Málokdo z nás si dnes dokáže představit život bez splachovacího WC, tekoucí teplé vody, automatické pračky apod. Tento komfort zajišťuje nejen přísun vody do domu, ale i odvod odpadů. Oproti našim předkům, kteří se spokojili se suchým záchodem mimo vlastní budovu, stejně tak jako s praním, na nás je, abychom vyřešili odvod odpadní vody jednak z domu, jednak z parcely.
Při stavbě domu či chaty bychom měli napřed uvážit, jak budeme s odpadní vodou nakládat. Co mají systémy likvidace splaškových odpadních vod společné je princip vyčištění splaškových odpadních vod a následné vypuštění (přímo či nepřímo) do vodního recipientu. Místa, kde se odpadní voda čistí jsou veřejná čistírna odpadních vod, domácí čistírna odpadních vod a septik.
Ne každá parcela a dokonce ne každá obec je napojena na veřejnou kanalizační síť, z níž putují splašky do veřejné čistírny odpadních vod. Pokud tedy nemáme vyřešenou kanalizační přípojku, měli bychom zřídit buď septik, nebo domácí čistírnu odpadních, případně akumulační nádrž (žumpu). Akumulační nádrž je třeba čas od času vyvést (záleží na objemu a přítoku), splašky z ní se dováží do veřejné čistírny odpadních vod. V praxi se též rozlišuje mezi kanalizací jednotnou a oddílnou.
Pro snazší porozumění bychom se měli seznámit se zažitým názvoslovím:
Připojovací potrubí se vede jako nevětrané, ve sklonu minimálně 3 %. Je-li delší než 4m, je nutné ho osadit čisticí tvarovkou. Minimální dimenzi připojovacího potrubí určuje norma, respektive výpočet. V praxi platí, že připojovací potrubí WC a výlevek volíme DN100, van, umyvadel a kuchyní DN70. Mělo by být co nejkratší a nejpřímější. Pro vedení bychom měli kalkulovat s výškou osazení zařizovacích předmětů a faktem, že odbočky a napojení se vyrábí pouze v určitých úhlech (15°, 30°, 45°, 60°).
Čtěte také: Odpadní stoupačka: Důležité aspekty
Napojení připojovacího potrubí na odpadní potrubí lze provést nad stropem i pod ním.
Odpadní potrubí by mělo být přímé, před každým zalomením by měla být osazena čisticí tvarovka (v případě jednopodlažní budovy tedy pouze před napojením na svodné potrubí 1 m nad podlahou). Změna směru se v praxi dělá koleny 45° a 87°. Dimenze jsou shodné jako pro připojovací potrubí. Dimenze se volí tak vysoká, aby odpadní voda stékala po stěnách potrubí a nikoliv v celém průřezu - v tom případě by stékání nedovolil přetlak vzduchu pod kapalinou!
Větrací potrubí se vyvádí 0,5 m nad úroveň střechy , pokud střecha není obytná. Při pohybu osob na střeše (např. střešní zahrada) se vyvádí 3 m nad úroveň střechy, pokud je nad střechou další konstrukce (další patro), umisťuje se větrací potrubí nejméně 3 m od ní. Variantou větracího potrubí je takzvaný kanalizační přivzdušňovací ventil.
Svodné potrubí je vedeno pod stropem podzemních místností nebo v zemině pod objektem v základech. Uplatňuje se zde co nejjednodušší geometrie s minimem jednoduchých odboček. Prostup svodného potrubí pasovým základem by měl posoudit statik, při stavbě svépomocí bychom se měli řídit aspoň těmito pravidly. Lze udělat prostup základovým pasem v rozumné výšce nad základovou sparou. Pokud se blížíme základové spáře, měli bychom pas snížit. Pohybujeme-li se blízko pod základovou sparou, měli bychom prostup obetonovat, kvůli reakci pasu na potrubí. Pokud svádíme odpad do veřejné kanalizační sítě, měla by revizní šachta odpovídat požadavkům správce. Existují dva druhy - plastové (levnější, lehké, univerzální tvary…) a náročnější betonové (větší, nákladnější, spolehlivější).
Kanalizační přípojka by měla být samostatná pro každý objekt, dimenze minimálně DN 150, sklon mezi 2 % a 40 %, přesnější dimenzování a polohu vůči veřejné kanalizační síti Vám sdělí její správce.
Čtěte také: Geoekologie a regiony v ČR
Pokud jste napojení na veřejnou kanalizační síť, správce Vám sdělí tzv. hladinu vzduté vody. Té může voda dosáhnout při přívalových deštích. Kvůli vysoké dimenzi potrubí splaškové kanalizace se silně nedoporučuje vést připojovací a svodné potrubí ve stěnách a podlaze. V podlaze dimenze potrubí velmi často přesahuje výšku kročejové izolace (minimální běžně používaný profil je 70 mm), nehledě na to, že musíme dodržet sklon 3 %, laicky řečeno se nám připojovací potrubí do podlahy nevejde.
Rovněž problematické je zasekávání připojovacího a svodného potrubí do stěny. Dimenze je natolik velká, že naruší vlastnosti jak akustické, tak tepelně technické, občas i statické. Pokud vedeme svodné potrubí DN100 příčkou tloušťky 150 mm, vězme, že poté příčka přestane plnit svůj účel akustické dělicí konstrukce. Při zasekání DN100 do obvodového zdiva typu POROTHERM / HELUZ tloušťky např. Doporučují se tedy vřele instalační předstěny na připojovací potrubí (svislé i podhledy pod stropem) a instalační šachty pro svodné potrubí.
Při vedení odpadů svépomocí oceníme především materiály, která jsou levné, dostupné a snadno se s nimi manipuluje . Asi nejpoužívanějším materiálem na našem trhu je KG systém. Jedná se odolné trubky s PVC s hladkým vnitřním i vnějším povrchem. Jednotlivé díly se do sebe zasouvají a spoje se následně pojišťují těsnicími kroužky. Potrubí se dá snadno řezat , doporučuje se pilka na to určená. Řez musí být v pravém úhlu. Další variantou je HT systém, na rozdíl od KG systému není materiálem PVC, ale polypropylen. Uložení kanalizační přípojky se doporučuje minimálně 70 cm , u namáhaného terénu 1 m pod povrch. Ideální lože je pískové či štěrkopískové.
Pro správnou funkci odpadů je třeba, aby potrubí mělo správný spád a taky potřebný průměr. V případě, že je průměr menší, nežli předepsaný, může docházet k pomalejšímu odtékaní nebo v horším případě rychlejšímu zanášení a nutnost častého čištění odpadů. Každá část odpadního potrubí má tak normovaný průměr, který se označuje jako DN neboli také světlost.
Průměr stoupacího potrubí neboli stoupaček závisí především na množství připojovacích předmětů a také na počtu pater. Zhotovitel díla by měl vždy z praxe posoudit, jaký průměr je dostatečný pro potřebné množství protékajících odpadních vod. Běžně se průměry svislého odpadního potrubí dimenzují na 100 nebo 125 milimetrů. V případě velkých rodinných domů nebo administrativních budov je lepší zvolit průměr 150 mm.
Čtěte také: Principy vzdělávání 21. století
Průměry jednotlivých připojovacích potrubí jsou zpravidla dány typem zařízení, ze kterého je odpadní voda odváděna. Například toaleta patří k zařízením, kde je nutný rychlý odtok většího množství vody. Proto je požadovaný průměr typicky minimálně 100 mm, ale i 110 mm. Odpadní potrubí u dřezu by mělo mít minimální průměr 50 milimetrů. Doporučit však lze i větší, z důvodu častého odtoku tuků, zbytků jídla a tak podobně. U Sprchového koutu nebo vany se doporučuje světlost 50 mm. K umyvadlu postačuje průměr od 40 milimetrů. U pračky se naopak doporučuje minimální průměr 50 milimetrů.
Článek uvádí správné názvosloví a definice částí vnitřní kanalizace a zásady pro dimenzování splaškového a dešťového potrubí.
Pro vedení odpadních potrubí je nejvýhodnější situování zařizovacích předmětů v jednotlivých podlažích nad sebou tak, aby připojovací potrubí, která musí mít sklon nejméně 3 % byla krátká (do délky 4 m). Vychází - li více připojovacích potrubí delších než 4 m, uvažujeme o navržení dalšího odpadního potrubí. Při rozmísťování odpadních potrubí dbáme, aby zařizovací předměty mající připojení nejníže nad podlahou (záchodové mísy, vany, bidety), byly pokud možno blízko k odpadnímu potrubí. Odpadní potrubí rozmísťujeme podle polohy zařizovacích předmětů ve vyšších podlažích, protože zařizovací předměty v nejnižším podlaží můžeme napojit pomocí připojovacích potrubí přímo na svodné potrubí.
Dimenzování potrubí vnitřní kanalizace podle ČSN EN 12056-2, ČSN EN 12056-3 a ČSN 75 6760 spočívá ve stanovení průtoku odpadních vod a návrhu jmenovité světlosti potrubí, které má hydraulickou kapacitu (maximální dovolený průtok) větší nebo rovnou vypočtenému průtoku.
kde K je součinitel odtoku, v l0,5/s0,5. Pro bytové domy, rodinné domy a administrativní budovy K = 0,5. Pro budovy občanské vybavenosti s rovnoměrným odběrem vody (např. Σ DU - součet výpočtových odtoků, v l/s, které najdeme v tabulce 4.1. Pokud je průtok splaškových vod Qww menší než největší jednotlivá hodnota výpočtového odtoku DU obsaženého v součtu, uvažuje se, že průtok splaškových vod je roven největší jednotlivé hodnotě výpočtového odtoku (Qww = DUmax). Pokud nejsou navrženy čerpací stanice odpadních vod nebo zařízení s trvalým průtokem (např trvale tekoucí pitné studánky), jsou průtoky Qp a Qc rovny 0 a Qtot = Qww.
Návrh jmenovité světlosti potrubí se provede porovnáním vypočteného průtoku Qtot, Qr, nebo Qr,w s hydraulickou kapacitou potrubí Qmax uvedenou v tabulce pro příslušné potrubí (pro každé potrubí platí jiná tabulka - tabulky 4.3, 4.4, 4.5, 4.6). Vypočtený průtok musí být menší nebo roven hydraulické kapacitě Qmax a musí být respektovány empirické poznámky uvedené ve spodní části tabulky. U připojovacích a svodných potrubí se určuje průtok a jmenovitá světlost v každém úseku mezi odbočkami. Jmenovitou světlost připojovacího potrubí od jednoho zařizovacího předmětu můžeme navrhnout bez výpočtu podle tabulky 4.1. Jmenovitá světlost odpadního potrubí se určuje podle průtoku v nejnižším místě (těsně nad zalomením do potrubí svodného). Jmenovitá světlost hlavního větracího potrubí je stejná jako jmenovitá světlost odpadního potrubí. Ve směru průtoku se potrubí nesmí zužovat.
Při napojení pisoárů o sedmi a více místech je nejmenší jmenovitá světlost připojovacího potrubí DN 100. Hydraulické kapacity Qmax při stupni plnění 70 %, rychlosti proudění v a jmenovité světlosti DN svodného potrubí nebo přípojky jsou uvedeny v "oporách" MODUL 2 (tabulka 2.14 na str. 46). Pro vnitřní kanalizaci se dnes nejčastěji používají plastová potrubí. Kameninové, litinové, ocelové a vláknocementové potrubí se používá méně. Nejrozšířenějším materiálem plastových potrubí neukládaných do země je polypropylen HT. Polypropylenové potrubí se spojuje pomocí hrdel. Kromě jiných materiálů se pro celou vnitřní kanalizaci používá také polyetylénové potrubí spojované svařováním. Potrubí ze šedého neměkčeného PVC se dnes používá méně, protože při malých tloušťkách stěny trubky nesplňuje požadavky na teplotní odolnost. Potrubí ukládaná do země se často provádějí z PVC KG spojovaného hrdly.
Odpadní potrubí procházející např. obývacím pokojem je vhodné provést ze zvukově izolačního materiálu, např. POLO-KAL 3S nebo GEBERIT db 20. Kanalizační přípojky bývá v některých městech předepsáno provádět z kameninového hrdlového potrubí. Ve výkresech se potrubí popisuje jmenovitou světlostí (uvádí se pouze číslo bez zkratky DN/ID nebo DN/OD). Plastová potrubí se označují jmenovitou světlostí vztaženou k vnějšímu průměru DN/OD, potrubí z ostatních materiálů se označují jmenovitou světlostí vztaženou k vnitřnímu průměru DN/ID).
Na hydraulické poměry ve splaškovém odpadním potrubí má při gravitačním proudění zásadní vliv způsob přívodu vzduchu, jeho objemový průtok v potrubí, úhel napojení připojovacích potrubí a délka odpadního potrubí. Při návrhu odpadního potrubí je někdy nevyhnutelné zalomit svislé potrubí v důsledku dispozice jednotlivých podlaží, což má velký vliv na tlakové poměry a na šíření hluku. Článek je napsán v souladu se slovenskou normou STN 73 6760 [6], českou obdobou této normy je ČSN 75 6760, platná od ledna 2014. V systému I se počítá se stupněm plnění odpadního potrubí h/d = 0,5 (tj. 50 % průřezu potrubí zaplňuje voda), na rozdíl od systému II, kde se počítá se stupněm plnění 0,7 (tj. 70 % průřezu potrubí zaplňuje voda).
Optimální podmínky pro proudění vody a vzduchu v odpadním potrubí jsou tehdy, když je potrubí vedené svisle beze změny průřezu a bez zalomení. Odpadní potrubí by se mělo navrhovat přímé, s vyvedením hlavního větracího potrubí volně nad střechu (obr. 1a). Jmenovitá světlost odpadního potrubí s hlavním větracím potrubím (obr. 1a) (pokud je součet délky odpadního a větracího potrubí méně než 70 m) se dimenzuje podle tab. 2 [5]. Odpadní potrubí se v celé své délce dimenzuje na průtok odpadní vody v místě pod napojením nejnižšího připojovacího potrubí, jeho nejmenší světlost je DN 70.
Pro odpadní potrubí s výškou nad 100 m se doporučuje prokázat výpočtem, že nemůže dojít k vysátí zápachových uzávěrek zařizovacích předmětů nebo ze zápachových uzávěrů. Maximální podtlak v těchto potrubích by neměl překročit hodnotu 464 Pa. Pokud není možné vyvést odpadní potrubí nad střechu, opatří se přivzdušňovacím ventilem (obr. 1c). Odpadní potrubí bez větracích potrubí nebo přivzdušňovacích ventilů není možné instalovat. V budově lze instalovat jen jedno odpadní potrubí s přivzdušňovacím ventilem. Ostatní odpadní potrubí musí mít hlavní větrací potrubí, nebo se větrají společným větracím potrubím [6].
Voda proudí po vnitřním povrchu potrubí a vzduch proudí středem průřezu. Z připojovacích potrubí přitéká voda na protilehlou stěnu odpadního potrubí, ve kterém klesá dolů (obr. 2). Velký vliv na kolísání tlaku mají jmenovitá světlost potrubí a úhly připojení připojovacích potrubí. Nepříznivé hydraulické poměry představují například připojení redukovanou odbočkou pod úhlem 45°, v takovém případě může dojít v důsledku podtlaku k vysátí zápachové uzávěry (obr. 2a).
Například v Německu se proto redukované odbočky na odpadní potrubí pod úhlem 45°nesmí navrhovat [3]. Experimentální měření potvrdila, že kolmé odbočky s úhlem 90°, tedy odbočky s tzv. velkým úhlem odbočení, z hydraulického hlediska nevyhovují, vhodnější jsou odbočky s úhly 87,5°nebo 88,5°, tedy s tzv.
Tlakové poměry v odpadním potrubí s hlavním větráním s výškou do 16 m a s průtokem 2,5 l/s s nevhodným připojením připojovacího potrubí pod úhlem 90°(kolmé připojení) dokumentuje obr. 6. Maximální podtlaky vznikající při povolených průtocích splaškové vody dle normy EN 12 056-2 v odpadním potrubí s hlavním větráním jsou na obr. 4. Z hlediska hlučnosti má velký vliv i rychlost proudění odpadní vody v potrubí.
V důsledku dispozičních řešení je často nevyhnutelné změnit směr odpadního potrubí a vytvořit odskok nebo zalomení. U odskoku s úhlem maximálně 45°od svislice (obr. 7) nevznikají výrazné změny tlaku v potrubí, není třeba ani zvětšovat dimenzi potrubí. Příklady zalomení odpadního potrubí s vyznačením jeho délky jsou na obr. 10. Z křivky reálné rychlosti proudění na obr. 5 vyplývá, že do délky potrubí přibližně 22 m křivka stoupá na hodnotu okolo 10 m/s, potom však roste minimálně.
Obtokové potrubí se s odpadním potrubím spojí nejméně 2,0 m nad zalomením a nejméně 1,0 m pod zalomením. Jmenovitá světlost obtokového potrubí je shodná se jmenovitou světlostí ležatého úseku zalomení odpadního potrubí. Zařizovací předměty instalované v podlaží nad obtokem se mohou připojit jen do obtokového potrubí [6].
Zařizovací předměty lze připojit samostatnými potrubími do svodného potrubí (obr. 13), případně společným nevětraným připojovacím potrubím podle obr. 14 nebo větraným připojovacím potrubím s obtokem ve výšce min. 2,0 m nad zalomením odpadního potrubí (obr.
U odpadních potrubí s délkou nad 22 m se zalomení menší než 2,0 m navrhuje stejně jako u potrubí s délkou od 10 do 22 m podle obr. 12. Výše uvedený návrh a technické řešení odpadního potrubí splaškové vody se doporučuje na základě požadavku EN 12 056-2 a experimentálních měření hydraulických poměrů v potrubí. Jednotlivé úpravy při zalomení potrubí jsou obsahem národních norem, např. STN 73 6760, ČSN 75 6760 a DIN 1986-100, které musí být v souladu s EN 12 056-2. Podle STN 73 6760 navíc platí, že při zalomení odpadního potrubí s úhlem větším než 45° (nejvíce 88,5°) od svislice (nehledě na délku odpadního potrubí) je nutné zvětšit průměr potrubí na jmenovitou světlost, která je dle tab. 2 a tab. Zvětšení jmenovité světlosti se realizuje těsně nad zalomením, u většího počtu zalomení se světlost zvětšuje jen u nejvyššího zalomení. Norma předepisuje minimální sklon ležaté části potrubí u zalomení 2 %. V případě, že je délka odpadního potrubí nad zalomením větší než 30 m, musí být mimo požadavků dle obr. 12, resp. obr. 16 i sklon obtokového potrubí nejméně 2 %.
tags: #dimenze #odpadu #pro #zařizovací #předměty #norma