím, které má být napojeno na jedno ze splaškových odpadních potrubí, nebo na horní konec svodného potrubí v nejvzdálenějším místě od vyústění svodného potrubí z budovy. Pokud je to možné, mají být větrána i ostatní splašková odpadní potrubí.

Pokud splaškovým odpadním potrubím neprotékají odpadní vody, proudí zapáchající plyny z kanalizace vlivem komínového tahu tímto odpadním potrubím a navazujícím větracím potrubím nahoru. Projektanti nízkoenergetických a pasivních budov namítají, že toto proudění zvyšuje tepelné ztráty budovy. Ve vyšších budovách bývá nutné přívod vzduchu do odpadního potrubí posílit doplňkovým větracím potrubím vedeným souběžně s potrubím odpadním. Doplňkové větrací potrubí se s odpadním potrubím propojí v každém druhém podlaží a jeho horní konec se spojí s hlavním větracím potrubím, nebo se vyvede samostatně nad střechu. U odpadních potrubí v mrakodrapech, která jsou zatížena velkými průtoky odpadních vod, se do doplňkového větracího potrubí zaúsťují ještě větrací potrubí od jednotlivých připojovacích potrubí zařizovacích předmětů. Toto řešení větrání odpadních a připojovacích potrubí se nazývá sekundárním větráním.

Doplňkové větrací potrubí nemusí být instalováno při použití speciálních odboček pro napojení připojovacích potrubí známých pod názvem SOVENT a lze ho nahradit také instalací zařízení omezujícího přetlak, a popř. odvádění zapáchajících plynů z vnitřní kanalizace i kanalizace pro veřejnou potřebu.

Vyústění větracího potrubí se umísťuje do půdorysné vzdálenosti nejméně 3 m od teras, oken nebo jiných otvorů spojených s trvale používanými místnostmi budovy. Pokud je nutná vzdálenost menší, musí se vyústění větracího potrubí nacházet nejméně 1 m nad nejvyšší částí okna nebo otvoru, popř. Není-li možné vyústit všechna hlavní větrací potrubí samostatně nad střechu, např. z důvodu blízkosti oken či otvorů pro sání větracího vzduchu do vzduchotechnických jednotek, nebo z estetických důvodů, mohou se tato větrací potrubí spojit do společného větracího potrubí vyvedeného nad střechu v jednom místě.

Čtěte také: Odpadní stoupačka: Důležité aspekty

Ukončování větracích potrubí větrací hlavicí se nedoporučuje, protože větrací hlavice způsobuje tlakovou ztrátu při proudění vzduchu, zejména v zimním období, kdy může zarůst jinovatkou, neboť větráním odváděný vzduch má obvykle vysoký obsah vodních par. Spodní část odpadních potrubí zalomených o více než 45° se při průtoku odpadních vod může chovat téměř jako nevětrané odpadní potrubí, pokud nebudou provedena žádná opatření. V části odpadního potrubí pod zalomením může docházet k velkým podtlakům. Proto je nutné do této části odpadního potrubí přivést vzduch, což se provede obtokovým potrubím instalovaným okolo zalomení. U odpadních potrubí vysokých nejvíce 30 m je možné zajistit distribuci vzduchu do jejich části pod zalomením zvětšením světlosti odpadního potrubí těsně nad zalomením. Při malých průtocích odpadních vod a malé výšce nemusí podtlak v odpadním potrubí překročit přípustnou mez.

Proto se dříve mohla navrhovat i nevětraná splašková odpadní potrubí ukončená nad nejvyšší odbočkou zátkou, která však musela být oproti větraným odpadním potrubím předimenzována. Předimenzováno muselo být tedy i navazující svodné potrubí, což při úsporném splachování záchodů malým objemem vody není optimální. Přivzdušňovací ventily mohou nahradit jednu funkcí větracího potrubí. Přisátím vzduchu do odpadního potrubí dokážou omezit podtlak, aby nedocházelo k odsávání vody ze zápachových uzávěrek. Obvykle se tedy instaluje za demontovatelnou mřížkou v instalační šachtě, nad demontovatelnou mřížkou v podhledu apod.

V článku Proč se v místnosti po instalaci plynového kondenzačního kotle objevil zápach? autor zmiňuje použití přivzdušňovacího ventilu k zabránění průniku zápachu do interiéru v souvislosti s instalací kondenzačního kotle a potřeby vytvořit odbočku na odpadním potrubí pro odvádění kondenzátu. Toto řešení obvykle není nutné a případný průnik zápachu je způsoben spíše použitím nekvalitní zápachové uzávěrky (např. s malou výškou vodního uzávěru), případně vysycháním vody v zápachové uzávěrce v době, kdy kotel není v provozu, nebo v době s velmi nízkou tvorbou kondenzátu v kotli. Proto se pro odvod kondenzátu z kotlů musejí používat zápachové uzávěrky s výškou vodního uzávěru nejméně 50 mm a přídavnou zápachovou uzávěrkou mechanickou. Zápachová uzávěrka nesmí zároveň sloužit jako vodní uzávěrka zamezující sání vzduchu do kotle a úniku spalin z kotle do interiéru.

Dimenzování potrubí vnitřní kanalizace

Dimenzování spočívá ve stanovení průtoku splaškových odpadních vod (jedná se o špičkový průtok) a návrhu průměru potrubí vhodného pro tento průtok. Průtok splaškových odpadních vod se stanoví podle empirického vzorce uvedeného v ČSN EN 12056-2 a ČSN 75 6760. Při stanovení průtoku splaškových odpadních vod se ve výše uvedeném vzorci sečtou výpočtové odtoky všech zařizovacích předmětů napojených na splaškové odpadní potrubí. Kromě průtoku splaškových odpadních vod se ve splaškovém odpadním potrubí může vyskytnout také trvalý průtok (např. odtok kondenzátu z klimatizačních zařízení či kondenzačních kotlů nebo průtok z hromadných umýváren a sprch), který by bylo nutné k průtoku splaškových odpadních vod přičíst.

Budovy s pravidelným používáním zařizovacích předmětů (budovy občanského vybavení sídlišť, např. Budovy, jejichž jednotlivé části jsou charakterizovány oběma výše uvedenými druhy budov (např. Záchodová mísa s tlakovým splachovačem, záchodová mísa s nádržkovým splachovačem o objemu 6,0 nebo 7,5 l, popř. Návrh průměru splaškového odpadního potrubí musí zohledňovat, že voda proudí po vnitřním povrchu potrubí, na kterém vytvoří plášť. Okolo osy potrubí se nachází vzduchové jádro. V místě vtoku vody z připojovacího potrubí však vtékající voda překrývá velkou část průřezu odpadního potrubí, což způsobuje velkou tlakovou ztrátu při proudění vzduchu.

Čtěte také: Geoekologie a regiony v ČR

Jmenovitá světlost potrubí se u splaškových odpadních potrubí s hlavním větracím potrubím o celkové výšce do 60 m a u splaškových odpadních potrubí do výšky 30 m ukončených přivzdušňovacím ventilem navrhuje na základě porovnání vypočteného průtoku s hydraulickou kapacitou (maximálním dovoleným průtokem) uvedenou v tabulce 3, ve které jsou uvedeny také empirické zásady. Při použití doplňkového větracího potrubí jsou hydraulické kapacity splaškového odpadního potrubí oproti hodnotám uvedeným v tabulce 3 o 30 až 40 % větší. Při použití speciálních odboček (SOVENT) uvádí hydraulickou kapacitu splaškového odpadního potrubí výrobce odboček. Navržená jmenovitá světlost je po celé výšce odpadního a větracího potrubí stejná.

U splaškových odpadních potrubí s hlavním větracím potrubím o výšce nad 60 m do 100 m je možné tabulku 3 využít pro předběžný návrh jmenovité světlosti. Po předběžném návrhu jmenovité světlosti je třeba posoudit, jestli podtlak v odpadním potrubí nepřekračuje hodnotu 464 Pa a nemůže tedy dojít k odsátí vody ze zápachové uzávěrky o výšce vodního uzávěru 50 mm po jeho částečném odpaření. Podtlak v odpadním potrubí ∆pmax [Pa] je největší pod napojením připojovacího potrubí, ze kterého do odpadního potrubí přitékají odpadní vody, a stanoví se např.

Jmenovitá světlost společných větracích potrubí se navrhuje o jednu dimenzi větší než jmenovitá světlost největšího napojeného hlavního větracího potrubí. Pouze při malých vypočtených průtocích odpadních vod ve splaškových odpadních potrubích se jmenovitá světlost společného větracího potrubí nemusí zvětšovat. Např. Při dimenzování přivzdušňovacích ventilů je třeba znát průtok vzduchu přivzdušňovacím ventilem a porovnat jej s průtokem vzduchu uvedeným výrobcem přivzdušňovacího ventilu. Průtok vzduchu přivzdušňovacím ventilem uvedený jeho výrobcem musí být větší než osminásobek celkového průtoku odpadních vod ve splaškovém odpadním potrubí.

Vliv proudění vody a vzduchu ve splaškových odpadních potrubích na tlakové poměry v těchto potrubích se zkoumá od 19. století do současné doby. Za dlouhou dobu výzkumu stanovili různí odborníci různé výpočtové vztahy popisující tento jev a umožňující dimenzování splaškových odpadních potrubí (stanovení jejich hydraulických kapacit).

Zásady pro vedení odpadních potrubí

Pro vedení odpadních potrubí je nejvýhodnější situování zařizovacích předmětů v jednotlivých podlažích nad sebou tak, aby připojovací potrubí, která musí mít sklon nejméně 3 % byla krátká (do délky 4 m). Vychází - li více připojovacích potrubí delších než 4 m, uvažujeme o navržení dalšího odpadního potrubí. Při rozmísťování odpadních potrubí dbáme, aby zařizovací předměty mající připojení nejníže nad podlahou (záchodové mísy, vany, bidety), byly pokud možno blízko k odpadnímu potrubí. Odpadní potrubí rozmísťujeme podle polohy zařizovacích předmětů ve vyšších podlažích, protože zařizovací předměty v nejnižším podlaží můžeme napojit pomocí připojovacích potrubí přímo na svodné potrubí.

Čtěte také: Principy vzdělávání 21. století

Dimenzování potrubí vnitřní kanalizace podle ČSN EN 12056-2, ČSN EN 12056-3 a ČSN 75 6760 spočívá ve stanovení průtoku odpadních vod a návrhu jmenovité světlosti potrubí, které má hydraulickou kapacitu (maximální dovolený průtok) větší nebo rovnou vypočtenému průtoku.

kde K je součinitel odtoku, v l0,5/s0,5. Pro bytové domy, rodinné domy a administrativní budovy K = 0,5. Pro budovy občanské vybavenosti s rovnoměrným odběrem vody (např. Σ DU - součet výpočtových odtoků, v l/s, které najdeme v tabulce 4.1. Pokud je průtok splaškových vod Qww menší než největší jednotlivá hodnota výpočtového odtoku DU obsaženého v součtu, uvažuje se, že průtok splaškových vod je roven největší jednotlivé hodnotě výpočtového odtoku (Qww = DUmax). Pokud nejsou navrženy čerpací stanice odpadních vod nebo zařízení s trvalým průtokem (např trvale tekoucí pitné studánky), jsou průtoky Qp a Qc rovny 0 a Qtot = Qww.

Návrh jmenovité světlosti potrubí se provede porovnáním vypočteného průtoku Qtot, Qr, nebo Qr,w s hydraulickou kapacitou potrubí Qmax uvedenou v tabulce pro příslušné potrubí (pro každé potrubí platí jiná tabulka - tabulky 4.3, 4.4, 4.5, 4.6). Vypočtený průtok musí být menší nebo roven hydraulické kapacitě Qmax a musí být respektovány empirické poznámky uvedené ve spodní části tabulky. U připojovacích a svodných potrubí se určuje průtok a jmenovitá světlost v každém úseku mezi odbočkami. Jmenovitou světlost připojovacího potrubí od jednoho zařizovacího předmětu můžeme navrhnout bez výpočtu podle tabulky 4.1.

Jmenovitá světlost odpadního potrubí se určuje podle průtoku v nejnižším místě (těsně nad zalomením do potrubí svodného). Jmenovitá světlost hlavního větracího potrubí je stejná jako jmenovitá světlost odpadního potrubí. Ve směru průtoku se potrubí nesmí zužovat.

Při napojení pisoárů o sedmi a více místech je nejmenší jmenovitá světlost připojovacího potrubí DN 100. Hydraulické kapacity Qmax při stupni plnění 70 %, rychlosti proudění v a jmenovité světlosti DN svodného potrubí nebo přípojky jsou uvedeny v "oporách" MODUL 2 (tabulka 2.14 na str. 46).

Materiály potrubí vnitřní kanalizace

Pro vnitřní kanalizaci se dnes nejčastěji používají plastová potrubí. Kameninové, litinové, ocelové a vláknocementové potrubí se používá méně. Nejrozšířenějším materiálem plastových potrubí neukládaných do země je polypropylen HT. Polypropylenové potrubí se spojuje pomocí hrdel. Kromě jiných materiálů se pro celou vnitřní kanalizaci používá také polyetylénové potrubí spojované svařováním. Potrubí ze šedého neměkčeného PVC se dnes používá méně, protože při malých tloušťkách stěny trubky nesplňuje požadavky na teplotní odolnost. Potrubí ukládaná do země se často provádějí z PVC KG spojovaného hrdly. Odpadní potrubí procházející např. obývacím pokojem je vhodné provést ze zvukově izolačního materiálu, např. POLO-KAL 3S nebo GEBERIT db 20. Kanalizační přípojky bývá v některých městech předepsáno provádět z kameninového hrdlového potrubí.

Ve výkresech se potrubí popisuje jmenovitou světlostí (uvádí se pouze číslo bez zkratky DN/ID nebo DN/OD). Plastová potrubí se označují jmenovitou světlostí vztaženou k vnějšímu průměru DN/OD, potrubí z ostatních materiálů se označují jmenovitou světlostí vztaženou k vnitřnímu průměru DN/ID). V tabulce 4.7 je uveden převod jmenovitých světlostí DN navržených při dimenzování na jmenovité světlosti vyráběného potrubí DN/ID resp.

tags: #dimenze #nádob #na #odpad #administrativní #budova

Oblíbené příspěvky:

• Skládka odpadu a životní prostředí
• Skládka Kralupy
• Třídění odpadu v Bohumíně: BM Servis
• Likvidace strojů v Kladně
• Nové autobusové nádraží Pardubice