Diskuze v Environmentální Sociologii: Od Klimatické Změny po Stav Českých Lesů

Vztah lidí k přírodě a životnímu prostředí je předmětem environmentální sociologie. Stejně tak současné environmentální problémy, jejichž existence jako taková zpochybňována není, podléhají nejrůznějším sociálním interpretacím.

Environmentální Sociologie v České Republice

Projekt analyzuje vývoj environmentálních hodnot a chování v ČR v historické a komparativní perspektivě. Projekt, jenž má ambice být významným přínosem do environmentální sociologie, se zaměřuje na čtyři základní výzkumná témata.

• Za prvé pomocí šetření 2010 ISSP „Životní prostředí“ bude měřit vývoj postmateriálních hodnot v postkomunistických zemích a porovná je se západními demokraciemi.
• Za druhé bude testovat několik teorií, které vysvětlují pro-environmentální chování v ČR a v mezinárodním srovnání.
• Za třetí vyhodnotí, zda postoje a názory na vědu, technologie a životní prostředí podporují teorii „ekologické modernizace“, jež se stala základním předpokladem environmentální politiky v ČR a EU.
• Za čtvrté projekt bude zkoumat postoje týkající se míry environmentální nespravedlnosti v české společnosti.

Sekce sociologie životního prostředí, zemědělství a venkova ČSS sdružuje sociology a socioložky, zabývající se různými aspekty vztahu společnosti a životního prostředí, zemědělství a venkova. Sekce nabízí prostor pro diskuze o teoretických i empirických přístupech k těmto tématům; o vztahu sociologie a dalších společenskovědních i přírodovědných oborů a o pozici životního prostředí, zemědělství a venkova v rámci sociologického bádání.

Sekce vznikla obnovením a rozšířením tradiční Sekce sociologie venkova a zemědělství v roce 2020. Aktivity vyvíjí Sekce od poloviny roku 2021, kdy byla veřejně představena na online konferenci ČSS. Sekce reaguje na rostoucí důležitost tématu životního prostředí, zemědělství i venkova v kontextu diskuze změn klimatu a udržitelného rozvoje, jak v rámci samotného bádání, tak v praxi.

Klimatická Změna jako Sociální Imaginace

„Důkazy, které máme, říkají, že nás čeká rozvratná a nekontrolovatelná úroveň klimatické změny, která přinese hlad, destrukci, migraci, nemoci a válku,“ píše britský akademik Jem Bendell ve svém textu Hluboká adaptace: Mapa pro cestu klimatickou tragédií. V rámci přednášky se budu věnovat klimatické změně jako podstatné sociální imaginaci. Z jakých zdrojů krizový narativ klimatické změny vychází a jakou budoucnost vytváří.

Čtěte také: Studium Ochrany přírody

Rozdílné Pohledy na Stav Českých Lesů

Zdá se, že na poli poznání existuje několik odlišných a navzájem neslučitelných tvrzení a přesvědčení o situacích a problémech, kterým společnost čelí. To vyplývá i z výsledků studie názorů odborníků na stav a hospodaření v českých lesích s ohledem na klimatickou změnu.

Z analýzy hloubkových rozhovorů s odborníky z oblasti lesnictví (lesníci, výzkumníci, zástupci státní správy, dřevozpracující průmyslu a ekologických organizací) vyplývá, že na poli vědění o stavu českých lesů se vymezují dva v základní přístupy. Za prvé tzv. „ekologický realismus“, tedy názorový proud, který nepochybuje o existenci objektivních problémů, které české lesy mají, a zároveň má celkem jasnou představu, jak těmto problémům čelit. Mělo by dojít k výrazné změně současného stylu hospodaření v lese a krajině obecně.

Shoda a Neshody v Odborné Veřejnosti

Shoda napříč názorovým spektrem panuje v oblasti využívání nepůvodních druhů dřevin, pokud je toto využívání pod kontrolou a pokud nejde o masivní vysazování, nepředstavují introdukované dřeviny komplikace. Odborníky rovněž spojuje shoda o zásadním negativním vlivu vysokých stavů zvěře na české lesy, který má nejen konkrétní dopady na schopnost obnovy, ale i významné dopady ekonomické. Příčiny tohoto, jak se všichni shodují extrémního, stavu, lze hledat jak na straně nedostatečné politické vůle k řešení na nejvyšších úrovních státní správy, tak v neochotě samotných myslivců změnit vzorce jednání v této oblasti.

Dalším konsensuálním prvkem v debatě o hospodaření v lesích je vazba mezi hospodařením v lese a rozvojem českého venkova, která výrazně oslabuje. Snahy obou názorových skupin se také setkávají u potřeby rehabilitovat roli lesníka ve společnosti. Povolání lesníka v současné společnosti nejen že nemá odpovídající status, ale veřejnost ani není dostatečně seznámena s náplní jeho práce. Často i lesníci sami sebe nazývají „uzavřenou skupinou“, která se pomalu přizpůsobuje společenským změnám a zaostává ve schopnosti komunikace s veřejností.

Stav lesů a s tím úzce související potřeba změny stylu hospodaření je téma, na kterém se ukazuje rozdělení názorového spektra. Odborníci zmiňují nejrůznější indikátory zdravotního stavu lesa, ať již je to celková plocha lesů, zásoba dřeva, podíl smíšených lesů či listnatých stromů, podíl nahodilých těžeb, defoliace, stav půdy atd. Jestliže zastánci tradičního přístupu vyzdvihují zvyšování plochy lesa, zásoby dřeva a zvyšující se podíl listnatých dřevin, a poukazují tak na dobrý až zlepšující se stav lesů, kritici současného stavu naopak mluví o zvyšujícím se podílu nahodilých těžeb, špatném stavu půdy či o nedostatečné míře změn v druhové skladbě.

Čtěte také: Průvodce ekologickou likvidací vozidel

Ačkoliv napříč názorovým spektrem existuje základní shoda, že se, z důvodu nezpochybnitelných projevů klimatické změny, ukazuje potřeba změnit styl hospodaření tak, aby byly v největší možné míře eliminovány její negativní dopady, na podobě této změny se odborná veřejnost neshodne.

Tradiční Přístup vs. Nové Modely

Přístup hájícího status quo českého lesnictví se opírá o historickou tradici a ekonomické hledisko, tedy o základní potřebu zisku z hospodářského lesa, který nejefektivněji zajišťuje model lesa věkových tříd. Hospodářské lesy byly zakládány tak, aby z nich měl člověk co nejvyšší užitek, člověk ovlivňoval podobu lesů vždy a zastánců tradice není důvod se ani dnes tohoto ovlivňování obávat.

Přístup volajícího po změně v českém lesnictví pak stojí na postulátu reálné existence environmentálních rizik, vycházejícím z vědeckých poznatků, které v době vzniku lesnictví nebyly k dispozici. Lesnictví setrvává v modelech, které nejsou přizpůsobené současné situaci, což může mít negativní následky nejen pro lesy, ale pro krajinu a životní prostředí obecně. Lesnictví doposud počítalo s neměnnými přírodními podmínkami, změny, které se v současnosti dějí, probíhají daleko rychleji než v minulosti. Reakcí by měla být výrazná změna druhové skladby s ohledem na lokální podmínky, měl by být rovněž kladen větší důraz na přírodní procesy, které mohou zajistit větší stabilitu lesa.

Lesní Zákon a Certifikace

Zásadním předmětem sporů v řadách odborníků je lesní zákon. Pro zastánce tradičního přístupu je jeho striktnost zárukou, že se v lesích bude správně, odpovědně a trvale udržitelně hospodařit, pro druhé je naopak výrazně svazující a nedává vlastníkům lesů možnost rozhodnout se bez překážek pro tzv. přírodě blízké lesnické postupy, neboť všechny nástroje jsou nastavené pouze pro tradiční model věkových tříd. Dostatečně nejsou podle příznivců alternativy zohledněny jak současné vědecké poznatky o lesních ekosystémech tak adaptační strategie na klimatickou změnu.

Od postoje k lesnímu zákonu se odvíjí názor na certifikaci lesů. Nadbytečná se zdá těm, kteří považují naší legislativu za kvalitní, oponenti pak vidí v certifikaci (zejména Forest Stewardship Council) možnost transformace českého lesního hospodářství.

Čtěte také: Kdy vyměnit houbičku na nádobí?

FSC certifikaci není v ČR často využívaný, hovoří se o něm jak o přísnějším v porovnání s PEFC. Odpůrci certifikací vnímají FSC jako nástroj ekologických hnutí k prosazení svých ideologií a zátěž pro vlastníky, naopak PEFC nahlíží jako systém, jenž nejen stojí na trvale udržitelném principu, ale navíc zohledňuje potřeby vlastníků. V České republice je prováděna certifikace PEFC prostřednictvím Českého systému certifikace lesů (CFCS - Czech Forest Certification Scheme), což je národní nezávislý systém platný na území České republiky. Certifikaci PEFC mají např. Lesy ČR.

Lesnické a Přírodovědné Paradigma

Dalším do jisté míry konfliktním tématem je oblast ochrany životního prostředí. Zjednodušeně lze říci, že proti sobě stojí lesnické a přírodovědné paradigma. K vzájemnému neporozumění ve větší či menší míře dochází na všech úrovních, od praktické lesnické a ochranářské činnosti, přes různé úrovně státní správy až po vědecká pracoviště. Důvodů pro vzájemné neporozumění je celá řada.

Podle tradicionalistů jsou odborné znalosti lesníků zlehčovány ve prospěch vědeckých poznatků přírodovědců a současně existuje určitý deficit ve znalosti lesnictví jako oboru mezi přírodovědci. Z druhé strany zaznívá, že lesníci neberou argumenty přírodovědců vážně, a objevuje se kritika do jisté míry pochopitelné neochoty opustit tradiční paradigma.

Zatímco ekologickým hnutím a přírodovědcům se daří prosadit svoje názory v mediálním prostoru, lesníci nejsou schopní ve veřejném diskursu své argumenty obhájit. V době probíhajících klimatických změn jsme svědky zásadního obratu v přístupu k lesu, ačkoliv si stále udržuje svoji hlavní produkční funkci, jeho environmentální funkce se dostávají stále více do středu zájmu.

Mimoprodukční Funkce Lesa a Sociální Konstrukt

Odborníci z řad zastánců ekologického realismu považují za důležité udržet a výrazně podporovat mimoprodukční funkce lesa. Tradicionalisté berou tento obrat na vědomí, nicméně poukazují na to, že žádoucí podoba lesa je sociálním konstruktem, odvislým od toho, jak se téma daří prezentovat v mediálním potažmo politickém prostoru.

I přes tento zásadní spor je celá řada dílčích témat, na kterých se odborníci z obou stran spektra shodnou, nebo mohou dojít ke kompromisním stanoviskům. V těchto tématech lze hledat základy pro další odborný dialog o budoucnosti českých lesů i inspiraci pro vstupování do veřejného mediálního prostoru.

Environmentální Sociologie a Vzdělávání

Cílem předmětu je seznámit studenty s historickým vývojem environmentální sociologie jako disciplíny, popsat její vztah k humánní geografii a dalším sociálním vědám a prezentovat různorodost teorií a konceptů aplikovaných na vztahy mezi fyzickým prostředím, sociální organizací a sociálním chováním.

Osnova předmětu:

• Environmentální sociologie jako disciplína v systému věd, její vznik, vývoj a inspirace v tradičních sociologických a geografických teoriích.
• Základní paradigmata a teoretické přístupy environmentální sociologie: model konkurenčních funkcí životního prostředí, ekologická modernizace, riziková společnost a reflexivní modernizace, realismus a sociální konstruktivismus.
• Sociální konstrukce environmentálních problémů: environmentální problémy jako "nároky", konstruktéři problémů a jejich rétorické strategie, klíčové procesy při konstrukci environmentálních problémů.
• Environmentální diskurz: proměny a typologie environmentálního diskurzu, od ochrany přírody k environmentalismu a sociálně orientovaným hnutím, mocenské vztahy a environmentální nespravedlnost.
• Mediální komunikace environmentálních problémů: masová média a produkce environmentálních zpráv.
• Environmentálně signifikantní chování současné společnosti: proces progresivní racionalizace, spotřební chování a McDonaldizace společnosti, Disneyfikace prostoru.
• Environmentální problémy, věda a environmentální etika: vědecká nejistota a problém dokazování environmentálních problémů, princip obezřetnosti a předběžné opatrnosti, role vědců v řešení environmentálních problémů, tzv. regulační věda.
• Diskuze nad vybranými aktuálními tématy environmentální sociologie:
  • Energie a společnost (energetická udržitelnost, teorie prokletí zdrojů a environmentální nespravedlnost energie, energetická gramotnost a energetická chudoba)
  • Recyklace prostoru (role prostoru a sociálních akterů v procesu regenerace brownfields)
  • Transformace zemědělství (nové trendy post-produktivního podnikání v rurálních oblastech, nová identita farmáře)
  • Lokální identita, percepce environmentálních rizik a konflikty o využití krajiny.

Ekokritika: Nový Směr v Českém Badatelství

Ekokritika je směr výzkumu, který v České republice prakticky neexistuje. V USA jde o kultivované a rychle se rozvíjející pole bádání. Na některých amerických univerzitách existují místa se specializací na literaturu a životní prostředí. U nás je ekokritika pole téměř neorané, setkáváme se zatím spíše s ojedinělými výhonky.

Ekokritik by měl jistě být ekologicky gramotný. Jednou z premis je, že ekologická krize je také krizí kulturní či hodnotovou. Vztah člověka k přírodě se vyvíjel společně s kulturou. Pokud toto východisko přijmeme, těžko můžeme doufat v zásadnější zlepšení životního prostředí pouze za pomocí ekonomických a techn(olog)ických nástrojů. Kořen problému je hlouběji.

Nejvýznamnější americký ekokritik Lawrence Buell má za to, že ekologická krize zahrnuje i krizi představivosti. Abstraktní jazyk přírodních věd či tvrdá data ne vždy umí efektivně vyjádřit naléhavost problému. Umělecká imaginace někdy dokáže mnohem působivěji a jasněji ukázat, jak se svět promění v důsledku klimatických změn. Vyniká v tom třeba žánr ekologické dystopie (v menší míře i utopie). A poetické vyjádření má podle některých větší potenciál formovat či změnit postoj k přírodě, než má věda.

tags: #diskuze #environmentalni #sociologie

Oblíbené příspěvky:

• DPH a recyklace odpadu v ČR
• Přírodní pigmenty v barvách
• Model Navrátil
• Význam školy v přírodě
• Zjistěte více o moderních odpadkových koších s pedálem.