Dita Charanzová: Životopis a působení v Evropském parlamentu

Dita Charanzová zůstává ve vedení Evropského parlamentu. Vám se jako prvnímu českému europoslanci podařilo na konci ledna obhájit místopředsednický post v europarlamentu. A i když byla kandidátkou za opoziční ANO, nabízí vládě Petra Fialy spolupráci.

Kariéra Dity Charanzové

Dita Charanzová se narodila 30. dubna 1975 v Praze. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a absolvovala i diplomatickou školu v Madridu. Mezi lety 2000-2001 se podílela na diplomatické misi v Kosovu, v rámci OSCE a na EU Phare Programu. Poté se stala diplomatkou v diplomatických službách České republiky pod záštitou Ministerstva zahraničních věcí ČR celých následujících 8 let. V průběhu kterých 4 roky, 2005-2009, působila na stálém zastoupení ČR při EU, vedla jeden z týmů a 3 roky, 2012-2014, byla manažerkou televizního studia pro Radu Evropy ve Štrasburku.

Podílela se na přípravách ČR na přistoupení k Evropské unii a v letech 2005 až 2009 Dita Charanzová vedla na stálém zastoupení Česka v Bruselu tým pro obchodování a rozvojovou politiku. Ve volbách 2014 Dita Charanzová úspěšně kandidovala do Evropského parlamentu za hnutí ANO 2011, a to jako bezpartijní. Do voleb 2019 si ji Andrej Babiš vybral jako lídryni kandidátky svého hnutí. V roce 2014 byla zvolená poslankyní v Evropském parlamentu a stala se zde místopředsedkyní Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. Je členkou evropské frakce Aliance liberálů a demokratů (ALDE), kde se v roce 2018 stala její místopředsedkyní.

V březnu 2016 přebrala "Cenu poslanců Evropského parlamentu" a ocenění v rámci „New Europe 100“ projektu. Od roku 2014 jsem poslankyní Evropského parlamentu, v červnu 2019 jsem byla zvolena jeho místopředsedkyní. Aktivní jsem ve Výboru pro vnitřní trh (IMCO) a ve Výboru pro mezinárodní obchod (INTA). Jako členka parlamentních delegací pro vztahy EU s USA, Latinskou Amerikou a zeměmi MERCOSURu se věnuji mezinárodním otázkám. Dříve jsem působila jako diplomatka a manažerka se zaměřením na EU. Intenzivně se věnuji otázkám digitálního trhu, za což jsem byla serverem Politico vyhlášena jedním ze 41 nejvlivnějších poslanců Evropského parlamentu.

Ocenění a vliv

Mezinárodní politický vlivový portál Politico.eu vyhlásil 20 nejvlivnějších žen evropské politiky. Server Politico.eu u Charanzové ní zohlednil zejména její aktivity v oblasti digitalizace a rozvoje nových technologií, včetně umělé inteligence. „Premiér její země Andrej Babiš považuje Charanzovou za klíčového hráče České republiky v Bruselu. „Zařazení mezi těchto dvacet žen si považuji, každá z nich má svým způsobem inspirující příběh. V souvislosti se zveřejněným žebříčkem vlivných žen připomíná Politico také stále nedostatečné zastoupení žen ve vedoucích pozicích, situace se podle něj ale lepší. Například v posledních evropských volbách, které proběhly v květnu 2019, bylo do Evropského parlamentu zvoleno téměř 40 procent žen.

Čtěte také: Klidný spánek jako v přírodě

Priorita v Evropském parlamentu

V čem je to pro Česko důležité? Je to o vlivu. Když jste ve vedení této instituce, máte větší možnosti ovlivnit i věci, které se týkají Česka. Dává mi to lepší přístup ke kolegům, když s nimi potřebuji projednávat něco, co je v zájmu České republiky. Pomáhá vám to i na mezinárodní scéně.

Co byste v místopředsednické funkci chtěla v příštích dvou a půl roku dělat? V čem chcete pomoci Česku? To první, co mě napadá, je samozřejmě české předsednictví. Během toho půlroku se o Česku v Evropě bude hodně mluvit. A já ráda pomohu v tom, aby se české předsednictví přeneslo i sem, do Evropského parlamentu. Chtěla bych tu zorganizovat konference, jež by přiblížily, v čem jsou Češi dobří, jaké máme projekty, v čem jsme výjimeční.

Spolupráce s vládou Petra Fialy

Vládě Petra Fialy jste připravena pomoci přesto, že vaše ANO je v opozici? Pro mě je české předsednictví EU srdcová záležitost. Já jsem to naše první předsednictví prožila jako diplomat na stálém zastoupení a hrozně mě mrzelo, jak to skončilo. Že padla vláda Mirka Topolánka, a tím skončilo i naše předsednictví. Za sebe chci nyní udělat maximum pro to, aby obraz Česka byl tentokrát lepší. Dveře do mé kanceláře jsou rozhodně otevřené.

Podpora českých kolegů mě moc těší a chtěla bych jim za to poděkovat. Já jsem s většinou z nich spolupracovala v minulých dvou a půl letech a snažila jsem se vždy, pokud máme nějaké české téma, aby šla domácí politika stranou. A Andrej Babiš? Od něj jsem blahopřání dostala.

České předsednictví EU

O našem předsednictví se stále ví velmi málo. Je na nějaké vyčkávání ještě čas? Není. Chápu, že je nová vláda, ale už by opravdu mělo být jasné, na co se jako Česko zaměříme, co tady budeme víc zdůrazňovat. Teď už není čas řešit, zda je na předsednictví dost peněz, nebo ne. Teď už je třeba řešit obsah.

Čtěte také: Jak na nepříjemný zápach z odpadu?

Našemu předsednictví předchází to francouzské. Jakou má hlavní vizi? Je to Evropa, která se dokáže postarat sama o sebe. Kde v tom vidíte možnosti spolupráce Česka s Francií? Já mám k Francii velice blízko a moc bych si přála, abychom naše vztahy s Francií ještě povýšili. Určitě je to energetika a jádro. A kde se naopak s Francií určitě neshodneme? Já dělám vnitřní trh EU a věnuji se obchodní politice. A tam jsou rozdíly v postojích Francie a Česka zásadní. Česko je pro otevřený trh, české firmy těží z jednotného evropského trhu. A to, co našim firmám vadí, je, že stále ještě nemáme například volný pohyb služeb v EU. Podobné je to v obchodní politice. Česko potřebuje vyvážet do třetích zemí. Skupina států v čele s Francií další dohody o volném obchodu v podstatě zastavila. Například je to vidět u obchodní dohody EU s Austrálií, nastavení obchodních vztahů s USA a podobně. To jsou naopak ta bolavá místa, kde se s Francií neshodneme. Ale přesto Francii potřebujeme. Je to francouzský prezident Emmanuel Macron, který teď udává směr Evropě, je dnes nejvýraznějším evropským politikem.

Další priority

Určitě více propojit ten náš bruselsko-štrasburský svět s běžnými občany, což teď není, a mně vadí, že to příliš nefunguje. Chtěla bych parlament víc otevřít lidem. I tím, že sem budeme zvát víc mladých, aby se tu s námi mohli víc bavit o tom, jakou oni chtějí Evropu.

Migrační krize a Evropská unie

Když jsme vstupovali v roce 2004 do EU, vypadalo to, že Češi jsou nadšený proevropský národ. Příčina je určitě na straně politiků. Zvykli si na Brusel nadávat a málo vysvětlovat, co nám členství v EU přináší. Osobně nemám ráda, když mluvíme o tom, že za všechno může Brusel, který nám něco přikazuje nebo zakazuje. My jsme přece součástí Bruselu. Unijní problematice se věnuji od studentských let, psala jsem o ní svoji dizertační práci, působila jsem na ministerstvu zahraničí, když jsme do EU vstupovali. Současná vláda se pokouší to jasněji definovat. Osobně bych navrhovala vrátit se k základní myšlence, která stála u zrodu evropského projektu. Vznikl proto, že jsme chtěli mít na kontinentu mír. A to jsme dokázali, jakkoli to může znít frázovitě a mladí lidé se mohou ušklíbat.

Otázka bezpečnosti Evropy je pro mě prvořadá, ať už je to terorismus, nebo konfliktní zóny v našem okolí, které nám přinesly migrační krizi, jež unii úplně rozlomila. Migrační vlna unii rozložila možná i proto, že evropští lídři nebyli schopni dostatečně rychle a účinně zareagovat, ochránit schengenský prostor, zatočit s pašeráky. Byli jsme neakceschopní. Komise předložila sérii opatření, která byla celkově správná, ale chytlo se to za špatný konec. Nejdřív se začalo řešit, co uděláme s běženci na evropském území, jak je přerozdělíme. A na tom se diskuse zadrhla. Ten, kdo předkládá návrhy, je Evropská komise. Je pravda, že nezazněl ani silnější hlas velkých států. Najednou jsme tápali, každá země měla vlastní návrh řešení, nebyli jsme schopni rychle se dohodnout. Celý ten proces je strašně zkostnatělý. Až po dlouhých měsících se podařilo zajistit společnou pobřežní a pohraniční stráž, posílit pomoc postiženým územím. Mezitím nám ale utekl čas, který jsme měli věnovat našim občanům. Ti na ten zmatek a těžkopádnost unie zareagovali mnohdy tak, že začali tíhnout k extremistickým, nacionalistickým a protiunijním stranám.

Pro mě je důležité, že jsme se z toho snad poučili. Není možné vyhrotit situaci tak, že se přehlíží postoj čtyř zemí, které absolutně nesouhlasí s navrženým řešením migrační krize včetně kvót. Tvrdí, že pokud bude schválen, nastaví se trvalý přerozdělovací mechanismus, v němž už se uprchlíkům nevyhneme. Byla bych ráda, aby tu nevládly dezinformace a strašení lidí, což se okolo tématu migrace děje. Držme se faktů. Dublin IV není o kvótách, ale zefektivnění procedur, například zrychlení azylového řízení. Když uprchlík čeká rok dva v nějakém táboře, než se rozhodne, co s ním, asi to není normální. Buď tam nevydrží, nebo se zradikalizuje. Musíme co nejrychleji rozhodnout, zda má právo na azyl. Pokud ne, musí se vrátit do země původu. O tom je Dublin IV. Je pravda, že téma přerozdělování azylantů je stále otevřené, ale je to jedna z desítek věcí. Vláda a my europoslanci děláme maximum, abychom našim zahraničním partnerům vysvětlili, proč tento systém nechceme. A už máme na své straně víc než tři státy. Zároveň říkáme, což je třeba záležitost Marrákešské deklarace, že je nutné projevit solidaritu a pomáhat lidem v zemích původu. Pan premiér Babiš už loni v prosinci na Evropské radě přislíbil zvýšenou finanční pomoc, ať už do fondu na Afriku, nebo na pobřežní stráž u libyjských břehů.

Čtěte také: Jak se vyhnout poplatku za odpad, když neprodukuji odpad?

tags: #dita #charanzova #životopis

Oblíbené příspěvky:

• Informace o skládce v Benátkách
• Třídění Odpadu v ČR
• Řešení znečištění pitné vody ropou v Africe
• Astro filtry a světelné znečištění: Recenze
• Informace a Aplikace BE.FRE.PO.